Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Do skonání světa - 29.kapitola

12.05.2009 (21:22) • IsabellaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3047×

Arova garda držela celou moji rodinu včetně malého Emmetta. „ Aro " zakřičela jsem na celý palác. „ Víš co já se ti můžu vykašlat na to abych ti chránila ten tvůj hnusném, tlustém, blbej zadek. Se mnou teda už nikdy nepočítej ať je hned pustí. " křičela jsem mu do tváře hned jak za mnou přišel. „ To nejde a buď ráda že je nezabiji teď, ale až půjdeš do svého pokoje. " řekl s úsměvem na tváři. Opět jsem pohlédla na svého malého Emma a bouřil se ve mně hněv, který jsem ještě nikdy nezažila. „ A myslíš že do toho pokoje půjdu? " zařvala jsem na něj. „ Tak to se teda mýlíš. Ty je hned pustíš! " opět jsem na něj zařvala. „ Ne, ne tak se na to podíváš. "

Jeden z gardy vyhodil Emma do vzduchu. Rychle jsem se rozběhla a chytila ho, aby nespadl na zem. Všichni z mé rodiny si oddychly. Půjčila jsem si dar o Jane, kterou jsem tu, ale neviděla. Hned jak jsem ji nasála do sebe tak jsem ji použila proti Arovi, který se skácel k zemi. „ Ať je hned pustí! " znovu jsem na něj zakřičela. „ Do..dost " zmítal se v bolestech na zemi. „ Tak...tak do...dobrá jděte. " všichni z jeho gardy zmizely rychle pryč. „ Jdeme. " zavelela jsem a otáčela se k odchodu. „ Jak si mohla Isabello vlastní krev zradit? " volal za mnou aro. „ Jednoduše. " a ušklíbla jsem se na něj. Jako dar ode mne dostal ještě jednu dávku bolesti. Jakmile jsme ovšem vyšli z hradu tak jsem toho nechala.

„ Bells " zavolala za mno Jane. „ Ano? " zeptala jsem se zmateně. „ Víš jdu se rozloučit budeš mi chybět. " a objala mne. „ Ty mě taky Jane. " a usmála jsem se na ni. „ Uvidíme s e ještě? " zeptala se nevině. „ Ano i ne já nevím, podle toho jak se bude tvůj strýček chovat. " když jsem Aro pojmenovala strýčkem, tak se ušklíbla. „ Víš Bells já ho nepovažuji už za strýčka, ne po tom co jsme tě ztratily v boji. Já jsem od něj na nějaký čas odešla abych mohla přemýšlet, protože jsem přišla o nejlepší kamarádku, a potom když jsem se vrátila tak jsem už nezabíjela lidi. Spíše jsem vůbec nejedla, neměla jsem na to sílu. Chtěla jsem za tebou. " řekla smutně.

„ Jane musíš mu pomáhat přeci jen je to pořád vládce..." řekla jsem ji. „ Jo, ale ty ho taky neposloucháš. " ohradila se. „ Ano, ale já jsem jeho dcera a navíc už ani to spíš se to dá nazvat nejmocnější upírka, která vzdoruje Arovi. " Jane se krátce zasmála. „ Ano to ano.. " podívala se na moji rodinu a zpět na mě. „ Bell nechceš tu zůstat? Prosím " ohledla jsem se. „ Ne, promiň Jane, ale moje rodina je toto. " ukázala jsem na Emma v mé náruči a na svou rodinu která stála za mnou. Kývla hlavou na znamení že rozumí.

„ Ráda jsem vás zase viděla Carlisle. " zavolala na něj Jane. „ Já tebe taky. " řekl s trochu ironickým podtónem. Ale nakonec přišel k nám a podal Jane ruku. „ Víte, chtěla bych se vás na něco zeptat..." na chvíly se odmlčela. V tu chvíly se kolem mne obtočily Edwardovy ruce.  „ Na co Jane? " povzbudila jsem ji. „ No nechtěly by jste mě sebou? " a zatvářila se jako neviňátko.  Podívala jsem se na Carlisle i na zbytek rodiny nevypadali nadšeně to jen já zářila. „ Jane tvoje rodina je tady. Toto je tvůj život a vedeš si skvěle. Já nemyslím že je dobrý nápad ještě víc popudit Ara tím že mu vezmeme jeho nejsilnějšího upíra.." říkalo se mi to velmi těžko, protože jsem ji vážně chtěla vzít sebou. „ To nevadí. Doufám že se ještě uvidíme. Sbohem Bells." Naposled mě objala a zmizela za hradbami.

„ Je mi to líto " zašeptal mi Edward do vlasů. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale upíři plakat nemohly, takže jsem začala vzlykat. Ztratila jsem otce a nejlepší kamarádku v jednom dnu to se mohlo stát opravdu jenom mne. Otočila jsem se, abychom mohly odejít, ale Edward mě pevně držel. „ Vrať se pro ni, vím že pro tebe znamená mnoho a ty pro ni taky. " řekl Edward. „ Ne, Já už jsem se rozhodla. Kdy nám jede letadlo? " zeptala jsem se a přestala vzlykat.

Všichni mě ještě chvíly přesvědčovaly, že když pro mne tolik znamená, abych se pro ni vrátila. Neposlouchala jsem je a místo toho jsem se vydala k vypůjčeným autům. Ještě naposled jsem se podívala na hrad kde jsem žila 150 let a nastoupla do auta. Tentokrát si k nám přisedla Alice s Jasperem. Kupodivu si místo Edwarda za volant sedla Alice. Emma jsem posadila do sedačky a zapnula bezpečnostní pásy. Obešla jsem auto a nasedla. Edward si mě posadil na klín a hladil mě po vlasech. Schoulila jsem se do klubíčka na jeho hrudi a poddala jsem se emocím. Kdyby tam nebyl Jasper nejspíš bych začala vzlykat, ale on mě naladil do nálady že jsem se na všechny usmívala. „ Díky " řekla jsem si v duchu a přála si aby to slyšel. „ Není zač Bello, ale jak jsi mi poslala ten dík to mi nejde do hlavy. " odpověděl mi na moje nevyslovené dík a ještě k tomu mi řekl že jsem mu tu myšlenku poslala. Myslím že náš život nebude jednoduchý.

<Shrnutí povídek>

Autor: IsabellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Do skonání světa - 29.kapitola: