Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 10

15.01.2010 (09:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6473×

„Ano,“ vydechnul a já moc dobře slyšela, jak se musí přemáhat.

„Isabello Marie Amy Swan Voltury berete si zde přítomného Edwarda Anthonyho Masena Cullena?“ zeptal se oddávající i mě.

„Ano,“ zašeptala jsem poraženě, a kdybych byla člověk, moje oči by nezůstaly suché.

„Můžete si vyměnit prstýnky a dát si první novomanželský polibek,“ přistoupila k nám nějaká upírka a na červeném, malém polštářku byly dva prstýnky.

prstýnek

Edward se toho chopil jako první a já mu ten jeho prstýnek musela navléct hned potom.

První manželský polibek jsem chtěla odfláknout, ale jakmile se moje rty dotkly Edwardových, projel mnou elektrický proud a musela jsem se držet, abych mu nezamotala prsty do vlasů a tím polibek neprodloužila. „Nyní vás prohlašuji za muže a ženu,“ ukončil oddávající svoji řeč a všichni začali tleskat.

Ovládla jsem svůj výraz natolik, že jsem se i usmála a s Edwardem po boku začala přijímat gratulace. Mezi prvníma mi kolem krku skočila Jane, Heidy a Alice. Rose byla trochu chladnější, ale chápala jsem jí. Hned na to mě objal Aro a nechtěl mě pustit. Až když si za ním Caius lehce odkašlal, Aro po něm vrhnul vražedný pohled a odešel. „Gratuluju,“ objal mě můj milenec. „Kdybys potřebovala někdy poradit, jak si manžílka obtočit kolem prstu, tak se stav,“ zašeptal ještě a políbil mě na tvář.

„Fakt vtipné,“ zašklebila jsem se a pustila ho.

Marcus mě jen lehce objal a šel dál. „Vítej do rodiny, Bello,“ podal mi ruku Carlisle, tak jsem jí přijala a ještě se trochu usmála.

Ještě mě objala Esme, Jasper, Emmett a samozřejmě i Felix, Demetri i Alec a spoustu dalších upírů, které jsem ani moc neznala.

„Prosím všechny svatebčany, aby nás následovaly do jídelny,“ zavolal Aro a se svými bratry šel ve předu. Já s Edwardem jsme se zařadili hned za ně a za námi byli ostatní.

Nechápala jsem, na co jdeme do jídelny, ale pochopila jsem po nádechu, když jsem ucítila něčí krev a hlasitý tlukot srdce. Oni nám připravili i společný oběd? Zmateně jsem koukala kolem sebe, když se otevřely dveře do jídelny a tam čekal velký, viditelně rozzuřený medvěd.

Aro na mě s úsměvem kývnul. „Nechte si chutnat.“

Počkat, říkal nechte? To si na tom medvídkovi máme pochutnat oba? „No tak Bello,“ popostrčil mě Felix dopředu a Demetri, Alec a Emmett s Jasperem se uchechtli.

Udělala jsem váhavý krok a medvěd zařval. To mě ještě víc popostrčilo a usmála jsem se na něj. Bohužel jsem si neuvědomila, že pořád držím Edwarda za ruku, a když jsem udělala krok, stáhla jsem ho sebou. Rychle jsem jeho ruku pustila a přiblížila se k medvědovi. Vzpomněla jsem si na šaty, co mám na sobě a povzdechla jsem si, protože jsem si uvědomila, že ho bude muset zakousnout Edward, jestli si šaty nechce poničit.

„Začneš ty, nebo to necháš na mě?“ zahučela jsem směrem k Edwardovi, když se k ničemu neměl.

„Jak chceš,“ odpověděl, ale jedním rychlým pohybem zlomil medvědovi vaz. Zakousnul se mu z jedné strany do krku a pil. Poklekla jsem si k němu a zakousla se z druhé strany.

Krev došla až překvapivě brzo, tak jsem se zvedla. Edward se zvednul chvíli po mně a všichni najednou začali skandovat. „Podvazek, podvazek.“

Vrhla jsem po všech vražedný pohled, ale jen se smáli a skandovali dál. Naštvaně jsem si vyhrnula sukni a podvazek byl trochu výš, než jsem čekala. Edward mi ho z nohy strhnul jedním rychlým pohybem a hodil ho přímo Heidy.

Teď byla řada na mě a mojí kytici. Otočila jsem se zády, aby se neřeklo a hodila jsem jí. Potom jsem se otočila a držela jí Jane.

Myslela jsem, že se bude dít ještě něco, ale Jane mi do ruky dala kytici nazpátek, Heidy mi na hlavu navlékla podvazek a odtáhly mě ke mně do pokoje.

Kytici mi položily na postel a rozepnuly mi šaty, aby mi je mohli sundat. Hned na to mi podaly hromádku oblečení.

Byla to riflová minisukně a červené tílko na tenkých ramínkách. K tomu mi podaly úplně obyčejné červené kecky a to bylo všechno. „Díky, konečně jsem se zbavila těch šatů. Ale na co tohle všechno je?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Uvidíš,“ odbyly mě a vytáhly z pokoje.

Šly jsme na recepci za Giannou a co mě překvapilo, čekala tam na mě svatá trojice v celé své kráse. Marcus, Aro a Caius. Obezřetně jsem si je měřila a čekala, co z nich vypadne. „Milá Isabello Marie Amy Swan Voltury Cullen,“ začal Aro a udělal krok vpřed.

Protočila jsem oči nad tím oslovením a dál poslouchala.

„Chtěli bychom se s tebou rozloučit, protože tímhle krokem opouštíš Volterru,“ pokračoval. „Můžeš se samozřejmě kdykoliv vrátit.“

„Budu na tebe čekat,“ skočil mu do řeči Caius a já se zasmála.

„Neříkej, že se ti po mě bude stýskat,“ plácla jsem ho do ramene.

„Hm, máš pravdu, nebude,“ usmál se a objal mě.

Marcus se naštěstí všech projevů zdržel a Aro si mě blaženě prohlížel. Jane k němu přistoupila a dotkla se jeho ruky. „Máš pravdu Jane, už bychom neměli zdržovat,“ kývnul.

„Můžete mi říct, o čem se bavíte?“ vyjela jsem po nich naštvaně.

„O ničem, zlatíčko,“ usmál se Aro a Jane mě chytla za ruku.

„Měj se hezky, Bello,“ rozloučili se všichni zbylí najednou.

Nedůvěřivě jsem po nich těkala pohledem a Jane mě zatáhla do výtahu. Sjely jsme dolů, do garáží a šly k dlouhé, černé limuzíně s tmavými skly. „Někdy se ozvi,“ objala mě Jane.

Nechápavě jsem jí oběti opětovala, ale to už vystoupil Felix z místa řidiče a otevřel mi dveře. S obavami jsem nastoupila a zaplavila mě ta božská vůně, která mě teď bude provázet po zbytek věčnosti.

Jen co jsem zapadal do sedačky, dveře se zavřely a vůně se zintensivnila. Očima jsem přelétla interiér auta a na proti seděl můj manžel. Měl na sobě obyčejné rifle a černou košili, která mu až nehorázně slušela.

Hypnotizoval mě pohledem a jeho zlaté oči se mi doslova zavrtávaly pod kůži. Ošila jsem se a sklopila hlavu, když se limuzína dala do pohybu.

V autě vládlo podivné ticho, tak jsem se radš koukala z okna.

Přijeli jsme do Florencie a já moc dobře poznala cestu na letiště. Tak proto to loučení. Oni nás pošlou pryč, abychom se dali dohromady a netvářili se, jako kdyby nás upalovali. Tohle si s Arem ještě vyřídím. Zabrala jsem se do svých myšlenek, že jsem ztratila pojem o čase a ani jsem si nevšimla, že jsme zastavili.

Felix mi otevřel dveře, a když jsem vystoupila, podal mi sluneční brýle. „Díky,“ zahučela jsem a Edward vystoupil za mnou. Z ničeho nic zavrčel a Felix se zasmál, až se po nás pár lidí otočilo.

„Ranvej 1,“ oznámil nám a vedl nás dál.

Když jsme vyšli z letištní haly na ranveje, Felix se zastavil. „Dál budete muset sami a ty se někdy ozvi,“ rozcuchal mě.

„Neměj péči,“ zamumlala jsem si, když odcházel a on se naposledy zasmál.

Na ranveji už na nás čekalo soukromé letadlo, tak jsem se s povzdechem vydala k němu. Bello, když už tě nepoložil ten nudnej obřad, tak už nic. Přísahala jsem si, když jsem nastoupila a Edward jako věrný ocásek za mnou a jen co se posadil, letadlo se dalo do pohybu.

Posadila jsem se naproti němu, protože jinde se nedalo a koukala z okýnka. Po celý let bylo ticho, které rušilo jen naše dýchání. Několikrát jsem chtěla začít rozhovor, ale nevěděla jsem co říct, tak jsem byla radši zticha.

Pomalu se stmívalo a letadlo po chvíli začalo klesat. Napjala jsem se, a kdybych byla člověk, srdce by mi určitě vyskočilo z hrudi, ale snažila jsem se udržet si nepřístupnou masku. Po chvíli jsme přistály a čekala na nás další limuzína.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 10: