Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co je pryč, je pryč! - 3. kapitola

09.11.2010 (14:45) • Martulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 627×

3. kapitola

Celý den jsme strávili u Jacoba v garáži, kde opravoval své auto. Povídali jsme si o všem možném, co nás napadlo. Většinu konverzace obstaral Jack.  Navečer jsme se šli projít na pláž. Večer už bylo dosti chladno a já jsem litovala, že jsem si nevzala na mikinu ještě bundu. Jacob mi však ochotně nabídl svou mikinu. Nevypadalo to, že by mu byla zima. S Jackem mi bylo moc dobře. Cítila jsem se tak šťastná, jak jsem se necítila už půl roku. Ale pořád ve mně byl stín bolesti a smutku. Jacob tu bolest zmírňoval, ale nemohl ji úplně zničit. Na to byla ta bolest moc silná. Ale nemůžu čekat zázraky do dvou dnů. Už jen to, že mi bylo líp, byl pokrok.

„Musím domů, Charlie bude mít hlad,“ vzdychla jsem. Nechtělo se mi pryč od něho.

„To tě ale zase několik měsíců neuvidím,“ řekl Jacob vážně. Až do téhle chvíle sršel vtípky.

Usmála jsem se, „Teď mě tu budeš mít tak často, že už ti budu lézt na nervy.“

Jacob se zasmál. „Tak to si počkáš, až přijde čas, kdy mi budeš lézt na nervy.“

Vrátili jsme se tedy k němu do domu a tam mě čekalo překvapení. Charlie seděl s Billym u televize a díval se na fotbal. Když jsme s Jackem vešli, oba zvedli hlavu.

„Ahoj, Charlie,“ pozdravil mého tátu Jack.

„Ahoj tati, co tady děláš?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ahoj, Jacku. Bell, dlouho jsi nešla, tak jsem si řekl, že stavím za Billym.“

„Promiň, hned půjdu udělat večeři, trošku jsme se s Jacobem zapovídali.“

„Nespěchej, už jsme si s Billym objednali pizzu, ještě tam nějaká pro vás zbyla,“ ukázal ke stolu, na kterém ležela krabice s pizzou.

„Skvělý,“ vykřikl Jacob a už mě chytil za ruku a táhl mě ke stolu. Billy s Charliem nás šťastně pozorovali, jak se spolu cpeme pizzou.  Když jsme dojedli, rozloučili jsme se s Billym a Jackem a jeli jsme domů.

Od toho večera, kdy jsem byla s Charliem u Jacka, uběhl měsíc. Za tu domu se ze mě a Jacoba stali nejlepší přátelé. Když jsme zrovna neopravovali Jacobovo auto, nebo se neprocházeli po pláži, jsme také jezdili na motorkách, které jsme zachránili před vrakovištěm, chodili na dlouhé túry, nebo jsme v teplejších dnech skákali z útesů. Byla to zábava. Jacob byl pořád usměvavý a plný elánu. Je ale pravda, že poslední dobou se začal chovat trochu divně. Byl ospalý a nevrlý. Měla jsem pocit, že přede mnou skrývá nějaké tajemství. Nechtěla jsem na něho však nijak naléhat.

Ráno jsem se probudila brzy, což mně vyhovovalo, protože jsem se chtěla, před tím než půjdu do školy osprchovat.  Opět se mi nezdál žádný sen. Už celý měsíc, se mi nezdál ani jeden sen! Tušila jsem, že brzy zase přijde noc, kdy se má noční můra vrátí. Napustila jsem si plnou vanu horké vody a ponořila se do ní. Bylo to tak úžasné, že po 20 minutách jsem se přistihla, jak ve vaně usínám. Už byl nejvyšší čas, abych se šla připravit do školy, takže jsem vylezla z vany a vyfénovala si vlasy. Vypadalo to vskutku dobře. Taky mi už konečně zmizely velké, černé kruhy od očima. Bez nich to vypadalo mnohem líp. Vlasy jsem si stáhla do culíku. Vypadalo to dobře. Posledního půl roku mi bylo úplně jedno, co mám na hlavě, takže jsem se se žádným culíkem neobtěžovala. Když jsem scházela dolů, Charlie zrovna odjížděl. Když mě viděl, přejel mě uznalým a šťastným pohledem.

„Vypadáš dobře,“ pochválil mě. Ani se nesnažil tajit tím, že je moc rád, že s Jackem tak dobře vycházíme, a že s ním trávím hodně času.

„Díky,"odvětila jsem a zčervenala.

„Ať ti to jde dnes ve škole,“ křikl, než zabouchl dveře.

Se setrvávající dobrou náladou jsem se vydala do kuchyně, vykouzlit nějakou dobrou snídani. Když jsem dosnídala, měla jsem v úmyslu poumývat nádobí, avšak pohledem na hodiny jsem se zděsila. Do začátku hodiny zbývalo jen 15 minut. Rychle jsem si tedy obula boty, přehodila přes sebe nepromokavou bundu a pospíchala z domu do auta.

Včera se mě Jack zeptal, jestli bych s ním nešla do kina a na večeři. Souhlasila jsem a tak jsme se domluvili na dnešní večer. Moc jsem se těšila. Doufala jsem, že to Jacob nebere jako rande. Ne, že by mi to vadilo, ale pořád jsem se nemohla vzpamatovat z toho rozchodu. Ale s Jackem mi bylo dobře. Až nebezpečně moc dobře. A navíc byl moc pěkný.  Tohle všechno mi kroužilo hlavou cestou do školy.

Jacob:

Seděl jsem doma a přemýšlel o Bell. Včera jsem ji pozval do kina a na večeři. Moc jsem se těšil. Bál jsem se, že přijde na mé tajemství, které se před ní snažím skrýt. Tušil jsem, že by se mne bála. I když, když se stýkala s upírama, asi by ji to moc nevyděsilo. Ne, zatím jí to nemůžu říct.

Byl jsem totiž vlkodlak. Dokonce jsem byl vůdce smečky. Poslední dobou jsem z toho byl velmi unavený. Naučil jsem se už ovládat. Zprvu jsem se bál, že Bell ublížím, když mě někdy naštve. Jenže jak by mě mohla Bella naštvat? Ta představa byla absurdní. Nikdy bych jí neublížil. Z přemýšlení mě vytrhl hluk. Slyšel jsem kluky, jak se blíží k mému domu. Koukl jsem na Billyho. Seděl u stolu a ve stejnou chvíli jako já zvedl hlavu, aby zjistil, co je to za hluk.

„Měl bys tam asi jít,“ řekl táta, ale ve stejnou chvíli, co se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vtrhli kluci. Hned jsem věděl, že je něco v nepořádku.

„Jacobe,“ zvolal Paul, byl o něco starší než já a také byl vlkem dýl než já.

„Co se sakra děje Paule?“ zeptal jsem se, napůl podrážděně a napůl vyděšeně.

„Cullenovi,“ objasnil mi Paul.

„Co jako s nima?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Jsou tady a chtějí mluvit s vůdcem naší smečky,“ dořekl Jared, (další vlkodlak) který stál hned vedle Paula.

„Jak to myslíš tady?“ vzkřikl jsem.

„Stojí u hranice a čekají na tvůj verdikt. Vzkazují ti, že přicházejí v míru a nechtějí žádný boj,“ řekl Paul zklamaně. Paul byl největší rváč naší smečky.

„To jste tam ty pijavice nechaly samotné?“ zeptal jsem se zděšeně. Mohla to být past!

„Samozřejmě, že ne!“ řekl Jared uraženě. „ Je tam Sam, Embry a Quil.“

Snažil jsem se uklidnit. Musím jednat diplomaticky.

„Synu,“ řekl Billy, „pokud říkají, že přichází v míru, nevidím důvod, proč  je zabíjet, nebo jim ubližovat!“

„Ano, máš pravdu,“ řekl jsem. „Konečně jsem měl čistou hlavu. Přiveďte je sem.“

„Sem?“ zeptal se Paul udiveně.

„Ano sem, Paule! A neubližujte jim!“ řekl jsem a začal přemýšlet, co asi budou po mně chtít.

Paul a Jared bez dalšího slova zmizeli.

„Co myslíš, že budou chtít?“ zeptal jsem se táty.

„To nevím Jacku, ale musíš jednat velmi opatrně,“ odpověděl podmračeně táta. Najednou jsem si vzpomněl na Bellu a na to, jak moc jí ty pijavice ublížili. Měl jsem chuť rozběhnout se proti nim a roztrhat je všecky na kousíčky a Edwarda si nechat naposled a užít si jeho smrt!

Autor: Martulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co je pryč, je pryč! - 3. kapitola: