Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera osudu 1. kapitola

25.02.2010 (15:00) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4988×

1.Kapitola - Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.

„Proč?“ vydechla jsem. Do očí se mi nahrnuly slzy.

„Protože to tak chci!“ zavrčel a vášnivě mě políbil. Sakra co to dělám! Já tohoto parchanta tak nenávidím, tak proč proboha! Ochotně, ale přesto s nenávistí jsem mu polibky oplácela. Cítila jsem takovou euforii, že mi chvílemi bylo jedno kdo mě líbá. Kdo mě něžně laská po celém těle. Chvěla jsem se vzrušením a rukama hladila jeho dokonalé tělo.

„Prosím já nechci…“ Jedna slza si našla cestičku na mém obličeji. Ale on přesto nepřestával. Bral si mě i když jsem o to vůbec nežádala. Nežádala? Byla jsem zoufalá. Co ho k tomu donutilo?! Vždyť mě taky nenávidí!

Vzrušeně jsem vydechla, když mi rukou přejel po tom nejintimnějším místečku. Na můj odpor vůbec nereagoval, právě naopak, byla jsem čím dál tím víc vzrušená. Ale proč? Má snad nějakou speciální moc, kterou mě ovládá?! Znovu jsem vydechla. Položil mě lehce na postel a dál pokračoval v laskání mého těla. A já byla jako smyslu zbavená.

Jedním prudkým pohybem ze mě sundal poslední kousky oblečení, ale přitom mě nepřestával líbat. Zatnula jsem pěsti a snažila se rozumně myslet. Ale opravdu to nešlo! Začala jsme ho taky jemně hladit po zádech a sem tam jsem do něj zaryla své dlouhé nehty. Věděla jsem, že mu to neublíží, ale nemohla jsem si pomoct. Když jsem znovu vydechla začal být ještě vřelejší a vášnivější.

„Prosím…“ vydechla jsem znovu. Na obličeji se mu mihl úsměv. Věděla jsem proč to dělá. On byl totiž jediný, kterého jsem neměla. Věděl, že jsem pro něj nedosažitelná a že já mám měřítko mnohem výše. Proto ve mně vyvolává tyhle pocity. Chce, abych se mu poddala dobrovolně. Snažila jsem se svou chorou mysl přesvědčit, že o tohle opravdu nestojím, ale i tam mě zrazovala.

Lehce do mě vnikl. Znovu jsem vzdychla a lehce se prohnula. Políbil mě na ústa a já mu polibky zase věrně vracela. Ale chtěla jsem najednou více. Zavrčela jsem na něj. Když začal přirážet intenzivněji věděla jsem, že pochopil. Ale taky jsem věděla, že dosáhl svého. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy, ale přesto jsem nic nedokázala udělat.

Po chvíli mě polilo ještě větší horko. Najednou jsem ucítila prudký nával energie a celé mé tělo vybuchlo. Ještě více jsem se prohnula v zádech a chvíli po mě vzdychl i on a oslabeně si lehl vedle mě.

Všechna hraná vášeň najednou opadla. Cítila jsem se mizerně, ale nedokázala jsem se pohnout.

„Nenávidím tě Jaspere!“ řekla jsem a rozvzlykala jsem se. On se jen zvedl a se smutným výrazem řekl.

„Promiň mi to, ale jinak to nešlo.“ Chvíli na to odešel.

Zůstala jsem sama, ponížená a naštvaná. Naštvaná na sama sebe, že jsem to dovolila dojít tak daleko. Ale stejně za vše může můj ‚dokonalý‘ otec. Markus nikdy nebyl  dobrý rodič a možná proto jsem dopadla jak jsem dopadla.

Jsem na tomhle světě už skoro tři století a pořád jsem si tady ve Volteřře nezvykla. Nenávidím každý den své nikdy nekončící existence!

Pomalu jsem se zvedla z postele a vydala se do koupelny. Po cestě jsem zahledla svůj odraz v zrcadle. Vypadala jsem opravdu hrozně. Ale nejvíce mě vyděsily lehké škrábance a modřinky. I když mám s upíry mnoho společného, jsem pořád zranitelná. Ale tohle se mi nikdy nestalo. Každý si dával pozor, aby mi neublížil. Ale ten malý zmetek na to nedbal. Chtěl mě ponížit co možná nejvíc a to se mu dokonale povedlo. Až ho potkám asi ho umlátím jeho vlastní rukou!

Ve sprše jsem na sebe pustila vřelou vodu, abych ze sebe vymyla ten jeho pach. Ale ani po hodině jsem se toho odporného pocitu nedokázala zbavit. Němě jsem se opřela o kachličky a začala jsem znovu vzlykat.

„Proč!“ Proč jsem se musela narodit! Co jsem komu udělala, že jsem si vysloužila tenhle zpropadený život? Pěstí jsem udělala do zdi díru, ale to mé bolesti nepomohlo ba naopak. Z ruky mi začal téct pramínek krve. Ale během chvíle se zahojil. Tak jako všechny škrábance na mém těle.

Přešla jsem ke skříni a chvíli se v ní přehrabovala. Pak jsem vytáhla dlouhé tmavě rudé šaty a hodila je na sebe. Přece jenom nechci ze sebe udělat chudinku. Mám svou hrdost, i když v poslední hodině nějak ochabla. Znovu jsem se podívala na svůj obraz v zrcadle. Bylo to o kapánek lepší, ale pořád jsem vypadala jako by mě někdo týdny mučil. No i když to nebylo týden způsob mučení to byl. Aspoň pro mě jo. Já mohla mít každého na kterého jsem si ukázala. Sám Felix i Demetri mi podlehli a hned několikrát. Skoro století a půl jsem uháněla samotného Caiuse a nakonec taky nedokázal odolat. Ale když jsem to zkoušela i na chudáka Ara tak se otec naštval a dal mi na výběr. Buď mě zavře na hodně dlouho někam do podzemí nebo dám na jeho slova a budu se chovat jak hodná holčička. Samozřejmě když jsem mu slíbila, že opravdu zlobit nebudu, nevěřil mi. A to jsem nechápala proč! Nechal mě hlídat!

„Zlatíčko už jsem konečně vybral tvého ‚hlídače‘.“ Jeho samolibého úsměvu jsem se lekla. V tu chvíli jsem věděla, že je zle. Takhle se totiž tvářil pokaždé když se chtěl někomu pomstít.

„Jaspere? Můžeš na chvíli?“ COŽE! To snad nemyslí VÁŽNĚ! Proč zrovna on. Přece ví, že ho nedokážu vystát. Je tu teprve pár let, ale i za tak krátkou dobu jsme v sobě dokázali vzbudit tak silnou nenávist.

Když kolem mě procházel zhnuseně na mě zavrčel.

„Ano pane. Potřebujete něco?“ Lehce se poklonil.

„Ano hochu. Vím, že tu nejsi dlouho, ale mám pro tebe speciální úkol.“ Jasper se na něj zmateně podíval, ale nic neřekl.

„Tady slečna slíbila, že se bude chovat slušně, ale asi znáte její pověst…“ Jasper jen přikývl.

„Potřebuji, aby ji někdo na každém kroku hlídal a myslím, že vy jste na tuto práci ideální. Vím jak moc ji nesnášíte a ona vás a proto vím, že ji jen tak nepodlehnete.“ Tak to se plete! Mě podlehne každý a tady náš hodný upírek nebude výjimka! Ale i tak jsem se na něj dívala s opovržením. Takové packaly jsem ze srdce nesnášela. Byl přesná kopie věrné dokonalosti. Kdyby mu Markus řekl skoč z nejvyšší věže udělal by to. Myšleno ironicky. Přes mé myšlenky, jsem si ani nevšimla co na tohle prácičku Jasper řekl.

Podívala jsem se na otce s pozvednutým obočí. A pak se podívala na Jaspera, už nestál před trůnem, ale asi dva metry za mnou. Prohlížel si mě zhnuseným výrazem. Já se na něj jen vřele usmála a vydala se do svých komnat a on za mnou jako věrný pejsek.

Tehdy jsem si opravdu myslela, že Jaspera jen tak vyprovokovat nebude těžké. Vyzkoušela jsem na něj mnoho svých výborných metod, ale ani jedna nezabrala. Až dnes. Chtěla jsem mít konečně po roce chvíli soukromí. S otcem jsem se kvůli tomu strašně pohádala a nepomáhala mi ani přítomnost tohoto ‚kliďase‘. Když jsem byla ve svém pokoji snažila jsem se ho všemocně přesvědčit, že opravdu už hlídat nepotřebuji. Taky jsme se strašně pohádali. Nejhorší na něm bylo to, že i když už tu za mnou pobíhá rok já jsem o něm nic nevěděla a to jsem mu vytkla taky. Byla jsem abnormálně naštvaná a z ničeho nic jsem byla v jeho objetí a zuřivě mě líbal. Asi ho naštvalo, když jsme mu řekla, že s takovým stoletým panicem by si nezačala žádná. Mohla jsem si za to sama. Opravdu jsem ho chtěla jen vyprovokovat, a nic víc. Ale dostala jsem to co jsem si zasloužila!

Ale to co mi udělal, bylo nejhorší. Já sex milovala a on mi ho znechutil a přinutil mě tuhle činnost nenávidět ale jen pokud to nedělal zrovna on. A to bylo na tom to nejhorší. Od okamžiku kdy opustil tento pokoj jsem v hloubi duše toužila znovu po jeho polibcích, po chladném těle, i když jsem si to nechtěla přiznat.

Pořád jsem tam stála a koukala do toho zpropadeného zrcadla. ‚Musím ho najít.‘ pomyslela jsem si a ihned vystřelila u mého pokoje. Ale nemusela jsem hledat dlouho. S nepřítomným výrazem stál opřený vedle dveří. Až jsem nadskočila jak jsem se ho lekla. Moje srdce bušilo jak o závod a to ho možná donutilo se na mě podívat.

„Omlouvám se Bells…“ začal, ale nedovolila jsem mu pokračovat. Jen jsem ho chytla za ruku a vtáhla zpět do pokoje. Začala jsem ho zuřivě líbat. Ze začátku byl překvapený mou reakcí, ale pak se ochotně poddal.

Sama nechápu co to do mě vjelo, ale s ním jsem se konečně zase cítila jako dřív.

Opřel mě prudce o zeď začal mě líbat na krku. Jeho polibky byly ještě naléhavější, vášnivější. Jedním škubnutím jsem ho zbavila už tak potrhané košile. A on nebyl o dost pozadu. Mé oblíbené šaty následovaly košili a po nich i zbytek našeho oblečení. Lehce jsem mu skousla ušní lalůček.

„Nenávidím tě….“ Zavrčela jsem mu do ucha a něžně vzdychla.

„Já vím…“ znovu do mě vnikl. Tentokrát, ale opatrněji. Zaryla jsem do něj své nehty a vychutnávala jsem si ten blažený pocit. Když začal přidávat na intenzitě, místností se rozlehly naše zrychlené dechy. Obmotala jsem mu nohy kolem jeho pánve a takhle jsme došli k posteli.

Položil mě na ni a dál pokračoval v něžných polibcích. Odevzdala jsme mu své tělo i s duší a to tentokrát dobrovolně. Jeho polibky mě doháněly ještě k většímu šílenství. Nejednou jsem ucítila to velmi známé teplo a moje vyvrcholení bylo mnohem intenzivnější než minule. Jasper svůj poslední výdech tlumil v mém rameni. Ztěžka jsem dýchala. Už jsem toho zažila mnoho, ale s ním to bylo dokonalé. Ale taky dokonale únavné. Tentokrát zůstal ležet vedle mě. Ne že by musel odpočívat nebo tak, ale z mého pohledu, asi si myslel, že to tak chci. A chci to tak? To byla otázka na kterou jsem nedokázala najít odpověď.

Podívala jsem se do jeho rudých očí.

„Víš co to udělá s otcem, když se to dozví?“ řekla jsem a jemně ho pohladila po nahé hrudi.

„Nedozví se to. Nesmí!“ zašeptal spíše pro sebe, ale i tak jsem ho dobře slyšela. Přisunula jsem se k němu blíže a opřela si hlavu o jeho hruď.

„Ale i tak se to nemělo stát.“ zívla jsem a zavřela jsem unaveně oči.

Prosím komentík

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera osudu 1. kapitola: