Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 11. kapitola

26.11.2009 (20:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7790×

11. kapitola

(pohled Edwarda)

 Stále jsem zíral tupě do stropu a začínal jsem v tom už mít celkem slušnou praxi. To Jacobovo chování mi nešlo z hlavy. Jeho slova mi pořád vrtala hlavou jak červotoč v Hurvínkovi.

Do mého rozjímání však rozrušeně vběhla Alice. Její příchod mě naprosto probudil a omráčil zároveň. Ještě netrpělivě poskakujíc ze mě sundala dveře a nenápadně je zkoušela vrátit do pantů.

„Zase nic nevidím.“

„Tak to běž mlátit Emmetta a ne mě,“ třel jsem si čelo, kam mě švihla hrana dubových dveří.

„Jenže já nevidím Carlisla, když je v práci.“

Dveře letěly po druhé, tentokrát však ven z pokoje a bez pantů. Aniž bych se ohlídl, vyrazil jsem ven. Jestli Alice nic nevidí, tak v tom má dráby někoho z Blacků a pokud se stalo něco Belle...

Nechtěl jsem na to ani myslet, tak jsem pořádně dupl na plyn. Během pár minut jsem už parkoval před nemocnicí. S předstíraným klidem jsem došel až do haly, kam za mnou okamžitě přiběhl Carlisle.

„Děje se něco?“

V hlase i myšlenkách mu proběhly všechny nejhorší představy, demolicí domu počínaje a Esminou migrénou konče. Obrátil jsem oči v sloup, některých věcí z jejich soukromí bych raději zůstal ušetřený.

„S námi ne, ale...“

Nestačil jsem to ani dopovědět a dveře z venku se s prásknutím otevřely až se madla zarazila do zdi. Na zem dopadly kousky omítky, ale to bylo zcela zapomenuto při pohledu na statného Jacoba, jak dřímá v náručí domláceného Nikyho, který při každém pohybu testoval pevnost své zubní skloviny, jak zatínal bolestí zuby.

Můj pohled však zabloudil až za jeho záda. Dovnitř totiž vklusala i Bella. Na čele se jí vytvořily jemné vrásky, jak se naštvaně mračila. Její pohled směřoval jen na Jacoba s Nikym.

Jacob se zarazil jen co mě a Carlisla zahlídl. Bella mu zasyčela za zády, aby ho popostrčila dopředu. Mít po ruce vidličku, už by byl jako cedník.

Carlisle ignoroval jeho váhání a vydal se okamžitě k nim. Nadšeně kroužil kolem domláceného Nika a zkoumal dlouhou řeznou ránu, která se mu táhla přes lýtko.

S odporem jsem nakrčil nos. Na podlahu kapala jeho krev. Fujtajblík! Cítil jsem ten vlčí smrad až sem.

Carlisle byl však jiného názoru a očička se mu jen blýskala profesním nadšením. Moc často se jeho vědecké dušičce nepoštěstilo ošetřovat měniče, i když ještě před přeměnou, ale přesto.

A zřejmě se mu ani nepoštěstí. Niky náhle zmizel a v Carlislově zorném poli se místo něj objevil naštvaný Jacobův obličej.

„Dej pracky od mýho syna!“ zavrčel potichu.

Carlisle se zklamaným výrazem opravdu hned ruce stáhl. Jacobův kukuč v něm vyvolával velmi silný pud sebecelistvosti.

To se však nelíbilo Belle. Zabořila svůj drobný loktík přímo pod Jacobovy žebra až mu promasírovala žaludek i s obsahem.

Halou se rozlehlo dvojnásobné heknutí, jak nadskočil Jacob i domlácený Niky v jeho náručí.

„Lepšího doktora s delší praxí už asi těžko najdeš!“ zavrčela mu Bella do ucha, za což ji Carlisle obdařil zářivým úsměvem a začal přikyvovat.

Jacob sebou kroutil, jak si chtěl promnout pohmožděný bok, přičemž skučel taky Niky a s toužebným pohledem zíral na podlahu. Docela jsem mu věřil, že by se na ošetřovnu raději doplazil.

Sledoval jsem, jak Jacob podrážděně těká pohledem mezi natěšeným Carlislem, zuřící Bellou a skuhrajícím Nikem. Neměl šanci, tři proti jednomu, ale přesto stále váhal.

„Mám ho tam snad donýst sama?“ zavrčela na něj a zaklonila hlavu, aby mu viděla do očí.

„Ne,“ zavrčel jí nazpět a vykročil.

Na ošetřovnu jsme se nacpali k Jacobovu nadšení všichni. Niky měl na noze velkou otevřenou ránu a pár zhmožděnin. Carlisle se hned jal vyšetřování dalších možných zranění a čistění rány.

Tak tohle já nemusel. Obrátil jsem svou pozornost na svou Bellu. S jiskřením v oříškově hnědých očích a krásným ruměncem v tváři tam stála a naprosto mě ignorovala. Štěkali po sobě s Jacobem.

„Říkala jsem, že je ta spojka vadná.“

„Blbost, tý motorce se zadřel motor!“

Belle se napnula na špičky aby mu mohla lépe prskat do tváře. „To ani omylem, viděls...“

„Ticho!“ uťal je oba Carlisle, aniž by zvedl pohled od čištěné rány.

Nikymu už v krvi kolovala dávka morfia, že by skolila vola, na něj však neměla. Jen si si připitomělým úsměvem hověl na lehátku a sledoval Carlisla, jak mu ošetřuje ránu svou běžnou rychlostí.

„Jsi neobvykle klidný na to, že tu jsi se dvěma upíry,“ zamumlal Carlisle zatím co se natahoval pro jehlu.

Zalapal jsem po dechu. Než jsem stihl mžiknout, stála Bella vedle něj a podávala mu ji.

„Už je zvyklý,“ prohodila.

Niky se na ni pobaveně zašklebil, zatím co já jsem ztuhl. Takže jsem to tušil správně. Z mé Belly se stal upír. Neměl jsem však čas se tím dále zabývat.

„Když jsem ji ale viděl poprvý, málem jsem si cvrnknul do spoďárů. Táta byl pořád na dně jak psychicky tak s flaškou, k vůli mámině smrti. Najednou si to přímo k nám nakráčela nějaká upírka a flákla tátovy, že začal flustat zuby a pak s ním flákla do ledový sprchy. Jo to bylo uvítání.“

Z druhé strany pokoje se ozvalo brumlavé zavrčení. Jacobovi se zřejmě nelíbilo propírání těhle věcí před cizími. Mě to však bylo fuk. Jen jsem zíral na Bellu. Takže Bella a Jacob nejsou... a Niky není...

Najednou se Niky otřásl s vytřeštěným pohledem upřeným přímo na mě.

„Co to probůh dělá?“

„Mohl by ses prosím přestat šklebit jako idiot?“ poprosil mě Carlisle.

Ani jsem si to neuvědomoval. Ústa se mi roztáhla do širokého omámeného úsměvu, až se zaleskly i moje oslnivě bílé osmičky. Sledoval jsem svého anděla, jak se na mě začíná podezíravě stále více mračit zřejmě se stejným verdiktem jako Carlisle.

No, musím uznat, že jsem se momentálně opravdu cítil jako fláknutý Carlislovou dlouholetou sbírkou žlučových kamenů. Ten pitomý výraz mě po chvíli konečně přešel a nahradil ho nervózní. Přejel jsem si rukou po zátylku a zabodl pohled do Belliných zablácených tenisek.

„Bello?“ šoupal jsem nohou po podlaze. „Co děláš dneska večer?“

No co bych chodil kolem horký kaše. Jestli mi něco omlátí o hlavu, aspoň to nebude daleko pro obvazy. Místností se však rozhostilo ticho. Carlisle se po pár vteřinách snažil zachovat ohleduplně a začal znovu šít ránu na Nikově noze. Ten to zvědavě pozoroval, čehož Carlisle náležitě využil a začal se předvádět. Na konci rány sešité křížkovým stehem mu proto udělal vzornou mašličku na ozdobu.

Hrdě pozoroval své dílo očekávaje Nikyho pochvalný komentář, při tom však celou dobu špicloval uši naším směrem. Zatím však marně. Belle vysela brada ve výstřihu a zmateně na mě civěla svýma krásnýma oříškově hnědýma očima.

„Kalhoty umíte látat taky?“ zašveholil nadějně Niky a odtrhl svůj pohled od toho mistrovského díla ke jensům roztrženým přímo v části, na které seděl. Caslislův pohled ochladl. Zabodl jehlu až se s cinknutím zlomila.

„Ne.“

S tichým mumláním o nevděčných malých huňatých zvířátkách a potřebě nového kožíšku pro Esme začal sklízet věci. Toho se okamžitě chytil Jacob, až dosud stojící v koutě a než stihl kdokoliv zaprotestovat, znovu se jal Nikyho dopravy a bez jediného slova se snažil trefit mezi futra, kam mu však nepasovala Nikova trčící ofačovaná končetina. Bezmocně manévroval a snažil se nevnímat Nikův výhružný pohled, když to chtěl vzít šokovou terapií - s rozběhem.

Teprve to Bellu probralo a s nenápadností bernardýna kolem mě prosvištěla. Společnýma silama se snažili protáhnout nohu dveřmi a následně i ten skuhrající zbytek.

„V úterý býváme v baru Burrow,“ zahalekal na mě Niky mizející mezi dveřmi. Vzápětí však bolestně zavyl. Noha dobrá, ale zapomněli dávat bacha i na to na druhém konci a málem se vraceli šít obočí. Což však Jacob rázně zamítl.

Esme nechápavě sledovala můj návrat, jak jsem s hvízdáním zamířil spokojeně do svého pokoje a Carlisle podrážděně zaplul do své pracovny a začal leštit svou historickou sbírku skalpelů a mumlal si něco o nevděčných zablešených potvorách.

<<     Shrnutí     >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 11. kapitola: