Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi vs Bradavice 14. kapitola

14.03.2012 (10:45) • piromaan23 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2462×

Z minulého dílu:

Zvuky bouře byly slyšet na celý les. Odpovědí na ně mi bylo táhlé zavytí vlkodlaka. Naštvaně jsem kopla do kamene, který odletěl a dopadl do jezera, a pak jsem si vzpomněla na minulost. Obrazy mého života, na který jsem zapomněla, se mi objevovaly před očima a já boletně zařvala a složila hlavu do dlaní.

14. kapitola

Byla jsem opřená o kmen stromu a poslouchala zvuky lesa. Bylo tu takové ticho. Zavřela jsem oči a přála si smrt. Bolelo mě u srdce. Cítila jsem se pod psa. Vrátilo se mi to všechno zpět přesně, jak říkal. Moje moc, kterou bezpečně Brumbál zapečetil, se probrala k životu. Vlasy se mi prodloužily a znaky na mém těle byly znovu viditelné jako předtím.

„Bello,“ ozvalo se táhlé zašeptání mého jména. Musím jít. Musím je chránit. Rychle jsem se rozeběhla zpět k Bradavicím. Slyšela jsem radostné myšlenky nebezpečné zvěře. Bradavické štíty padly. Přidala jsem a před Bradavicemi vyskočila do vzduchu a dopadla na jednoho vlkodlaka, kterému jsem jedním prudkým pohybem zlomila vaz. Rychle jsem se dostala před ty potvory, které se na mě naštvaně dívaly. Ozvalo se vrčení a ty potvory mě obklíčily a zbytek šel k bráně, která byla stále otevřená.

„Colloportus!“ zařvala jsem vyděšeně a dívala se na dveře, které se zabouchly dřív, než dovnitř vběhl nepřítel. Všechny potvory se blížily ke mně, a proto jsem neváhala. A rozeběhla jsem se k Vrbě Mlátičce. Pokoušela jsem se jejím větvím vyhnout, ale jedna mě stejně udeřila, ale já neváhala a držela se jako klíště. Vrba mezitím rozprášila nepřátele a odhazovala je všude možně, ale jeden hod jí nevyšel. Jeden nepřítel vlétl oknem přímo do hradu. Vrba se mnou mrštila stejným směrem a já se pustila.

Prolétla jsem oknem mé učebny. Střepy popadaly po zemi a já se dívala kolem. Zavřela jsem oči a zapojila svou schopnost vidění aury. Byl u koleje Nebelvíru a dobýval se dovnitř. Rychle a hlavně mrštně jsem vyrazila ke koleji. Zastavila jsem se na schodech za tou příšerou. Buclatá dáma vřeštěla, až mě z toho bolela hlava. Zapískala jsem na psa, který se otočil a vrhl se na mě. Jen kousek a neměla bych hlavu. Psisko bez zaváhání znovu zaútočilo a já se rozeběhla pryč. Běžela jsem sem a stále se otáčela, jestli mě to zvíře následuje.

Přede mnou se ozvalo vrčení. Zastavila jsem se. Byl přede mnou i za mnou. Obě dvě potvory se rozeběhly a skočily. Přeběhla jsem ke zdi a nadzvedla obraz. Rychle jsem otočila pákou a vběhla do tajné chodby a ještě rychle zavřela vchod. Byla jsem v bezpečí. Přešla jsem ke schodům, které mě vedly k Brumbálovi. Otevřela jsem dveře a vstoupila. Brumbál měl přeházenou knihovnu a stále hledal.

„Ty potvory jsou strašný,“ zašeptala jsem a sedla si do křesla.

„Lze je zabít jen mečem,“ řekl a sundal si půlměsíčkové brýle červené barvy.

„Dobře, kde mám vzít meč?“ zeptala jsem se naštvaně a postavila jsem se.

„Severus by možná věděl,“ řekl a pousmál se. Zlostně jsem zasyčela. Povzdechla jsem si.  

„Tohle jsou moje speciální chodby, které jsem si sama vytvořila, tak ticho,“ řekla jsem a vešla malými dvířky do další tajné chodby. Albuse jsem poslala k nebelvírským na kolej a sama šla po schodech úplně dolů do sklepení. Cestou jsem rukou strhávala pavučiny a sundávala ze sebe pavouky. Zahnula jsem doprava a vzala za kliku. Otevřela jsem a v tu chvíli na mě mířilo mnoho hůlek.

„Snape, odvolej svá háďata,“ řekla jsem a oprášila se.

„Co tu chceš?“ zeptal se naštvaně a zamířil na mě hůlkou.

„Nějaký meč by se mi hodil,“ řekla jsem a mile se na něj usmála.

„Nemám, a i kdybych měl, tak nedám,“ řekl Snape a sedl si do zeleného křesla. Ozvala se ohromná rána. Kolejní dveře se zatřásly. Rána za ranou dopadala na dveře, které dlouho asi nevydrží. Snape sáhl do kapsy, kde měl krabičku s letaxem. Naštvaně mi ji podal.

„Meče jsou schovány ve vitrínách s poháry,“ řekl Snape a naštvaně si mě měřil.

„Jaká vitrína?“ zeptala jsem se ho.

„Pohár mého soka,“ řekl jen a už si mě nevšímal. Přikývla jsem a už vybíhala z jeho pracovny na chodbu. Vrátila jsem se a hlasitě za sebou zabouchla dveře. Ozvalo se vytí. Neváhala jsem ani vteřinu a běžela dál. U vitríny jsem se zastavila a rychle hledala něco nezvyklého. Našla jsem to a už vytahovala dva stříbrné meče a další výzbroj, kterou jsem si připásala k pasu.

„Billy!“ zařvala jsem. Do každé společenské místnosti přenes dva meče,“ řekla jsem a zavřela za sebou dveře. Teď se uvidí, jestli znovu přemůžu smrt.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi vs Bradavice 14. kapitola: