Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Démon - 9. kapitola

Já <3 twilight


Démon - 9. kapitolaTaaakže, Kája v mojí minulé kapitole dostal geniální nápad... Myslím, že podle minulé kapitoly Patt už budete vědět jaký... ;) Ale i přesto vám můžu říct, že se opět o trochu víc ponoříte do citů a pocitů Carlislea. :) Snad vás to nepřestane nudit... :D

9. kapitola

 

Těsně po setmění jsem se toulal ulicemi a vyhlížel svou oběť pro můj čin. V tu dobu lidé končili v práci, předbíhali sami sebe na ulicích, aby mohli být doma co nejdříve. Čas… Proč každému záleží na čase? Neustále někam pospíchají, kdežto já si žiju svou věčnost, moje svoboda je neomezená…

Kolem mě procházel elegantní chlapík, spíš ulízaný ajťák, sice ne s bytelným vzhledem, ale s taškou v ruce. Ta je určitě plná papírů a nějaká tužka se tam najde vždycky. Přikradl jsem se jemu za záda a chvíli jej následoval, kam půjde, jestli nezahne do nějaké příhodnější uličky…

Když jsem se takhle za ním plahočil půl hodinky a on šel pořád po těch hlavních silnicích, vzdal jsem čekání a začal jednat. Budu jeden z těch zlodějíčků, co nejraději kradou přes den, a kdy je všichni vidí - navzdory tomu, že já nemám rád pozornost, znervózňuje mě to.

Přidal jsem mírně do kroku a došel jej. Kráčel jsem mu po boku a poté začal svou misi agenta Carlislea.

Hrábnul jsem mu po aktovce a slabě trhnul, abych mu místo tašky nevzal i jeho ruku, nebo dokonce jej samotného. Ale mne dosti překvapilo, když se nedal, vycukl se mi a taškou mě praštil přes hlavu. Rozchodil jsem to téměř okamžitě, ale člověk by dávno ležel přizabit, jakou měl sílu, a tak jsem byl přinucen se úmyslně opřít o lampu a chytit se za hlavu.

Vyčkal jsem, než odejde a začal si vytipovávat další svou oběť…

Ke konci dne jsem měl vše, co jsem potřeboval – papír a tužku! Konečně způsob, jak se s ní setkat…


Se psaním problém nebyl – to jsem kupodivu nezapomněl. Jediné, co se mi na tom vzkazu pro mou milovanou nelíbilo, byla úhlednost písma. Vypadalo to, jako by to psalo malé dítě a ne několik století starý muž.

Ale stejně jsem se za své dílo pochválil! Napsal jsem přesně to, co jsem potřeboval, teď jen doručit ten dopis, jenže jak?

Racionální myšlení mi říkalo, ať to hodím do schránky k jejímu milenci. Tedy, pokud to byl její milenec, mohl by být i něco víc… Třeba snoubenec, při ještě horším případě manžel! Určitě již byla plnoletá. Nedovedl jsem se smířit s myšlenkou toho, že by byla vdaná. Že by patřila jinému muži než jenom mně. Byl jsem sobecký, byl jsem tak majetnický…

I přesto, že jsem ji vůbec neznal, mě neskonale přitahovala. Nejenom jejím bezchybným tělem, dokonalými křivkami, ale i srdcem. Nárokovala si každou mou myšlenku každé mé vteřiny. Před sebou jsem viděl jenom její krásné oči. Ty, které jsem hypnotizoval, a ty, které hypnotizovaly mne.

Když jsem pomyslel na jakýkoliv okamžik strávený s ní, v mém již mrtvém srdci začala růst touha po její přítomnosti, po sebekratší minutě s ní, touha opět se cítit šťastný, když jsem s ní… Pocítil tu lidskost ve mně. Tohle vše ona dokázala.

Dokázala mě probudit ze světa, ve kterém jsem žil. V době, kde čas pro mě nehrál žádnou roli. V době, kdy jsem nepřemýšlel nad ničím… Vše bylo o tolik lehčí, když jsem nemusel, jenže teď jsem byl pro ni schopen udělat cokoliv.

Byl bych kýmkoli, kdyby mě požádala. Udělal bych cokoli, kdyby se jen slůvkem zmínila. Změnil bych se jakkoli, kdybych viděl, že jí nejsem dost dobrý. Chtěl jsem být pro ni dokonalým, nezáleželo mi na tom, jak mě vidí ostatní, ale prahl jsem po vědění, jak mě vidí ona.

Po delším debatování o mé… zamilovanosti…? Ne, to určitě ne. Ten výraz zní tak tragicky, tak romanticky. Zrovna tohle mě netáhlo. Jednoduše po nějaké té době jsem zvedl svůj zadek ze štěrkové cesty vedoucí okolo nábřeží, dopis jsem cítil na zadní straně svých kalhot a on mě jen nepatrně rozrušoval.

Byl to ten pocit, při kterém se dá vnímat jenom to jedno jediné. Byl to ten dopis, těšil jsem se na to, až si ho přečte, avšak jsem plně předpokládal, že její reakce bude horší než jenom záporná.

Kupodivu mi to všechno bylo jedno. Choval jsem se tak moc egoisticky, potřeboval jsem se tak zachovat, abych jí ukázal, co k ní cítím. Aby to věděla…  Neodpustil bych si, kdybych jí to neřekl.

Seděl jsem na ploché střeše protějšího domu, kde jsem ji viděl mizet do náruče jejího milého, a stále jsem váhal. Přestože jsem ve své duši viděl to, jak s lehkostí seskočím, s přirozenou rychlostí se rozeběhnu a s tichostí hodím dopis do schránky, nedovedl jsem udělat jediný pohyb.

Z hlubokého přemítání mě vytrhla parkující Audina u garáže jejího domu, mé tělo sebou trhlo a zrak se zaostřil na postavu, ne, postavy vystupující z auta. Byl to ten zmrd a má kráska.

Hlas v mé mysli křičel, ba řval na mne, ať zvednu tu svou línou prdel a seberu alespoň trochu odvahy. Hulákal na mě, že jsem se nedostal až sem, abych to všechno vzdal. Ano, musel jsem s ním souhlasit. Samým odhodláním jsem vyletěl na nohy a řekl jsem si, že když to nezkusím, nic nezískám – risk je zisk!

Už-už jsem chtěl udělat jeden těžký krok, neboť jsem si myslel, že každý další by měl být lehčí a lehčí… Bohužel, zastavil mě ten děsivý fakt, že moje Esmé a ten její chlápek stále stáli před domem, a kdyby jen stáli. Líbali se, v mém samém se vířila energie, toužil jsem ho od ní odtrhnout. Prahl jsem po jeho smrti.

Představoval jsem si, jak seskočím, lehkým krokem s vražedným pohledem v očích dojdu k nim a s uklidňujícím úsměvem se na ni podívám. Ale pak… Chytil bych ho za krk a rozpáral mu hrdlo. Jo, přesně tohle jsem viděl, moje tělo to chtělo. Nenáviděl jsem ho, hledal jsem na něm každou chybu.

Ať už příležitostně pil, byl to pro mě hřích. Ať kouřil, bylo to špatné. Ať si kupoval hot dog v rychlém občerstvení, jedl nezdravě. Vše, co dělal, bylo nedostatečné. I když ji miloval, ne tak jako já. Ne tak, jak bych já dokázal.

Své myšlení jsem musel zkrotit. Nemohl jsem si dovolit to, aby viděla, jak krutý dokážu být. Přál jsem si, abych se jí ukázal v tom nejlepším světle, však i tak jsem tušil, že dojde i na to nedobré.

Musela vidět i mou špatnou stránku. Kdyby nevěděla, jak se dokážu zachovat i v té nejhorší situaci, nemohla by mi věřit, nemohla by mě plně milovat… Tak jak ji miluju já.

Jejich vchodové dveře klaply a moje ruka si sáhla na zadek… Jestli tam ten dopis pořád je. Byl, a vzduch z mých plic úlevně unikl. S hlavou sklopenou jsem seskočil ze střechy a se svou upírskou rychlostí jsem hodil vzkaz pro ni do schránky, následně zazvonil a já vzal doslova nohy na ramena a už jsem se pro jistotu neotáčel.

 

Předchozí kapitola

Patt (Esmé)

Prcek (Carlisle)

Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Démon - 9. kapitola:

17.06.2011 [18:32]

TwilightkacertSaDi, děkuju za komentík... Emoticon A asi tě nepotěším. Další kapitolu mám opět já. Musím dohnat tu mezeru - opět! Emoticon Někdy mi přijde, že píšu moc anebo Patt píše málo. Emoticon

EDIT - Patt: Já ti dám málo! Kája je hlavní postava, jen si hezky piš! Emoticon

17.06.2011 [18:16]

SaDiabloJá jsem tak ráda, že vyšla nová kapitola, po té od Patt jsem byla vyloženě zvědavá, a doufala jsem, že děj bude pokračovat tam, kde skončil pohled Esmé. Jó, to jsem se samozřejmě mýlila, jak jinak, to byste nám udělaly příliš jednoduché, že? Emoticon
Poslední věta v perexu byla - a je - pořádně bláhová, přestat bavit, začít nudit? Nikdy! To je naše heslo. Emoticon
Když už to nezačlo tak, jak bych si ráda představovala, byla jsem naopak za myšlenky a pocity Carlislea ráda. Druhá polovina se mně osobně zdála ještě lepší než ta první, ulevilo se mi, když zjistil, jak blábolí o tom, jak je do Esmé strašně zamilovaný, bla, bla, bla, vylepšil si to u mě pořádně tím, když chtěl toho pana Posílám ti vzdušnou pusu zabít. Škoda, že to neudělal. Ale žádnou zášť v sobě nemám, věřím, že jeho čas přijde, ať dřív, či později. (Prvně samozřejmě musí Esmé zrušit svatbu.)
A úvahy o dopise v kapse kalhot byly taktéž zajímavé, já se prostě nemůžu dočkat další kapitoly a Esmé. Emoticon Emoticon

1. AngelJennifer
17.06.2011 [17:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!