Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Copak fet vede ke štěstí? - 1. část

Kaku


Copak fet vede ke štěstí? - 1. částEdward Mason jede v drogách. Ne, že by chtěl, ale poskytují mu úlevu od bolestné ztráty matky. Jeho otec na to přijde, odveze ho do léčebny. A tak už to začíná...

Konečně! Cítil jsem jehlu pod kůží. Ten opojný pocit mi opravdu chyběl. Spokojeně jsem se rozvalil a užíval si euforii. Byl jsem v pokoji a možnost odhalení požitek jen zvyšovala. Jenže jsem opravdu zariskoval až moc. Do pokoje vtrhl rozzuřený otec. Dveře práskly do stěny tak silně, až spadla fotka matky. Trochu mě to probralo. Právě tohle byl důvod, proč jsem začal brát drogy. Kvůli matčině smrti.

„V domě žádnýho feťáka nestrpím!“ řval na mě otec. Ani jsem se na něj nepodíval. Byl jsem na jeho řev zvyklý. Chvíli jen tak zuřil a pouštěl hrůzu, pak mě vzal za krk a doslova odtáhl do auta.

„Tati, to bolí,“ upozornil jsem ho. Z nosu a uší mu div nešla pára. A já jsem byl díky drogám schopný se bránit asi jako právě narozené štěně.

„To je mi jedno!“ zaprskal na mě otec a zabouchl dveře. Sedl si za volant a ohlédl se na mě s ďábelskými jiskrami v očích.

„Baf,“ uchechtl jsem se. Obličej se mu začal zbarvovat do ruda.

„Tušil jsem, co děláš! Nechápu, proč jsem nezakročil dřív! Když už jsem tě viděl s těmi… fe- lidmi!“

„Jsou to super lidi. Chápou mě.“

„Ne! Nic nechápou! Mozek už mají úplně vyleptaný drogami! Ale ty! Ty tomu rozhodně nepropadneš! Hezky se z toho vyléčíš! To ti garantuju!“ Měl jsem strašnou chuť se začít smát. Ale ten nejmenší kousek zdravého rozumu, co mi zůstal, mi v tom bránil. Možná jsem udělal dobře, možná ne. Kdybych se ozval, nejspíš by mě vyhodil z auta a nechal na ulici. Takhle jsem po necelé půl hodině naštvané jízdy skončil na odvykačce. Ani jsem netušil jak, ale to, že jsem v bíle vymalovaném pokoji s mřížemi na oknech, jsem zaregistroval, až když jsem seděl a posteli.

„No to teda byla jízda…“ Protáhl jsem se. Přišel nějaký doktor. Blonďák, medově zlaté oči, vysoký, hubený… být holka, asi bych padl. Milejší by mi bylo, kdyby přišla jeho ženská verze.

„Edward Masen…“ zamumlal si pro sebe a koukl do papírů.

„Edward Anthony Masen.“ Drcnul jsem ho do břicha. Sakra, byl tvrdý. Div mi to nezlomilo prst. „Zlý břicho!“ Výhružně jsem přimhouřil oči.

„No, Edwarde… řekl bych, že studená sprcha by ti moha prozatím pomoct.“ Pro jistotu o krok couvl. Podíval jsem se mu do očí.

„Voda? Voda?! Rozpustím se!“ Dal jsem si ruce v bok. Doktor se zasmál.

„Dáš si sprchu a pak se seznámíme. Pochybuji, že bys mě teď řádně vnímal.“

„Ale vnímal.“ Vyplázl jsem na něj jazyk.

„Dohadovat se s tebou nebudu. A radím ti, aby ses choval rozumně. Jinak se to tu pro tebe změní v peklo. Tvůj otec ti za chvíli přiveze věci.“ S těmito slovy odešel.

„Tak já mám poslouchat nějakýho týpka!? Jsem samostatnej!“ Ukázal jsem na dveře prostředníček. Zvedl jsem se a šel ke dveřím. Ani jsem nestačil vzít za kliku a už se otevřely. Stáli v nich nějací dva chlapi. No, chlapi… gorily. Hory svalů a… svalů. Chytli mě za paže a odtáhli do koupelny.

„Sám  nebo chceš pomoct?“ Kouknul jsem na ně.

„Nahrazujete mámu?“ Ušklíbl jsem se. Levý se podíval na pravého a kývl. Přetáhli mi přes hlavu tričko a stáhli kalhoty i s boxerkami. Strčili mě do sprchového koutu a pustili studenou vodu. Ztuhly mi svaly. Plíce se mi stáhly a odmítaly přijímat vzduch. Jediný mozek na tom byl dobře, začalo se mi rozjasňovat. Nikdy předtím bych neřekl, že ledová voda zabere i na drogy. Na alkohol to byla jasná zbraň, ale na to co mi kolovalo žilami… Pošuci zastavili vodu a podali mi ručník. Zavázal jsem si ho kolem pasu.

„Už v pohodě?“ Zeptala se gorila číslo dvě, která stála napravo.

„Jo, kšc.“ Zamával jsem jim rukou před nosem. „Někdo tu potřebuje taky trochu soukromí, aby se zase mohl obléknout.“ Pokrčili rameny a odešli. Osušil jsem se, hodil ručník do umyvadla a oblékl se. Přitom jsem zkoumal svůj odraz v zrcadle. Zíral na mě úplně cizí kluk. Zelené oči nebyly s nádechem živosti jako dřív, ale takové strhané a unavené. Tvář na tom nebyla o nic lépe. Na čele se mi objevilo pár vrásek, nebo jsem si to jen namlouval. Opravdu dlouho jsem se neviděl. Vypadal jsem jako duch. Tedy skoro, měl jsem téměř bílou kůži. Nechodil jsem na sluníčko, vadilo mi. Venku jsem byl jen v noci a ještě ke všemu se svojí partou. Vycenil jsem zuby. Odraz udělal poslušně to samé. Nechal jsem to být a šel zpátky do pokoje. Doktor už tam byl.

„Je ti líp?“ Haha. Začínal jsem mít depresi.

„Pro mě osobně ne, ale vám radost udělám,“ zabručel jsem jedovatě a sedl si.

„Výborně, dobrý začátek. Jsem Carlisle Cullen.“ Podal mi ruku. Povytáhl jsem obočí, tohle jsem opravdu nečekal. Nechal jsem tu svojí umanutě dole. Stáhl ji.

„A?“ popohnal jsem ho, aby mluvil dál. Už jsem chtěl mít ty kecy za sebou. Blonďák se jen pousmál.

„Budu tě mít na starost. Myslím si, že nebudeš tak těžký případ. Jen mi musíš říct, jak je to dlouho, co bereš drogy.“ Něco na něm mě nutilo mu věřit, že mě nesežere. Zamyslel jsem se.

„Asi měsíc.“ Pokýval hlavou.

„To bys mohl být tak za čtrnáct dní doma. Nejdéle. Ale opravdu se mnou musíš spolupracovat.“ Zívl jsem.

„Jo, jasně.“ Zase se usmál.

„Tak se prospi, je vidět, že to potřebuješ. Léčba začne od zítřka.“ Svalil jsem se a zavřel oči. Ani jsem ho neslyšel odejít.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Copak fet vede ke štěstí? - 1. část:

 1
05.03.2013 [19:19]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. LOL
05.03.2013 [18:57]

tý jo už se těšim na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a je to i vtipný Emoticon Emoticon Emoticon
zasmála jsem se Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. matony
05.03.2013 [17:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. lil
05.03.2013 [16:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
05.03.2013 [15:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!