Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Denalijští - Prolog

Breaking Dawn


Denalijští - PrologMoje první povídka na pokračování. Životní příběhy Cullenových známe, ale co víme o další vegetariánské rodině? Pojďte se mnou sledovat vznik a osudy rodiny z Denali. Budu ráda za jakýkoliv komentář

Prolog

Rozhlédla jsem se kolem sebe a šťastně se usmála. Tohle místo, svůj domov, jsem vroucně milovala. Život tu nebyl jednoduchý, ale rozhodně mnohem lepší než v Irsku, domovině mých rodičů. Po svatbě utekli do Nové Země, která jim slibovala svobodu vyznání. Žádné další skrývání, lhaní a strach o holý život. V Novém Světě je čekala svoboda a volnost. Ale také těžká práce s budováním nového domova a vysněné palírny whisky. Oba moji rodiče byli již dlouho mrtví, ale jejich sen se splnil. Naše rodina vyráběla snad tu nejlepší whisky široko daleko a náš skromný statek také slušně prosperoval. Nyní jsem tu žila já se svým milovaným manželem a ročním synkem.

Zahnala jsem krávy do chléva, podojila jedinou dojnici a mléko jsem donesla domů. Malý Fredie čerstvé mléko zbožňoval a hned jak uviděl džbán, natahoval po něm ručičky. Prostřela jsem stůl a naservírovala prostou večeři. Alan, můj manžel, pronesl motlitbu a za svitu svíček jsme povečeřeli. Jako každý jiný večer jsem uložila Fredieho do kolébky, políbila ho na dobrou noc a zatáhla zástěnu, abychom ho nebudili. Sobě i Alanovi jsem nalila whisky a plánovali jsme následující den. Do oken se čím dál silněji opíral vítr a my z dřívějších zkušeností věděli, že se blíží bouřka. Vzpomněla jsem si, že jsem nezavřela mladého býčka, kterého jsme nechávali pást dál od ostatních krav. Bouřka se rychle blížila a já věděla, že je potřeba býka přivést do chléva než z tiny_mce/theme
,,Tak krásná… Cítím z tebe tolik energie, tolik vášně. Hmm… Budeš mou družkou. Navěky!” Doléhal ke mně nádherný hlas, ale smysl těch slov mi unikal. Ucítila jsem ledový dotyk na tváři a pak na krku. Nemohla jsem se ani hnout, než mě pohltila příšerná bolest. Šířila se od krku do rukou, zad, břicha, nohou… Musela jsem omdlít.

Šílená bolest mě doslova spalovala a pomalu se soustřeďovala k mému splašenému srdci. Bilo neuvěřitelně rychle a pak ztichlo. Úplně. Měla jsem být mrtvá, ale věděla jsem, že žiju. Otevřela jsem oči a uviděla naprosto nový svět. Nemohla jsem si vzpomenout, kdo jsem ani kde jsem, ale na tom nezáleželo. Jediné, co jsem byla schopná vnímat, bylo mé stažené hrdlo, které pálilo. Celé mé tělo po něčem volalo, něco potřebovalo, ale já nedokázala určit co. Tohle byl zcela nový pocit. Měla jsem dojem, že se musím zbláznit, jestli to něco okamžitě nedostanu.
,,Jsi vzhůru,“ ozvalo se vedle mě. Podívala jsem se tím směrem a spatřila úchvatného muže, který se na mě usmíval.
,,Musíš mít žízeň, krásko. Připravil jsem ti tu tvé první jídlo,“ řekl a já se pořádně rozhlédla kolem. Žádné jídlo jsem neviděla, jen kus od nás byli ke kůlu připoutaní dva muži. Nadechla jsem se, abych se zeptala, co se děje. Ale v okamžiku, kdy jsem nasála vzduch do plic, ucítila jsem tu nejlahodnější vůni. Vydala jsem se za ní a došla až k mužům. Znova jsem se nadechla a najednou, ani jsem nevěděla jak, jsem sála krev z krční tepny jednoho z nich. Nic tak úžasného jsem nikdy neochutnala. Vysála jsem i toho druhého, dřív než jsem si uvědomila, co dělám.
,,Chutnali ti?“ zeptal se můj společník. ,,Dva by ti pro začátek měli stačit. Mimochodem, já jsem Arden.“
,,Deidre,“ představila jsem se.


Uběhlo celých pět let, během nichž mě ovládala jen žízeň. S Ardenem jsme cestovali po celém kraji a všude šířili zkázu a smrt. Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, jakou zrůdou jsem se stala. Arden mi vysvětlil, kdo jsem a jak náš druh žije. Po celou tu dobu jsem náš život považovala za normální. Zabíjení mi nečinilo nejmenší potíže, dokonce mě těšilo. Až do toho osudného dne.

Procházeli jsme lesem a Arden plánoval naší další cestu. Chtěl přeplavat do Evropy. Nový svět ještě nebyl osídlen moc hustě a i při rychlosti našeho cestování, jsme někdy celé dny nenarazili na jediného člověka. Ardena lákala Francie, já chtěla od Irska. Měla jsem pocit, že Irsko znám. Ze svého lidského života jsem si téměř nic nepamatovala, takže to bylo klidně možné. Změnil se směr větru a my ucítili tu lahodnou vůni, po které jsme tolik toužili. Rozběhli jsme se za ní a doběhli až na okraj malé osady. U krajního domu hořel oheň a mladá žena věšela prádlo, u nohou se jí batolilo dítě. Dětskou krev jsem už dříve ochutnala a zdála se mi nejchutnější. Arden preferoval ženskou krev, takže jsme se ani nemuseli domlouvat, kdo je čí. Žena se na nás podívala a strnula v pohybu. Jako každý, kdo nás spatřil na slunečním světle, pokládala nás nejprve za anděly. Jakmile ale uviděla naše oči a Arden se na ni usmál, pochopila.
,,Prosím,“ zašeptala sotva slyšitelně. ,,Mě klidně zabijte, ale mého syna nechte žít. Prosím, neubližujte mému Frediemu…“ Víc říct nestačila, Arden se do ní zakousl. Já však byla zmatená. Lidé nás prosili o smilování často, ale tohle bylo jiné. Nechápala jsem to. Podívala jsem se na chlapce a chystala se ho zabít, když v tom mi to došlo. Fredie! Z ničeho nic se mi vrátily všechny mé lidské vzpomínky. Dívala jsem se na toho chlapečka a narůstal ve mně vztek. Arden mi jednou řekl,  že někteří upíři mají zvláštní schopnosti a on znal jednoho, který dokázal vymazat paměť. Mluvil o sobě, dovtípila jsem se. Arden mi vzal vzpomínky! Můj hněv dosáhl vrcholu a aniž jsem uvažovala, co dělám, vrhla jsem se na něj. Ještě dopíjel z té ubohé ženy a útok nečekal. Jako v tranzu jsem ho roztrhala na kusy a naházela je do ohně. Ani jsem se neohlédla a utíkala pryč…


Celou mou mysl zaplavovala jediná myšlenka: jdu domů, domů! Běžela jsem krajinou, kterou jsem vůbec nevnímala. Pohltil mě pocit neuvěřitelného štěstí. Konečně zase uvidím Alana. Nemohla jsem se dočkat až obejmu svého synáčka… Najednou jako bych narazila do neviditelné zdi. Zlomeně jsem klesla do trávy. Obejmout svého synka… To nemůžu. Nedokázala bych ho nezabít. Ta myšlenka byla děsivá, ale s jistotou jsem si uvědomovala, že Fredieho už nikdy obejmout nemůžu. Nejspíš ho nebudu moci ani spatřit. Jeho krev by mě vábila… Poprvé po své proměně, jsem plně pochopila rozsah toho, čím jsem se stala. Zrůdou, monstrem, příšerou! Hlava se mi motala a hučelo mi v uších. Domů už nikdy nemůžu… Kdybych věděla jak, okamžitě bych se sprovodila ze světa. Jediný způsob, který jsem znala - roztrhat a spálit, jsem sama na sebe použít nemohla. Rozhodla jsem se zůstat v lesích, už nikdy se nepřiblížit k žádnému člověku. Třeba se mi podaří vyhladovět se a zemřít.

Toulala jsem se lesy a trpěla spalující žízní několik týdnů. Jak žízeň rostla, mé odhodlání nezabíjet sláblo. Už jsem byla příliš slabá, ale smrt nepřicházela. Rozhodla jsem se lovit, jinak jsem prostě nemohla. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila lákavou vůni, nebyl to člověk, ale stejně jsem se tím směrem vydala. Vůně mě dovedla až do jeskyně, kde jsem uviděla 3 medvědy. Bez rozmyslu jsem se na jednoho vrhla a sála. Druzí dva medvědi na mě útočili, ale já je bez problémů zvládla. Vypila jsem i je a cítila, jak žízeň pohasla. Medvědí krev nebyla tak chutná jako lidská, ale zasytila mě. Vyšla jsem z jeskyně a dívala se na západ slunce. Slunce zapadalo a mě vycházela nová naděje. Možná že když se budu dlouhou dobu živit jen zvířecí krví, lidská mi přestane vonět a já se budu moct vrátit domů…

 

 

1. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Denalijští - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!