Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 8. kapitola

robík


Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 8. kapitolaDneska bude Vanesa pěkně rozhozená a rodina jí moc nepomůže...

8. kapitola – Důvěra je důležitá… Ale u nás v rodině ji neznám!


Sedla jsem si u večeře mimo veselou sešlost a se svým talířem si vylezla na barovou stoličku. V jídle jsem se vrtala s nechutí a podmračeně si prohlížela zakroucenou špagetu.

„Aby ti to jídlo neuteklo z talíře, když se na něj tak šklebíš,“ zasmál se za mnou Damien. Neotočila jsem se a dál se vidličkou vrtala ve své večeři.

„Myslela jsem, že jsi říkal, že je milá,“ přidal se se smíchem další hlas. Prudce jsem se otočila a hleděla do tváře upírce s tmavými vlasy a krásným úsměvem.

„Ahoj, já jsem Clea,“ natáhla ke mně ruku. Váhavě jsem ji přijala a ještě váhavěji stiskla.

„Vanesa,“ představila jsem se.

„Vím, kdo jsi… Už jsem toho o tobě hodně slyšela,“ mrkla na Damiena a lehce se dotkla jeho ruky. Zamračila jsem se a žaludek se mi podivně zkroutil. Pocítila jsem vůči té holce neskutečnou zášť a už teď jsem ji nenáviděla.

„Vážně? To je moc hezké… V tom případě se nemusíme zdržovat trapnými dotazy a můžete mě nechat v klidu najíst,“ usmála jsem se přesladce, ale z hlasu mi odkapával vztek. Clea se nechápavě podívala na Damiena a ten pro změnu vytočeně hleděl na mě.

„Fajn… Půjdu já,“ protočila jsem oči a seskočila ze stoličky. Kolem těch dvou jsem prošla chůzí královny a s hlavou hrdě pozvednutou nad ostatními jsem usedla k televizi. Můj zákaz na všechno a všechny stále trval, takže jsem se musela spokojit s touhle kouzelnou bedýnkou. Vzala jsem si do ruky sklenici s vodou a napila se.

„Stalo se něco?“ zeptal se mě Jesper, který se zrovna díval na nějaký zápas.

„Ne… Proč by se něco hned stávalo?“ ušklíbla jsem se. Zaslechla jsem rozhovor mezi tátou a Damienem a okamžitě věděla, že za chvíli se sem vřítí. Aha… Chyba lávky. Damien mě nepráskl, takže teď se táta něčemu vesele smál spolu s Cleou.

„Vaneso? Už jsi poznala našeho hosta?“ zeptal se mě Jesper a pátravě se na mě zahleděl.

„Jo… Měla jsem tu čest,“ odfrkla jsem a moc dobře si byla vědoma toho, že ti v kuchyni slyší každé mé slovo.

„A víš, že je to Patronka? Teda ve výcviku… Bude se na tobě učit, jak chránit své svěřence. Damien ji zaškolí.“

„Je mi jasný, že ji Damien s radostí zaškolí nejen v mé ochraně,“ usmála jsem se křečovitě a raději si nevšímala ticha, které najednou nastalo v kuchyni.

„Teda Vaneso… Ty se nezdáš,“ rozesmál se Jesper. Zazubila jsem se na něj a přepnula kanál na obrazovce. Naběhla tam romantická scéna z Titanicu, kterak Rose vyznává svému milému lásku.

„Taková blbost,“ otitulovala jsem legendární scénu.

„Od kdy jsi taková pesimistka?“ nadzvedl Jesper obočí. Nestihla jsem mu odpovědět, protože do našeho soukromí vpadl Damien s tím zázrakem za zády.

„Máte tady volno?“ zeptal se s úsměvem.

„Místa je dost,“ kývl Jesper.

„Jo… Já stejně odcházím,“ vstala jsem a hodila Jesperovi dálkové ovládání. Zručně ho zachytil v letu a já se vesele zazubila. Pak jsem se chtěla otočit na patě a odejít, ale něco mě zarazilo. Otevřeným oknem ke mně dovál čerství vánek a pocuchal mě ve vlasech. Což by nebylo nic zvláštního, kdyby ke mně nedolehla i slova, která mi našeptával do ucha.

„Na zem!“ vykřikl a znělo to naléhavě. Ačkoliv to bylo divné, okamžitě jsem uposlechla a lehla si. V tu samou chvíli mi nad hlavou prosvištěl míč takovou rychlostí, že by mi to jistě urazilo hlavu, protože ho hodil Emmett. Postavila jsem se a nechápavě se podívala do míst, odkud jsem ten hlas slyšela.

„Uhoď mě,“ nařídila jsem Damienovi.

„Cože?“ vykulil oči. Protočila jsem panenky a vrazila jednu Clee. Ta se v reflexu chtěla bránit, ale neměla šanci.

„Uskoč!“ zavanul kolem mě vzduch a sám mě strhl stranou. Usmála jsem se a ačkoliv jsem nic nechápala, pocítila jsem nutkavou touhu pozvednout ruce a namířit je směrem k oknu. Venku zavířil vzduch a okno se s třísknutím zavřelo.

„Mám novou moc!“ vypískla jsem nadšeně.

„Asi bychom měli zavolat Daria,“ rozlouskl Jesper tíživé ticho.



„Zajímavé… Velice zajímavé,“ mumlal si dědeček pod vousy a prohlížel si mě. „Totiž, abys mě chápala… My jsme ohnivý rod. Jsme čarodějové zasvěcení ohni. A ty patrně ovládáš vzduch. To se jen tak nevidí… Snad jen… Ale to je nesmysl.“

„O co jde, Dariusi? Měli bychom to vědět,“ ozval se táta.

„Jenom jsem si vzpomněl na jedno staré proroctví… Je ale naprostý nesmysl, aby se týkalo Vanesy, protože v knize se píše, že ovládání všech čtyř elementů je schopna jen velice mocná čarodějka. Pokud to nezvládla Azeret, pak nemá cenu o tom diskutovat,“ odmávl tuto myšlenku.

„Takže nejsem dost dobrá?“ zeptala jsem se kysele. A bylo to tu zase… Má matka alias bohyně. Když to nedokázala ona, jak by mohla její bezcenná dcera?

„Vaneso,“ povzdychla si máma. Celá má rodina seděla kolem ohně a dívala se do řezavých plamínků. Všichni mlčeli, jakoby dávali dědečkovi za pravdu.

„Proč je tak nemyslitelné, že by šlo o mě?!“ postavila jsem se bojovně na nohy.

„Nejsi to ty, Vaneso. Věř mi, moc bych ti to přál, ale nejsi dost silná. Možná tvoje dítě by mohlo…“ zauvažoval děda. Vztekle jsem po něm mrskla pohledem a pozvedla ruce k nebi. Vzduch okamžitě uposlechl a utvořil mocný vír. Nechala jsem ho několikrát, aby se prohnal kolem a pak vítězně pohlédla na ostatní.

„Že jsi čarodějka vzduchu je očividné… Ale dokaž mi sílu ohně, vody a země,“ podívala se na mě máma pevně. Pocítila jsem vůči ní nevýslovný odpor. Má vlastní matka mi nevěřila, že jsem dost silná. Věděla jsem, že mě miluje, ale nevěřila mi a to bolelo. Zarputile jsem se podívala do plamínků ohně a silou vůle se je pokusila ovládnout. Nešlo to.

„Myslím, že jsme viděli dost,“ utnul to Embry a otočil se k odchodu stejně jako ostatní. Podívala jsem se zdrceně na Damiena a všimla si, jak se na něj Clea zbožně dívá. Vzedmula se ve mně vlna vzteku a otočila jsem se k odchodu. No, k odchodu. Spíš jsem vběhla do lesa tak rychle, že by mi to mohl i upír závidět. Hnala jsem se temným prostranstvím lesní říše jako splašená a nevšímala si slz, které mi tekly po tvářích. Nenávidím je! Všechny je nenávidím!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 8. kapitola:

 1
01.07.2013 [19:34]

A jéje ... Jsem zvědavá co se bude dít dál :) Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!