Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 4. kapitola

17.09.2010 (07:15) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2001×

3. kapitola – Krásnější nad všechny královny!

Nevnímala jsem své okolí. Jen jsem si nepřítomně pohrávala s novou ozdobou, která se třpytila v mém dekoltu a sem tam jsem odpověděla na nějaký dotaz. A pak jsem uslyšela, jak se otevřely vstupní dveře do jídelny a místnost zaplavila vlna vzrušení. Všechny ženy se okamžitě narovnaly, upravily si účes a své toužebné pohledy upřely za mě. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, kdo vstoupil. Jenom on dokázal přilákat veškerou pozornost na sebe. Přesto jsem lehce pootočila hlavu a střetla se s jeho očima. Na dálku se usmál a pokynul rukou ke svému stolu. Zavrtěla jsem odmítavě hlavou a on pokrčil rameny. Věděla jsem, co po mně chce, ale nemohla jsem. Naše nevinná hra se mi líbila, dokud jsme oba dodržovali jistá pravidla.

„Zabiju ho!“ zavrčeli Jacob s Embrym. Nekomentovala jsem to. Místo toho jsem se podívala na jídelní lístek a zkoumala, co si dám k snídani. Můj obdivovatel mě ale předběhl. Než jsem se nadála, přinesl mi číšník obrovskou porci palačinek se zmrzlinou a banánem, na které bylo čokoládou napsané SLADKÁ. Byla jsem si jistá, že nemyslí tu palačinku a zasmála se.

„Vaneso?“ podívala se na mě Nessie překvapeně.

„Ano?“ usmála jsem se na ni zářivě.

„Uvědomuješ si, doufám, že tě chce zabít,“ zavrtěla nade mnou hlavou.

„Uvědomuji,“ kývla jsem na souhlas, s čímž se spokojila. Alespoň na chvíli. Po celý zbytek snídaně jsem na sobě cítila jeho pohledy, a když jsme odcházeli, všimla jsem si i toho, jak se zahleděl na Embryho paži, která byla ledabyle položená kolem mých ramen.

„Slečno Cullenová!“ vykřikla za námi recepční a já se otočila spolu s Nessie, což nás samozřejmě rozesmálo.

„Vanesa Cullenová,“ upřesnila recepční a já překvapeně pohlédla na zelenomodré srdce, které držela v ruce. Asi mi upadlo, když jsem si s ním pořád hrála. Moji společníci si teprve teď uvědomili, že je na mně něco nového a Renesmee ten kámen naprosto uchvátil.

„Ten je nádherný… Má barvu tvých očí. Páni, nikdy jsem nic podobného neviděla,“ rozplývala se má kamarádka a vytvořila tak úsměv na tváři toho muže.

„Děkuji,“ usmála jsem se na recepční a otočila se na kamarádku. „Nemá… Já jsem krásnější,“ zazubila jsem se pobaveně a otočila se k odchodu. Uslyšela jsem za sebou zvonivý smích, který zněl jako nádherná symfonie. Zřejmě jsem ho dokonale pobavila.

Přemýšlivě jsem se podívala na rozbouřené moře a čelo přitom měla svraštěné. Měla jsem chuť si zaplavat, jen jsem si nebyla jistá, jestli dokážu plavat v tak vysokých vlnách. Nikdo jiný na pláži nebyl, slunce se chystalo zapadnout a já chtěla být sama.

„To zvládnete,“ ozval se za mnou ten sexy nakřáplý hlas.

„Nejsem upír,“ konstatovala jsem a založila si nerozhodně ruce v bok.

„Ale já ano,“ upozornil mě na skutečnost, kterou jsem věděla už dávno.

„A to mi pomůže jak?“ nadzvedla jsem pobaveně obočí.

„Já vás utopit nenechám,“ řekl vážně a natáhl ke mně ruku. Váhavě jsem mu do ní vložila tu svou a nechala ho, aby mě odvedl do vln. Věděla jsem, že je to nebezpečné. Tak zatraceně nebezpečné, až mi při pomyšlení na následky tuhla krev v žilách. První vlna se na nás řítila takovou rychlostí, až jsem chtěla začít utíkat, ale než se přiblížila, můj upír si stoupl přede mě a vlna se mu rozbila o záda. Stál tak blízko, že jsem až cítila jeho dech na své kůži.

„Damien,“ řekl najednou.

„Cože?“ zeptala jsem se ne zrovna chytře.

„Jmenuji se Damien,“ pousmál se nad mojí nechápavostí.

„Vanesa,“ představila jsem se taky.

„Já vím… Vanesa Cullenová. Čarodějka, která žije v míru s upíry,“ usmál se koutkem úst.

„No… O tom míru by se dalo polemizovat,“ rozesmála jsem se nahlas. Přidal se ke mně, což ho rozptýlilo, takže další vlna mě smetla bez námahy. S kašláním jsem se na něj vyčítavě podívala, ale zdálo se, že Damien se výborně baví.

„Vtipné,“ zavrčela jsem a snažila se, aby mě další vlna znovu nesmetla.

„Proč se snažíš jim vzdorovat? Buď jako ony. Splyň s mořem a ono ti neublíží,“ zašeptal najednou a já s překvapením zjistila, že mi i tyká.

„Jak?“ zeptala jsem se přímo. Stoupl si za mě a přitiskl se celou plochou svého těla na to mé. Potom se dlaněmi dotkl mých boků a jemně po nich přejel.

„Hýbej se,“ zašeptal mi do ucha a vedl mě. Spolu se mnou se pohupoval v rytmu vln a já cítila, jak nás moře ochotně přijímá. Bylo to kouzelné. Po hladině se plížilo světlo zapadajícího slunce a obrovský kotouč se zlehka skláněl k západu.

„Uklidňuje se,“ ozval se mi u ucha znovu šeptem. Začala jsem vnímat, jak vlny utichají a moře se zklidňuje.

„I ono ustupuje před tvojí krásou,“ dotkl se rty kůže na ramenou, až jsem přivřela oči.

„Nejsem krásná,“ potřásla jsem odmítavě hlavou.

„Jsem na světě už moc dlouho… A věř mi, že jsem neviděl nic krásnějšího,“ oponoval mi.

„Jak dlouho?“ zajímala jsem se.

„Moc,“ usmál se a v očích mu při tom zajiskřilo.

„Chci to vědět,“ stála jsem si za svým.

„Co za to?“ nadzvedl laškovně obočí.

„Co bys chtěl?“ zeptala jsem se provokativně. Přimhouřil oči a pak jeho výraz nabyl jistoty.

„Jednou si to vyberu,“ slíbil a nadechl se k odpovědi. „Dejme tomu, že Kleopatra byla proti tobě šedivá myška,“ zazubil se a zamířil ven z moře. Cože?! Kleopatra? Ale… To by znamenalo, že je na světě… Páni… Tisíce let.

„Damiene! Počkej! Ta první Kleopatra?!“ volala jsem za ním. Se smíchem se otočil a kývl. Zalapala jsem po dechu a měla co dělat, aby to se mnou neseklo. No páni!

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 4. kapitola: