Takže je to pátý díl, ale z pohledu Belly, jak jste chtěli. DOufám že se vám bude líbit. Terry
08.10.2009 (10:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1323×
5.Díl
Pohled Belly
Přijela jsem domů z La Push. Reneé by tu měla být co nevidět. Vylezla jsem ze svého náklaďáčku a vzala si tašku. Doma nikdo nebyl. Hodila jsem tašku na pohovku a v tom mi zakručelo v břiše. Musela jsem mít pořádný hlad. K večeři jsem udělala lasagne, které spíš vařila Reneé, ale pro dnešek se překonám. Když bylo vše hotovo ozval se zvuk pootevření dveří. Vešla do nich Reneé asi se třemi taškami. Určitě byla zase nakupovat, to vysvětluje pozdní příchod.
„Kdes byla?“ Ptala jsem se, jako bych to nevěděla.
„Nikde.“ Takže ona mi to bude tajit? Obvykle mi netajila výlety do obchoďáku.
„Kde?“ Nevzdám se bez boje!
„U Cullenů, stačí?“
Cože? Ona byla u Cullenů?! Ale já je nemám ráda. Upustila jsem talíř, který jsem držela a ten se rozpadl na pár kusů. Běžela jsem nahoru do pokoje. Práskla jsem sebou na postel a zachumlala se do polštáře. Přemýšlela jsem nad tím, jestli vůbec nemám ráda všechny. Esmé, byla hodná a starostlivá. Tu mám ráda. Emmet, takový ten vtipálek, není nejhorší. Rosalie, ta taky není nejhorší. Alice, divná. Carlisle, můj dědeček, ne. Nemám ho moc v lásce. Jasper, toho taky nemusím. Edward… Edward… Přemýšlela jsem nad ním docela dlouho. Mám ho ráda? Je krásný, hodný a nějakým zvláštním způsobem mě pořád přitahuje. Stále má ale nějaké tajemství, ale já na něj příjdu.
Po dlouhém přemýšlení jsem usoudila, že ho mám ráda asi nejvíce z Cullenů. Konečně jsem se odtrhla od polštáře a zase mi zakručelo v břiše. Kolem mě byla tma, byl už večer. Ležela jsem tu teda hodně dlouho. Potichu jsem sešlapala dolů, Reneé byla v koupelně. Nechtěla jsem se s ní dneska už bavit. Musela bych se zase omlouvat a na to nemám náladu. Vzala jsem rychle talíř a položila na něj kus našeho oběda, teda teď už večeře. Pak jsem zase vyšlapala nahoru a potichu zavřela dveře do pokoje.
Snědla jsem si svůj kus a musela jsem se pochválit. Jsem vážně dobrá kuchařka.
Zítra máme školu, bohužel nám nekončí dřív, jako dnes. Úkoly, nemám úkoly! Ach ne, zapoměla jsem si je udělat. No nic, budu to muset zkusit teď. Vytáhla jsem pár úkolů z matiky, potom z angličtiny a z dalších asi tří předmětů. Dohromady jsem úkoly nepočítala, ale přišlo mi, že jich musím mít tak nad dvě stě. Zasmála jsem se a vytáhla jsem poslední úkol. Fyzika. Tu jsem nesnášela. Pustila jsem se do psaní. V tom jsem uslyšela šustnutí. Ignorovala jsem ho.
Pak někdo zaklepal na okno. Zděsila jsem se a otočila se k oknu. Měla jsem velký strach to udělat, ale překonala jsem ho. Vstala jsem ze židle a šla se podívat, kdo tam je. Jacob? Co tu dělá a jak se tu dostal? Bože můj, vždyť může spadnout! Rychle jsem otevřela okno. Skočil mi na parapet a trochu mě posunul dozadu, aby mohl vylézt. Raději jsem si sedla na postel a pořád se na něj dívala.
„Ja- jak ses sem dostal?“ Vykoktala jsem ze sebe. Pořád ještě překvapená a mírně šokovaná.
„Přes strom.“ Odpověděl, jako by se nechumelilo. Sedl si ke mně. Chvíli nad něčím uvažoval a pak zase promluvil.
„Neřeklas mi, že jsi Isabella Cullenová.“ Přitáhl si mě k sobě, aby mi viděl do očí. Nevěděla jsem, kam tím míří.
„Co je na tom?“ Vážně nevím, co na tom bylo.
„Ty moc dobře víš. Proč ses už vlastně nedobelhala k těm svým Culleňátkům?“ Cože?! Co si to o sobě myslí? Já je nemám ráda… aspoň někoho.
„Já nevím o čem to mluvíš!“ Zařvala jsem na něj, byla jsem dost naštvaná.
„Proč máš asi stejné příjmení jako oni? Už si tě dali do sbírky? No? Tak kdo ti to udělal?!“ Zakřičel na mě také. Teď jsem už vůbec nechápala, o čem to mluví.
„Nevím, proč mám stejné příjmení jako oni. Snažím se na to přijít, ale marně. Vím, že to má něco společného s mou babičkou, ale víc nevím!“ Křičela jsem, pořád vyvedená z míry.
„Vážně? Issi nelži mi prosím.“ Jak si může myslet, že mu lžu? Nelhala bych mu, nejlepšímu kamarádovi. Nikdy.
„Ale já ti nelžu!!! Jestli si myslíš, že ano, tak tu nemáš co dělat!“ Zařvala jsem na něj. Pak se mi jedna slza skutálela dolů z obličeje.
„Moc se omlouvám, neplakej.“ Konejšil mě a hladil mě po vlasech. Opřela jsem se o něj.
„Jaku, to nevadí.“ Pohladila jsem ho po zádech a odtáhla jsem se od něj. Nechtěla jsem, aby se stalo víc, proto jsem roztáhla své koutky do širokého úsměvu a snažila se, aby to nevypadalo jako přetvářka. Mám ho ráda, ale jako kamaráda. Najednou mě chytl zezadu za krk a přitáhl si mě k sobě. Ne. Ne! Tohle jsem nechtěla. Zůstala jsem jako zkamenělá! Naše obličeje byly od sebe daleko pár centimetrů. Přitiskl své rty na mé a začal mě líbat. Nedokázala jsem se ovládnout. Má mysl říkala NE! NE! NECHCI TO! Ale mé tělo na tom bylo jinak. Ani jsem si nevšimla, že ho líbám taky. Ne! Nechtěla jsem to!
„Miluju tě, Iss.“ Pošeptal mi do ucha, já se odtáhla a snažila se vzpamatovat. Pak jsem zívla, byla jsem unavená.
„Už půjdu, vyspi se.“ Usmál se a naposled mě políbil. To jsem se už zamračila a chtěla jsem mu něco říct, ale on rychle vyskočil z okna a byl pryč.
Shrnutí povídek Terryritter
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Děda Carlisle - 5. Díl - Pohled Belly:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!