Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 3. kapitola

16.09.2010 (10:30) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1457×

3. kapitola – Jediná na Zemi!

Ležela jsem na pláži, oči zavřené a na tváři blažený úsměv. Embry dováděl spolu s Renesmee a Jacobem v divokých vlnách a já jen matně slyšela jejich výkřiky a smích. Užívala jsem si sluníčka, kterého jsem si se svou rodinou moc neužila. Byla jsem s nimi šťastná, ale zároveň jsem cítila, že mi něco chybí. Nevěděla jsem přesně co, ale něco určitě.

„Ach, jak oslnivá je její záře, a jak půvabné má tváře. Smět se dotknout jejích rtů, byl bych naplnil touhu svých dnů,“ ozval se nade mnou hlas, který roztřásl mé horké tělo. Byl to nádherný hlas. Tak melodický, jaký jsem ještě v životě neslyšela. Měl nádherně chraplavý podtón a já trnula při každém slově. Otevřela jsem oči a se mžouráním se zahleděla na muže, který stál nade mnou. Byl to ten upír. Ubytoval se ve stejném hotelu, ale tohle bylo poprvé, kdy si dovolil mě oslovit.

„Skládání básní? A tím mě chcete oslnit?“ ušklíbla jsem se, ale koutky úst mi cukaly v potlačujícím smíchu. Upír, který ze mě chce udělat nemrtvou, se mě snaží získat poezií. Kdyby se mě nepokoušel zabít, určitě bych roztála pod jeho jiskřivým pohledem, který byl jako čistě křišťálová voda.

„Ještě jsem uvažoval nad serenádou, ale nejsem si jistý, co by tomu řekl ten váš pejsek,“ řekl se smrtelně vážným výrazem ve tváři, ale jeho modré oči se smály. Byl dokonalý. Jako každý upír, ale nejlepší na tom bylo, že on tak nevypadal. Blond vlasy ledabyle rozcuchané na všechny strany vypadaly mladistvě a jeho milý úsměv oslnil každou ženu v dohledu. Byl nádherný. I na upíra. Vím, že jsem jich moc neviděla, ale slyšela jsem, že Edward je počítán mezi jednoho z nejkrásnějších. Přitom tenhle upír by ho strčil do kapsy i s tím jeho pokřiveným úsměvem, kterým doháněl Bellu k samé hranici touhy.

„Zřejmě byste skončil roztrhaný na kusy,“ usmála jsem se na něj.

„Vymyslím tedy lepší způsob, jak si získat vaši přízeň, krásná komteso,“ vysekl mi poklonu jako z dávných dob a zmizel. S dobrou náladou jsem proběhla mezi lehátky a ladnou chůzí běžela k moři. Mé nohy se písku sotva dotýkaly, bylo to, jako bych po pláži spíš tančila. Všimla jsem si pohledu mladých Španělů a musela jsem uznat, že mi dělaly dobře.

„No to je dost!“ cákla na mě Renesmee vodu, až jsem vypískla.

„Je tady nádherně,“ usmála jsem se a po zádech padala do vody. Renesmee na mě skočila, takže jsme se ponořily obě a málem jsme se přitom utopily. No dobře, tak já jsem se přitom málem utopila. Renesmee v sobě měla víc upíra než já, takže se její ladné tělo pohybovalo rychleji než mé. Ucítila jsem, jak mě jedna silná paže okamžitě vytáhla nad hladinu a zasmála jsem se. Embry mi tady tolik nevadil, protože Španělsko na mě mělo mocný vliv.

„Je vidět, že se ti tady líbí, úplně záříš,“ pochválil mě Jacob a ani nevěděl, jak moc blízko je pravdě. Já zářila… Celou svou duší jsem zářila na všechny světové strany. Nebylo to ale jenom vnitřní světlo. Mé tělo chytilo nádech bronzu, takže jsem teď byla čokoládová, což v porovnání s mojí blonďatou hřívou působilo skvěle.

„Už je zase tady,“ sykl vedle mě Embry a majetnicky mě sevřel v bocích. Podívala jsem se směrem, kterým hleděl on a spatřila svého upíra, jak stojí na skále vysoko nad námi. Vypadal jako antický bůh, jak tam tak stál, zapadající slunce mu zářilo za zády a vlasy mu vlály ve větru. Na jeho hladké, opálené pokožce se v posledních paprscích slunce leskly kapky slané vody a na ústech mu pohrával svůdný úsměv. Hleděl na mě se zaujetím, jako ještě žádný muž před ním a já si na zlomek sekundy představila, jaké by to asi bylo, s ním žít po zbytek věčnosti. Hleděla jsem mu do očí a topila se v nich, jako bych se topila v divokých vlnách oceánu. Přitahoval mě. Přitahoval mě tak moc, až jsem se bála, že to není normální. Věděla jsem, že je nebezpečný, věděla jsem, že mi může ublížit, ale mé srdce bilo na poplach, když se objevil.

„Ochráníme tě před ním,“ stiskla mi Nessie povzbudivě rameno. Otočila jsem se na ni a přerušila tak to pouto, které vzniklo mezi mnou a jím, pouhou silou pohledu.

„Já vím,“ přikývla jsem a znovu vzhlédla ke skále. Už tam nebyl. Po jeho odchodu jakoby slunce už nezářilo tak jasně a hřejivě. Zavrtěla jsem hlavou nad svými popletenými myšlenkami a věděla, že mě to přejde. Musí! Protože jestli ne, tak mě čeká hodně komplikovaná věčnost. 

Probudilo mě lehké zaskřípání otevírajícího se okna na balkon. Prudce jsem se posadila a moje schopnosti byly v pohotovosti. Jistě, neměla jsem tak suprovou moc jako měla moje matka, což znamenalo oheň, který byl vážně mocný, ale to, co jsem měla k dispozici, mi bohatě stačilo.

„Jestli ho chcete probudit, tak začněte křičet, ale upozorňuji vás, že tu nejsem kvůli vám, princezno,“ ozval se ten kouzelný hlas a já se uvolnila.

„Co tady děláte?“ sykla jsem tiše. Bylo vtipné, jak mi vykal, připadala jsem si tak nějak dospěleji.

„Nebudete tomu věřit, ale jsem asi jediný upír, který nechává na místě činu stopy,“ rozesmál se do ticha a já se musela kousnout do tváře, abych se nezačala smát spolu s ním.

„Na místě činu?“ zopakovala jsem po něm překvapeně.

„Odpoledne jsem tu byl… Krom toho, že mě zajímalo, jestli s tím hromotlukem vážně spíte, jsem tady taky hledal něco jiného,“ zašeptal ledově a já se vyhrabala z přikrývek, abych v naprosté tmě tápala po vypínači. Teplé ruce mě chytily za zápěstí a já usoudila, že má obrovskou moc, když dokáže zastřít i svou teplotu.

„Kam to jdeš, prosím tě?“ ozval se rozespale Embry a já si uvědomila, že on už v pokoji není.

„Potřebuji na vzduch,“ zalhala jsem a vyplížila se na terasu, kde jsem se posadila do křesla a uvažovala, jestli to nebyl jen sen… Nebyl! Na malém stolečku ležela bílá obálka a na ní nádherná modrá růže. Přivoněla jsem k růži a poté otevřela obálku. Vypadl z ní řetízek s nějakým přívěskem. Pozvedla jsem šperk do výše očí a zjistila, že je to smaragdové srdce, které je protkané drobnými vlákny modrého kamene. Srdce mělo podobnou barvu jako moje oči. Podívala jsem se do obálky a našla vzkaz. Byl napsaný rozmáchlým písmem, které vypadalo velice elegantně.

Nic není tak krásné jako Vy, ale tenhle kámen se Vám alespoň v něčem vyrovná. On je taky jediný na celé Zemi, který uchvátí i to nejledovější srdce!

S úsměvem jsem si vzkaz přečetla znova a musela jsem uznat, že je to milé. Přívěsek jsem si připla na krk a vplížila se zpátky do pokoje. Než jsem usnula, pomyslela jsem si, že tahle dovolená bude zajímavá.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 3. kapitola: