Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokážu být šťastná? 4. kapitola

29.08.2013 (15:15) • MichellCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1402×

4. kapitola

Nevěděla jsem, co se děje a koho Alice myslela. Ale věděla jsem s jistotou, že mám strach nejen o sebe, ale i o Edwarda a jeho rodinu. Šli jsme se postavit před dům, Edward nechtěl, abych šla s nimi, ale já se nenechala odbýt.

„Edwarde, co jsou zač ti vlci a co Alice myslela tím, že nás nevidí?" Byla jsem zmatená, viděla jsem, jak jsou Edward a ostatní znepokojeni.

„Vlci jsou měniči z La Push, máme s nimi dohodu, že tady můžeme žít jen pod podmínkou, že budeme lovit zvířata a nevstoupíme na jejich území." 

„Oni jsou lidi?" Potřebovala jsem úplné odpovědi.

„Ano, jsou to indiáni, kteří, pokud se v jejich blízkosti na delší dobu objeví upír, začnou se proměňovat na vlka a chrání svůj kmen před upíry." 

„A co tady chtějí a proč nás teda Alice nevidí?"

„Alice nemůže určité lidi nebo upíry vidět jen z dvou důvodů. Pokud jsou mrtvý a nebo pokud se v její blízkosti objeví vlci, což je u nás ten druhý důvod." No to doufám, konečně jsem objevila své štěstí a pokud by se mu něco stalo, nepřežila bych to.

V dálce jsem viděla, jak se k nám přibližují obrovská chlupatá monstra. Už jen od pohledu budila hrůzu. Bylo jich sedm a v čele se držel černý vlk. Těsně před námi zastavili a posadili se. Nechápala jsem to, proč sem přišli, aby si chvilku poseděli a zase odběhli?

„Edwarde, proč sem přišli?" zeptal se Carlisle.

„Chtějí vědět, odkud známe Bellu, a slyšeli o tom, co se stalo ve škole. Chtějí se přesvědčit, že je Bella v pořádku, že se jí u nás nic dalšího nestalo."

Tak tohle jsem nečekala, oni se přišli přesvědčit, jestli se mi něco u Cullenů dalšího nestalo? A jak se mohli dozvědět o tom, co se stalo ve škole?

„Bella je v pořádku. Tanya, naše vzdálená příbuzná, se jí chtěla pomstít za to, že jsem si víc všímal Belly než jí. A dopadlo to tak, jak jste slyšeli. Bella byla v bezvědomí víc jak dva dny, ale teď už je v pořádku. A ještě něco, nikdy opakuju nikdy, bychom jí neublížili. Pro mé rodiče je další novou dcerou, pro mé sourozence sestrou a pro mě," podíval se na mě tak něžně, „je mojí láskou."

Z toho pohledu se mi podlamovala kolena. Postavila jsem se na špičky a přede všemi ho něžně a s láskou políbila. Myslela jsem si, že můj život už nemá cenu, ale s ním je ten život o mnoho krásnější a věřím, že po jeho boku budu šťastná.

„Bello, vůdce smečky Sam chce s tebou mluvit osobně a o samotě."

„V tom nebude problém, jen já nejsem ta, co čte myšlenky, to mám na něj štěkat nebo co?" Všichni se zasmáli, dokonce i od pár vlků, byl slyšet takový štěkavý smích.

Černý vlk odběhl za strom a za chvíli se místo něj vynořil snědej muž, mohlo mu být něco kolem dvaceti let. Cullenovi i s Edwardem se šli proběhnout a přidali se k nim zbylí vlci.

„Bello, jsem Sam Uley, alfa vlčí smečky Quilettů."

„Těší mě, proč jste se mnou chtěl mluvit?"

„Jde o to, že jsi u Cullenů. Měli jsme strach, že ti nějak ublížili, protože si se prý neobjevila ve škole." Tak tohle mě zarazilo, jak mohli vědět, že jsem nebyla ve škole?

„Jak o tom víte? To mě špěhujete nebo co?" Byla jsem docela naštvaná, kdo jim dal právo mě sledovat.

„Angela Weberová, je to tvoje spolužačka ze školy, chodí s jedním z vlků, se Sethem Clearwaterem. Je to jeho otisk a jelikož k nám z části patří, měla o tebe strach."

„Otisk? Co je to?"

„Jak bych ti to jen vysvětlil. Otisk je, že když uvidíš svojí druhou polovičku, tak už tě nic na světě nedrží než ona. Všechno ostatní přestalo existovat. Ona je smyslem tvého bytí a na ničem jiném nezáleží, je to vlčí záležitost."

„Takže je to něco jako upíří láska, je to navždy."

„No, zrovna k upíří lásce bych to já nepřirovnával, ale jo, je to tak."

„Jsi v pořádku? Nic ti neudělali?" Jeho starost mě zarážela.

„Ano, jsem. Cullenovi by mi nikdy neublížili, jsou to moje rodina a Edwarda miluju a on mě."

„Bello, není to bezpečné být s nimi v kontaktu, promysli si to ještě." Tak tohle mě dopálilo, jakým právem mi on má říkat, co je pro mě dobré a co ne. Je snad můj rodič? A kdyby byl, stejně bych ho neposlechla.

„Co si to dovolujete. Jakým právem mi říkáte, co mám dělat a co ne? Je to můj život a moje volba a nikdo ji nebude zpochybňovat. Já Edwarda miluju, a kdyby nebylo jeho a Cullenových, už bych dávno byla mrtvá." Ani jsem si neuvědomila, že mi během tohoto rozhovoru začaly téct slzy, protože jsem si vzpomněla na vše, co se mi stalo. S Edwardem se na to dalo lehce zapomenout.

„Omlouvám se, Bello, nechtěl jsem tě rozrušit, samozřejmě je to tvé rozhodnutí a nám nenáleží mluvit ti do života."

„Můžeme už přestat mluvit o mně? Chtěla bych se ještě něco dozvědět o vás."

„Dobře, co bys chtěla vědět. Pokusím se ti vše vysvětlit."

A tak jsem se začala vyptávat, byla jsem prostě zvědavá, no. Dozvěděla jsem se, jak se z nich stali vlci, jestli jsou nějak výjimeční, kolik generací bylo vlků, no prostě vše, co mě napadlo.

„Který z vás se proměnil jako první?"

„Já nevěděl jsem, co se se mnou děje, byl jsem na všechno sám, proto jsem se snažil ostatním při prvních proměnách co nejvíc pomáhat."

„Proto je z tebe vůdce smečky? Protože jsi byl první, který se proměnil?"

„Ne. Stal jsem se alfou smečky, protože ten, který se jím měl stát, už tady odmala nebydlí. Předává se to z generace na generaci a můj předek nebyl alfou."

„Co se stalo s pravým alfou smečky, jaktože už nebydlí v La Push?"

„Když byl malý, jeho rodiče měli autonehodu, byla to strašná tragédie. Měl dvě starší sestry, které se o něj nemohly postarat, tak ho adoptoval nejlepší přítel jeho otce s manželkou. Jediné, co vím, je, že měli malou dcerku."

Ne, to nemohla být pravda je to jen shoda náhod. To přeci nemohli, a nebo že by jo? Musím se zeptat, ale jestli je to tak, jak si myslím nepřežiju to.

„Jak se jmenoval ten jejich syn?" ptala jsem se roztřeseným hlasem. Cítila jsem v očích slzy, ale musela jsem být silná. Zhroutit se můžu, až se dozvím pravdu.

„Bello, jsi v pořádku?"

„Jak?"

„Jacob Black."

Svět se se mnou začal točit. To přeci nemůže být pravda, je to jen sen, nic jiného. Prosím, nesmí to být pravda. Nesmí! Slzy mi stékaly po tvářích, držela jsem se za hrudník, protože ta bolest byla nezměrná, a pak jsem viděla jen temnotu.

Autor: MichellCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokážu být šťastná? 4. kapitola: