Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Démon - 11. kapitola

Stephenie Meyer


Démon - 11. kapitolaRozhovor, Esméiny myšlenky a odchod.

„Často odpovídáš na otázky krátkou odpovědí?“ vyletělo z něj zničehonic.

Zaskočilo mě to. Nečekala jsem, že budu podstupovat nějaký psychotest. Místo toho, abych se ovšem nějak ohradila, jsem odpověděla naprosto nesmyslně. Stejně jako tomu bylo od chvíle, co jsem přišla.

„Někdy.“ Můj hlas zněl přiškrceně, odkašlala jsem si. „Podle situace.“ Zněla jsem jak holka na svém prvním rande. No, jako já, když jsem potkala Ryana. Bože, myslela jsem, že tohle už mám za sebou.

Zlehka kývnul a nechal to být. Zřejmě litoval, že mne vůbec někam pozval. Jenže otázka byla… odkud mě mohl znát? Ano, byl mi sice povědomý, ale vůbec jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem ho viděla. Připadala jsem si velmi hloupě, protože mne svíral pocit, že odpověď mám přímo před nosem. Jako kdybych byla slepá.

Měla jsem takovou teorii, že poznám lidi podle očí, ale když jsem se podívala na Johna, či jak se jmenoval, stále se díval někam jinam a já neměla šanci prozkoumat tvar a barvu očí. Nic. Jako kdyby se mému pohledu záměrně vyhýbal. Bylo to… zvláštní. A děsivé.

Už od prvního okamžiku jsem si byla jistá, že je úplně jiný. Nejprve jsem se bála… co když je to opravdu nějaký úchyl? V tu chvíli bych nejradši vzala nohy na ramena. Jenže přemohla mne má zvědavost. Kdo to asi mohl být? Ale vzhledem k tomu, že jsem nemohla uplatnit svou teorii, jsem nemohla přijít na kloub tomu, odkud jej znám.

Zarazilo mne, že neodpověděl na otázku, kdo je. Na tom nesejde. On zná mne, proč bych mu i já nemohla vidět do tváře? Zač se asi styděl? Ať tak či tak, byla jsem velmi nesvá. Nějaká část mého já mi bránila v tom, abych se v jeho přítomnosti uvolnila. Jakýsi šestý smysl mi radil: Buď ve střehu, Esmé!

Stále jsem si v hlavě přehrávala tu scénu, když přišla servírka. Měla obyčejný znuděný tón, ovšem na to už jsou lidé z Columbusu prostě zvyklí. Nevšímají si jejich velmi okaté nezdvořilosti a unuděnosti, protože pro ně už se to stalo každodenním chlebem. Ale Johnovi jako kdyby to vadilo, okamžitě jí oplatil její tón. Vyjel na ni jako vzteklý pes. Takovým tónem, ze kterého mi běhal mráz po zádech.

Pomalu jsem nabývala nejistoty, jako kdybych stála na lávce, která brzy spadne, a já se musela rozhodnout, zda přejdu na tu či onu stranu. Bylo to volit jako mezi ohněm a vodou. A hlavně tak nepředvídatelné. A opět se objevily mé dvě společnice, zvědavost a opatrnost.

Radši utíkej, než bude pozdě! ponoukala mne opatrnost, která se vždy musela ozvat jako první.

Neposlouchej tu nevzdělankyni! Vždyť se na něj podívej, vypadá jako velmi atraktivní chlap! Jaký asi je, co myslíš?

Má snoubence, sklerotičko! obořila se opatrnost na zvědavost.

A to si nemůže trošku užít? To je mi pěkný život.

Radši mlčte obě, napomenula jsem je v duchu naštvaně. I bez vás je to těžké.

Pak jsem si vzpomněla, kde jsem, a zaostřila na postavu, která seděla přede mnou. John se zřejmě utvrdil v názoru, že tohle byl opravdu špatný nápad, zvát na schůzku dívku, která neumí pořádně odpovědět celou větou.

„Odkud pocházíte?“ Než jsem stačila poručit své puse, aby vypustila něco inteligentnějšího, už byla otázka vyslovena. Zvědavost zřejmě převzala otěže a řídila mé tělo. Perfektní.

Chvíli se rozmýšlel. Jako kdyby zvažoval, kolik toho může prozradit. „Přijel jsem sem z Anglie.“ Z Anglie? Fíha, to je daleko.

„A v Columbusu jste jak dlouho?“ Ani tuhle otázku jsem nedokázala zadržet.

„Moc dlouho ne.“ I tohle znělo značně váhavě.

„Ne moc dlouho? Promiň, jestli budu znít nějak drze, ale já tomu stále nemohu přijít na kloub. Odkud mne znáš, protože já jsem opravdu v Anglii nikdy nebyla. A jestli tady jsi krátce, tak jak mne pak můžeš znát? Opravdu předem upozorňuji, že Facebook a podobné aplikace opravdu nemám.“ Možná to opravdu vyznělo velmi ostře. Sakra, to jsem nechtěla.

„No, víš…“ začal váhavě, jenže větu nedokončil. Zničehonic ztuhnul a já z něj cítila náhlý nával paniky. Jako když se z úplně klidného moře najednou zvedne vlna Tsunami. Už to začínalo být za hranicemi mého chápání… „Omlouvám se,“ vyhrknul rychle a než jsem se nadála, byl pryč. Úplně.

„Zrovna vysvitlo sluníčko. Jako kdyby to nějak s tím souviselo,“ zabručela jsem tiše, abych to slyšela jen já. Nikdo nemusel vědět, že mluvím sama se sebou. Hodnou holčičku bych ještě přežila, ale cvoka opravdu ne. Děkuji, nechci.

Chvíli jsem vyčkávala, jestli se John vrátí, leč marně… Proto jsem se zvedla, položila na stůl peníze, popadla svou kabelku a vydala se směrem domů přes park, zanechávajíc za sebou kavárnu s nevraživou servírkou a zážitek s opravdu podivným mužem. V parku jsem se ovšem nevědomky zastavila, opřela o kašnu, která stála přímo uprostřed, pohlcená kouzelným zurčením vody a svými myšlenkami.

Co to mělo asi znamenat? Když vyšlo sluníčko, připadala jsem si lépe, mohla jsem aspoň převést řeč na počasí. Takové téma nikomu neuškodí. Ale proč se prostě zvednul a odešel? Pošle mi snad vzkaz ještě jednou? Opět to bude pozvánka? A připojí omluvu?

Bezděčně jsem si hrála se svými prsty, až mne z bádavých myšlenek nakonec vytrhnul předmět na mém levém prsteníčku. Oblý, s kamínkem… Můj snubní prstýnek. Od Ryana. Od člověka, který mě miluje natolik, že si mě chce vzít. A já chodím za cizími podivnými muži, kteří mi mohou něco udělat. Stejné věci, jako vídám ve filmech, věci, které se stávají denně. A já se jim přímo vystavuji, jako kdybych měla nápis: Haló! Žena, která se dá snadno přemoci! Byla jsem pro ně to, co pro mě znamenalo výprodej v mém oblíbeném obchodě. Akorát oblečení, kabelky ani podobné věci rozhodně nevydávaly žádný křik, necítily žádnou bolest, neměly emoce, myšlenky, či něco jiného…

Potřásla jsem hlavou, ale opatrnost se mi do myšlenek stejně vkradla. Vzpamatuj se, Esmé. Tohle už prostě víckrát neuděláš. Předstírej, že se nic takového nestalo. Dál se věnuj běžným věcem, jako jsi to dělala doposud. Nejsou nebezpečné. Co by tomu řekl Ryan, no? Koukej se otočit a běž domů, než na svou neopatrnost doplatíš.

Poslechla jsem ji, otočila se na patě a zamířila domů, pevně rozhodnutá žít jako dřív.

Vždyť se mám vdávat, proboha!

 

I v následující kapitole nás bude provádět Esmé...

 

Předchozí kapitola

Patt (Esmé)

Prcek (Carlisle)

Následující kapitola

 

Kapitola je věnovaná SaDiablo, však ona ví proč. Díky. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Démon - 11. kapitola:

 1
01.08.2011 [20:42]

ShindeenTeda... I když každé ráno vstávám a proklínám to *píííp* počasí, díky kterému jsou prázdniny na *píííp*, teď bych nejradši to *píííp* slunko nakopala do zadečku, fakt! Emoticon Emoticon
Já se tak těšila, jak to mezi nimi bude, už už jsem si dělala naděje, jak se to asi všechno vyvine a co všechno si stihnou říct, seznámit se, poklábosit, aby už i Esmé došlo, že jí k němu táhne TO něco magického... Uááá, a pak se tam objeví ta hnusná žlutá koule a já mám chuť ji pořádně nakopat! Emoticon
Hele, a jak jste to vy dvě myslely tím, že se Esmé vzpamatuje a bude vzorná snoubenka? To přece nééé, to nejdééé, to se Martince ani trošičku nelíbí! Emoticon
Takže doufám, že další kapitolky se dočkám cobydup, že se v ní znovu potkají a že si tentokrát řeknou i něco víc, než jen to, odkud je atd. Emoticon
Prosím, prosím, prosííím, nemučte nás a přidejte další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.07.2011 [12:09]

KatariEsmeCullenKrása...! Moc se mi to líbilo...! A ta její opatrnost aˇˇt mi radši vleze na záda...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Těšim se na další dílek...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.07.2011 [14:24]

DeedeeTahle Esme je prostě přesně Esme. Tak jsem jí viděla já. Moc pěkná kapitola. Její myšlenky máji pevnou logiku. Souhlasím se SaDi. Prostě skvělý:D Emoticon Emoticon Emoticon

20.07.2011 [9:02]

Annabell Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. AngelJennifer
20.07.2011 [0:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.07.2011 [0:05]

SaDiabloNebudu popírat, že mě teď zdobí přiblbý úsměv. Bylo to krásné, Čučmude. Perfektní.
Cítila jsem z toho její naléhavost, dala jsi tomu tvar a směr a pevný podklad. Má to na čem stát. Emoticon
Goobien, lookin forward na nuevo kapitolu; však ty víš proč. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!