Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čtyři kamarádky z New Yorku - Prolog + 1. kapitola

15.08.2011 (20:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 51× • zobrazeno 8883×

Prolog

Žily jsme ve světě módy, zábavy a sexu. Nic nám nechybělo. Byly jsme mladé, krásné a svobodné. Užívaly jsme si života naplno. Ve městě New York se točil náš život, ale nám připadalo, že New York se točí kolem nás. Měly jsme Manhattan omotaný kolem prstu.

Já, Rosalie, Esmé a Alice. To my jsme si vykračovaly po newyorských chodníčcích a očima propalovaly výlohy obchodů a na své odhalené nohy a zářivé úsměvy sváděly muže do pastí.

Rosalie byla právnička. Byla expertka přes rozvodové právo. Chtěla spojit dvě věci, které v žádném případě spojit nešly. Rodinu a kariéru. Nadevšechno svoji práci milovala, ale toužila po dítěti, které nechtělo přijít.

Esmé byla v prvé řadě milovnicí sexu. Nikdy se nedostala ke třetímu rande a málokdy se vůbec dostala k druhému. Rovněž malá pravděpodobnost byla, že by se dostala aspoň k samotné schůzce dřív, než k posteli ve svém bytě. Zbožňovala společenské akce a byla úspěšnou restaurátorkou. Já sama mám nádherný stolek, který jsem si musela koupit, když mě na něm přistihla s Jettem. Tenkrát to bylo trochu nedorozumění, ale nechala mi přátelskou slevu.

Malá Alice byla, je a bude módním guru. Nechyběla na žádné módní přehlídce a nikdy by nedala přednost Versacemu před Chanelem. V práci byla jednička ve svém oboru. Měla agenturu, která měla na starosti všechny luxusní večírky široko daleko. Nikdy nepoužívala slova jako kdybych. Milovala svůj život a neměnila by jediný den. Aby taky ne, když máte byt na Páté Avenue.

A nakonec já. Bella. Ne vždy byla moje finanční situace růžová. Měla jsem noční podnik, a protože spousta podniků v New Yorku má jepičí život, musela jsem být ve své práci dobrá. Zrovna teď můj podnik vzkvétal a já nemusela ničit své bankovní konto až k základům. Když jsem do New Yorku přišla, neměla jsem nic. Na univerzitu jsem se vykašlala a, jen co odzvonilo mé maturitě, odstěhovala jsem se z deštivého městečka Forks, které pro mě bylo peklo na zemi. Můj zkrat, co se týče vysoké, se nakonec ukázal jako ne tak katastrofální rozhodnutí. Žiju skvělý život a stojím na vlastních nohách.

Když se Manhattan začal vyvlíkat z naší zdánlivě pevné smyčky na prstě, měly jsme sebe. Každá z nás měla kamarádky za všechny peníze. Spolu jsme prožívaly radosti i strasti života. Viděly jsme všechny změny a události, které hýbaly New Yorkem, ale my jsme zůstávaly stejné. Alice mi jednou řekla, že módní styly se mění, ale přátelství je něco, co z módy nikdy nevyjde.

1. kapitola

Šla jsem po ulici a přemýšlela nad kapelou, která včera vystupovala v mém klubu Vanity. Byla zajímavá, ale frontman si pořád šahal do rozkroku. Naštěstí to zákazníky neodradilo a dveře se včera nikdy nedovřely. Můj vyhazovač odvedl skvělou práci. Bůhví, že jsem tomu potetovanému muži dřív nevěřila, ale včera mi chránil záda, když se do klubu snažili dostat nezletilí. Věděl, že náš benevolentní barman Ryan by jim nalil bez mrknutí oka. Často jsem za to Ryana peskovala, ale on jen opáčil, že ve frmolu nemá čas zjišťovat věk zákazníka. Musela jsem mu dát za pravdu a najala vyhazovače. A pak jsem se zastavila uprostřed chodníku a uviděla zázrak. Nádhera! Oči mi mohly vypadnout na betonový chodník. Přidala jsem do kroku a mířila k výloze Dolce & Gabbana.

„Au!“ zaúpěla jsem, když jsem narazila do zdi.

„Promiňte, omluvám se,“ řekla zeď. Na neživou věc měla úchvatný hlas. Sehnula jsem se k mé kabelce, ze které se vysypala část obsahu. Rychle jsem začala její obsah házet zpět dovnitř spolu s mým tampónem s plastovým aplikátorem. Zvedla jsem a podívala se do zlatých očí. Jen jsem tam tak stála, na ulici plné lidí a zírala s otevřenou pusou jako idiot.

„Ne, moje chyba. Já… Já utíkala a narazila do vás.“ Byla jsem z něj naprosto vyvedená z míry. Koukal na mě s dech beroucím úsměvem. Vzpomněla jsem si na oběd s holkami, a že bych měla tudíž pohnout zadkem. Místo toho tu stojím a rozplývám se nad neznámým mužem. Mužem? Mohl to být ještě kluk. Na zajíčky nejsem, i když občas nezaškodí si zaskotačit. Mladíčci měli stále čas a hbité ruce. Já ale pospíchám.

„Musím jít. Ještě jednou se omlouvám,“ řekla jsem přes rameno a vykročila zpět do víru nakupujících a pospíchajících.

„Počkejte,“ zavolal. V rukách držel červenou krabičku, která patřila k obsahu mé kabelky. Přečetl si nápis a podal mi ji v natažené ruce. Sáhla jsem pro ni a tváře mi hořely.

„Díky.“ Laškovně jsem se usmála a vydala se zpět na cestu. Ať už byl neznámý mladík kdokoliv, ví o mně nejdůležitější věc. Nosím v kabelce prezervativy s jahodovou příchutí.

Celou cestu mě pak doprovázel silný déšť a přihlouplý úsměv. Marná snaha snažit se dojít na podzim s vlasy ve stejném stavu, jako jste vyrazili z domova.

„Bello, sem pojď,“ houkla Esmé z opačného konce restaurace od místa, kde obvykle sedáme. Posadila jsem se a prohrábla si zmáčené vlasy.

„Deštník ti nic neříká?“ ptala se Rosalie. Vypadala dost ztrhaně. Práce jí dávala zabrat, ale komu z nás ne?

„Zlato, včera ve Vanity to bylo fantastické.“ Fantastické? Tahle slova Esmé používala jen v případě podařené noci, což v jejím případě neznamenal dobrý koktejl a chvíle strávené s přáteli. Esmé na mě zářivě pomrkávala.

„Byl to ten barman?“ ptala se Alice Esmé.

„Ryan?“ vyjekla jsem. Měla jsem u něj silné podezření, co se týkalo jeho sexuální orientace, ale Esmé vypadala blaženě, a tak jsem jí to nechtěla kazit.

„Rozešla jsem se s Darenem,“ prozradila Rosalie zkroušeným hlasem. Okamžitě se k ní seběhla přátelská pohlazení a slova útěchy. Daren pracoval v meteorologické stanici a Rosalie o něm prohlašovala, že by mohl být ten pravý, ale nutno dodat, že to říkala o každém druhém muži.

„Chci toho tak moc, když požaduju plodného, inteligentního a přitažlivého muže, se kterým nemusím předstírat orgasmus?“ Rosalie zírala do talíře přes své brýle Luis Vuttion, jako kdyby tam byla vepsaná odpověď.

„Miláčku, chceš toho moc najednou,“ poplácala ji po rameni Esmé. Ona brala muže pouze jako objekt sexuální touhy. Nikdy jim nepřikládala role jako otec či manžel. „Muži nejsou jako šampón a kondicionér v jednom,“ dokončila svoji řeč a dál se hrabala v hrášku a brokolici. Kdyby Esmé nebyla moje nejlepší kamarádka, dalo by se nad ní přemýšlet jako nad lehkou děvou, ale brzy vám její způsob života začne imponovat. Nikdy neskončila s kýblem zmrzliny u televize následkem porozchodové deprese.

„Holky, dneska večer se otevírá nový obchod. Moje firma zařizuje večírek,“ řekla Alice a já si pomyslela jak jinak. „Jste zvány,“ usmála se vítězně, protože nám zařídila pozvánky na prvotřídní párty, které ovšem probíhaly pořád.

„Nevím, jestli se můžu utrhnout. Klub sice prosperuje, ale ráda bych si to ohlídala,“ namítla jsem. Rosalie se přidala.

„Zítra mám soud. Ona chce všechno a já to mám zařídit.“ Alice nás zpražila pohledem, který nepřipouštěl diskuzi. „Ale když tak na tebe koukám, myslím, že si čas najdu,“ dodala Rosalie. Na to, že byla advokátka, vzdala boj příliš brzo.

„Dobře. Vyhrála jsi. Až se budu ráno vracet, zaskočím do Vanity, jestli je všechno v pořádku.“ Na druhou stranu jsem byla ráda, že na chvíli vypadnu z Vanity. Ten klub jsem milovala a bylo to moje celoživotní dílo, ale teď jsme tam trávily každý večer. Chci se nadýchat čerstvého vzduchu nového obchodu. Těch totiž není nikdy dost.

O osm hodin později s novými šaty a o pár set dolarů lehčí jsem stála na úžasném večírku a objednávala si koktejl Sex on the beach.

„Můžu si dát s vámi?“ zeptal se neznámý, se kterým jsem se dnes střetla na ulici. Zakývala jsem možná až moc horlivě hlavou. Ve smokingu byl ještě hezčí, než jsem si ho pamatovala. Barman před něj položil jeho pití a on si usrknul. Zatvářil se, jako kdyby to bylo otrávené.

„Nejste moc mladý na takové pití,“ užívala jsem si svého zkušenější postavení. Netvářil se, že by ho to vyvedlo z míry.

„Kolik myslíte, že mi je?“ Přemýšlela jsem. Tvář měl skoro dokonale hladkou, ale rysy měl dost ostré. Nikde ani jediná vráska. Čím déle jsem se na něj dívala, tím víc jsem toužila pohladit jeho tvář.

„Dvaadvacet?“ tipla jsem si.

„Sekla jste se o jeden rok. Třiadvacet.“ V mém nitru probíhal ohňostroj. Jsem jen o tři roky starší, pokud ovšem nelže. Nohu jsem si přehodila přes druhou a radostně jednou komíhala. Nechápala jsem, co to do mě vjelo. Většinou si odpustím takové unáhlené chovaní, ale ten muž mi učaroval.

„A vám?“ zeptal se na oplátku.

„Není moc zdvořilé ptát se dámy na její věk,“ řekla jsem to v legraci, ale on to vzal vážně. Provinile sklopil pohled. Asi nemá smysl pro humor.

„Je mi dvacet šest,“ zasmála jsem se, i když jsem občas propadla špatné náladě, když jsem si uvědomila, že se věkem nebezpečně blížím ke třicítce. Já vím, není to světová katastrofa, ale sladkých dvacet se mi opouštět nechtělo. K tomu všemu jsem měla jen jeden vážný vztah, který skončil naprosto tragicky. Jsem bez partnera a bez dětí. Nesnáším ty soucitné pohledy mých vdaných kamarádek.

„Omluvte mě, prosím.“ Ladně se zvednul a já žasla nad tou elegancí. Hlavou mi vrtalo, kdo to je. Odpověď mi dala Esmé.

„Tak tohle byl nejbohatší chlap na Manhattanu a možná i dál. Gratuluji,“ smála se pod náporem šampaňského.

„Nemáš k čemu. Ani nevím, jak se jmenuje,“ přiznala jsem.

„Edward,“ řekla Alice z druhé strany. Pyšně se rozhlížela kolem, opřená lokty o barový stůl. „Je to povedené, nemyslíte?“ ptala se nezaujatě, i když přímo nadskakovala, jak čekala na ortel.

„Alice, je to úžasné,“ řekla jsem jí upřímně. Alice byla mistr ve svém oboru. Na párty, kterou nepřipravila ona, by nikdo nepřišel. Její jméno mělo velikost. Ale zajímala jsem se o Edwarda.

„Tak Edward?“ Otočila se k nám a taky se napila.

„Jo, Edward Cullen. Znám ho z módních přehlídek, ovšem ne osobně. Je vysazený na modelky,“ prozradila mi Alice. Smutně jsem se usmála. Ovládala jsem umění make-upu a oblékání, ale modelka jsem nebyla ani zdaleka.

„Řekni mi to hned. Chceš ho nebo ne?“ šeptla mi Esmé do ucha. Zakroutila jsem hlavou. Esmé se vítězoslavně obrátila a drala se davem se vztyčenou hlavou k Edwardovi, který stál nedaleko dveří, a zrovna se obracel směrem k baru, když domluvil s nějakými muži. Esmé mu položila ruku na rameno a smyslně se usmívala. Já jen nakysle sledovala. Mám smůlu. Esmé nikdo neodolá. Radši jsem se otočila.

„Měla jsi říct, že se ti líbí,“ řekla Alice.

„Není poslední hezký chlap na Manhattanu.“ Nebyla to pravda. Krásných a skvělých žen bylo mnoho, ale muži byli nedostatkové zboží. Začala jsem se proklínat, že jsem Esmé nechala jít.

„Podívej, zdá se, že Rose si to pěkně užívá.“ Ukázala ke kožené sedačce. To tedy ano. Rose seděla v poněkud nekorektní pozici na Ralphovi. Ralph byl její partner v kanceláři. A zkraťme to. Byl to hrozný idiot.

„Nerozešla se právě s Darenem?“ Alice pokrčila rameny.

„Vždyť víš, jak se chce usadit. Mám dojem, že ale svou snahu o dítě a svatbu začíná přehánět.“ Otočila jsem se znovu ke dveřím. Esmé si oblékala kožich a Edward jí pomáhal. Zamávala a vyšla i s ním ze dveří.

Večírek končil a bylo časné ráno. Přesněji čtyři ráno. Chytila jsem si taxíka a trmácela se ke dveřím Vanity. Vyhazovač Denis už tam nestál. Dnes to lidi asi zabalili trochu dříve. Scházela jsem po schodech, na kterých byl položen šedivý koberec. Přidržovala jsem se ocelového zábradlí. Nad hlavou mi zářila neonová světýlka. Zaslechla jsem pomalou hudbu, kterou tu rozhodně nehrajeme. Chtěla jsem zjistit, co se děje, ale od Ryana a Denise se to rozhodně nedozvím. Oddávali se vzájemné náklonnosti za barem. Pohled na dva líbající muže mi nepřipadal divný ani odpuzující, ale cítila jsem se provinile, že je tu vyrušuji. Pak mi došlo, že tohle je můj majetek a oni mí zaměstnanci, kteří ještě nemají po pracovní době.

„Ehm,“ zakašlala jsem a dívala se do země.

„Šéfová,“ vyjekl Ryan. Denis stál celý zkoprnělý.

„Pánové, mimo pracovní dobu si dělejte, co chcete, ale tady se ještě pracuje,“ řekla jsem a hodila kabelku na věšák i s mým kabátem.

„Jistě, šéfová, omlouvám se.“ Denis prošel kolem mě, celý červený. Asi ani nevěděl, kam jde. Když odešel, otočila jsem se na Ryana.

„Zkontroluju tržby,“ řekla jsem vyhýbavě. Nechtěla jsem ho uvádět do rozpaků.

„I já se omlouvám,“ šeptl Ryan.

„V pořádku.“ Má podezření, co se týče Ryanovy orientace, se vyplnila. Myslím, že to Esmé neprozradím. Zatím, co jsem koukala do papírů, Ryan čistil skleničky.

„Moc vám to přeju, Ryane,“ řekla jsem mu, aniž bych se na něj podívala. Ryan se taky neotočil.

„Díky, šéfová,“ řekl tiše jako myška, ale z jeho hlasu jsem slyšela úsměv.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čtyři kamarádky z New Yorku - Prolog + 1. kapitola: