Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 12. kapitola

asasa


Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 12. kapitola12. kapitolka je na světě a jmenuje se Sveď mě, když to dokážeš... No můžu vám říct, že někdo někoho určitě svede. :)

12. kapitola – Sveď mě, když to dokážeš!

 

Když jsem zjistila, o jaké představení se jedná, mé tváře zaplavil oheň. Striptér se začal kroutit přímo přede mnou a já okamžitě vystartovala. Chápejte…. Problém není v tom, že bych snad nikdy neviděla nahého kluka, ale nemuselo to být zrovna teď, když Damien coural někde kolem, aniž bych věděla kde, a kolem mě se to jen hemžilo nadrženými upíry.

Zašila jsem se za první dveře, které se mi připletly do cesty,, a okamžitě toho zalitovala. Viděla jsem už Damiena, jak zuří, ale tohle bylo něco jiného. Tiskl Aschera ke zdi a rukou mu drtil jeho dokonalý krk. Měl odhalené zuby a vrčel naprosto nelidsky.

„Ani se jí nedotkneš, protože jestli to uděláš, tvoje srdce předhodím těm tvým čoklům!“ prskal Damien vztekle.

„Máme společnost,“ upozornil ho Ascher přidušeně a Damien se rychle otočil. Jeho pohled byl plný agrese a zloby. Nikdy jsem ho takhle neviděla a nemohla jsem říct, že by se mi to líbilo. Bála jsem se. V tu chvíli jsem se ho vážně bála, ale ještě víc jsem se bála Aschera.

„Vaneso,“ oslovil mě Damien a pustil Aschera. Jeho hlas byl sametově jemný a já cítila, jak se mi otírá o kůži. Všimla jsem si škrábance, který měl na krku, a střelila nenávistným pohledem po Ascherovi.

„To jsem byla já,“ ozvala se z pohovky žena, která byla oblečena do velice krátkých šatů a čišela z ní drzost na všechny strany. Měřila si mě obezřetně a velice pohrdavě, což mě vytočilo o to víc.

„Raino, buď milá,“ řekl Ascher a popošel k ní.

„Nebo, co?“ postavila se ta nána. „Co mi uděláš, holčičko?“ zasmála se. Ani trochu se mi nelíbilo, jak se mnou mluvila. A způsob, jakým řekla holčičko, mi napovídal, že když jí nedám lekci, jen tak nepřestane. A pak moje instinkty jednaly, aniž bych si to snad přála. Jelikož milá Raina stála velice blízko, nebyl problém zatnout ruku v pěst a poslat tu křehulku k zemi. Samozřejmě, že to bolelo i mě, ale když jí z nosu vytryskla červená, pobaveně jsem se zazubila.

„Zlámu ti všechny kosti v těle, jestli mi ještě jednou řekneš holčičko,“ zasyčela jsem vztekle a postavila se vedle Damiena. Položil mi ruku kolem boků a začal mě hladit po zádech, těsně nad zadkem, což bylo něco, co bych od něj nečekala. Pohyby jeho rukou byly vláčné a lehké.

„Ty zatracená děvko!“ vykřikla Raina a hrabala se na nohy. Pousmála jsem se a přimhouřila oči. Má moc ji srazila na kolena a ona zalapala po dechu.

„Omluv se,“ nařídila jsem jí.

„Za tohle tě zabiju!“ vyhrožovala. Prohloubila jsem svůj úsměv a ona bolestivě vykřikla.

„Omluv se,“ zopakovala jsem klidně.

„Damiene, přiznávám, že je to velice impozantní, ale tvá přítelkyně dělá chutě tady Gabrielovi. A jistě nestojíš o to, aby se náš drahý přítel moc vzrušil,“ řekl Ascher a posadil se na okraj stolu. Až teď jsem si všimla, že v rohu místnosti stojí muž velký jako hora, jehož oči jsem neviděla, protože na mě hleděl skrze své vlasy. Vypadal ale hrůzostrašně.

„Vaneso?“ stiskl mi Damien bok a já přestala. Raina dopadla na všechny čtyři a zhluboka dýchala. Pak dovnitř vešel nějaký muž a odvlekl ji pryč.

„Příště tu mrchu pošlu do horoucích pekel!“ ulevila jsem si.

„Pane Bože!“ řek Gabriel a znělo to velice procítěně. Damien si mě přitáhl blíž a výhružně zavrčel.

„Nuže… Musím uznat, že jste mě velice překvapila. Čarodějku jsme tady neměli už tak dlouho. Slyšel jsem už o vaší matce, Azeret se tuším jmenuje. Je vidět, že se na vás podepsala její divoká krev, když k tomu přidáme nepatrnou část upířího charisma.... Velice ostrá kombinace, mám pravdu, Damiene?“ podíval se na mého společníka. Ten jen polkl a oba najednou se mi zadívali na krk. Jenže Damien udělal něco, za co bych Ascherovi urazila hlavu. Sklonil se a jedním rychlým pohybem jazyka mi navlhčil linii šíje. Potom sjel rty na klíční kost a skousl. Jemně, aniž by poranil pokožku, ale dostatečně silně na to, abych musela přivřít oči a zadusit v sobě sten.

„Znovu opakuji… Tiše závidím, můj drahý příteli,“ prolomil Ascher ticho znovu tím přidušeným hlasem, i když tentokrát už ho na zeď nikdo netiskl.

„Jak to můžeš vydržet?“ zeptal se Gabriel a upíral na mě žádostivě zrak. Damien se k němu otočil a jeho pohled jiskřil.

„V tuhle chvíli? Není to nejlehčí,“ řekl Damien a rozhodně nevypadal klidně.

„Jsi idiot, Damiene. Můžeš ji mít teď a tady a nic neděláš,“ odfrkl si Gabriel.

„Právě proto mě může mít kdykoliv jindy,“ zavrčela jsem na něj. Damien se na mě překvapeně podíval. Bylo mi jasné, že je tu řeč o sexu, a věděla jsem, že je životně důležité hrát si na drsnou a neohroženou holku. A nedělalo mi to problémy. Jakoby se aktivoval nějaký obranný štít, který mi dodával odvahu a doplňoval moji už tak bohatou zásobu slov.

„Ani jsem se tě nezeptal, Damiene, proč jsi sem se svou půvabnou přítelkyní zavítal?“ zeptal se Ascher zdvořile a posadil se za stůl.

„Přijeli jsme se pobavit,“ odpověděl Damien klidně a natáhl ruku, aniž bych já postřehla, že mu Ascher cosi hodil. Když Damien rozevřel dlaň, měl v ní klíče. Nechápavě jsem se na ně podívala, ale Ascher mi to brzy vysvětlil.

„Nejlepší apartmá s úžasně velkou vanou… Vždycky sis potrpěl na přepych, tak ti ho dopřejeme a tvé přítelkyni také. Užijte si to, noc je stále ještě mladá,“ usmál se Ascher blahosklonně a putoval pohledem po mém těle. Pečlivě si prohlédl mé dlouhé nohy a pátrání zakončil na mé tváři. Abych se na něj nemusela dívat, otočila jsem se a hodlala odejít.

„Princezno?“ oslovil mě Gabriel. Otočila jsem se tedy zpátky a pohlédla na něj s jasným opovržením. „Neboj se křičet, stěny jsou hodně tlustý, a i kdyby nebyly, všichni víme, že Damien to dělá dobře,“ řekl a rozesmál se. To už mě ale Damien vystrčil na chodbu a za ruku mě táhl do patra po schodech, kterých jsem si před tím nevšimla. Ani nevím jak, ale za chvíli už jsem seděla na obrovské posteli a prohlížela si interiér.

 

 

Damien

 

Seděla v těch nebezpečně krátkých šatech na ještě nebezpečnější posteli a já se musel hodně držet, abych se na ni nevrhl. Dnes večer to zvládla na jedničku a já musel uznat, že nejen Gabriela její divokost vzrušila. Ukázala mi, že není jen malá holčička, ale především žena. A to hodně divoká!

„Kolik děvčátek už muselo tlumit hlasivky?“ zeptala se mě zničehonic jízlivě. Lehce jsem se pousmál a pokrčil rameny. Co jsem jí měl říct? Že ne vždycky byla ona jediná, kdo mi rozproudil krev v žilách? Že jsem nebyl vždycky tím, kým jsem teď? Těžko by to pochopila.

„A kolik jich okusilo tuhle postel?“ pohladila temně rudých přehoz.

„To nevím… Ale se mnou po boku žádná,“ usmál jsem se na ni. Skopla si vysoké boty z nohou a postavila se na zem. V tu chvíli byla o moc menší než já. Taková drobná panenka.

„Jo,“ řekla jenom, ale znělo to dost kysele.

„Žárlíš?“ pozvedl jsem lehce obočí.

„Tss,“ odfrkla si, ale vlastně mi neodpověděla.

„Já se tě taky neptám, kolik jich bylo přede mnou,“ pokrčil jsem rameny a ťal do živého. Věděl jsem, že žádný nebyl. Byla čistá jako lilie, ale věděl jsem, že jestli ji okusím jednou, už nebudu moct přestat. Už teď byla jako droga… Kdybych se s ní… Ne! Nemohl jsem na to ani pomyslet.

„Jak to myslíš před tebou? Ani ty vlastně nejsi,“ pohodila vlasy a přistoupila k oknu, aby se zadívala dolů do ulice. Přistoupil jsem k ní a položil si dlaně na lem krátkých šatiček. Ani se nezachvěla, ale její dech vázl. Stiskl jsem a ona se napjala. Pak jsem zajel levou rukou na vnitřní stranu stehen a prsty hladil jemnou pokožku. Zvrátila hlavu dozadu a potom se bleskurychle otočila. V očích jí jiskřilo a chtěla mi rozepnout košili, ale já ji zastavil.

„Ne… Teď je řada na mně, abych si užíval mučení,“ pousmál jsem se a připomněl jí tak, jak mě škádlila naposledy ona, než nás vyrušili. Teď jsem si byl jistý, že mě nikdo nezastaví. Jedním pohybem jsem jí stáhl šaty a ona přede mnou zůstala stát jenom ve spodním prádle, které se skládalo z černé krajkové podprsenky, kalhotek téže barvy a střihu, a když jsem k tomu všemu přičetl punčochy, které se jí za krajkový lem držely v půli stehen.

„Tak za tohle mě Nahuel zabije,“ zašeptal jsem a přitiskl se na její rty. Byl jsem zatracený. Naprosto zatracený!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie? Ne! Já jsem jiná! - 12. kapitola:

 1
01.07.2013 [20:08]

Čekala jsem, že se něco stane, ale že tohle tak to jsem nečekala :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!