Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další Cullenová - 8. Rozchod

16.07.2010 (22:00) • elsaelli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1813×

Schválně jsem nechala dveře knihovny v patře otevřené, abych mohla poslouchat Emmettovy žvásty o mně a Edwardovi. Ne, že by mě nějak zajímaly - já jsem přece věděla nejlíp, jak to mezi náma je, ale potřebovala jsem mít přehled, abych si ujasnila, jestli by bylo lepší Emmettka zabít, nebo natáhnout na skřipec.

Čekala jsem minutu, dvě, pět a konečně jsem zaslechla kroky - Jasper a Emmett. Vykoukla jsem ze dveří. Emmett držel Jaspera za loket a se spikleneckým pohledem se rozhlížel kolem. Když - jako obyčejně chybně - usoudil, že v blízkosti nikdo není, začal šeptat: „Představ si, Stela a Edward spolu spa - " Promiň Emmette, ale maličko si to přehnal. H lasitě jsem zabouchla dveře a Emmett ztuhnul.

„Carlisle?" zavolal. Nic - Carlisle byl v nemocnici. „Esmé?" Taky nic. Ten Emmett je vážně připitomělej, protože začal znovu hučet do Jaspera, kterého to ovšem evidentně vůbec nezajímalo.

„Oni spolu spali!"

„Co?" Á, Jazzík se nám probudil.

„S - p - a - l - i! Chápeš, vole?"

„Můžu to říct Alici?" ptal se hned Jasper. Tak takovou reakci bych fakt nečekala. To je neuvěřitelný, jaký jsou kluci drbny!

„Jasně, ale zmiň se o důvěryhodným zdroji," souhlasil Emmett, a při slově ,důvěryhodný´ si bouchnul pěstí do hrudi a zakuckal se. Když se přestal dusit, k jeho obrovské smůle si to namířil přímo do mnou okupované knihovny.

„Ahoj, Emmette," pozdravila jsem ho zkrz zuby a zabouchla knížku, kterou jsem měla vzhůru nohama na klíně, jak jsem v rychlosti popadla první, která mi přišla pod ruku.

„Vlastně... Sem si zapoměl v pokoji eh... pití." Cože? No, to je jedno. Na moje dilema - zabít vs. roztrhnout - jsem dočista zapoměla a vystartovala mu po krku. Drapla jsem ho, ale úsudek z prvního dne na nové škole - že jsem silnější než on - se ukázal jako mylný. Emmett se ke mně otočil a moje ruce mi svýma přivázal k tělu. Snažila jsem se mu bránit, ale v tom se otevřely dveře a v nich stála Rosalie.

„Pusť mě, ty pablbe!" vřískla jsem na Emmetta, který mě víc než ochotně poslechl, ale Rose už si to dupala do ložnice.

„Tohle ti nedaruju!" zavrčela jsem na Emmetta, otočila se, a odešla.

Na chodbě nad schody byla sedačka (absolutně mi nedocházelo k čemu), a tak jsem si řekla, že udělám dobrý skutek a zbavím ji nálepky ,zbytečná´. Sedla jsem si na ni a poslouchala Jaspera s Alicí.

„Představ si, Stela spala s - " Alice ho nenechala domluvit, protože Edwardovo jméno slyšela ve vizi o půl vteřiny dřív, než ho Jasper vůbec řekl.

„Kecáš!" vypískla. Zrovna od Alice bych čekala nějakou tu psychickou podporu, ale ona je stejná drbna jako její bráškové, které - doufám - v nejbližší době zaškrtím.

„Já jsem mluvil - "

„S Emmettem?" zeptala se překvapeně Alice. „Jak se to zrovna on dozvěděl?"

„Tak na to jsem se ho neptal."

„Škoda..." A pokračovali dál v debatě. Chvíli jsem je poslouchala, ale pak mi zatrnulo. Slyšela jsem Rosaliino tiché vzlykání a Emmetta vcházejícího k nim do pokoje.

„Copak je?" zeptal se jí konejšivým hlasem, ale Rose po něm hodila lahvičkou s lakem na nehty, která mu sice neublížila, ale on v předtuše něčeho horšího radši vycouval. Bylo mi to divný, ale pak jsem slyšela, které dvě věty Rose zachytila z Alicina a Jasperova rozhovoru.

„Představ si, Stela spala - "

„S Emmettem?"

Jak si proboha může Rosalie něco vyvodit jenom z toho, že slyšela asi tak třetinu něčího rozhovoru, který měl navíc na svěomí Emmett! Ale když se nad tím zamyslím... Ona přece neví, že neslyšela všechno. A můžu za to částečně i já - útok na medvědí rodinku („Bůh ví, co tam dělali!"), pokus v knihovně zavraždit Emmetta - i když to tak ve chvíly kdy dovnitř Rose vpadla ani náhodou nevypadalo.

Rozhodla jsem se jít do lesa - možná to vypadalo zbaběle, ale vysvětlovat něco Rosalii nemělo cenu a navíc jsem chtěla být aspoň chvíli sama. Doběhla jsem k potůčku asi pět kilometrů od domu, zula jsem si boty a hupsla do mělké vody. ,Vypnula´ jsem svou schopnost čtení myšlenek a přinutila se na nic nemyslet, ale po chvíli mě vyrušil Emmett.

„Proboha, co se stalo?" vyděsila jsem se při pohledu na jeho zničený výraz.

„Rosalie..." Nemusel to ani dopovědět, bylo mi jasné, co se stalo. I přes Rosaliiny výhružky, když Emmett udělal nějakou hloupost jsem věděla, že ho nesmírně miluje, ale nevěru mu odpouštět nehodlá.

Hrozně jsem ho chtěla nějak utěšit, ale nemohla jsem najít nic, co by mu v tuhle chvíli pomohlo, a tak jsme jen tak stáli a mlčeli, ale kolem bylo takové to nepříjemné, uši-rvoucí ticho.

„Můžu za to já - kdybych vám nepřišla do cesty, nic z toho by se nestalo," konstatovala jsem a v očích mě pálily slzy, které nemohly téct. Nakopla jsem kámen, a ten se rozpadl na tisíc kousíčků.

„Ty za to nemůžeš," odporoval Emmett a schoval mě do náručí - jako starší bráška mladší sestřičku, ne tak, jak si myslela Rosalie. Opřela jsem si hlavou o jeho hruď, ruce jsem mu položila na ramena a zavřela oči.

„Měl bys už jít," řekla jsem mu po chvilce.

„Ty nepůjdeš?"

„Ne, já... tady nějakou dobu zůstanu. Bude to tak pro všechny nejlepší." Měla bych odejít. Ale copak by někdo dokázal opustit tak skvělou rodinu?

„Nechceš odejít, že ne? Myslím napořád," zeptal se Emm a v jeho hlase jsem zaslechla vyděšený podtón.

„Ne, to nechci, a ani bych to nedokázala" smutně jsem se na něj usmála. „Tak už jdi. Ale my jsme se tu vůbec nepotkali, jasný?"

„Neboj, nikomu to neřeknu," mrknul. Nejspíš to bylo poprvé, možná podruhé v jeho dlouhém životě, kdy to myslel vážně.

7. Kapitola <○> 9. Kapitola

SHRNUTÍ

Autor: elsaelli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další Cullenová - 8. Rozchod: