Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie! 9. kapitola

Stephenie Meyer


Dcera magie! 9. kapitolaTady jsem si dala obvzlášť záležet, řekla bych:). Dokonce jsem přidala i pohled Jaspera, ať to máte i z jiného pohledu. Azer je ve Volteře, a jak se vypořádá s Arem? Nechá si jeho ponižování líbit? Smaozřejmě, že ano. Ale všechno má své meze. Azer nakonec vybuchne a dá Arovi co proto... No, ale to už si přečtěte. Pěkný zážitek vám přeje vaše Arvei:)

 

Volterra!

   Probudila jsem se do nádherného dne a slastně se protáhla. Nádhera. Byla jsem odpočatá a nic mi nechybělo ke štěstí, takže jsem vyskočila z postele, abych mohla seskákat schody do kuchyně. Jenže když se říká, že mnoho štěstí přináší ještě větší neštěstí, tak tomu tak musí i být. Pohled na Volturiovi, co seděli na pohovce v obývacím pokoji a na Cullenovi, které pod krky drželi členové gardy, mi málem přivodil infarkt.

   „Dobré ráno,“ usmál se na mě Aro slizce a postavil se, aby mi mohl políbit ruku. Vyškubla jsem mu ji a ostražitě přešla dál od schodů.

   „Zabiju tě,“ prskla jsem, když jsem si všimla, že Nahuelovi teče z obočí krev. Byla to jen malá ranka, ale i ta mi stačila na to, abych se o něj začala bát.

   „Nezabiješ… Protože jestli to uděláš, tak ti milí muži za mnou ti zabijí tu tvojí upíří rodinku,“ roztáhl Aro pusu do ještě většího úsměvu.

   „Jestli se jich jenom dotkneš,“ začala jsem vyhrožovat.

   „To nebude vůbec třeba, má drahá. Stačí, abys se mnou odjela do Volterry a já slibuji, že jim nikdo už neublíží,“ rozhodil Aro ruce, aby zdůraznil význam svých slov.

   „Ani na to nemysli!“ štěkl na mě Edward, když si přečetl moje myšlenky, které nabíraly směr Volterra. Strážný, který ho držel, mu trhl hlavou, až se Edwardova tvář zkřivila bolestí. Pohla jsem se směrem k němu, abych mu pomohla, ale Arova ruka mě sevřela ocelovým stiskem. Sykla jsem a snažila se mu ruku vykroutit. On ale stiskl víc a já slyšela, jak křehké zápěstní kůstky pod tím tlakem začínají praskat.

   „Nedotýkej se jí!“ vykřikl Nahuel a jeho zelené oči plály hněvem. Arův poskok ho chtěl odvést, aby nedělal rozruch, ale Aro ho zarazil.

   „Ne… Chci, aby to viděl. Aby to všichni viděli. Chci, aby si uvědomili, že to oni jsou příčinou jejího pádu a její smrti. Kdyby jste jí nezasáhli do života, byla by chladná a nikdo by na ni nemohl. Takhle jste mi dali nástroj, kterým ji dostanu na kolena. Lásku. Pro lásku k vám si teď nechá líbit tohle všechno,“ rozesmál se Aro zle a hned předvedl, co všechno si budu muset nechat líbit, protože mi stiskl rameno a prudce jím trhl dozadu. Z mých úst se vydral nelidský křik, když mnou prostoupila ostrá bolest. Vykloubil mi rameno! Moje ruce začaly plát a já se chystala zaútočit.

   „Jen to udělej… A hned po mně zemřou oni,“ ukázal Aro na Cullenovi. A já stiskla zuby a držela.

   „Hodná holka,“ podotkla Jane a začala prohlubovat svůj úsměv. Věděla jsem, co přijde. A taky to přišlo. Za chvíli mě spalovala tak nesnesitelná bolest, že jsem padla Arovi pod nohy a křičela. Na nic jiného jsem se nezmohla. Do očí mi vhrkly slzy a já jen viděla, jak se má rodina snaží mi pomoci. Všichni se vzpírali a snažili se dostat ke mně. Bella dokonce použila svůj štít, aby mě uchránila, ale já ho blokovala. Nechtěla jsem, aby zranili ještě ji. Bolest po chvíli ustoupila a já padla i na ruce, takže jsem teď byla na všech čtyřech a lapala jsem po dechu, kterého se mi nedostávalo.

   „Už dost,“ vzlykala Esme.

   „Jistě. To stačí. Odveďte ji do auta,“ pokynul Aro dvěma upírům, co u mě stáli.

   „Braň se, Azer! Sakra, braň se!“ křičela na mě Alice.

   „Nemůžu,“ zavrtěla jsem hlavou a vyplivla krev, která se mi nahromadila v ústech.

   „Vstávej,“ poručil mi Cauis, který se nade mnou tyčil. Chtěla jsem ho poslechnout, ale nebyla jsem na to dost silná.

   „Tak vstávej!“ křičel na mě, a když viděl, že tohle nepomůže, kopl mi do břicha, takže jsem znovu nevydržela a přes rty se mi vydral výkřik.

   „Prašivá čarodějka,“ řekl Marcus pohrdavě a štítivě mě překročil.

   „Azer,“ zašeptal Nahuel zničeně a dál sebou cukal.

   „Mám vás ráda,“ řekla jsem ještě, než se mě dva strážci necitlivě chopili a vlekli mě ke dveřím.

   „Přijdeme si pro tebe,“ volala za mnou ještě Alice, ale to už jsem pomalu ztrácela vědomí bolestí. Naložili mě do auta a já položila hlavu na sklo, které krásně chladilo. Pak už jsem nevydržela a usnula. Možná to tak bylo lepší, protože tohle představovalo únik od bolesti.

 

 

   „Takže nebudeš spolupracovat?“ sykl Aro naštvaně.

   „To raději zemřu,“ pozvedla jsem zakrvácený obličej.

   „Ale ne, dítě. To ani omylem. Ty nebudeš umírat. Nebo jinak. Zemřeš, ale hezky pomalu a sama. S myšlenkou na to, že není nikdo, kdo by tě miloval, o to se postarám,“ prskl naštvaně. Pokrčila jsem jen rameny a sklonila hlavu. Aro zdvihl ruku k úderu, ale potom si to rozmyslel a jenom mi zvedl tvář, abych mu hleděla do rudých očí.

   „Cullenovi jsou tvoje prokletí. Nebýt jich, nikdy bys tady neskončila,“ řekl vážně.

   „Ne. Jsou moje spása,“ zavrtěla jsem odmítavě hlavou.

   „Hlupačko!“ řekl opovržlivě a opustil vlhkou celu, ve které mě drželi už druhým dnem. Byla jsem tady jen v noční košilce, ve které mě odvezli, ale chlad jsem skoro nepociťovala. Myslela jsem na Cullenovi a doufala, že nebudou tolik hloupí, aby si pro mě přišli, jak Alice slíbila. Chyba! To by to nebyli Cullenovi, kdyby tolik neriskovali. Jakmile jsem se totiž chystala usnout, přišla Jane a oznámila mi, že mám návštěvu nahoře v sále. Jeden upír se mě tedy nešetrně chopil a vlekl mě po vlhkých kamenných schodech ven z podzemních cel. Věděla jsem, kdo je ta návštěva a tím hůře se mi tam šlo.

  

Jasper

 

   To, co jsem viděl, když se otevřely dveře, budu mít před očima jistě ještě za sto let. Nikdy mě nic takového ještě nepotkalo. Azer, tu hrdou a krásnou čarodějku, jsem nepoznával. Její tělo bylo vyhublé, plné modřin a krvavých šrámů. Jindy jasné oči teď jen lehce dohořívaly. Měla zkrvavený obličej a hrubé zacházení ji úplně změnilo. Jeden z upírů, co ji držel pod paží, s ní prudce smýkl o kamennou podlahu a Azer se poslušně sesunula na kolena. Začal jsem vnímat pocity mých nejbližších a zjistil, že jsou stejné jako ty moje. Plné bolesti a strachu o tu drobnou dívku, která pro nás už podruhé riskuje svůj život. Teď, když jsem věděl, jak moc jí moje žena miluje, jsem si jí cenil o to víc. Byl jsem rád, že tu není Nahuel, protože tohle by nevydržel. Jeho city k ní byly naprosto zřetelné a já byl Edwardovi vděčný, že ho donutil čekat doma. Bylo to sice těžké, ale na nátlak nás všech, že potřebujeme jistit dům, až tam Azer převezeme, povolil.

   „Ale drahá… Takhle se vítáš se svými nejbližšími?“ řekl Aro káravým hlasem a byl v něm znát i ten zlý pocit zadostiučinění. Azer se při jeho hlasu zpupně napřímila a dala nám tak možnost, abychom jí pohlédli do obličeje. Vyrazila mi dech. Pod levým okem měla modřinu, rty rozseklé a z obočí jí tekl čerství pramínek krve. Přesto všechno ale v očích zářila její chuť po krvi a hlavně vzpurnost, kterou dováděla Ara k šílenství. Byl si vědom toho, že ji může bít, jak nejvíc umí, ale tahle dívka se mu nepodvolí. Azer měla tuhý kořínek a dokázala bravurně vycítit, kdy se její drzá povaha bude hodit. Tímhle vším Ara uchvacovala a zároveň mu dávala důvod, aby se jí bál. Pak se její planoucí zrak stočil k nám a ona zkřivila ústa do neprostupné tenké linky.

   „Zbláznili jste se? Vypadněte odtud!“ štěkla na nás svým slabým hláskem. Strážný, co byl vedle ní, ji pohotově udeřil do tváře, až sebou Azer znovu praštila o zem.

   „Tak dost!“ uslyšel jsem hlas své ženy a nepoznával ho. Pryč byla ta drobná upírka, která by neublížila ani mouše. Teď jsem před sebou měl ženu, která byla schopná bít se do poslední kapky krve za svou sestru. Protože přesně tak Alice Azer brala.

   „Nepleť se do toho, Alice,“ zašeptala Azer vysláble pod námi.

   „Přesně tak. Nepleť se do toho,“ protančila kolem nás Jane a ostražitě sledovala Azer. Čarodějka se jen ušklíbla a otřela si krev, která jí stékala po rtech. To Jane dopálilo. Bylo totiž jasně zřetelné, která z nich má tady na vrch. A teď jsem nemyslel fyzickou stránku, ale tu psychickou. Azer byla až neuvěřitelně silná. Vydržela dva dny neustálého mučení, aniž by se psychicky zhroutila. A to jsem na ní obdivoval snad nejvíc.

   „Aha. Slečně narostl hřebínek. Počkej, jak byla ta tvá slova. Už vím… Nedonutíš mě křičet,“ zasmála se Jane zle a přešla k ní. „Chceš se vsadit, beruško?“ optala se jí sladce a v tu chvíli se Azer prohnula v zádech jako luk, ale nevykřikla. Skousla si spodní ret, ale přes rty jí neunikl ani jeden jediný výkřik bolesti. Chtěli jsme Jane zastavit, ale garda nás nepustila. Jane přestala a vztekle po ní švihla pohledem.

   „Mrcho. Uvidíme, jestli budeš křičet při tomhle,“ pohodila blonďatou hřívou a stočila svůj pohled k nám.

   „Náš poloupír chybí,“ pronesla zklamaně a hned potom se její tvář rozjasnila. „Nevadí. Postačíš mi ty,“ kývla na Alice a moje žena vykřikla. Začal jsem vrčet a chtěl jí jít na pomoc, ale ani jsem se k tomu nedostal. Jane totiž odletěla přes celou místnost a svezla se poděl zdi k zemi. Podíval jsem se na Azer a nevěřil svým očím. Stála vzpřímeně, ze zlámaných článků prstů jí šlehal modrý plamen a její oči byly modré jako on.

   „Můžeš mě třeba zabít a projde ti to. Ale na moji rodinu už nesáhneš,“ zavrčela nenávistně a spálila Jane na popel. Najednou se v ní nahromadilo tolik síly, že jsem sebou až cukl, když mě její pocity zasáhly. Byly to pocity vzpoury a já věděl, že je pryč ta ochromená malá dívka. Teď tu stála čarodějka mocná a schopná zabít každého, kdo by se nás snad jenom dotkl.

   „Máš na výběr, Aro. Necháš nás jít, nebo dopadneš jako dva tvoji poskoci. Vyber si. Já už se tě totiž nebojím,“ křičela na Ara Azer.

   „Tohle není konec,“ šlehl po ní pohledem, ale byl to vlastně povel k tomu, aby mu zmizela z očí.

   „Máš pravdu. Tohle není konec. A já se těším na to, až se mi konečně postavíš jako muž a ne jako slaboch, co se schovává za svojí gardu,“ ušklíbla se Azer a my k ní hned přiskočili, abychom ji podepřeli. Emmett ji vzal pod jednou paží, já pod druhou a už jsme se belhali k východu.

   Před hradem na nás dopadly sluneční paprsky a naše pokožka začala zářit. Azer si zakryla oči a pohlédla na modré nebe.

   „Tohle mi v té kobce chybělo,“ usmála se do letního odpoledne a my ji pustili, když nás lehce odstrčila, aby popošla dopředu.

   „Je nám tak líto,“ začala Alice omluvně, ale Azer ji zarazila pohybem ruky.

   „Já vím,“ pokývala hlavou.

   „Pojedeme domů. Máme rezervované letadlo,“ přistoupil k ní Edward.

   „Vážně? Pak mi popíšete cestu,“ usmála se na nás a její bledý obličej se trošku projasnil.

   „Proč?“ zamračil jsem se.

   „Protože já teď omdlím,“ špitla tiše a hned potom svůj slib splnila. Hbitě jsem k ní přiskočil a nechal ji, aby mi padla do náruče.

   „Holčičko moje,“ pohladila ji Esme po vlasech.

   „Teď už jsi v bezpečí,“ dodala taky Bella a všechny naše ženy se nad ní sklonily. Dokonce i Rosalie ji objala. Podíval jsem se na její bezvládné tělo ve svých rukou a musel se zamyslet nad tím, co všechno pro nás znamená. Vstoupila do našich srdcí ještě snadněji než Bella. Edward se na mě překvapeně podíval a pak kývl. I on to tak cítil. Měl ji rád, tu malou čarodějku. Stejně jako my všichni.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie! 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!