Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dance is my life! 2 - 1. kapitola

JacobsJacob


Dance is my life! 2 - 1. kapitolaDalší dílek. Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale totálně mě opustila múza, takže jsem nevěděla jak dál atd... Celá tato část bude z pohledu Edwarda, tak si to užijte.=)

Edward

Seděl jsem u sebe v pokoji. Jak dlouho, že to je? Už to budou tři roky a já jí pořád vidím před sebou. Pořád vidím její jemné rty, pořád slyším, jak se její srdce rozbušilo, když mě viděla, pořád cítím její ruku ve své dlani. Nemohl jsemn aní zapomenout, ani jsem nechtěl.Seděl jsem u mé prosklené stěny a koukal na protékající řeku mezi stromy. Poslouchal jsem neznámého autora ani nevím, kde se v mé sbírce vzal, ale věděl jsem, jak se jmenuje ta skladba.

Láska je tajemná, byl název té krásné skladby, která pronikala až do hlubin mého nitra. Začal jsem o tom přemýšlet. O názvu, který měl v sobě tolik pravdy, ale zároven tolik lži.

Samozřejmě s tím souhlasím, že je tajemná. Někdy tajemně krásná, čistá jako křištál. Jindy tajemná jako noční nebe, které se rozprostírá zrovna ted nad našimi hlavami, a které svou temnotou zahaluje vše okolo, ale jen někteří lidé, dokáží vidět přes tu černou clonu, která činí lidi slepými a jen hlupáci se jí bojí.
Jen hlupáci se spoléhají na kulatý bílý kotouč v tom temném okolí, ale i ta bílá koule je zrádná. Mění se jako nálada nevyrovnaného člověka. Jako člověka, který neví co chce, neví jak dál, neví vůbec nic. A já jsem ten měsíc. Tak proč bych se měl bát té clony, ve které už dlouho žiju? A v jaké žiji cloně? Ve cloně, která obklopuje všechny z nás. Někteří si to plně uvědomují, někteří tu clonu využívají, ale nestojí oni, někteří si jí dokonale uživají a chtějí jí využít co nejvíc, někteří jen tak nic nedělají. Ta clona je život. Život ke mněnevím, tak krutý, že nevím, jestli ho už dál unesu. Nést beze smyslu, nést bez útechy, nést bez naděje, nést bez lásky. Bez lásky, té nejdůležitější věci, kterou každý potřebuje, ale tu já...

Nemohl jsem dokončit své myšlenky kvůli mé sestře, která vrhla do mého pokoje a začala na mě nezadržitelně řvát.

„ Co si sakra myslíš? Myslíš si, že když tady budeš jen tak nečinně sedět a ubíjet se svými myšlenkami na ní, že tomu nějak pomůžeš. Myslíš si, že když se tady zavřeš všem to ulehčíš. Víš jak se musí cítit Esme, když vidí svého syna takhle trpět?Víš jak se cítí Jasper, když musí cítit všechny tyhle depresivní pocity už více jak dva roky? Víš jak se cítím já, když vidím v budouctnosti, že tu budeš sedět ještě dalších deset nebo víc let? Nevíš! Nezájímá tě, jak svým chováním ubližuješ ostátním, kteří tě milují. Nezajímá tě nic! Vzpamatuj se a běž jí aspon hledat! Aspon to!" řvala na mě a poslední větu jen vydechla. Seděl jsem nezáživně dál a ani brvou jsem nehl. Lítostivě se na mě podívala a poslala mi myšlenku, která mě bolela víc, než bych kdy myslel.

„Je mi tě líto!" pomyslela si bolestivě a mě se tahle myšlenka zaryla hluboko do hrudi. Byla jako červ, který mě hlodal a nedal mi pokoj. Ani jsem si nevšiml, že odešla. Jen jsem seděl a přemýšlel jsem, co mi má milovaná sestřička právě řekla. Musel jsem s tím něco udělat. možná měla pravdu, možná ne. Když jí budu hledat, co tím ztratím, čas o který ani nestojím?

To není moc velká cena za malinkou naději, která mi alespon trochu vdechne život. Rozhodl jsem se. Vstal jsem a okamžitě jsem stál u své skříně. Najednou jsem ale slyšel Alice zezdola: „Už máš zbaleno." Musel jsem se pousmát. Moje milá sestřička. Nikdy jí to nezapomenu. už jsem stál dole a Esme vzlykala. Bylo mi toho všeho líto. Bylo na ní vidět, jak se trápí, ale to nejen na ní. Na všech členech mé rodiny, bez které bych dělal, nevím co. Rychle jsem jí objal a pevně jí stiskl.

„Mám tě rád, mami." pošeptal jsem jí do ucha, ale byl jsem si jist, že to slyšeli i ostatní členi mé zvláštní rodiny. Slyšel jsem, jak mi zavzlykala do ramene a jen vydechla: „Já tebe taky." musel jsem se usmát. Objal jsem každého dokonce i Emmeta a Jaspera a vzal jsem si klíčky od mého Volva. Kreditku a peněženku jsem nezapomněl, takže jsem mohl vyrazit. Nastoupil jsem do svého Volva. Přesně jsem věděl kam pojedu. Kola zahrabala a já se šílenou rychlostí řítil po lesní cestě na hlavní. Jedu do...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dance is my life! 2 - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!