Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera úplňku - 3. + 4. kapitola

09.02.2012 (08:15) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3487×

3. kapitola

*Isabella*

Probudila jsem se do zářivého rána. Až pak mi došlo, že jsem vlastně usnula na posteli v altánku, ale vůbec mi to nevadilo. Dnes jsem totiž měla volat Simonovi. Samozřejmě jsem chtěla, aby se vrátil.

Vstala jsem a rychle vlítla do kuchyně, kde jsem do sebe v rychlosti nacpala housku a jablko. Pak jsem to zapila jablečným džusem a vyběhla schody k sobě do šatny.

Vzala jsem si zelené šaty a k tomu zelené boty. Vlasy jsem rychle pročísla a namalovala se kouřovými stíny. Nakonec jsem si na krk připnula zlatý náhrdelník. Pak jsem vyrazila na verandu.

O chvíli později už jsem stála na verandě a v ruce držela mobil. Tolik jsem se těšila na to, až uslyším jeho hlas, ale zároveň jsem se strašně bála. Bála se, že mě má láska odmítne. Nakonec jsem se, ale odhodlala a vyťukala jeho číslo.

„Bell," ozval se jeho hlas okamžitě a já se zalykala štěstím.

„Simone," zašeptala jsem.

„Rozhodla ses?"

„Vždycky jsem byla rozhodnutá," řekla jsem pevným hlasem.

„A?" zeptal napjatě.

„Okamžitě sem naklusej," zasyčela jsem na něj a z telefonu se ozval jeho smích.

Pak byl hovor přerušen. Naštvaně jsem se podívala na mobil.

„Cože?! Jak si sakra dovoluje mi to típnout?!" začala jsem vřískat, když se za mnou ozval pobavený hlas.

„Přece nebudu utrácet kredit."

Otočila jsem se na podpatku. Opravdu tam stál. Simon. Ten, kterého miluji z celého srdce. Typický, pobavený úsměv a jiskřičky planoucí v jeho očích.

„Ty!" zasyčela jsem a přitáhla si ho k sobě.

Naše rty se setkaly ve vášnivém polibku. Byl tak dravý, ale zároveň něžný. Vkládala jsem do tohoto polibku ty nejtajnější emoce, které mu byly skryty v době, kdy jsem před ním tajila své city. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli.

„Teda, Bell, takovouhle tě neznám."

„Teprve poznáš," zasyčela jsem a pevně ho obejmula. Cítila jsem, jak si namotával jednou rukou mé vlasy na prst, a druhou mě hladil po zádech.

„Slib mi, že už mě neopustíš," zašeptala jsem.

„Bell, miluju tě a navždy budu. Ano, neopustím tě, pokud teda neopustíš ty mě," řekl a vážně mi koukl do očí. Zamračila jsem se.

„Mě se jen tak nezbavíš," zakončila jsem a nechala naše rty splynout v dalším vroucném polibku.

4. kapitola

*Isabella*

Unaveně jsem se přetočila na druhý bok, ale na obličeji mě pořád něco lechtalo. Zvedla jsem ruku a hmátla do vzduchu jako bych chtěla to „něco", co mě lechtalo, uhodit, ale má ruka prosvištěla vzduchem. Naštvaně jsem zafuněla do polštáře a přetáhla si přes hlavu peřinu. Vedle mě se ozval tichý smích. Počkat - smích?

Rychlostí blesku jsem ze sebe strhla peřinu a sedla si. Asi moc rychle. To „něco" zavrávoralo a spadlo z postele­. Až pak mi došlo, že je Simon doma. Široce jsem se usmála a skočila na zvedajícího se Simona, čímž jsem ho opět připlácla k zemi.

„Jseš doma! Opravdu seš tady!" vřískala jsem nadšeně jako malé dítě a tiskla se k němu.

„Ano, lásko, jsem doma. Už od včerejška," ozval se zpode mě hlas. Nadzvedla jsem se a koukla se mu do obličeje. Nebyl to sen. Byl u mě.

„Já vím, ale zdálo se to spíš jako sen."

„Tak sen, jo?" řekl se smíchem a překulil se nade mě.

„No, jasně. Ale jsem ráda, že jsi zpátky. Ani nevíš jak," řekla jsem a koukala do jeho krásných očí. On byl můj princ. Princ na bílém koni, kterého jsem si jako malá vysnila.

„Miluji tě, Bells. Je mi líto, že jsem tě opustil, ale teď už neodejdu. Slibuji." Poslední slovo zašeptal, sehnul se a lehce se otřel svými rty o mé. Uvolnila jsem jednu ruku a přitáhla si ho k sobě. Chvíli jsme se líbali a já pak udělala lehký pohyb a překulila se. Teď jsem na něm seděla a vítězně jsem se usmívala.

„Vyhrála jsem," prohlásila jsem se smíchem.

„Jsi si tím jistá?" zeptal se.

„No, pro tentokrát jo, ale příště nevím. Jelikož jsem ale lepší, tak ano. Vyhraju. A teď se jdu najíst," řekla jsem a pokrčila rameny. Pak jsem z něj vstala a počkala, až se zvedne.

„Ty jsi prostě neuvěřitelná," řekl mezi kroucením hlavou.

„No jo, no, já jsem na rozdíl od tebe originál," prohodila jsem triumfálním tónem. Přimhouřil oči a ve chvíli mě zvednul a přehodil přes rameno. Vypískla jsem a snažila se z něj dostat, ale držel mě pevně.

„Takže já že nejsem originál, jo?" zasyčel a posadil mě na kuchyňskou linku. Sám si stoupl mezi mé nohy a naklonil se ke mně. Nevinně jsem se zaculila a pokrčila rameny.

„No, nejsem si jistá," provokovala jsem ho. Zavrčel a sklonil se ještě blíž. Trhaně jsem se nadechla, dělilo nás od sebe jen pár centimetrů. Simon se zlověstně usmál a ještě se přiblížil. Usmála jsem se, a když se chtěl ještě víc sehnout, přiložila jsem mu prst na rty. Usmála jsem se a otočila jeho hlavu na stranu tak, abych se dostala k jeho krku.

Nahnula jsem se a přitiskla rty na místo, kde se nacházela jeho tepna. Zatajil dech a já periferním pohledem viděla, jak doširoka rozevřel oči. Pousmála jsem se a špičkou jazyka přejela od důlku na jeho krku pomalu až k jeho bradě. Ve chvíli, kdy jsem olízla jeho ret, otočil hlavu a prudce se přisál na moje rty. Pootevřeným jazykem se dostal do mých úst a začal je prozkoumávat. Spojila jsem svůj jazyk s jeho a zajela rukama do jeho vlasů. Vlnily se mi mezi prsty, přesně tak jemné, jako jsem si je pamatovala. Slastně jsem zasténala a přitáhla si ho blíž. Objala jsem ho nohama a natiskla se k němu. Simon mi zajel rukama pod tričko, které nosím na spaní. Zavrněla jsem a zvrátila hlavu dozadu. Líbal mě na krk a já slastně vzdychala. Po chvíli mě pustil a trochu se ode mě odtáhl. Usmála jsem se.

„Máš pravdu, jseš originál."

„Já vím, lásko. Myslím, že si měla hlad, ne?" Zvedl jedno obočí. Přikývla jsem a seskočila z linky. On se posadil a já si nandala misku s cereáliemi. Pak jsem se mu posadila na klín a rychle jedla. Nakonec jsem po sobě nádobí umyla a otočila se na něj. Samozřejmě mě pozoroval. Nervózně jsem si skousla ret. Zamračil se a rychle přešel ke mně.

„Co se děje, Bells?" zeptal se a pohladil mě po tváři. Nevydržela jsem koukat do jeho starostlivých očí a sjela pohledem k oknu, které nabízelo výhled do lesa. Povzdychnul si a uchopil mou tvář do rukou, čímž mě donutil otočit k němu hlavu. Tázavě se na mě podíval a já to nevydržela.

„Chci vědět všechno o tom, co si dělal!"

Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera úplňku - 3. + 4. kapitola: