Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi? Pche... Zapomeň! - 10. kapitola


Cullenovi? Pche... Zapomeň! - 10. kapitolaZdravím. =) Máme tu 10. kapitolu... Bella je ještě celá vyplašená z Edwarda a Edward... Ten je tak trochu vyplašený zase z Belly. =D Je to taková rekreační kapitola, ale doufám, že se vám bude líbit. =)
P.S.: Omlouvám se za dlouhou dobu nepřidávání... =( =) Vaše katyloveEd.

 

 

 

10. kapitola - Špatný den?

Hrozně, ale hrozně zmatená jsem se rozhlédla po okolí a s knížkou, která mi dávala jedinou naději, že se to opravdu stalo, jsem vykročila do deště.

 


„Tati?" zavolala jsem do prázdného domu. Musela jsem odemknout, takže jsem věděla, že tu není, ale měla jsem potřebu se prostě zeptat. S povzdechem jsem hodila klíče na botník a lajdácky si sundala tenisky.

V rukou mě nepříjemně pálila knížka, kterou jsem byla obdarována a neustále mě nutila myslet na jednu a tu samou příhodu. Celou cestu, co jsem jela ze školy, jsem si přišla jak zombie, byla jsem duchem nepřítomna a pořád o něčem lamentovala. A na tohle všechno stačilo jen jedno jediné jméno – Edward Cullen.

Tenhle kluk si mě asi před hodinou jen tak obdaruje, hned nato políbí a uteče? Já jsem snad nikdy v životě nebyla víc zmatená. Jenomže nejhorší na tom všem je, že já se začínám obviňovat za to, že jsem si to všechno vymyslela... Naštěstí je tu ten záchytný bod, a to ta knížka...

Zachrastil to právě záznamník? Přešla jsem do obýváku a mrkla na stoleček, kde ležela pevná linka se záznamníkem. Světýlko blikalo, což znamená, že máme vzkaz. Přešla jsem ke stolku a zmáčkla čudlík.

„Dovolali jste se k Charliemu a teď i Isabelle Swanové..." Haha, ani nevím, že tam tohle Charlie nahrál...

„Čau, Bells! Zlato, nemůžu se ti dovolat na mobil... No, jen jestli tohle slyšíš, tak ti vzkazuji, že zítra je nakupovací den, a tak bych tě chtěla vzít s sebou. Víš co, zavolej, až to uslyšíš. S pozdravem Alice a Jazz!"

Ach, Alice... Nakupování... Sakra, co je vlastně zítra za den? Čtvrtek? Pátek? Opravdu jsem z toho všeho celkem zničená, nebo, řeknu to lépe – už jsem na tom tak špatně, že si ani nedokážu vzpomenout, co je za den.

„Hm, ale na blbý den je jediný řešení..." zamumlala jsem si pro sebe a s těžkým povzdechem se došourala ke schodům. Zkontrolovala jsem, jestli je všechno v domě v pohodě a vydala se na cestu za krásně horkou a voňavou vodou ve vaně... Myslím, že lepší řešení na tenhle kritický stav už vážně není.



Edward

„Vrr!" zavrčel jsem a udeřil pěstí do stěny domu, omítka a pár cihel vypadlo... Okamžitě za mnou přiběhl Jasper.

„Co to sakra děláš, brácho?!" vyjel na mě a snažil se mi poslat uklidňující vlnu. Rozpačitě jsem se na něj podíval a ihned zamítl jakýkoliv útok na něj, on o tom, na rozdíl od někoho, nevěděl.

„Políbil Bellu..." Za zády mého bratra se ozvaly zvonky – Alice.

„Ty! Mohl jsem ji zabít! Málem jsem ji zabil!" vyjel jsem na tu malou mršku, ale Jazz mi překážel, navíc mě uklidňoval.

„Jo, ale nezabil, takže..." Jednu ruku položila Jasperovi na rameno a na mě tázavě upřela oči. Můj dokonalý bratr to znovu zvládl, ochránil svou milou a uklidnil k smrti naštvaného upíra.

„Myslel jsem, že mi pomáháš, Alice! Víš, co se mohlo stát?! Nikdy bych si to neodpustil!" řekl jsem jí, ale kvůli klidné vlně pocitů to znělo spíš jako pochvala... Vražedným pohledem jsem probodl Jazze, teda pokud to šlo.

„Já ti pomáhám! Nemohla jsem ti to říct, vůbec by ses totiž jinak neodvážil jí dát tu knížku no a ehm... Věděla jsem, že ji nezabiješ!" hájila se a byla maximálně klidná. Někdy mi opravdu dokáže lézt na nervy.

„A myslíš, že tím, že jsem utekl, jsem něco dokázal?" zeptal jsem se a zoufale se rozešel ke vstupním dveřím domu. Oba dva zrádci samozřejmě pochodovali za mnou.

„Tu zeď si bude muset opravit..." Samozřejmě, vždycky pohotový Jasper...

„No, to sice... Edwarde!" Alici probleskla moje budoucnost na příští týden, a to ji opravdu rozčílilo.

„Takže ty se jí budeš vyhýbat? Nejsme na základce! Chováš se jak malý, stydlivý kluk!"

Nevědomky jsem zavrtěl hlavou a sedl si na gauč. Alice tomu vůbec nerozumí... Co mám Belle říct? Přijít za ní a vyklopit jí, že jsem ji málem zabil, ale když jsem to neudělal, tak jestli by nechtěla jít na rande?

„Nechovám... Maximálně budu a nehodlám se jí vyhýbat. Jenom se od ní budu držet dál..." odpověděl jsem Alici a ta si napruženě sedla na křeslo naproti mně. Můj úžasný bratr si sedl vedle ní a něžně ji hladil po rameni... Bože!

„Výborně! Máš na to skvělý pohled... Budu se od ní držet dál, pche! Stejně to nevydržíš a ty to moc dobře víš," řekla mi vševědoucně a přimhouřila oči. Povzdechl jsem a vzdal všechny slova.

„Jo, a vlastně tak nějak jsem se tě zapomněla zeptat, jaký máš pohled na tu tvou, ehm, Tanyu teď?" zeptala se mě po krátké chvilce a samolibě se ušklíbla. Tanya, problesklo mi hlavou a ihned potom mi Alice v myšlenkách umožnila pohled na Bellinu modřinu. Nemůžu uvěřit tomu, že to udělala Tanya... Určitě to byla ona, ale proč?

„Dobře, nepochybuji o tom, že to byla Tanya... Ale proč by to dělala? Je to Tanya! Nepochyboval bych, kdyby řekla, že stisknout člověku ruku by jí zničilo nehty..." odpověděl jsem a vrtěl hlavou nad tím nesmyslem. Tanya je sama o sobě hloupá, ale nikdy bych... Copak ji ani za těch deset let pořádně neznám?

„Je to upírka a ještě k tomu bývala succubus, Edwarde. Nikdo z nás není neviňátko. Mimochodem... proč? To už si ze mě fakt děláš srandu? Ta holka si myslí, že spolu chodíte!"

Trošku mi ztvrdl obličej. To mě nikdy nenapadlo, že by si Tanya... Dobře, je krásná, mám ji asi rád, ale ještě jsem se rozmýšlel, jestli jí řeknu, abychom byli pár. Nebo jsem z až moc staré školy?

Na jednu stranu, jsem to Tanye chtěl říct, nabídnout... Cítím se divně bez druhé polovičky, ale to by nesměla přijet její sestřenka Isabella... Ach, ta Isabella! Ihned jsem musel zahnat myšlenky na ni, protože jsem měl pocit, jako kdybych se měl červenat, ale já se červenat nemůžu.

„Podle mě je Tanya čistý cvok," pronesl Jasper s klidnou tváří, jako kdyby mluvil o chuti dnešního obědu. Alice se začala pochechtávat a s velkou mlaskavou pusou Jaspera objala, já jen pozvedl obočí a zakýval hlavou.

„Vy dva... Nechcete jít radši do pokoje? Už takhle mi stačí slyšet vaše myšlenky, nepotřebuji se na to i dívat..." řekl jsem a musel jsem od těch dvou odvrátit pohled, někdy je to prostě...

„No jo, no jo... Chápu, že se ti ,stýská' po Tanye..." pomyslela si Alice a do slova stýská dala tolik sarkasmu, kolik jen mohla a uměla. Já nic neříkal, po dnešku jsem na to prostě už neměl sílu.
Když odcházeli nahoru, Jasper se na mě usmál a poplácal po rameni, velmi bratrské gesto.

„To bude v pohodě brácha, když ji nezabiji já, nezabiješ ji ani ty." Velmi uklidňující slova. Co víc k tomu dodat?

 

 


 

Předem! Chci se omluvit, že byla tak děsná a dlouhá pauza, ale já jsem prostě trubka. Pokud tuhle povídku ještě někdo čtete a chtěli byste, abych v ní stále nějak pokračovala, budu se snažit. Budu ráda za vaše názory. =)

Jinak: Tahle kapitola byla pro mě trochu těžší, vlastně jsem přesně nevěděla, jak ji zformulovat a přijde mi trochu nudná, ale tak chtěli jste pohled Edwarda a já jsem vám chtěla trochu nastínit, jak se věci mají. =) Děkuju. katyloveEd.*


 


 

„Tati?" zavolala jsem do prázdného domu. Musela jsem odemknout, takže jsem věděla, že tu není, ale měla jsem potřebu se prostě zeptat. S povzdechem jsem hodila klíče na botník a lajdácky si sundala tenisky.
V rukou mě nepříjemně pálila knížka, kterou jsem byla obdarována a neustále mě nutila myslet na jednu a tu samou příhodu. Celou cestu, co jsem jela ze školy, jsem si přišla jak zombie, byla jsem duchem nepřítomna a pořád o něčem lamentovala. A na tohle všechno stačilo jen jedno jediné jméno – Edward Cullen.
Tenhle kluk si mě asi před hodinou jen tak obdaruje, hned nato políbí a uteče? Já jsem snad nikdy v životě nebyla víc zmatená. Jenomže nejhorší na tom všem je, že já se začínám obviňovat za to, že jsem si to všechno vymyslela... Naštěstí je tu ten záchytný bot a to ta knížka...
Zachrastil to právě záznamník? Přešla jsem do obýváku a mrkla na stoleček, kde ležela pevná linka se záznamníkem. Světýlko blikalo, což znamená, že máme vzkaz. Přešla jsem ke stolku a zmáčkla čudlík.
„Dovolali jste se k Charliemu a teď i Isabelle Swan..." Haha, ani nevím, že tam tohle Charlie nahrál... „Čau, Bells! Zlato, nemůžu se ti dovolat na mobil... No, jen jestli tohle slyšíš, tak ti vzkazuji, že zítra je nakupovací den, a tak bych tě chtěla vzít sebou. Víš co, zavolej, až to uslyšíš. S pozdravem Alice a Jazz!"
Ach, Alice... Nakupování... Sakra, co je vlastně zítra za den? Čtvrtek? Pátek? Opravdu jsem z toho všeho celkem zničená, nebo řeknu to lépe – už jsem na tom tak špatně, že si ani nedokážu vzpomenout, co je za den.
„Hm, ale na blbý den je jediný řešení..." zamumlala jsem si pro sebe a s těžkým povzdechem se došourala ke schodům. Zkontrolovala jsem, jestli je všechno v domě v pohodě a vydala se na cestu za krásně horkou a voňavou vodou ve vaně... Myslím, že lepší řešení na tenhle kritický stav už vážně není.

Edward
„Vrr!" zavrčel jsem a udeřil pěstí do stěny domu, omítka a pár cihel vypadlo... Okamžitě za mnou přiběhl Jasper.
„Co to sakra děláš, brácho?!" vyjel na mě a snažil se mi poslat uklidňující vlnu. Rozpačitě jsem se na něj podíval a ihned zamítl jakýkoliv útok na něj, on o tom na rozdíl od někoho nevěděl.
„Políbil Bellu..." Za zády mého bratra se ozvaly zvonky – Alice.
„Ty! Mohl jsem ji zabít! Málem jsem ji zabil!" vyjel jsem na tu malou mršku, ale Jazz mi překážel, navíc mě uklidňoval.
„Jo, ale nezabil, takže..." Jednu ruku položila Jasprovi na rameno a na mě tázavě upřela oči. Můj dokonalý bratr to znovu zvládl, ochránil svou milou a uklidnil k smrti naštvaného upíra.
„Myslel jsem, že mi pomáháš, Alice! Víš, co se mohlo stát?! Nikdy bych si to neodpustil!" řekl jsem jí, ale kvůli klidné vlně pocitů to znělo spíš jako pochvala... Vražedným pohledem jsem probodl Jazze, teda pokud to šlo.
„Já ti pomáhám! Nemohla jsem ti to říct, vůbec by ses totiž jinak neodvážil jí dát tu knížku no a ehm... Věděla jsem, že ji nezabiješ!" hájila se a byla maximálně klidná. Někdy mi opravdu dokáže lézt na nervy.
„A myslíš, že tím, že jsem utekl, jsem něco dokázal?" zeptal jsem se a zoufale se rozešel ke vstupním dveřím domu. Oba dva zrádci samozřejmě pochodovali za mnou.
„Tu zeď si bude muset opravit..." Samozřejmě, vždycky pohotový Jasper...
„No, to sice... Edwarde!" Alici probleskla moje budoucnost na příští týden a to ji opravdu rozčílilo. „Takže ty se jí budeš vyhýbat? Nejsme na základce! Chováš se jak malý, stydlivý kluk!"
Nevědomky jsem zavrtěl hlavou a sednul si na gauč. Alice tomu vůbec nerozumí... Co mám Belle říct? Přijít za ní a vyklopit jí, že jsem ji málem zabil, ale když jsem to neudělal, tak jestli by nechtěla jít na rande?
„Nechovám... Maximálně budu a nehodlám se jí vyhýbat. Jenom se od ní budu držet dál..." odpověděl jsem Alici a ta si napruženě sedla na křeslo naproti mně. Můj úžasný bratr si sedl vedle ní a něžně ji hladil po rameni... Bože!
„Výborně! Máš na to skvělý pohled... Budu se od ní držet dál, pche! Stejně to nevydržíš a ty to moc dobře víš," řekla mi vševědoucně a přimhouřila oči. Povzdechl jsem a vzdal všechny slova.
„Jo, a vlastně tak nějak jsem se tě zapomněla zeptat, jaký máš pohled na tu tvou, ehm, Tanyu teď?" zeptala se mě po krátké chvilce a samolibě se ušklíbla. Tanya, problesklo mi hlavou a ihned potom mi Alice v myšlenkách umožnila pohled na Bellininu modřinu. Nemůžu uvěřit tomu, že to udělala Tanya... Určitě to byla ona, ale proč?
„Dobře, nepochybuji o tom, že to byla Tanya... Ale proč by to dělala? Je to Tanya! Nepochyboval bych, kdyby řekla, že stisknout člověku ruku by jí zničilo nehty..." odpověděl jsem a vrtěl hlavou nad tím nesmyslem. Tanya je sama o sobě hloupá, ale nikdy bych... Copak ji ani za těch deset let pořádně neznám?
„Je to upírka ještě k tomu bývala succubus, Edwarde. Nikdo z nás není neviňátko. Mimochodem... proč? To už si ze mě fakt děláš srandu? Ta holka si myslí, že spolu chodíte!"
Trošku mi ztvrdl obličej. To mě nikdy nenapadlo, že by si Tanya... Dobře, je krásná, mám ji asi rád, ale ještě jsem se rozmýšlel, jestli jí řeknu, abychom byli pár. Nebo jsem z až moc staré školy?
Na jednu stranu, jsem to Tanye chtěl říct, nabídnout... Cítím se divně bez druhé polovičky, ale to by nesměla přijet její sestřenka Isabella... Ach, ta Isabella! Ihned jsem musel zahnat myšlenky na ni, protože jsem měl pocit, jako kdybych se měl červenat, ale já se červenat nemůžu.
„Podle mě je Tanya čistý cvok," pronesl Jasper s klidnou tváří, jako kdyby mluvil o chuti dnešního obědu. Alice se začala pochechtávat a s velkou mlaskavou pusou Jaspera objala, já jen pozvedl obočí a zakýval hlavou.
„Vy dva... Nechcete jít radši do pokoje? Už takhle mi stačí slyšet vaše myšlenky, nepotřebuji se na to i dívat..." řekl jsem a musel jsem od těch dvou odvrátit pohled, někdy je to prostě...
„No jo, no jo... Chápu, že se ti ,stýská' po Tanye..." pomyslela si Alice a do slova stýská dala tolik sarkasmu, kolik jen mohla a uměla. Já nic neříkal, po dnešku jsem na to prostě už neměl sílu.
Když odcházeli na horu, Jasper se na mě usmál a poplácal po rameni, velmi bratrské gesto.
„To bude v pohodě brácha, když ji nezabiji já, nezabiješ ji ani ty." Velmi uklidňující slova. Co víc k tomu dodat?


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi? Pche... Zapomeň! - 10. kapitola:

 1
09.01.2016 [12:31]

Emoticon Emoticon Emoticon

7. bleska
29.08.2012 [22:01]

Kdy bude další díl???? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. B(iii)
02.08.2012 [23:29]

Super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. van
09.03.2012 [21:59]

van Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. NissiBell
21.01.2012 [21:50]

Skvělá kapitola! Doufám, že další díl vyjde brzy! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.01.2012 [20:28]

77Alex77- si ma úplne namotala na túto poviedku.....prepá, že nepíšem komentáre ale ja som ich už písala s iného mena Emoticon

- konečne si napísala dalsiu,,,,,cakám uz veeeeeelmi dlho.....dúfam, že od teraz budu kapitoly pribúdat rýchlejsie Emoticon

2. van
21.01.2012 [14:32]

van Emoticon Emoticon Emoticon

21.01.2012 [13:26]

SiReeNČlánek jsem ti opravila, příště si však dej větší pozor na chyby, měla jsi jich tam poměrně dost.
- Čárky,
- Překlepy,
- Bot -> bod,
- Bellininu -> Bellinu,
- Jasprovi -> Jasperovi,
- S sebou/sebou,
- Na horu/nahoru,
- Slovesné třídy,
- PS: -> P.S.:.

Odkazy, které směřují na naše stránky - tudíž i shrnutí -, se musí otevírat ve STEJNÉM okně.
Neměň barvu písma, vždy musí být "automatická", ne šedá.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!