Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie! 18. kapitola

25.08.2010 (17:30) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2467×

Tohle je moje budoucnost!

   Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zavrtěla odmítavě hlavou. Tohle nebyly šaty mých snů. Chtěla jsem takové… Já ani nevím jaké, ale věděla jsem jistě, že tyhle to nejsou.

   „Nepůjde to, Alice,“ otočila jsem se na svou sestru. Prodavačka se ušklíbla a dolila mi šampaňské. Byly jsme v nejdražším obchodě ve městě a já se probrala už stovkou šatů, ale žádné neupoutaly mou pozornost.

   „Já vím. Věděla jsem, že budeme muset do New Yorku,“ usmála se na mě.

   „Je mi to líto, ale vážně se mi žádné nelíbí,“ pokrčila jsem rameny.

   „Co přesně je ti líto? Že ty a Rose jste jediné, které nekritizují můj zápal pro svatby? Nechala jsi mě pomoci ti s tvým dnem… A chodíš se mnou po obchodech už dva týdny. Uznávám, že nás trochu tlačí čas, ale je to dobré. Máme týden,“ stiskla mi povzbudivě rameno. Usmála jsem se na ni a s poděkováním odešla z obchodu. Venku na mě čekal Nahuel s Emmettem a oba se na mě s nadějí v očích podívali. Zavrtěla jsem hlavou a Emmett vybuchl smíchy, zatímco Nahuel si mě stulil do náruče.

   „Najdeme je, lásko,“ zašeptal mi do vlasů.

   „Ne, nenajdeme. My se nevezmeme a ze mě bude stará mrzutá bába!“ šílela jsem tenhle týden už po sté. Nahuel mi pokaždé políbil spánek a zašeptal, že jsem jeho svět. Pomohlo to i teď a já s klidem nasedla do auta. Zavřela jsem oči a nechala Nahuela, aby mi jednou rukou hladil koleno, zatímco druhou držel volant.

   Doma jsem padla vyčerpaně na pohovku a okamžitě sáhla po čísle květinářky. Alice si přisunula svůj diář a začala volat do cukrárny.

   „Ano… Ano, lilie. Skvěle. Jistě, přivezte je večer předem. Děkuji,“ zavěsila jsem a podívala se na Alice, která se tvářila jako bohyně pomsty.

   „Ne, poslouchejte vy mě!“ křičela do telefonu. Vytrhla jsem jí sluchátko a pokynula jí, aby se uklidnila. Emmett si se zájmem sedl přede mě a zbytek rodiny taky čekal, co se bude dít.

   „Haló?“ ozvala jsem se v telefonu.

   „Ano, prosím,“ odpověděl mi mužský hlas.

   „Prý je nějaký problém s dortem,“ začala jsem klidně.

   „Ano, totiž došla nám ta brazilská čokoláda… Budeme vám muset dát jiný dort,“ řekl chlápek na druhé straně mrzutě.

   „Vypadáte, že vás zdržuji,“ usmála jsem se do sluchátka sladce.

   „Taky tomu tak je. Podívejte, mám plno práce, mohla byste zavolat jindy?“ zamručel.

   „Nemohla! Teď mě poslouchejte! Mám týden do svatby, bolí mě hlava a nemůžu sehnat šaty. Vy mi ten dort seženete, protože jestli ne, tak vám udělám takovou reklamu, že si od vás nenechají udělat ani dort pro psa! Chci, abyste zvedl zadek a zavolal kam je třeba, protože jestli to neuděláte, osobně vás k tomu dokopu!“ rozkřikla jsem se do telefonu.

   „A-ano, já to nějak zařídím,“ zakoktal se do telefonu.

   „Bylo mi potěšením s vámi jednat,“ oznámila jsem mu sladce a zavěsila. Nahuel se rozesmál a stáhl si mě k sobě do klína.

   „Chraň bůh, abych tě někdy naštval,“ políbil mě na tvář.

   „Ty jo… Brutální nevěsta,“ zasmál se Emm a poplácal mě povzbudivě po rameni.

   „Ještě pár dní a budeš si brát blázna,“ pohladila jsem Nahuela po lícní kosti.

   „Mám rád bláznivky,“ zazubil se. Podívala jsem se na Alice, ale ona hleděla do prázdna a já počkala, až její vize skončí. Když se tak stalo, potěšeně se usmála a nadskočila.

   „Dokonalé… Naprosto úžasné! Darius je génius,“ stiskla radostně pěsti.

   „Darius?“ zamračila jsem se.

   „Můžeš svého otce nenávidět jak jen je to možné, ale je to on, kdo ti sehnal šaty, které ti budu závidět i já,“ usmála se a v tu chvíli se za jejími zády objevil černý pytel s lístkem. Alice po něm skočila a začala číst nahlas: „Své jediné dceři. Doufám, že se ti budou líbit, nechal jsem je zhotovit pro královnu… Protože tou jsi. Miluji tě… PS: Jestli se o tebe tvůj muž nepostará, osobně ho proměním v rohožku,“ dočetla se smíchem. Vzala jsem si od ní lístek a přečetla si ho znovu. Alice se přestala smát a pohladila mě po ruce.

   „Chtěla bys ho tady?“ zeptala se Esme chápavě.

   „Já nevím. Nenáviděla jsem ho, ale teď si nejsem tak úplně jistá, jestli to pořád platí. Je to můj otec a riskoval všechno, když se mě snažil chránit,“ pokrčila jsem rameny.

   „Nikdo tě nemůže milovat víc než on, Azer. Jistě, Nahuel tě miluje, ale nic na světě se nevyrovná otcovské lásce. Věř mi, dítě, on tě má moc rád,“ objala mě Esme.

   „Chci ho tady,“ rozhodla jsem se a sáhla pro kousek papíru. Vytvořila jsem z něj pozvánku a tu nechala putovat prostory, aby se dostala až na to správné místo.

   „Děláš dobře,“ usmála se Esme. Podívala jsem se na šaty, ale Alice mi je rázně odmítla ukázat.

   „Až na svatbě,“ zavrtěla záporně hlavou. S povzdechem jsem se tedy vzdala.

   O týden později

   Netrpělivě jsem seděla na židli a čekala, až si Alice s Rose a Bellou pohrají s mými vlasy a obličejem. Kolem tváří mi létaly štětečky a ve vlasech se míhaly sponky. Trvalo hodiny než se mnou byly spokojené.

   „Hotovo,“ prohlásila Alice. Chtěla jsem se podívat do zrcadla, ale ona mi pokynula k šatům. S nádechem jsem otevřela pytel a žasla. Přede mnou byly šaty mých snů. Můj otec zhmotnil má přání a dal jim tvar a skutečnost.

   „Dokonalé,“ dotkla jsem se posvátně jemné látky.

   „Oblékat, Nahuel čeká,“ pobídla mě ke spěchu. Oblékla jsem si tedy tu nádheru a potom už jsem se podívala do zrcadla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Proti mně vypadala Rosalie jako šedá myška. Byla jsem dokonalá. Opravdu dokonalá.

   „Nejkrásnější nevěsta pod sluncem,“ ozvalo se za mnou a já pohlédla na svého otce. Byl oblečen v elegantním obleku a moc mu to slušelo.

   „Můžete nás nechat o samotě?“ podíval se na holky a ony se okamžitě vypařily.

   „Přišel jste,“ konstatovala jsem nervózně.

   „Vdává se mé jediné dítě. Nic na světě by mi nezabránilo přijít,“ usmál se. „Líbí?“ ukázal na šaty.

   „Jsou překrásné,“ kývla jsem plaše.

   „Tvá matka by na tebe byla hrdá, Azer. Musela jsi ujít dlouhou a těžkou cestu, abys nakonec došla svého štěstí, ale ty jsi to zvládla. Pokaždé, když jsem cítil, že by tvá bolest zabila každého člověka, ty ses oklepala a šla dál. Jsi silná. Silnější než já a silnější než byla tvá matka. Jsi opravdová královna a svět magie se může jedině těšit, až usedneš na trůn a budeš vládnout,“ řekl vážně. „Ale jsem tu teď ještě z jednoho důvodu. Tvůj manžel je nesmrtelný. On nestárne… A já mám pro tebe svatební dar. Daruji ti nesmrtelnost, Azer. Dám ti věčné žití, protože nikdo si ho nezaslouží víc,“ naklonil se ke mně a poslal ke mně záplavu modrého světla. Ucítila jsem silnou magii a lehce se otřásla.

   „Děkuji vám,“ špitla jsem.

   „Mám dvě velká přání. Abys mi přestala vykat a abych tě mohl doprovodit k oltáři… Splníš mi je?“ usmál se.

   „Můžete mě doprovodit,“ kývla jsem, ale dala jasně najevo, že s tykáním nemůže počítat. Kývl na souhlas a odvedl mě ke schodům. Zazněla hudba a já se s ním vydala k oltáři. Všichni utichli a nevěřícně si mě prohlíželi. Připadala jsem si výjimečně. Každý se na mě usmíval a já věděla, že jsem mezi lidmi, kteří mě milují. Došla jsem až k oltáři a Darius mě předal Nahuelovi.

   „Buď na ni hodný. Zaslouží si to,“ podotkl směrem k němu. Pocítila jsem najednou vlnu soucitu a snad i lásky. Ještě než se posadil, do ztichlého sálu jsem řekla jen dvě slova.

   „Děkuju, tati,“ vyřkla jsem hlasitě. Překvapeně se otočil a já v jeho očích jsem zahlédla slzy dojetí. Pak už jsem se podívala na Nahuela a on se usmál. A tohle byla moje věčnost. Moje budoucnost, kterou jsem chtěla, a kterou jsem si přála z celého svého srdce.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

 No je tady konec. Doufám, že se vám moje povídka líbila a mám pro vás návrh. Co takhle napsat volné pokračování, ale z pohledu Nahuelova a Azřina dítěte? Napište, jestli byste měli zájem a já se podle toho zařídím. Vaše Arvei:)

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie! 18. kapitola: