Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáno osudem - 3. díl

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dáno osudem - 3. dílNevítaný host

26.02.2010 (07:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3348×

 

Bloudila jsem v temnotě. Všude kolem mě bylo jen černo, nic jsem neviděla ani neslyšela. Věděla jsem, že jsem v nebezpečí. Přímo jsem ho cítila. Ale nedokázala jsem určit, odkud by mělo přijít.
Pomalu a opatrně jsem klopýtala a netušila kam. Bála jsem se. Můj strach se s každým krokem stupňoval. Začínala jsem se třást.
,,Bello!” protnul to děsivé ticho sametový hlas. Hlas mého anděla. Někde tu byl, neopustil mě. Zaplavila mě slastná úleva.
Udělala jsem další krok a narazila do tvrdého studeného těla. Objala jsem ho. Okamžitě jsem mu odpustila, že ode mě odešel i všechno, co mi tenkrát řekl. Nezáleželo mi na tom.
,,Edwarde,” vydechla jsem šťastně a přitulila se k němu ještě blíž. I on mě objal. Obtočil své pevné a silné paže kolem mého těla.
,,Bello!” volal na m sametový hlas. Ztuhla jsem hrůzou. Ten hlas vycházel odněkud za mnou.
,,Já nejsem Edward, maličká. Jsem tvůj osud,” zašeptal ten, kterého jsem objímala. Ucítila jsem ledový dotyk na krku a ovládl mě strach.
Jako již tolikrát jsem pocítila ono podivné teplo ve svém nitru a věděla, že co nevidět přijde bílá záře. V okamžiku, kdy vytryskla z mých dlaní, se studená dlaň dotkla mého ramene. Edward! Prolétlo mi hlavou. Dotýkal se mě, byl moc blízko.
Chtěla jsem záři zastavit, ale nešlo to. Bylo pozdě. Bílé světlo na pár chvil osvítilo temnotu a zmizelo. Stejně jako objetí, stejně jako dotyk na rameni.
Zabila jsem Edwarda…
Prudce jsem otevřela oči a posadila se na posteli. Rychle jsem oddychovala a snažila se uklidnit. Byl to jen sen!
Dýchala jsem pomalu a zhluboka. Najednou mě do nosu praštila nádherná vůně. Až se m i sbíhaly sliny. Vstala jsem, oblékla si župan a vydala se po čichu za zdrojem vůně.
D ovedla mě do kuchyně, kde u linky stála Alice a zamyšleně v rukou třímala tlustou knihu.
Při pohledu na ni jsem se musela smát. Hned ze mě spadla tíživá atmosféra snu. Alice měla lodičky na vysokém podpatku, společenské kalhoty a saténovou halenku. Vypadala, jako by se chystala do divadla. A ona tak vařila. Nejspíš to bylo oblečení, které již jednou měla na sobě, takže nyní sloužilo jako zástěra.
Na jídelním stole stál obrovský talíř pokrytý lívanci s javorovým sirupem. Alice se pyšně usmívala.
,,Udělala jsem ti snídani. Zkoušela jsem to i ochutnat, ale mně všechno lidské jídlo chutná stejně blátivě. A musela jsem otevřít okno, při vaření mi to tu hrozně smrdělo, promiň. Doufám, že ty to vnímáš jinak. Opravdu jsem se snažila,” informovala mě a přitom odstrkávala židli a posazovala mě ke stolu. Než jsem se nadála, měla jsem v rukou příbor a před sebou čerstvou kávu.
Mé chuťové buňky se dostaly do ráje. Lívance se mi rozplývaly na jazyku a já měla pocit, že nic tak dobrého jsem ještě nikdy nejedla. Když jsem Alici pochválila, rozzářila se. Nadšeně sledovala každé mé sousto a dmula se pýchou.
Najednou se její pohled rozostřil a ona se chytila desky stolu. Když se její oči vrátily do současnost, zrychleně dýchala a tvářila se vyděšeně. Sledovala mě vytřeštěnýma očima naplněnými čirou hrůzou.
,,Alice, co, co se děje?” vykoktala jsem a těžce polkla.
,,Tvoje budoucnost zmizela. Vidím prostě jen tmu a jinak nic,” zašeptala.
Moje srdce zrychlilo. Pokud Alice neviděla mou budoucnost, znamenalo to, že zemřu. Opět mi hrozilo smrtelné nebezpečí, ale mohla jsem si uvědomit jaké. S Alicí jsme měly v plánu zůstat doma a udělat si takový dámský odpočinkový den. Tak co mě mohlo ohrozit a zabít?
A pak mi to došlo. Zmizení mé budoucnosti nemuselo nutně znamenat mou smrt. Vždyť takhle už se jednou spletla! Ta tma mohla svědčit o příchodu bílé záře, ne o mém skonu.
Roztřásla jsem se strachy. Nebála jsem se však o sebe, ale o Alici. Nesměla tu být se mnou, byla jsem pro ni nebezpečná. Byla jsem tak hloupá, když jsem souhlasila, aby se mnou zůstala. Hloupá a sobecká!
,,Musíš odejít. Alice, prosím, ihned jdi pryč,” zašeptala jsem a nedokázala se jí podívat do očí. Pohledem jsem hypnotizovala hrneček s kávou a snažila se zklidnit své splašené srdce.
,,Bello, přeci tě neopustím, když ti hrozí nebezpečí. Zůstanu tu s tebou, budu se snažit tě chránit,” odporovala mi a objala mě.
Okamžitě jsem vyskočila ze židle, mírně ji odstrčila a pár kroků ustoupila. Ruce jsem schovala za záda a mé tělo ovládly nekontrolovatelné vzlyky. Sesunula jsem se po stěně a rozplakala se. Alice vůbec nic nechápala.
Veškerá sebedůvěra, nově nalezená chuť do života i radost ze shledání s mou nejlepší kamarádkou zmizely do ztracena. Měla jsem zemřít již tehdy v lese, když se pro mě vrátila Victorie. Ta zatracená bílá záře se neměla nikdy objevit. Nikdy. Nyní jsem pouhou svou existencí ohrožovala jednu z bytostí, které jsem měla na celém světe nejraději.
Alice se ke mně pomalu přibližovala a ruce držela zdvižené před tělem. Jako by mi naznačovala, že se jí nemusím bát, že ona mi neublíží. Jak směšné a ironické!
,,Bello, co se stalo? Já ti nechci nijak ublížit, věř mi, prosím,” mluvila ke mně tichým a prosebným hlasem. Vzhlédla jsem k ní. Dívala se na mě s obavou a trošku ublíženě. Jistě se jí dotklo, že bych se jí bála a chtěla ji od sebe odehnat.
,,Alice, ty tomu nerozumíš! Zmizení mé budoucnosti nemusí znamenat, že dnes umřu. Může to mít stejný důvod, jako tvůj příjezd sem. To jsi mě taky neviděla. Alice, pochop to… Zase se objeví ta bílá záře, které já jsem zdrojem. Vždycky přijde, když jsem blízko upíra a tím ty jsi. Jsi jediný upír široko daleko a já tě nechci ohrozit. Nechci, tak jdi prosím okamžitě pryč a už se nevracej,” vzlykala jsem a už se na ni nedokázala dívat.
Položila jsem si hlavu na kolena a nechala slzám volný průběh. Jak jsem si jen mohla myslet, že to může vyjít?
Ucítila jsem jemný dotyk na hlavě. Alice mě pohladila po vlasech. Zmučeně jsem se na ni podívala očima plnýma slz. Pohledem jsem ji prosila, aby mě pochopila a odešla. Proč jenom riskuje svůj život?
Kuchyní zavanul vítr a rozfoukal mi vlasy. Bezděčně jsem se podívala k oknu a strnula. V otevřeném okně seděl muž, zcela jasně upír živící se lidskou krví. Jeho karmínově rudé oči na mě lačně koukaly a on sám se arogantně usmíval. Pak jeho pohled sklouzl k Alici, která jeho přítomnost ještě nepostřehla.
,,Ale, ale, vidím, že nejsem sám, koho přilákala ta úchvatná vůně. Možná se o ni s tebou rozdělím, maličká,” zapředl temně a žádostivě.
Alice se k němu prudce otočila a překvapeně zamrkala. Stejně jako já před okamžikem ztuhla hrůzou. Rychle se vzpamatovala a pak se mírně nakrčila a zaujala bojovou pozici. Nezvaný návštěvník se znechuceně ušklíbl.
,,Naše lidská svačinka voní opravdu nádherně, že. Když to přilákalo i vegetariánku. Nechceš se dělit? Nedivím se. Jsem tu pár vteřin a už mám ústa plná jedu. Nebudeme to prodlužovat. Jsem silnější, takže je moje. Může jít, maličká. Nerad bych tě ničil,” oznámil rozhodně a panovačně.
Přirozenou rychlostí se přiblížil na vzdálenost necelého metru. Cítila jsem napětí ve svých dlaních. Byl dostatečně blízko, abych ho zabila. Jenže Alice stála ještě blíž. Třásla jsem se a snažila se uvažovat, ale nešlo to. Vybavil se mi můj dnešní sen a ovládlo mě zoufalství. Nezničím Edwarda, ale Alici. Jiný rozdíl mezi snem a realitou nebyl.
Nepřítel se přiblížil o další krok. Nechtěla jsem ho zničit. Tedy chtěla, ale ne za cenu Alicina života. Napětí v mých dlaních se stupňovalo a já věděla, že dlouho už ho nevydržím zadržovat. Síly mi rychle ubývaly.
,,Alice, vypadni! Okamžitě běž pryč!” zakřičela jsem. V ten okamžik jsem ztratila kontrolu sama nad sebou a nedobrovolně dala své ruce před sebe. V tu chvíli jsem je neovládala a nebyla schopná je udržet v bezpečí za zády.
Dlaně mě pálily a celé tělo vibrovalo. Vykřikla jsem bolestí a pak zaznamenala slastnou úlevu, která přišla společně s výšlehem bílého světla. Na pár sekund zazářilo a pak vyhaslo.
Byla jsem naprosto vyčerpaná a cítila se strašně. Přede mnou ležela hromádka popela. Jedna osamocená hromádka. Alici jsem zahlédla krčit se u dveří. S úlevou jsem se usmála a poddala se té nesnesitelné únavě.
Hlava mi klesla na pokrčená kolena a obraz před očima zčernal. Motala se mi hlava a hučelo mi v uších.
,,Bello, Bello!” slyšela jsem zastřeně a jakoby z dálky Alicin vyděšený hlas. Pak všechno zmizelo a já se propadla do naprosté temnoty.

Bloudila jsem v temnotě. Všude kolem mě bylo jen černo, nic jsem neviděla ani neslyšela. Věděla jsem, že jsem v nebezpečí. Přímo jsem ho cítila. Ale nedokázala jsem určit, odkud by mělo přijít.

Pomalu a opatrně jsem klopýtala a netušila kam. Bála jsem se. Můj strach se s každým krokem stupňoval. Začínala jsem se třást.

,,Bello!” protnul to děsivé ticho sametový hlas. Hlas mého anděla. Někde tu byl, neopustil mě. Zaplavila mě slastná úleva.

Udělala jsem další krok a narazila do tvrdého studeného těla. Objala jsem ho. Okamžitě jsem mu odpustila, že ode mě odešel i všechno, co mi tenkrát řekl. Nezáleželo mi na tom.

,,Edwarde,” vydechla jsem šťastně a přitulila se k němu ještě blíž. I on mě objal. Obtočil své pevné a silné paže kolem mého těla.

,,Bello!” volal na mne sametový hlas. Ztuhla jsem hrůzou. Ten hlas vycházel odněkud za mnou.

,,Já nejsem Edward, maličká. Jsem tvůj osud,” zašeptal ten, kterého jsem objímala. Ucítila jsem ledový dotyk na krku a ovládl mě strach.

Jako již tolikrát jsem pocítila ono podivné teplo ve svém nitru a věděla, že co nevidět přijde bílá záře. V okamžiku, kdy vytryskla z mých dlaní, se studená ruka dotkla mého ramene. Edward! Prolétlo mi hlavou. Dotýkal se mě, byl moc blízko.

Chtěla jsem záři zastavit, ale nešlo to. Bylo pozdě. Bílé světlo na pár chvil osvítilo temnotu a zmizelo. Stejně jako objetí, stejně jako dotyk na rameni.

Zabila jsem Edwarda…


Prudce jsem otevřela oči a posadila se na posteli. Rychle jsem oddychovala a snažila se uklidnit. Byl to jen sen!

Dýchala jsem pomalu a zhluboka. Najednou mě do nosu praštila nádherná vůně. Až se mi sbíhaly sliny. Vstala jsem, oblékla si župan a vydala se po čichu za zdrojem vůně. Dovedla mě do kuchyně, kde u linky stála Alice a zamyšleně v rukou třímala tlustou knihu.

Při pohledu na ni jsem se musela smát. Hned ze mě spadla tíživá atmosféra snu. Alice měla lodičky na vysokém podpatku, společenské kalhoty a saténovou halenku. Vypadala, jako by se chystala do divadla. A ona tak vařila. Nejspíš to bylo oblečení, které již jednou měla na sobě, takže nyní sloužilo jako zástěra.

Na jídelním stole stál obrovský talíř pokrytý lívanci s javorovým sirupem. Alice se pyšně usmívala.

,,Udělala jsem ti snídani. Zkoušela jsem to i ochutnat, ale mně všechno lidské jídlo chutná stejně blátivě. A musela jsem otevřít okno, při vaření mi to tu hrozně smrdělo, promiň. Doufám, že ty to vnímáš jinak. Opravdu jsem se snažila,” informovala mě a přitom odstrkávala židli a posazovala mě ke stolu. Než jsem se nadála, měla jsem v rukou příbor a před sebou čerstvou kávu.

Mé chuťové buňky se dostaly do ráje. Lívance se mi rozplývaly na jazyku a já měla pocit, že nic tak dobrého jsem ještě nikdy nejedla. Když jsem Alici pochválila, rozzářila se. Nadšeně sledovala každé mé sousto a dmula se pýchou.

Najednou se její pohled rozostřil a ona se chytila desky stolu. Když se její oči vrátily do současnost, zrychleně dýchala a tvářila se vyděšeně. Sledovala mě vytřeštěnýma očima naplněnými čirou hrůzou.

,,Alice, co, co se děje?” vykoktala jsem a těžce polkla.

,,Tvoje budoucnost zmizela. Vidím prostě jen tmu a jinak nic,” zašeptala.

Moje srdce zrychlilo. Pokud Alice neviděla mou budoucnost, znamenalo to, že zemřu. Opět mi hrozilo smrtelné nebezpečí, ale mohla jsem si uvědomit jaké. S Alicí jsme měly v plánu zůstat doma a udělat si takový dámský odpočinkový den. Tak co mě mohlo ohrozit a zabít?

A pak mi to došlo. Zmizení mé budoucnosti nemuselo nutně znamenat mou smrt. Vždyť takhle už se jednou spletla! Ta tma mohla svědčit o příchodu bílé záře, ne o mém skonu.

Roztřásla jsem se strachy. Nebála jsem se však o sebe, ale o Alici. Nesměla tu být se mnou, byla jsem pro ni nebezpečná. Byla jsem tak hloupá, když jsem souhlasila, aby se mnou zůstala. Hloupá a sobecká!

,,Musíš odejít. Alice, prosím, ihned jdi pryč,” zašeptala jsem a nedokázala se jí podívat do očí. Pohledem jsem hypnotizovala hrneček s kávou a snažila se zklidnit své splašené srdce.

,,Bello, přeci tě neopustím, když ti hrozí nebezpečí. Zůstanu tu s tebou, budu se snažit tě chránit,” odporovala mi a objala mě.

Okamžitě jsem vyskočila ze židle, mírně ji odstrčila a pár kroků ustoupila. Ruce jsem schovala za záda a mé tělo ovládly nekontrolovatelné vzlyky. Sesunula jsem se po stěně a rozplakala se. Alice vůbec nic nechápala.

Veškerá sebedůvěra, nově nalezená chuť do života i radost ze shledání s mou nejlepší kamarádkou zmizely do ztracena. Měla jsem zemřít již tehdy v lese, když se pro mě vrátila Victorie. Ta zatracená bílá záře se neměla nikdy objevit. Nikdy. Nyní jsem pouhou svou existencí ohrožovala jednu z bytostí, které jsem měla na celém světe nejraději.

Alice se ke mně pomalu přibližovala a ruce držela zdvižené před tělem. Jako by mi naznačovala, že se jí nemusím bát, že ona mi neublíží. Jak směšné a ironické!

,,Bello, co se stalo? Já ti nechci nijak ublížit, věř mi, prosím,” mluvila ke mně tichým a prosebným hlasem. Vzhlédla jsem k ní. Dívala se na mě s obavou a trošku ublíženě. Jistě se jí dotklo, že bych se jí bála a chtěla ji od sebe odehnat.

,,Alice, ty tomu nerozumíš! Zmizení mé budoucnosti nemusí znamenat, že dnes umřu. Může to mít stejný důvod, jako tvůj příjezd sem. To jsi mě taky neviděla. Alice, pochop to… Zase se objeví ta bílá záře, které já jsem zdrojem.

Vždycky přijde, když jsem blízko upíra a tím ty jsi. Jsi jediný upír široko daleko a já tě nechci ohrozit. Nechci, tak jdi prosím okamžitě pryč a už se nevracej,” vzlykala jsem a už se na ni nedokázala dívat.

Položila jsem si hlavu na kolena a nechala slzám volný průběh. Jak jsem si jen mohla myslet, že to může vyjít?

Ucítila jsem jemný dotyk na hlavě. Alice mě pohladila po vlasech. Zmučeně jsem se na ni podívala očima plnýma slz. Pohledem jsem ji prosila, aby mě pochopila a odešla. Proč jenom riskuje svůj život?

Kuchyní zavanul vítr a rozfoukal mi vlasy. Bezděčně jsem se podívala k oknu a strnula. V otevřeném okně seděl muž, zcela jasně upír živící se lidskou krví. Jeho karmínově rudé oči na mě lačně koukaly a on sám se arogantně usmíval. Pak jeho pohled sklouzl k Alici, která jeho přítomnost ještě nepostřehla.

,,Ale, ale, vidím, že nejsem sám, koho přilákala ta úchvatná vůně. Cítil jsem ji několik kilometrů daleko. Zajímavé. Možná se o ni s tebou rozdělím, maličká,” zapředl temně a žádostivě.

Alice se k němu prudce otočila a překvapeně zamrkala. Stejně jako já před okamžikem ztuhla hrůzou. Rychle se vzpamatovala a pak se mírně nakrčila a zaujala bojovou pozici. Nezvaný návštěvník se znechuceně ušklíbl.

,,Naše lidská svačinka voní opravdu nádherně, že. Když to přilákalo i vegetariánku. Nechceš se dělit? Nedivím se. Jsem tu pár vteřin a už mám ústa plná jedu. Nebudeme to prodlužovat. Jsem silnější, takže je moje. Může jít, maličká. Nerad bych tě ničil,” oznámil rozhodně a panovačně.

Přirozenou rychlostí se přiblížil na vzdálenost necelého metru. Cítila jsem napětí ve svých dlaních. Byl dostatečně blízko, abych ho zabila. Jenže Alice stála ještě blíž. Třásla jsem se a snažila se uvažovat, ale nešlo to. Vybavil se mi můj dnešní sen a ovládlo mě zoufalství. Nezničí Edwarda, ale Alici. Jiný rozdíl mezi snem a realitou nebyl.

Nepřítel se přiblížil o další krok. Nechtěla jsem ho zničit. Tedy chtěla, ale ne za cenu Alicina života. Napětí v mých dlaních se stupňovalo a já věděla, že dlouho už ho nevydržím zadržovat. Síly mi rychle ubývaly.

,,Alice, vypadni! Okamžitě běž pryč!” zakřičela jsem histericky. V ten okamžik jsem ztratila kontrolu sama nad sebou a nedobrovolně dala své ruce před sebe. V tu chvíli jsem je neovládala a nebyla schopná je udržet v bezpečí za zády.

Dlaně mě pálily a celé tělo vibrovalo. Vykřikla jsem bolestí a pak zaznamenala slastnou úlevu, která přišla společně s výšlehem bílého světla. Na pár sekund zazářilo a pak vyhaslo.

Byla jsem naprosto vyčerpaná a cítila se strašně. Přede mnou ležela hromádka popela. Jedna osamocená hromádka. Alici jsem zahlédla krčit se u dveří. S úlevou jsem se usmála a poddala se té nesnesitelné únavě.

Hlava mi klesla na pokrčená kolena a obraz před očima zčernal. Motala se mi hlava a hučelo mi v uších.

,,Bello, Bello!” slyšela jsem zastřeně a jakoby z dálky Alicin vyděšený hlas. Pak všechno zmizelo a já se propadla do naprosté temnoty.

4. díl

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dáno osudem - 3. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře