Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera magie! 15. kapitola

Stephenie Meyer


Dcera magie! 15. kapitolaTak, a je tady další dílek. Snad se vám bude líbit, myslím, že celkem ujde. Umře Az, nebo přežije? No každopádně hezké čtení:).

Vzpírám se svému osudu!

Mezisvětí… Místo, které jsem znala jenom z knih a vyprávění, se mi teď zarylo pod kůži. Cítila jsem tu beznaděj, která mě obklopovala, viděla duše bloudící kolem. Bylo to něco, co mi nedovolovalo plně se nadechnout vzduchu, který tady voněl hlínou. Svíralo se mi hrdlo a já se jen bezmocně pokoušela nadechnout. Nešlo to! A nejhorší bylo zjištění, že pocit dušení budu mít pořád. Protože ačkoli se mi nedostávalo kyslíku, neumírala jsem. Zůstával jen ten pocit. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nic! Naprostá nicota. Tak bych to mohla popsat. A přece, když jsem se rozhlédla kolem, viděla jsem v tom prázdnu dveře. Dveře, které byly černé jako noc a prosvítala jimi rudá záře. Otevřela jsem je a spatřila místnost, v které bylo zrcadlo. Obrovské zrcadlo a já v něm viděla své blízké. Viděla jsem v něm samu sebe, jak ležím na posteli, a moje modré rty se nehýbou. Viděla jsem Nahuela, který klečel vedle a držel mě za ruku. Ruku chladnou jako led. Mrtvou ruku. Dotkla jsem se místa, kde jsem ho viděla, ale narazila jsem jen na hladký povrch zrcadla. Byla to stěna, která mě od nich dělila. Stěna, která mě dělila od života. A já věděla, že nebudu schopna ji nějak překročit. Byla jsem tady uvězněna. Navěky. Ale s myšlenkou na to, že Nahuel žije. Že jsem nezemřela pro nic.

 

Nahuel

 

Když jsem se nadechl, byl to ohromný pocit volnosti. Pak ale můj zrak padl na Azer, která se na mě podívala, a já v jejích očích viděl klid. Ten ale vyhasl spolu s jejím životem. Nemohl jsem tomu uvěřit. Bloudil jsem v mezisvětí jenom proto, abych jí mohl znovu sevřít v náruči a vytrpěl všechno to, aby mi ji vzali? Ne! To jsem si odmítal připustit. Dal bych všechno na světě proto, aby se vrátila. Klidně bych znovu vkročil do podsvětí, aby ona zase spatřila světlo světa.

„Ale pro tohle se neobětovala,“ položil mi Edward ruku na rameno, když jsem seděl u jejího mrtvého těla.

„Nechápu, proč se obětovala?“ odpověděl jsem mu, ale nespustil oči z Azer. Byla nádherná, i když její srdce už netlouklo. Stejně kouzelná, jako když jsem ji spatřil poprvé.

„Nechápeš?! Tak má dcera se klidně nechá zabít a on nechápe proč?“ zasmála se ironicky Azřina matka. Carlisle po ní střelil pohledem a pak mi pomohl na nohy.

„Nám taky chybí. Vždyť to byla má sestra,“ zalkala se Alice a schoulila se Jeaperovi do náruče. Znovu jsem se sklonil těsně k ní a upřeně se na ni zahleděl.

„Azer? Já vím, že tam někde jsi. Slyšíš mě? Lásko, vrať se mi. Bojuj!“ stiskl jsem pevně její paže a čekal. Nevím na co, ale trpělivě jsem se díval do jejího vyrovnaného obličeje. Jakoby ji smrt nijak nepřekvapila.

„Neslyší tě,“ promluvil Darius. Otočil jsem se na něj a v jeho očích jsem zahlédl Azer. Byla mu tolik podobná, že to snad ani nebylo možné. Po své matce zdědila jemné rysy dokonalého obličeje, ale přesto bylo jasné, kdo se na ní podepsal nejvíc. Čí geny se na ní víc odrazily. Byly jeho. Ačkoli jsem věděl, že svého otce nemá v lásce, byla mu podobná nejen svým zevnějškem, ale především uvnitř. Měla jeho gesta, jeho mluvu, výraz ve tváři a hlavně jeho odhodlání a sílu. I když si to nechtěla přiznat, byla jako on. Už proto jsem na jeho úsudek spoléhal víc, než na Smantin.

„Je nějaká šance, že by se vrátila?“ podíval jsem se mu do očí. Sklopil zrak ke své dceři a jemně jí odhrnul vlasy z čela. Z každého jeho pohybu byla znát něha, s kterou s ní zacházel.

„Je mi to líto,“ zavřel oči a bylo vidět, že i on má co dělat, aby se nesesypal.

„Je ti to líto? Je to především tvoje chyba! Tvoje! Neměl jsi dovolit, aby tuhle zatracenou rodinu našla! Nikdy jsi neměl dopustit, aby milovala. Podívej, kam ji ta tvoje péče přivedla! Je mrtvá! Naše dcera je mrtvá a je to jen tvoje chyba!“ křičela Samanta a nikdo se neměl k tomu, aby ji snad zastavil. Všichni na ni zírali se soucitným výrazem ve tváři a jediný Darius byl schopen toho, aby si ji k sobě přitiskl. Bránila se. Křičela, bušila pěstmi do jeho zad, ale s každým dalším Dariovým slovem její odpor slábl, až zbyly jen srdcervoucí vzlyky.

 

Azer

 

Vidět je, jak kvůli mně trpí, mi rvalo srdce na malinkaté kousíčky. Hrozně mně to bolelo, ale nemohla jsem nic dělat. Nemohla jsem se odtud dostat. Tohle byla cena, kterou jsem zaplatila za to, aby Nahuel žil. A nelituji toho. Jediná útěcha byla, že jsem je mohla aspoň vidět. Oni se z toho dostanou. Jeden po druhém zapomenou. Zapomenou na to, že jsem jim vkročila do života. Zapomenou, až budu ležet pod zemí.

„Je čas na tvůj soud, princezno,“ ozvalo se za mnou tím sametovým hlasem, s kterým jsem už tu čest měla.

„Odejdi,“ řekla jsem unaveně, aniž bych se otočila.

„Půjdu. Ale s tebou po boku, má paní,“ objal mě zezadu. Prudce jsem ho od sebe odstrčila a bojovně se přikrčila.

„Ještě jednou se mě dotkneš a zabiji tě,“ prskla jsem vztekle.

„Mám pro tebe návrh. Zařídím, aby na tebe zapomněli. Vymažu jim paměť. Nebudou vědět, že jsi kdy existovala. Pod jednou podmínkou. Půjdeš se mnou tam nahoru a naposledy jim ublížíš. Řekneš, že sis vybrala mně, že chceš žít se mnou. A já je v tu chvíli zbavím veškeré bolesti,“ podíval se do zrcadla, kde všichni stáli a úzkostlivě pozorovali ducha mé matky. Byla šílená. Tohle ji dostalo na kolena.

„To nemůžu,“ zašeptala jsem sklesle.

„Musíš. Přemýšlej! Buď jim ublížíš teď, a ta bolest zmizí spolu s mým kouzlem… Nebo budeš natolik sobecká, že je necháš žít s bolestnou vzpomínkou na tebe,“ usmál se zle, chytil mě surově za bradu a donutil podívat se do zrcadla.

„To bolí,“ sykla jsem.

„Ale je to bolí víc. Podívej se na něj. Podívej se na Nahuela. Chceš, aby zase žil? Tak mu ubliž a já ho nechám zapomenout. Nikdo z nich si nebude pamatovat Azeret. Mocnou dceru Řádu magie. Nikdo neuroní ani slzu pro tvé mrtvé tělo. To ti slibuji,“ podíval se mi pevně do očí. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak jsem rezignovaně kývla. Udělám všechno, aby zase žili. Ten parazit se spokojeně usmál a spolu se mnou překročil zrcadlo. Ocitla jsem se přímo v pokoji, kde leželo mé tělo. Nikdo si nás nevšiml. Nikdo ani netušil, že do místnosti vkročila smrt. Jen má matka přestala plakat a podívala se na místo, kde stál on.

„Miluji tě, Azeret,“ zašeptala a pak se rozplynula. To bylo naposledy, co jsem svou matku viděla. Darius sevřel jen vzduch a pak se blesku rychle otočil. Podíval se mi přímo do očí a já fascinovaně hleděla na jeho modré oči, které měly nádech fialové. Byl opravdu jako já. Nebo spíš já byla jako on.

„Ukaž se. Postav se mi jako rovný rovnému. Bojuj se mnou jako nesmrtelný s nesmrtelným!“ řekl Darius pevným hlasem. Smrt se opravdu zhmotnila a spolu s ní i já. Všimla jsem si, jak ke mně Nahuel udělal pár kroků, a když jsem si přečetla v očích toho šílence, co mu chce provést, poslala jsem Nahuela k zemi vlastní silou. Bella ohromeně zalapala po dechu a pomohla tomu chudákovi se postavit na nohy.

„Nech mou dceru a já tě nechám jít,“ zahřměl otcův hlas místností.

„Ale ona je moje. Podívej se na ni. Ona je to jediné, kvůli čemu tě teď nezabiji. Ona je můj osud,“ rozesmál se zle ten padouch a pak. Pak jsem na to přišla. Mám dvě hmotná těla. Teď jsem byla hmotná, i když mé pozemské tělo leželo nedaleko ode mě. Podívala jsem se na nůž, který ležel na stole vedle Edwarda, a musela se uklidnit. Jestli mi má tohle projít, musím být klidná a vážná. Musí to být rozhodnutí na poslední chvíli. Nemysli na to. Zatraceně, Azer, nemysli na to! Udělám to pro tebe Nahueli. Udělám to pro vás všechny. A především pro sebe. Já totiž nechci žít s tím, že budu vězeň.

„Nejsem tvůj osud,“ řekla jsem tiše, takže se po mně otočil.

„Měli jsme dohodu,“ sykl naštvaně.

„Ty nechceš vědět proč?“ nadzvedla jsem tázavě obočí.

„Vědět, co?“

„Proč nejsem tvůj osud,“ řekla jsem a kouzlem nechala zhmotnit nůž ve své dlani.

„Proč?“ založil si pobaveně ruce na hrudi.

„Protože se vzpírám svému osudu!“ zvýšila jsem hlas a s Edwardovým výkřikem jsem se bodla. Nůž mnou projel hladce a já se zhroutila k zemi. Z rány mi začala téct krev barvy modré jako moje oči a já se přemístila zpět do svého těla. Teď už jsem byla jen jedna. Smrt se s výkřikem proměnila v popel a já sebou cukala na posteli ve smrtelných křečích. Z úst mi vytékala krev a já se dívala nad sebe do bílého světla. Viděla jsem tam svou matku. Ještě naposledy jsem se ohlédla po svých nejbližších. Všichni vypadali vyděšeně. Usmála jsem se na Nahuela, který mi prsty ucpával ránu, a dívala se, jak něco horečně říká. Mluvil ke mně, ale já ho neslyšela. Vnímala jsem jen hučení přílivu. Bylo to moře. Byla jsem v nebi. Konečně jsem došla klidu. Nahuel dál něco namítal, ale já jen naposledy pozvedla ruku, abych se dotkla jeho tváře.

„Et di tor vela dia prerium siente,“ zašeptala jsem a vykašlala další příval krve. Moje kouzlo se na ně sneslo jako pavučina a já zmizela. Povedlo se. Ani jeden nebude trpět.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera magie! 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!