Dáno osudem - 6. díl • STMÍVÁNÍ.eu

Edwardovo vyznání, těžké rozhodnutí a osudová chyba

08.03.2010 (21:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3369×

Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Vůbec jsem nechápala, co tu Edward dělal. Měla jsem pocit, že jsem mu posledně dala dost jasně najevo, že nechci, aby se ke mně ani přibližoval. Na mém přání mu očividně nezáleželo.

Odhodlaná opět mu čelit a znovu trpět jsem otevřela oči a spatřila Lily stále zírající s otevřenou pusou do chodby. Ani nemrkala. Musela jsem se smát. Až můj smích ji probral. Zatřepala hlavou a nasadila hollywoodský úsměv.

,,Ehm, jistě. Také tě ráda poznávám. Pojď dál,” pokynula mu a jen co Edward vstoupil, vyděšeně se na mě otočila. Asi jí došlo, že bych ho nemusela chtít vidět. Skousla si ret a tvářila se tak nešťastně, že jsem měla opět chuť se smát.

,,To je v pořádku, Lily. Edward má jistě na srdci něco opravdu hodně důležitého, jinak by sem nechodil,” uklidnila jsem ji a neochotně stočila oči k Edwardovi.

Překvapeně jsem zamrkala. Nejen, že vypadal jako model z titulní stránky prestižního časopisu, navíc v jedné ruce svíral kytici lilií a ve druhé luxusní bonboniéru. Nelíbilo se mi, co měl pravděpodobně za lubem.

,,Ahoj Bello, máš samozřejmě pravdu. Potřebuji s tebou probrat poněkud choulostivé rodinné záležitosti,” usmál se na mě a pak i na Lily. Ta z něj okamžik nedokázala spustit oči.

Chvilku jí trvalo, než jeho narážku správně pochopila. Mě okamžitě došlo, že půjde o něco s upíry. Lily bude muset stačit výmluva na rodinu. Střelila po mně pohledem a tázavě pokrčila rameny. Nechtěla jsem, aby odcházela. Strašně moc jsem se bála zůstat s Edward em o samotě, ale Lily nesměla vědět nic o nadpřirozených bytostech a lidem utajeném světě.

,,Děkuju, že ses stavila Lily. Už je mi opravdu mno hem lépe. Večer ti ještě zavolám, ju. A když budeš mít zítra čas, ráda tě uvidím,” ujistila jsem ji, že může s klidným svědomím odejít.

Lily došla až ke mně, z konferenčního stolku si vzala kabelku a objala mě.

,,Kdyby ti ubližoval nebo byl protivný, zavolej mi. Daniel chodil několik let na karate, tak by mu ukázal co proto. Ale já vážně nádhernej, Bells,” zašeptala mi velmi tiše, ale Edward ji samozřejmě musel slyšet.

Rozloučily jsme se a Lily se zamáváním a povzbudivým mrknutím zmizela. Osaměla jsem s Edwardem. Až nyní jsem si uvědomila, jak moc jsem z jeho přítomnosti nesvá. A on očividně také nebyl úplně ve své kůži.

Ještě víc jsem se zabalila do deky a s odhodláním se na něj podívala. Rozbušilo se mi srdce, ale to jsem ignorovala.

,,Tak spusť, co tě ke mně přivádí,” vyzvala jsem ho.

Edward se trošku nejistě usmál a přistoupil ke mně s kyticí a bonboniérou. Doufala jsem, že předání dárků není jediný důvod jeho návštěvy. I když jsem se docela obávala, co se mi chytá povědět.

,,Alice měla vizi, kterou jsem prostě nemohl jen tak přejít,” odpověděl mi tajemně.

Ani jsem se nenadála a lilie stály ve váze na stole a bonboniéra ležela otevřená přede mnou. Zatvářila jsem se nechápavě. Nejdřív mluví o Alicině vizi a pak úplně odbíhá od tématu.

,,Hm, Alice měla vizi. Dobře a dál?” vybídla jsem ho k pokračování.

Edward sklopil oči a uculil se. Přestávalo se mi to líbit. Tušila jsem zradu a zcela správně.

,,Alice tě kontroluje. Pro jistotu, víš. A úplně náhodou a bez postranních záměrů viděla, jak Lily vyprávíš o nás. Říkala jsi, že mě stále miluješ a pořád ti na mně záleží,” zašeptal a já bych se nejraději propadla hodně hluboko pod zem.

Že by tohle moje přiznání mohla spatřit Alice a přes ní Edward by mě ani ve snu nenapadlo. Pevně jsem semkla víčka a cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří. Tohle byla moje noční můra. Edward vysvětlující mi, že jsem pro něj nikdy nic neznamenala.

Často se mi zdávalo, že jsme opět v lese za Charlieho domem. Stojíme proti sobě a on mě opouští. Bezcitně s kamennou tváří mi říká, že pro něj nejsem dost dobrá a že mě nikdy nemiloval. Jen se nudil a já se stala jeho rozptýlením. Ovšem nejsem tak skvělá, aby se mnou vydržel dlouho. Omrzela jsem se mu a přestala ho bavit. Mé city, přání a osamocená budoucnost jsou mu lhostejné.

Až potud byl můj sen reálnou vzpomínkou, ale dál pokračoval ve vlastní režii. Namísto abych se zhroutila jako tenkrát, jsem se bála zůstat sama. Cítila jsem tak obrovský strach, že bez něj můj život nemá smysl a nezvládnu ho, že jsem se roztřásla a rozechvěla. Edward se ke mně naklonil s úmyslem dát mi poslední polibek na čelo. Ve chvíli, kdy se mě dotkl, povolila hráz uvnitř mě a já zazářila bílým světlem.

Jako ve zpomaleném filmu jsem sledovala, jak se světlo vzdaluje od mého těla. Zároveň s jeho postupem se Edward plynule měnil na prach, který rovnou vítr rozfoukával po okolí.

Světlo pohaslo a já zůstala sama ztracená v hlubokém lese i v životě. Edward byl nenávratně pryč a já bez něj nedokázala smysluplně existovat. Sesunula jsem se na zem a přála si zemřít a už nic necítit. Zcela zlomená jsem klečela na chladné a vlhké zemi. Nedokázala jsem plakat. Slzy mě pálily v očích, ale nemohly ven. Rozvzlykala jsem se a s první slzou smáčející mou tvář opět vytryskla záře z mého nitra. Tentokrát však byla temně černá.

Jakmile opustila mé tělo, vrátila se jako nárazová vlna a pohltila mě. Pak nebylo už nic. Necítila jsem, nemyslela jsem, nebyla jsem.

Vždy jsem se z tohoto snu budila se zvláštním klidem. Paradoxně jsem se vždy cítila odpočatě a svěže.

Jenže nyní jsem nesnila. Tohle byla realita a já ani za nic nechtěla, aby se nějaká parafráze mého snu stala skutečností.

,,Ano, to je pravda. Miluji tě, ale tím to končí. Nebudu na tebe naléhat, prosit tě a přemlouvat. Nemáš vůči mně žádné závazky. Můžeš klidně bez výčitek svědomí odejít,” odpověděla jsem mu po asi docela dlouhé odmlce.

Nedívala jsem se na něj. Hypnotizovala jsem lem deky, který jsem nervózně žmoulala. Rychle jsem mrkala a zadržovala slzy. Čekala jsem, až uslyším klapnutí zavíraných dveří, ale nějak nepřicházelo.

Najednou jsem se ocitla v objetí jeho pevného těla. Tiskl mě k sobě, hladil po vlasech a broukal mou ukolébavku. Nechápala jsem to.

,,Bello, lásko, tak moc mě mrzí, že jsem ti ublížil. To jsem nechtěl. Nesnesu pohled na tvé utrpení,” šeptal mi procítěně do vlasů a kolíbal mě jako malé dítě.

Se sebezapřením jsem se vymanila z jeho náručí a měřila si ho zmateným pohledem. Pohladil mě po tváři a vpíjel se do mých očí.

,,Miluji tě, Bells. Víc než cokoliv na světě,” pronesl tiše a jeho hlas zněl upřímně.

Byla jsem v šoku. Proč mi tohle dělal? Proč mě tak týral? Copak neviděl, že jsem se konečně učila normálně žít? Přijde se svými sladkými řečmi a můj svět se opět změní ve vzdušný zámek. Omrzím ho a vše, na čem mi kdy záleželo, se zhroutí jako domeček z karet. Znovu už to nezvládnu!

,,Ne, nelži mi. Řekl jsi, že jsem jen rozptýlení. Nikdy jsi mě nemiloval,” šeptala jsem a přistihla se, že u toho kroutím zděšeně hlavou.

,,Lhal jsem. Chtěl jsem tě chránit. Bál jsem se, že jsem pro tebe nebezpečný. Nechtěl jsem ti ublížit. Musel jsem ti dopřát šanci na normální život. Nevěděl jsem…

Bello, ty jsi smyslem mé existence. Jsi jediný důvod, proč jsem ještě tady,” ujišťoval mě a já mu začínala věřit.

,,Proč jsi mě opustil? Pokud jsi mě miloval, jak tvrdíš, proč jsi říkal všechny ty věci? Byl jsi tak přesvědčivý,” mumlala jsem tak tiše, že člověk by mě neslyšel. On ano.

Uchopil mou tvář do dlaní a opřel naše čela o sebe. Příjemně mě chladil.

,,Bell, já jsem lhal. Jsem a musím být výborný lhář. Jen jsem netušil, jak snadno a rychle mi uvěříš. Myslel jsem, že tě budu muset hodiny přesvědčovat, ale ty jsi se hned vzdala. Po všech mým vyznáních jsi uvěřila jediné a sprosté lži,” jeho hlas se vytratil do ztracena.

Srdce mi rychle a hlasitě bilo. Snažila jsem se pochopit, co mi říkal. Opravdu to bylo možné? Skutečně mě celou dobu miloval a jen mě chtěl chránit?

Chtěl mě chránit. Jestli ano, naše role se obrátily. Nyní jsem byla já ta nebezpečná a zkázonosná. Já ho dokázala zničit v jedinou nestřeženou chvíli.

Nedokázala jsem plně přijmout jeho tvrzení. Možná mě opravdu miloval, ale opustil mě a nechal nechráněnou na pospas Victorii. To jsem nemohla jen tak přejít a odpustit mu. Nešlo to.

Nejlepší a jediné řešení pro nás oba bylo se již nikdy nevidět. Rozejít se každý svou cestou a doufat, že se nezkříží a neprotnou. Oba tak budeme mít alespoň mizivou příležitost na stín života.

,,Nejde to. Edwarde, mi nemůžeme být spolu,” vyslovila jsem slova, která mě trhala a cupovala zevnitř.

V tu chvíli se rozezvonil jeho telefon. Mrkl na displej a protočil panenky.

,,Alice,” vysvětlil mi. ,,Nejspíš viděla tvé rozhodnutí a chce ti vynadat nebo mi poradit, jak tě mám přesvědčit.”

Nevesele se usmál a telefon vypnul. Můj už před několika hodinami hlásil vybitou baterii, takže nás Alice nemohla dál rušit.

,,Bells, já o tebe budu bojovat. Vím, že jsem udělal chybu a nikdy si ji nepřestanu vyčítat, ale prosím dej mi ještě šanci,” zašeptal a s napětím mě sledoval.

Já nevěděla, co říct, jak reagovat. Chtěla jsem být s ním, ale zároveň jsem již nemohla riskovat, že mě znovu po čase opustí, nebo hůř. Kdykoliv jsem se mohla leknout a vytrysknout to proklaté bílé světlo. Ne, prostě nám nebylo souzeno být spolu!

Nadechla jsem se a chystala se ho definitivně poslat pryč, ale stačil mi jediný pohled na jeho vyděšený výraz a pochopila jsem, že se děje něco příšerného. Něco, co nesouvisí jen s námi dvěma a naším vztahem.

Na okamžik zavřel oči a pak se na mě zmučeně podíval. V očím se mu zračilo tolik smutku, bolesti a strachu, že se mi sevřel žaludek a srdce vynechalo jeden úder. Vzal mě za ruku a pevně ji stiskl.

,,Volturiovi jsou tady,” zašeptal zoufale.

,,To je v pořádku, Lily. Edward má jistě na srdci něco opravdu hodně důležitého, jinak by sem nechodil,” uklidnila jsem ji a neochotně stočila oči k Edwardovi.

,,Ahoj Bello, máš samozřejmě pravdu. Potřebuji s tebou probrat poněkud choulostivé rodinné záležitosti,” usmál se na mě a pak i na Lily. Ta z něj okamžik nedokázala spustit oči.

Chvilku jí trvalo, než jeho narážku správně pochopila. Mě okamžitě došlo, že půjde o něco s upíry. Lily bude muset stačit výmluva na rodinu. Střelila po mně pohledem a tázavě pokrčila rameny. Nechtěla jsem, aby odcházela. Strašně moc jsem se bála zůstat s Edwardem o samotě, ale Lily nesměla vědět nic o nadpřirozených bytostech a lidem utajeném světě.

,,Děkuju, že ses stavila Lily. Už je mi opravdu mnohem lépe. Večer ti ještě zavolám, ju. A když budeš mít zítra čas, ráda tě uvidím,” ujistila jsem ji, že může s klidným svědomím odejít.

Lily došla až ke mně, z konferenčního stolku si vzala kabelku a objala mě.

Ještě víc jsem se zabalila do deky a s odhodláním se na něj podívala. Rozbušilo se mi srdce, ale to jsem ignorovala.

,,Tak spusť, co tě ke mně přivádí,” vyzvala jsem ho.

,,Alice měla vizi, kterou jsem prostě nemohl jen tak přejít,” odpověděl mi tajemně.

,,Hm, Alice měla vizi. Dobře a dál?” vybídla jsem ho k pokračování.

Edward sklopil oči a uculil se. Přestávalo se mi to líbit. Tušila jsem zradu a zcela správně.

Že by tohle moje přiznání mohla spatřit Alice a přes ní Edward by mě ani ve snu nenapadlo. Pevně jsem semkla víčka a cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří. Tohle byla moje noční můra. Edward reagující na mé vyznání lásky vysvětlením, že jsem pro něj nikdy nic neznamenala.

Často se mi zdávalo, že jsme opět v lese ve Forks. Stojíme proti sobě a on mě opouští. Bezcitně s kamennou tváří mi říká, že pro něj nejsem dost dobrá a že mě nikdy nemiloval. Jen se nudil a já se stala jeho rozptýlením. Ovšem nejsem tak skvělá, aby se mnou vydržel dlouho. Omrzela jsem se mu a přestala ho bavit. Mé city, přání a osamocená budoucnost jsou mu lhostejné.

Až potud byl můj sen reálnou vzpomínkou, ale dál pokračoval ve vlastní režii. Namísto abych se zhroutila jako tenkrát, jsem se bála zůstat sama. Cítila jsem tak obrovský strach, že bez něj můj život nemá smysl a nezvládnu ho, že jsem se roztřásla a rozechvěla. Edward se ke mně naklonil s úmyslem dát mi poslední polibek na čelo. Ve chvíli, kdy se mě dotkl, prolomila hráz uvnitř mě a já zazářila bílým světlem.