Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ďáblovo dítě - 1. kapitola

Ďáblovo dítě - 1. kapitolaMladá Mary Alice Brandon Bingleyová - šlechtična vyššího postavení - tráví veškerý volný čas se Sesterstvem města Lisburn nedaleko Belfastu v Severním Irsku. V Sesterstvu jde každé ženě o to, aby se setkala s ďáblem. Každá by chtěla pocítit ďáblovu sílu, klidně i jeho hněv. Jen aby přišel a vysvobodil je z jejich podřadného lidského těla... A právě Alice bude tímto darem obdařena.

Náhle pochopí, co doopravdy znamená ,být posednutý ďáblem' a nebude cesty zpět. Najde se někdo, kdo Mary Alici pomůže od strašlivého prokletí? Její upírská příbuzná Isabella Marie Masen, či zdejší kněz Fitzwilliam Jasper Whitlock?

„Osud má dva způsoby, jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plnění.“ - H. F. Amiel


 1. kapitola

„Paní Bingleyová, mám vám s sebou přichystat občerstvení?“ zeptala se služebná své paní a pokorně se před ni postavila.

„Není potřeba, Ruth, dnes to bude krátké,“ usmála se na ni Mary Alice přívětivě a kolem ramen si začala vázat dlouhý šál.

„Počkejte, paní, pomůžu vám,“ přiskočila kvapně služka a začala svými roztřesenými nemotornými prsty Alici upravovat.

„Au!“ vykřikla najednou paní domu a chytila se za klíční kost. Její mladá služebná se dotkla její tenké pokožky a svými nehty tak omylem vytvořila malou trhlinku. „Škrábla jsi mě!“ Někdo by namítal, že to bylo sotva patrné, avšak dámy stejného postavení jako byla paní Alice, měly pokožku tenčí než papír. Nebylo těžké jim ublížit a o to více to Alici bolelo. Rty se jí zkřivily do bolestné grimasy a sevřela oční víčka, aby bolest ovládla.

„Moc se omlouvám, má paní,“ začala okamžitě s omluvami služebná Ruth. „Hned vám to ošetřím,“ ujišťovala svou paní a vydala se dolů po schodech do kuchyně pro kapku octa, díky které by mohla ránu spolehlivě vyčistit. Alice se podívala do velkého zrcadla, které stálo uprostřed její ložnice a konečně si uvázala šál tak, aby jí venku nebyla zima. Povzdechla si, už dávno měla být na schůzi Sesterstva, proto se nesmí zdržovat s nějakým čistěním rány. Jednou to přežije. Do rukou vzala jeden ze svých parfémů, jež ležely na jejím toaletním stolku, a opatrně jej použila, aby se nedostal do rány. Byla spokojená, takhle mohla vyrazit mezi ostatní členky Sesterstva, aniž by se za sebe musela stydět. Z nočního stolku sebrala malou škrabošku a schovala si ji pod vrchní suknici.

Vyšla z ložnice a její služebná už běžela zpět nahoru s lahví octa.

„Paní, musím vám to ošetřit,“ pípla nesměle Ruth a nechápavě se dívala na paní přichystanou k odchodu.

„Není potřeba, zvládnu to… Avšak okamžitě to dejte ode mě dál,“ zamávala se svou drobnou ručkou před nosem. „Je to opravdu příšerný zápach,“ vysvětlila své počínání a pomalým krokem se vydala ze schodiště. Byla opatrná. Přesně, jak jí chůvy v mládí učily. Taková dáma, jakou byla slečna Alice, se nesměla znemožnit ani poranit.

„Jak si přejete, má paní,“ uklonila se služka a už odnášela ocet zpět do kuchyně.

„Ruth! Kde jsi zase?“ ozvalo se netrpělivě z předsíně, kde už vyčkávala Mary Alice, aby jí služebná pomohla s kabátem.

„Omlouvám se, paní,“ řekla, když doběhla za Alice do předsíně.

„Neomlouvej se a radši konej,“ přikázala jí a čekala, dokud nevytáhne kabát ze skříně. Už ji to unavovalo. Neustálé omlouvání a také to, že nebylo dne, kdy Ruth něco nepokazila. Těšila se dne, až přijede zpět její věrná Ellen, jež vždy všechno zvládla, avšak teď musela být na pár měsíců kvůli její chorobě v lázních a nemohla se o paní Bingleyovou postarat.

„Tady, paní,“ podávala služebná Alici kabát a ta se do něj navlékla.

„Ruth, předpokládám, že se do půlnoci vrátím, tak buďte tak laskavá a počkejte na mne.“

„Samozřejmě, paní, budu na vás čekat,“ uklonila se služka. Ruth se rozklepaně opřela rukou o zeď. Ještě nikdy sama paní nesloužila a byla z toho celá nesvá. A také ji mrzelo, že to nezvládala. Vždy si myslela, že už je zde, u své paní, dostatečně dlouho na to, aby se o ni dokázala sama postarat, ale to jen lhala sama sobě. Bez staré Ellen to prostě nezvládla… Jenže ta už byla na sklonku smrti. Ať si Mary Alice myslela o jejím stavu cokoli, ať si stále nalhávala, že časem bude její nejlepší služebná v pořádku, bylo to jen proto, aby se uklidnila. Lékaři jí už nedávali mnoho šancí.

„To budeš velmi laskavá, děkuji,“ řekla Alice před tím, než opustila dům.

Paní Alice Bingleyová zamířila po udržovaném trávníku ke stodole, která se ukrývala za jejím honosným domem. Nebylo dne, kdyby si tam své věrné přítelkyně nezvala. Byl to pro ně rituál, jejž pravidelně dodržovaly. Od určité doby to byl pro ty dámy zvyk. Bylo by nepřípustné, kdyby jeden večer vynechaly, to musel každý pochopit. Omlouvala je totiž jen nemoc, nic jiného se jako omluva nepřijímalo.

Nasadila si škrabošku, jak bylo jejím zvykem a neslyšně vešla do stodoly a zavřela za sebou dveře. Dámy seděly na připravených židlích. Některé mezi sebou debatovaly o nejnovějších klepech a jiné se zase znuděně rozhlížely kolem sebe a vyčkávaly, dokud dnešní setkání nezačne. Alice se znovu rozhlédla a nespokojeně zamlaskala. Viděla dvě volné židle, což znamenalo, že ona opět nepřišla. Bylo to znepokojující, protože se to stalo už vícekrát a Mary Alice stále nevěděla, co se děje.

„Dobrý večer, dámy,“ pozdravila všechny zdvořile a posadila se na svou židli.

„Dobrý večer i vám, Alice,“ opětovaly jí pozdrav a jedna po druhé se na ni usmály.

„Nevíte některá, kde je Isabella?“ zeptala se, protože se jí to zdálo velmi divné. Takhle se obvykle Isabella nechovala.

„Bohužel nevíme,“ odpověděla za všechny jedna nejstarší z dam. „Ale povídá se, že se vaše sestřenka zasnoubila s jistým Edwardem Anthony Masenem,“ horlivě přikyvovala hlavou. „Takže je nejspíš možné, že s ním teď tráví veškerý svůj čas.“ Nebyla to tak docela Alicina příbuzná, ta Isabella. Nebo možná byla, avšak to nebylo jisté. Její narození se datovalo někdy o patnáct generací zpět. Byla tajemným stvořením, o kterém se v dnešní době příliš nemluvilo. Jen pár vyvolených o nich vědělo a Alice byla mezi nimi. Když poprvé potkala Isabellu, bylo jí vysvětleno, že právě ona má za úkol ji ochraňovat, a i když přesně netušila před čím, nenamítala. Isabella byla její ochránkyní a pro lidské ucho její vzdálenou sestřenicí, která tu už pár let pobývala a dělala paní Alici společnost.

„Dobře, zítra jí pošlu zprávu a zkusím se s ní setkat. Doufám, že se dozvím, co se to tu děje,“ rozhodla se Alice a opřela se o opěradlo židle. „Můžeme začít, dámy?“ optala se všech ve stodole a pohlédla směrem k nim.

„Ano,“ řekly všechny unisono a jako na povel se chytily za ruce.

„Buďte, prosím, připraveny, dnes to vyjde,“ zadoufala paní Alice a zhluboka se nadechla.

„In nomine Dei nostri Diabolus Satanas excelsi,“ odříkala začátek jejich rituálu a všechny to po ní zopakovaly. Pak už pokračovaly všechny dohromady s prosbou, aby je tentokrát ďábel opravdu poctil svou návštěvou.

„Ve jménu Ďábla, vládce Země, Krále světa, rozkazujeme Silám temnot, aby vložily svou pekelnou moc do našich rukou! Rozevřete dokořán brány Pekel a vyjděte z propasti, abyste nás pozdravili jakožto sestry a přátele! Dopřejte nám požitku, o nichž hovoříme! Vzaly jsme jméno tvé za část sebe sama! Žijeme jako volné zvíře, těšíme se z radostí těla! Přejeme poctivým a proklínáme zkažené! Při všech Bozích Pekel, rozkazujeme, aby se vše, o čem jsme hovořily, také stalo! Přijď a ozvi se na své jméno, Ďáble! Projev tak naše touhy!“ Poslední větu zakřičely do větru otevřených oken, které byly přichystané pro příchod ďábla. Tiše čekaly dlouhé minuty po pronesených větách na to, jestli se tentokrát něco stane. Každá nabytá tím zvláštním vzrušením, které jim dodávalo touhu a sílu jít dál. Avšak Alice cítila něco jiného než ostatní dámy. Vždy cítila něco navíc, avšak pro tentokrát to bylo opravdu jiné a zvláštní. Cítila radost z nového… A nepoznaného…


Prvotní nápad na tuto povídku přišel, když jsem shlédla film Vymítač ďábla a později si taky přečetla knihu Exorcista, podle které byl film natočen. Na začátek asi řeknu: Nečtěte to! Pokud se tedy nevyžíváte v nechutenství, sadismu a dalších věcech. Však vy víte, co myslím... Tohle byla jen dobrá rada na začátek. Nechtěla bych, aby se vám něco stalo. Ale abyste si nemysleli, že třeba opíšu příběh. Má povídka nemá s knihou pana Blattyho nic společného. Až na toho ďábla... Emoticon

Nezbývá mi, než doufat, že vás má nová povídka něčím zaujala a budete pokračovat dál ve čtení. A také mi třeba necháte nějaký ten komentář. Emoticon

Vilinka


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ďáblovo dítě - 1. kapitola:

 1
10. janasa
27.04.2013 [9:11]

pokračuj v psaní prosím Emoticon Emoticon Emoticon

02.04.2013 [18:56]

majka587Ďalšiuuu :) Emoticon

8. matony
17.03.2013 [18:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.03.2013 [12:50]

jerrdaDrahoušku, nádherně zpracované a naprosto dokonalé téma. :-)
Mohu dodat snad jen jediné: Snad se brzy dočkáme dalšího pokračování.
Emoticon

6. katedenali
16.03.2013 [16:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.03.2013 [20:45]

hoshishiMoc se mi to líbí. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jen tak dál, určitě nejsem jediná osoba tohohle názoru. Emoticon Emoticon Emoticon Těším se na pokračování.

15.03.2013 [20:43]

JHanyUrčitě si přečtu další díly, protože to vypadá hodně zajímavě a moc se mi líbí tvůj styl psaní z pohledu vypravěče :)

15.03.2013 [17:35]

VictoriaCullenNa začiatok musím povedať, že poviedky, ktoré nie sú o Edwardovi a Belle veľmi nečítam. Ale toto... Jednoducho nemám slov. Ako začiatok to bolo perfektné. Emoticon
Úžasný nápad, úplne iný než čo tu bolo doteraz. A skvele spracovaný. Dúfam, že ďalší diel bude čo najskôr. Len tak ďalej... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jasmínka
15.03.2013 [16:26]

zajímavý nápad...originální...těším se na další dílek :)

1. Katharine
15.03.2013 [16:00]

hezký :) jen tak dál :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!