Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 11. kapitola

wallbywendy


Po návratu z chaty se Kira vydala za Jacobem. Smečka se už smířila s jejím odchodem ke Cullenovím, objevil se ale jiný problém. Po okolí se potlouká pár upírů a blíží se k Forks.
(pohled Kiry)

Kapitola 11.

 

Na chatě jsme zůstali, co nejdéle jsme mohli - do neděle. Na následujících několik týdnů Alice předpovídala opět zamračené počasí.

Ze začátku mě docela znervózňovalo budit se, když na mě Edward koukal. Pravidelně měl na tváři pobavený výraz. Za těch pár dní jsem si na to už zvykla. Možná mi to bude i chybět. Běžně jsem se totiž budila později, když byli dávno ve škole.

V pondělí byl celý dům opět prázdný. Po těch pár dnech, kdy se všichni motali kolem, mi dům připadal prázdný a tichý.

Rozhodla jsem se tedy podívat za Billym a Jacobem.

Zatím co na škole ve Forks se ještě učilo, v rezervaci měli už prázdniny. Jacob byl tedy doma. V garáži dělal úpravy na Billyho autě. Skládal si sice vlastní, stále mu ale chyběla hromada dílů. Přeměnila jsem se po dlouhé době do lidské podoby a vykoukla na něj z druhé strany auta.

Pobaveně se na mě zašklebil. Určitě mě cítil přicházet.

"Jak to jde?"

"Normálně. Sním toho víc než celá Cullenovic rodina dohromady, Emmett se mě pořád snaží v něčem porazit a Edward tvrdí že kdyby mohli dostat upíři infarkt. Tak je celá jejich rodina dávno pod kytkama."

"To je moje holka." pochválil mě Jacob.

"Co kluci?" zeptala jsem se neurčitě. Oba jsme věděli, na co se ptám.

"Jo už se s tím smířili." podrbal se nervózně za uchem. Asi to neprobíhalo tak hladce, jak se snažil tvářit.

"Teď se objevil jinej problém. Tak to nechali být. Včera jsme u západní hranice ucítili skupinku cizích upírů. Odhadujeme to na dva až tři."

"A?"

"Zřejmě ucítili náš pach, protože o kousek dál zase hranice rezervace opustili. Jenže," nepřítomně se zamračil do motoru. "bylo to směrem k Forks. Nelíbí se mi to."

Tak to jsme byli dva.

 

Vrtalo mi to hlavou ještě další den. Esme v pracovně dodělávala poslední úpravy plánů horské chaty a já se potulovala kolem domu.

Najednou jsem ucítila upíří pach. Nebyl to jen jeden. Vzduch se však mezi stromy vířil a já nemohla zjistit, odkud jde. Po chvilce jsem si uvědomila, že se jedná o tři různé pachy. Jejich zdroj jsem nemohla prvně určit, protože každý šel odjinud.

Všechny směřovaly k domu. K Esme.

Rozběhla jsem se okamžitě stejným směrem.

Prvním oknem jsem vběhla do domu a strnula děsem.

Esme stála v obývacím pokoji, dva upíři stáli u prosklených dveří na zahradu, zatím co třetí se k ní s posměšným výrazem blížil.

Tělo mi zaplavil adrenalin. Všichni jsme věděli, že Esme nemá proti nim šanci. Jediné o co se mohla pokusit byl útěk. To ale ten první upír nechtěl připustit.

Měla jsem štěstí, že můj pach byl v domě všude tak silný. Zatím mě ani nezaznamenali.

V ten samý okamžik jak se upír vrhnul na Esme, vrhla jsem se mu na záda a zaryla mu zuby do krku. Šlo to snadněji, než jsem si myslela. Na krku mu zela dlouhá rána. To ho aspoň na chvíli zpomalí.

Nechtěla jsem těm dvoum dát čas na vzpamatování. Vrhla jsem se na ně a začala je drápy i zuby cupovat. Z jejich těl po pár minutách zbyly jen kusy.

Museli se co nejdříve spálit. Ohlédla jsem se po Esme. Snažila se útočit na zbývajícího upíra. Jeho rána na krku se mu již zacelovala, kdežto z ran na mém těle stékala krev po srsti, až dělala malé loužičky po podlaze.

Byl nepříčetný vzteky. Upíral na mě zčernalé oči, až mi přejel mráz po zádech. Esme se na něj vrhla, jemu však nedělalo žádné potíže ji jednou ranou odhodit přes celou místnost. Dopadla s hlasitou ránou na zeď, která se zhroutila.

Pak se vrhl na mě.

Neměla jsem šanci uhnout, tak jsme oba proletěli prosklenými dveřmi až do zahrady. Postavili jsme se proti sobě. Byla jsem už hrozně unavená. Na nohou mě drželo jen neuvěřitelné množství adrenalinu, které mi kolovalo v žilách.

Ohlédla jsem se zpět k domu. Vědomí, co by Esme mohl provést ve mně potlačilo poslední zbytky pudu sebezáchovy.

Vrhla jsem se po něm. Drapy hluboko zaryla do jeho paže. Zůstaly mu dvě hluboké rány. Zuby jsem ho tedy za ruku chytla a rychle trhla. Po odporném, zvuku, jako když puká kámen, ruka odletěla několik metrů daleko.

Zapomněla jsem se při tom krýt. Druhou rukou mě chytil v týle a v okamžiku jsem cítila, jak mi zuby přejel ze strany po krku.

Dopadla jsem zpátky na zem. Na krku mi zela hluboká rána od hltanu až téměř k páteři. Nemohla jsem se nadechnout. Z rozpárané tepny mi proudila krev a já se jí zalykala.

Neměla jsem sílu už na obranu, natož na útok. Musela jsem dát ale Esme co největší šanci.

Nečekal, že se dokážu ještě pohnout. Ani já si tím nebyla jistá. Z posledních sil jsem vyrazila tlapou proti jeho obličeji.

Neměla jsem ponětí, zda jsem ho zasáhla nebo kam. Před očima se mi zatmělo. Do boku jsem ucítila prudký náraz, který mě odmrštil několik metrů, kde jsem zůstala ležet.

Mé tělo se snažilo četné rány hojit, ale už jsem neměla sílu. Cítila jsem, jak mi do plic proniká stále méně vzduchu. Srdce mi začalo vynechávat.

Poslední co jsem zaznamenala, byl stín, který se mihl vedle domu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!