Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » City bez slz, láska bez snu - 2. kapitola

EdwardII.


City bez slz, láska bez snu - 2. kapitolaVe druhé kapitole... Bude trošku problémů. Hlavně díky Damonu Salvatorovi.

Edit: Článek neprošel korekcí.

Zazvonilo na konec vyučování. Dala jsem si své věci do tašky. Zamrazilo
ve mně, když jsem za sebou zaslechla Damonův hlas.
„Cullenová, chci s tebou mluvit.“
Otočila jsem se na něj a podívala jsem se mu do očí.
„O čem?“ zeptala jsem se.
„Tady ne. Máš čas?“
„Teď?“ Přikývl a nespouštěl ze mě oči. „No… možná. Na chvíli.“
I přesto, že jsem upír a nemohu tedy být o moc slabší než on, kdyby se
náhodou něco semlelo, přistihla jsem se, že se bojím s ním někam jít.
„Tak co, jdeme? Nebo máš ze mě strach?“
„Já nemám strach,“ zasykla jsem rozčíleně a strhla jsem svoji tašku
z lavice, abych si ji naštvaně přehodila přes rameno. „Jdeme.“
Vyšli jsme ze školy.
„Ty znáš Carlislea Cullena, nemýlím-li se?“ zeptal se.
„A ty ho znáš také, že?“ odvětila jsem otázkou.
„Ovšem,“ odpověděl, ale měla jsem pocit, že se na vteřinu jeho úsměv změnil
v úšklebek. „Živíš se stejně jako on, nemám pravdu?“
„Celá jeho rodina se živí stejně jako on,“ zamračila jsem se.
„Tvá sestra ne. Je člověk. A moc hezky voní.“
„Opovaž se jí jen dotknout, ty… ty… nechutný hajzle! Nikdy se jí ani nedotkneš,
jasné?!“ zavrčela jsem.
„Možná by ses měla naučit ovládat se, ty malá nezkušená bestie,“ odpověděl
temnějším zavrčením, než jsem dokázala já a zaujal obranný postoj.
Odhodila jsem svoji tašku na zem a přešla do útočné pozice.
„Já nejsem bestie! To ty! Zabíjíš lidi! Lovíš je a těšíš se z jejich krve!
Jsi největší bestie ze všech upírů, jaké znám!“
„Možná jsem vrah. Ale je to náš přirozený život. Pro to jsme byli stvořeni. Pro
krev. Pro zabíjení. Ale Carlisleova rodina… A můj bratr. To vy jste bestie, protože v sobě
potlačujete to, čím skutečně jste!“
Stále jsem byla přikrčena.
„Uděláme dohodu. Nesáhneš na moji sestru a já ti nebudu říkat, že lovit lidi…
je špatné,“ zavrčela jsem.
„Chceš tím říct, že tedy nebudeš lhát, když nechám tvoji sestru být,“ jeho tón
byl klidný, Damon se mě snažil vyprovokovat. „Jenže to bych se potom vůbec
nebavil. Takže ne. Odmítám.“
Skočila jsem na něj. Věřila jsem si, že jsem silnější. Že jsem lepší, protože
jsem mladší než on. Jenže to jsem se spletla. Měl docela slušnou převahu.
Věděla jsem, že je konec.
A potom jsem uslyšela známý hlas. Hlas, který mi zachránil život. Jistě.
„Damone. Nech ji být,“ řekl zvonivý hlas.
„Ca… Carlisle…“ zašeptala jsem.
Damon se zasmál.
„Proč bych ti dělal tu radost, Cullene?“ zeptal se s úšklebkem.
„Protože jinak bys měl problémy,“ odpověděl Damonovi jiný hlas.
Tenhle mi nebyl tak známý, ale dnes už jsem ho také slyšela. Stefan. Co ten
tady k sakru dělá? Ale díky Bohu.
„Bratříčku,“ řekl Damon, „neměl by ses plést do věcí, do kterých ti vůbec nic
není.“
„Prostě ji pusť, Damone.“
Konečně ze mne slezl. Rychle jsem si vzala svoji tašku a odešla jsem blíž ke své rodině. Jako ke zdroji ochrany.
Carlisle se na mě podíval.
„Půjdeme,“ řekl.
„Carlisle… Začala jsem si já,“ řekla jsem a ani nevím, proč jsem Damona hájila.
„Vyprovokovala jsem ho.“
Stefan se na mě podíval, zatímco rozzuřenému Damonovi držel ruce za zády.
„Půjdeme,“ zopakoval Carlisle.

 

Přišla jsem za Ellii do obýváku a sedla jsem si vedle ní na gauč.
Samozřejmě, že už to věděla. Každý z rodiny už to věděl.
„Já vážně nevím, proč jsem to udělala. Prostě jsem měla za to, že nad ním
vyhraji. Že tě ochráním. Ani ve snu by mě v tu chvíli nenapadlo, že to
může být jinak. Že to budu já, kdo bude potřebovat ochranu. Zklamala jsem.
Všechny,“ svěřila jsem se jí.
Musela jsem myslet na Damona. Asi jsem se zamilovala. Asi jsem padlá na
hlavu. Zamilovat se do někoho, kdo mě před půl hodinou málem zabil? Ne, určitě
jsem padlá na hlavu. Protože jinak to není možné.
Měl tak krásný hlas… A oči… A postavu. Všechno. Byl dokonalý. Zatraceně, já
jsem tedy pěkně přelétavá! Jenom za poslední roky už to je Carlisle, Jasper,
Jacob, teď Damon… Já jsem opravdu blázen.
Edwarde, prosím, jestli mě slyšíš, tak si
nech poznámky pro sebe, ano?
Plně jsem si dokázala představit, co si teď asi myslí on. Jasně, jasně, holka, ty ses zbláznila a já
mám mlčet?
Ale mlčel a o to šlo. Ani neceknul. To bych se svým upířím

sluchem jistě postřehla.
„Nezklamala jsi všechny. To vůbec ne. Neznáš je, oni neznají tebe. Nemůžeš
čekat dokonalé situace a vše vystižené do posledního detailu. Pamatuj si. Oni
jsou silní, silnější, než novorozený upír – po celý život, ale jen, když pijí
lidskou krev. V žádném případě je také nesmíš pouštět do našeho domu, jasné?
Nezvi je dál. Vím… Nebo raději nic. Řekni ostatním, že se za chvíli vrátím, jo,
Chris?“ odpověděla mi Ellie.
Opět jsem začala vnímat. Přikývla jsem.
„Kam vlastně jdeš?“ chtěla jsem se zeptat, ale odešla dřív, než jsem vyřkla
první slovo.
Zatraceně. Dupla jsem naštvaně do země a měla jsem pocit, jako by se celý dům
otřásl. Odešla jsem za Alice.
„Kam šla?“ zeptala jsem se, ale ne proto, že bych za ní chtěla jít. Na to jsem
ji příliš poslouchala. Kdyby chtěla, abych s ní šla, řekla by si o to.
„Za nimi.“
„Za kým?“
„Za Salvatorovými.“
„Pane na Nebi… proč?“ zeptala jsem se.
„Jo, tak to vážně nevím, Christine. Tak vyvinutou schopnost nemám.“
Vyšla jsem ze dveří. Ne, opravdu jsem nešla za ní. Jen jsem hledala
místo na lov. A zaručeně to bude les.
Tam jsem málem narazila do Stefana. O krok jsem ustoupila, on však nevypadal
agresivně.
„Neměla bys riskovat. Jsme na tom trochu jinak, než Carlisleova rodina.
Existuje několik… podob naší rasy, podle způsobu proměny. Byli jsme stvořeni
jinak, než Carlisle. Něž jeho rodina. Než ty. On je jiný,“ řekl jen.
„Tím… On… Myslíš Damona?“ zeptala
jsem se.
„Ano. A je silnější, protože pije lidskou krev.“
„Udělala jsem chybu, když jsem si myslela, že nad ním můžu vyhrát… Mimochodem…
Cos tam dělal?“
„Potkal jsem Carlislea. Byl jsem rád, že ho vidím. A když mi řekl, co se
dozvěděl od té jeho jasnovidky…“
„Alice.“
„Promiň. Takže když mi řekl, co se dozvěděl od Alice… Šel jsem s ním.“
„Aha. Díky. Kdybys tam nepřišel… Nevím, co by se stalo. A můžu jen děkovat za
to, že má Alice tak krásnou schopnost. Jinak bych byla ztracena.“
„Nemáš za co. Nedělal jsem to jen ve tvém zájmu.“
„Já vím. A takovou pozornost si ani nevyprošuji. Jen jsem ráda, žes tam byl.“
Přikývl.
„To já také.“
Nasála jsem do plic pach jakéhosi velkého zvířete. Řekla bych, že to je
masožravec.
„Poznáváš?“ zeptal se mě Stefan. Samozřejmě, samozřejmě, že ten pach musel také
zachytit. Když jsem zavrtěla hlavou, pokračoval. „Černý medvěd.“
„Tři, nemám pravdu?“ zeptala jsem se pro změnu zase já.
„Ano. Jdeš?“ Přikývla jsem.

 

„Mám o ni strach,“ řekla jsem, když jsem vysála druhého medvěda. Stefan
zatím kdesi objevil čtvrtého – byli jsme vyrovnáni.
„O tvoji sestru?“ zeptal se.
„Vlastně… to není má sestra. V pravém slova smyslu. Je to má nejlepší
kamarádka. Ale tak to bývá, ne? V klanech. Vydáváme se za sourozence a
nejsme jimi.“ Jen přikývl.
Nezdál se mi takový, že bych mu nemohla důvěřovat. Kdyby se mě na něco zeptal,
asi bych mu to řekla. Všechno. Všechno, co vím. I když by to možná byla chyba.
Jedna z mnoha chyb, který jsem za svůj život kdy udělala.
„Proč máš o ni strach?“ jeho tón byl… starostlivý.
„Protože šla za vámi. Teď. A představa, že tam nejsi, abys zakročil, kdyby
Damon…“ Tu větu jsem ani nebyla schopna dokončit, jak moc jsem se toho konce
bála.
Zvedl prudce hlavu.
„Děláš si legraci?“ zeptal se.
„Myslíš, že jsem pitomá? Z téhle situace bych si legraci nedělala. Nikdy.“
„Myslím, že to bude dobré,“ řekl nakonec. „Možná už bude doma. Damon je možná
takovej menší hajzl, ale není pitomec. A ví, že chyba, kterou by byla například
smrt tvé sestry, by ho stála krk. A jsem si jist, že bych nebyl sám, kdo by mu
s ním v tu chvíli chtěl zakroutit třikrát dokola.“
Neubránila jsem se uchichtnutí.
„Jo, rozhodně bys nebyl sám. Asi bych měla jít,“ řekla jsem a zvedla se od
druhého vyschlého těla. „Nebudu mít klid, dokud ji neuvidím doma na gauči. A
zdravou.“
„Plně tě chápu. Měj se.“
„Ahoj.“

 

Otevřela jsem dveře od domu. Ellie stála dole v obýváku. Zdravá.
V pořádku.
„Nic se ti nestalo!“ vykřikla jsem nadšeně.
Neubránila jsem se tomu, abych se k ní nerozběhla a neobjala ji. Možná až
příliš silně. V té chvíli jsem si vůbec neuvědomila, že je člověk.
„Ne, nestalo. Bylo to náhodou zábavné setkání. A ještě zajímavější bude… Neboj,
už po tobě nepůjde. Tedy doufejme. Ok, budu upřímná. On má tak debilní mozek,
že to, co jsem mu říkala vnímal procesem typu Jedním uchem dovnitř, druhým ven.
Takže pochybuji…“
Pobaveně jsem se usmála.
„O mě tu vůbec nejde. Jde o tebe, víš,“ řekla jsem. „Bála jsem se o tebe. Celou
dobu. Ne o sebe. Nikdy.“
„Ne, já se rozhodla. Nechci být terč. Nechám se přeměnit. Ale ne vámi…“
Zamrazilo ve mně.
„Samozřejmě nemyslíš Damonem… že ne…?“ zeptala jsem se.
„Ano, přesně jím myslím. Já… prostě to tak bude. Potom na nějakou dobu si chci
vyčistit hlavu.“
„Vždyť… Vždyť tě může zabít! Jak to můžeš udělat!“ zeptala jsem se zoufale a utekla
do svého pokoje. Tak moc jsem se o ní bála!
Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak to mohla vůbec jen vyslovit? Že se nechá proměnit
od Damona! Vždyť je tak… zlý! Také je tak
dokonalý a neodolatelný, ale to nikomu nepřiznám ani za zlaté prase.
Vzpomněla

jsem si na někoho, kdo mi jistě pomůže. K mému vlastnímu překvapení to
nebyl nikdo z Cullenových. Byl to Stefan. Musím ho najít.
Elliin pach se přiblížil. Je ve svém pokoji. Nejspíš. Vyběhla jsem z toho
svého a seběhla až dolů do obýváku.
„Nechoď, Christine. Stejně už v tom lese nebude,“ řekla Alice.
„Tak prohledám Mystic Falls. Někde bude,“ odpověděla jsem suše a odešla ven.
Bylo zataženo, stejně jako ráno. Což znamená jedno slovo: Skvěle. Došla jsem až na místo, kde jsem se po škole porvala
s Damonem. Vzduch tu voněl trpce, zároveň mě však vábil. Damon. Je blíž,
než jsem myslela. Blíž, než by měl být.
„Přišla sis zavzpomínat?“ Damonův trochu hrubší hlas zazněl ze stínu jedné
z budov.
„Co tu děláš?“ zeptala jsem se.
„Procházím se.“
„Nekecej.“
„No dobře. Po tom incidentu je v penzionu trochu dusno. Nechci Stefana
poslouchat a přít se s ním nemá cenu.“
„Aha… Omlouvám se.“
„Cože? Za co?“
„To, co se dnes stalo… Je to má vina. Vyprovokovala jsem tě. Já jen… Prosím,
neubližuj mé sestře. Prosím, udělám všechno, co budeš chtít, jen jí neubližuj.“
Všechno?“ zeptal se.
Podívala jsem se na něj. Už zase se tak… zvláštně usmíval.
„Co chceš?“ zeptala jsem se.
„Zabiješ. Zabiješ člověka. To bude má podmínka. Stefan se k té rozkoši
ukecat nenechá, ale na tebe mám docela dobrou páku, co říkáš, Cullenová? Když
odmítneš, můžu ji zabít.“
Trhla jsem s sebou. Lidská krev jistě není špatná, ale…
„Ale Carlisle…“ zašeptala jsem.
„Však on ti to dovolí.“
„Dovolí, vím, že ano… Ale… bude zklamaný.“
„Bojíš se?“
„Ne. V deset tady?“
„Platí.“


Vrátila jsem se domů. Alice stála dole v obýváku, stejně jako
zbytek rodiny – ale Ellie, Jakea a Ness jsem tu neviděla – a ruce měla
v bok. Vypadala pěkně naštvaně.
„To přeci nemůžeš!“ vyjela na mě.
„Můžu si dělat, co budu chtít! Navíc je to pro ochranu Ellie! A… nikdo mi
nebude rozkazovat, Alice, nikdo, rozumíš?“ zavrčela jsem.
Carlisle jako jediný nebyl naštvaný.
„Alice, uklidni se. Nikoho nenutíme, aby se rozhodl pro náš způsob života. A
navíc… Pokud tvoji vizi dobře chápu, neřekla, že přestoupí na lov lidí. Jen mu
slíbila, že zabije člověka, aby zachránila Ellie…“ řekl.
„Carlisle… Jenže… Ellie nechce být zachráněna, chápeš? Chce se Damonem nechat
proměnit. Všechno, co Christine udělá, bude zbytečné,“ odpověděla Alice.
„Já jí ale tu touhu po přeměně neberu,“ vyprskla jsem. „Jen se ujišťuji, že ji
Damon při proměně nebude chtít úmyslně zabít.“
A potom sešla Ellie ze schodů a udiveně se na nás podívala.
„Děje se tu něco?“
„Christine slíbila Damonovi, že zabije člověka, aby si zajistila tvé bezpečí,“
řekla Bella tiše.
„Počkat… Ne, to ne! Já jsem a budu v bezpečí. 
Nikdo nikoho zabíjet nebude. Je to má volba, být upírem. Nechci být ale
jako vy, omlouvám se. On mi neublíží. Jediný, komu může v tomto případě ublížit
je ona. Prostě nikoho zabíjet nebude! Chce ji zničit, nevšimli jste si toho?!
Proto chce, aby pila krev člověka. Dnes ani zítra nezemře žádný nevinný člověk.
O to se postarám,“ odpověděla Ellie.
„Hele, poslouchej mě,“ vyjela jsem na ní – nevím proč, ale byla jsem nějaká
agresivní – a udělala jsem krok jejím směrem. „Neřekl jaký člověk. A když ne
nevinný… půjdu do věznice. Jistě mi řekne, kde ji najdu. A proč by mě sakra
chtěl zničit? Jak?“
„Víš co? Už to neřeš, ok? Dělej si, co chceš!“
„Laskavě přestaň uhýbat odpovědi, když už se tě zeptám!“ zavrčela jsem.
„Christine!“ okřikl mě Carlisle. „Nevím, co se s tebou děje, ale rozhodně
jsi až příliš agresivní! Ty…“ otočil se na Ellii, „zůstaneš člověkem, alespoň
ještě nějaký čas. A ty,“ ukázal na mě, „pokud se neuklidníš, dnes v noci
nikam nepůjdeš,“ zavrčel.
„Není to v noci, ale za hodinu. Carlisle, dělám to pro její dobro!“
zavrčela jsem na něj.
„No hej! Je to snad má volba, ne? Nikdo mi tu nebude rozkazovat, zrovna ne vy!
A ona ať si jde, kam chce,“ odsekla Ellie.
„Tak klid!“ křikla na nás tvrdším hlasem Rose. Tvrdším, ale jemným
hlasem.
„Rose, ty mlč!“ křikla na ní Ellie.
Zamračila jsem se.
„Neměli jsme sem jezdit. Vůbec. Měli jsme na ostrov. Tam můžeme být jak dlouho
chceme… A nikomu to nepříjde divné. Tohle místo… má na nás špatný vliv. Ale
víte co? Je to jedno. Já jdu,“ řekla jsem a ještě naposled se podívala na
Ellii. „Hele, mrzí mě, jak se chovám. A mrzí mě, co se tu teď semlelo. Ale
vážně jsem to udělala proto, že mám o tebe strach.“
Odešla jsem a nestarala jsem se o to, co se dělo za mnou. Ještě chvíli jsem ale
slyšela, jak na mě rodina rozzuřeně volá.
„Já to ale chápu. Jen… Prostě se mi nelíbí, jak žijete. Proto chci být jako on,
lovit lidi. Zní to šíleně, já vím. Carlisle neměl zapřít svou osobu. Měl udělat
to, co udělat měl. Bylo by to o tolik lehčí…“ To bylo to poslední, co jsem
ještě slyšela z úst mé nejlepší přítelkyně a sestry, Ellie.
Dorazila jsem na smluvené místo.
„Damone…?“ zeptala jsem se, když odbila desátá hodina večerní.
„Jo, jsem tady. Rozmyslela sis to?“
„Samozřejmě, že ne! I když se zdá, že o moji pomoc nestojí. Alespoň ne ve
smyslu, který já nabízím…“
Když neodpověděl, přemýšlela jsem, zda mu mám říct, co Ellie opravdu
chce… Nechat se od něj proměnit a být jako on. Možná měla pravdu. Možná má i
Damon pravdu. Možná bychom opravdu neměli zapírat to, čím skutečně jsme.
Ani Volturiovi to nedělají. Ani James, Victoria a Laurent to nedělali. Nikdo to
nedělá. Nikdo kromě nás a kromě Stefana.
Rozhodla jsem se ale, že budu mlčet. Alespoň prozatím.
„Damone, budeš mi muset ukázat, jak… zabít. Myslím, že to sama nezvládnu. Nikdy
jsem… žádného člověka nezabila,“ řekla jsem.
Zasmál se.
„Bude se ti to líbit.“
„Vím, že bude.“

 

Vyhlédla jsem si svoji oběť. Byla už jsem tak blízko. Ale potom jsem zpanikařila. Co Carlisle? Pořád
věřil, že se na poslední chvíli rozhodnu jinak… Nemůžu ho zklamat! Nesmím! Ach
můj bože, já jsem tak hloupá… Ale vlastně už nemohu ucouvnout. Slíbila jsem to.
Slíbila jsem, že zabiji.
„Jdi,“ zavrčel potichu Damon.
Chudák člověk. Neví, že ho čeká smrt. A ještě k tomu smrt od amatéra.
Přikývla jsem. Už jdu, pomyslela jsem
si, i když vím, že to neslyší. Pomalu jsem se připlížila přímo za svou
vyhlídnutou oběť. Byla jsem tak potichu, že o mně dívka nevěděla, dokud jsem jí
nezacpala ledovou krukou ústa, aby nemohla křičet.
A potom jsem se jí zakousla do krční tepny. Mé tesáky narazily na menší odpor,
když musely prorazit krční tepnu, ale byl to menší odpor než u zvířat. Dostala
jsem se až ke krvi. Byla sladká. Byla výborná. Byla neodolatelná. Nic lepšího
neexistuje.
Dívka s sebou chvíli cukala a tiše kňourala přes moji ruku, ale potom
utichla a její tělo zvláčnělo. Z hrdla mi uniklo několik smutných stenů,
když bylo tělo vyschlé.
Pamatovala jsem si a i logické uvažování mi neustále připomínalo, že musím
zahladit stopy. Prohledávala jsem kapsy, ale samozřejmě marně.
„Nemáš zapalovač?“ zeptala jsem se, aniž bych se na Damona podívala. Zatím se
na něj nechci podívat.
„Najde se. Byla dobrá?“ V jeho hlase zazněl úsměv.
„Jo…“ řekla jsem pravdu. „Nechápu, jak Carlisle dokázal živit se… něčím jiným.“
Damon mi podal zapalovač. Zapálila jsem vyschlé tělo. Nikdo by neměl poznat, že
to byla naše práce.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek City bez slz, láska bez snu - 2. kapitola:

 1
20.06.2011 [18:00]

WhiteTieKrásné, jsem zvědavá, co přijde dál.

19.06.2011 [23:26]

BreakNetušila jsem, co jsi schopná napsat... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.06.2011 [12:05]

PetraCullenJá zírám doslova!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jsem vyvalená a zase to prožívám! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Chudák holka! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. mňamka
19.06.2011 [11:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4.
Smazat | Upravit | 19.06.2011 [11:22]

mě to přímo vyráží dech! Emoticon

16.06.2011 [16:30]

BreeTannerSiReeN: V pohodě. Emoticon

16.06.2011 [16:12]

SiReeNAhoj, ráno, když jsem tvou povídku vydávala, jsem si nevšimla, že nemáš vydanou 1. kapitolu. Omlouvám se. Emoticon Publikaci jsem ti tedy zrušila.
Až ti vyjde 1. kapitola, zaškrtni "Článek je hotov". Díky a ještě jednou se omlouvám. Emoticon

16.06.2011 [15:46]

KatariEsmeCullenHezký...! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!