Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 42. kapitola

bel ami 3


Dohoda 42. kapitolaVšichni společně dorazili do Volterry, kde Edward doufá, že konečně bude mít možnost dostat se k Belle. To co zde ale spatří jej vyděsí a donutí si uvědomit, že mnoho věcí už není takových jako dříve...

 

42. kapitola

 

 Bella:

 Svírala jsem volant a hleděla na Alicino Porche před námi. Potřebovala jsem si ujasnit v hlavě pár věcí, ale vědomí jak blízko je, mi v hlavě dělal ještě větší zmatek. Zmítala jsem se mezi touhou být konečně s nimi, dokud to jen půjde a využít každé minuty a pochybnostmi, zda se od nich nemám raději držet co nejdál a neubližovat už nikomu z nás víc, než je to nutné.

Kdykoliv jsem se začala přiklánět k některé z těchto variant, něco mi začalo našeptávat, že to není správné.

Byla jsem z toho tak rozrušená, že mé oči stále zůstávaly černé. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem se celým svým štítem soustředila na auto před námi. Pohyby tří osob v něm jsem mohla odhadovat na milimetr přesně. Nedokázala jsem si prostě pomoci.

Nakonec jsem svůj vnitřní boj vzdala. Rozhodla jsem se prozatím udělat to, v čem jsem se za poslední roky stala mistryní. Chtěla jsem počkat, jak se to bude vyvíjet a do té doby si od nich držet odstup.

Teď už zbývalo jediné, okolo všech, kdo ve Volteře znali pravdu, vytvořit štít. Začala jsem se na to okamžitě soustředit. Stále více jsme se blížili k Volteře a já nedokázala odhadnout, na jakou vzdálenost Edwardův dar funguje.

 

Navedli jsme obě auta Cullenů mezi námi jednou z vedlejších vjezdů až na nádvoří. Demetri se nehodlal zdržovat zajížděním do garáží. Chtěl co nejdříve předat nové zprávy Volturiům. Nechali jsme auta tedy stát před vchodem, aby se o ně postaral někdo jiný. Vystoupili jsme a vykročili jsme společně dovnitř.

Cullenovi nás následovali. Cítila jsem jejich pohledy v zádech.

Hlasité zavýsknutí mě však přivedlo na úplně jiné myšlenky. Chodbou se k nám řítila Jane. Bez sebemenšího zaváhání se mi pověsila okolo krku. Několik upírů okolo strnulo a jen zbytek gardy, který byl na tohle její chování v soukromí zvyklý, se tvářil naprosto netečně.

„Byla tu hrozná nuda!” Pustila mě konečně z drtivého sevření. „Dovezlas mi něco?”

Zvuk za mými zády ji donutil se tam podívat.

„Nic lepšího tam neměli?” zeptala se zamračeně s pohledem na Culleny.

Jeden z přihlížejících upírů se uchechtnul. Jane se po něm naštvaně ohlédla. Nesnášela, když se jí někdo smál. V příštím okamžiku se už válel na zemi a okolo se rozlehl jeho řev.

„Jane!” pokusil se ji uklidnit Alec. „Měli bychom raději jít.”

Pokývnul hlavou ke zbytku gardy, který se už vydal chodbou pryč. Okamžitě jsme je následovali.

 

Edward:

Šel jsem se zbytkem rodiny za gardou. Jen silou vůle jsem se držel, abych po Belle nevztáhl ruku a neotočil ji čelem k sobě. Potřeboval jsem se jí dívat do tváře, být s ní, dozvědět, jak moc se změnila. Ne zvenku, ale tam uvnitř...

Po přeměně se naše pocity zastaví. Zamrznou v čase. Ale já ji opustil před tím, než ji někdo změnil. Vůbec jsem netušil, jak se během té doby ještě změnila. Zda ke mně ještě pořád něco cítila...

Z chodby před námi se ozvalo zavýsknutí. Trhnul jsem sebou při tom zvuku. Byl to dětský hlas a vůbec nezapadal k tomu všemu okolo. Při pohledu tím směrem jsem strnul. Uviděl jsem Jane. Už jsem s ní měl párkrát tu čest a pohled na její veselou tvář mě děsil snad více, než její pohled. Jako ďábel v rouše beránčím.

Propletla se až k Belle a vrhla se jí okolo krku. V prvním momentě jsem mě chuť ji z ní strhnout. Bellyny paže se však okolo ní automaticky ovinuly. Chovala se jako obyčejná malá holka. Švitořila na Bellu a přestala, až když spatřila nás.

„Nic lepšího tam neměli?”přejela nás podrážděným pohledem.

Nic zábavného na tom mi nepřišlo, na rozdíl od jednoho ze strážných. Jeho pobavené uchechtnutí se však okamžitě změnilo v bolestný řev, při němž nám po těle přeběhl mráz a Alice se přitiskla k Jasperovi.

Jane se v tom vyžívala. Sledovala jej pohledem, který okamžitě ztvrdl na kámen. Vyrušil ji až Alec. Pro ostatní z gardy tohle zřejmě patřilo k běžnému řádu dnů, protože naprosto bez zájmu vykročili dál chodbou. Bella s Alecem a Jane po druhé ruce se rychle vydali za nimi.

Bez zaváhání jsem je následoval a zbytek mé rodiny za mnou. Cítili obavu, ale já ne. Mě bylo všechno jedno. Potřeboval jsem za Bellou. I kdyby to mělo znamenat být poblíž Jane. Doufal jsem v příležitost se k ní dostat, až se od ní Alec s Jane odpojí.

Vešel jsem do sálu. Vedle mě se objevil Carlisle. Bál se, abych neudělal nějakou potřeštěnost, ale já mu nevěnoval pozornost. Očima jsem provázel Bellu a čekal, kdy se postaví k ostatním v davu před Volturiovými, abych měl možnost se k ní dostat.

Ona však s Alecem a Jane kráčela středem stále kupředu. Pomalu mě začala zalévat nepříjemná předtucha. Nevěřícně jsem zůstal sledovat, jak společně vystoupili k Volturiům, aby se postavili za ně.

Bella bez zaváhání prošla okolo Ara a během toho mu podala svou ruku, kterou on sevřel ve své dlani. Vypadalo to pouze jako letmý dotek, ale to gesto ve mě cosi sevřelo.

Na rameni jsem ucítil Carlislovu ruku. Bylo to však zbytečné. Nedokázal bych se pohnout ani kdybych chtěl. Jen jsem těkal pohledem z Arových přivřených očí na jejich spojené ruce. Četl v její mysli, zatím co pro mě ty jejich byly naprosto uzavřené.

Trvalo to jen vteřinu než se jejich ruce opět rozpojily a ona se postavila za něj, ale mě to připadalo jako hodina. Hodina během níž mi do těla někdo bodal noži. V celém tom jejím gestu bylo tolik důvěry a oddanosti.

Teprve nyní mi došlo, jak tu vlastně musela být dlouho. Její tvář nebyla o moc starší, než když jsem ji viděl naposled. Celou tu dobu strávila s nimi a já neměl ani tušení jaký teď vede život.

 

„Výborně,” prolomil ticho Arův hlas. „Všechno šlo tedy hladce bez komplikací.”

Byl evidentně spokojený s průběhem událostí. Vstal a vykročil k nám.

„A dokonce k nám opět zavítali naši staří přátelé. Rád tě opět vidím Carlisle.”

„Já tebe také,” pousmál se zdvořile.

„Asi bychom se měli přesunout do mé pracovny. Je toho tolik, o čem si musíme povyprávět. Zvláště by mě zajímalo, jak vlastně ta lapálie s novorozenými započala.”

Carlisle jej následoval pryč. Ohlédnul jsem se z něj zpátky ke stupni, ale Bella byla už pryč. Střetl jsem se jen s Marcusovým a Caiusovým pohledem. Sledovali mě tímtéž pohledem jako já je, obezřetně.

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 42. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!