Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Choose Right Way - V.Kapitola

14.02.2009 (11:25) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1850×

„No…jasně, že chyběl.“ řekla jsem, protože komu by nechyběl kamarád? „Fakt?“ zeptal se se značným nadšením. „Komu by nechyběl kámoš?“ odpověděla jsem mu opět otázkou. „No máš pravdu.“ přikývnul. „Jdu si lehnout.“ „Dobrou.“ řekl. Vyšla jsem nahoru, převlíkla se do svého pyžama. Vzala si mp3ku, sedla si na postel a začala poslouchat. Bohužel prvních pět písniček bylo takových, že člověk se během nich klidně rozpláče. Musela jsem hodněkrát zmáčknout tlačítko další, abych se dostala k nějaké povzbuzující. Asi tak za půl hodiny mi byla zima, tak jsem si lehla a přikryla se peřinou a poslouchala dál.

Jak jsem ráno zjistila, písničky mi hrály celou noc a dokonce ani Jacob tady nespal, druhá peřina byla nerozestlaná. Chvíli jsem si zmateně přehrávala svůj sen a teprve potom konečně stopla písničky. Dalším překvapením pro mě bylo,když jsem zjistila, že bylo sedm ráno. Převlékla jsem se do tepláků , trička a mikiny, protože byla hodně zima. Ještě rozespalá jsem se dobelhala do kuchyně, kde jsem si na snídani udělala vafle s čokoládou. Když jsem uklidila nádobí, vyčistila si zuby a spoustu dalších věcí, bylo skoro osm hodin. Rozhodla jsem se uskutečnit svůj výlet. Vzala jsem si bundu a po chvilce hledání i klíče. Když jsem vyšla před dům, zjistila jsem že prší. Nebyla jsem nadšená, ale už se mi to nechtělo odkládat. Přeběhla jsem k autu a nasedla.

Po půl hodinové jízdě jsem zjistila, že musím natankovat, tak jsem líně zajela k benzínce. Když jsem šla k pokladně, vzala jsem si nějakou tu sladkost, abych měla co dělat, protože jsem si neměla s kým povídat. Znovu jsem nastartovala svoje bleskurychlé auto a vjela zpátky na dálnici. Když jsem viděla konečně objížďku kolem Port Angeles, tak jsem dala na svou drahocennou navigaci a sjela.Po hodině hledání, dotazování se různých lidí a pečlivým sledováním navigace jsem našla snad tu nejnádhernější louku, na které byl celkem honosný dům. Uklidnila jsem sama sebe i své myšlenky a vystoupila z auta. Naštěstí už nepršelo a tak jsem si mohla v klidu prohlédnout okolí.

Když jsem nervózně stiskla zvonek, začala jsem se bát. Copak mám právo jim vtrhnout do života a chtít po nich, aby mě přeměnili? Z mého přemýšlení mě vytrhl mladík, který otevřel. Bylo mu tak 20 a neměl na sobě nic odpovídající bohatě vyzdobenému domu. „Ahoj, jsem Joe“ pozdravil mě a napřahoval ruku. Potřásla jsem si s ním a představila jsem se mu. „Ahoj, já jsem Bella“. Pozval mě dál a já přišla do velké místnosti, která měla sloužit asi jako obývák. U televize seděla asi tak 10-ti letá zrzavá holka. „Dobrý den, kdo to je Joe? Tvá dívka?“ zeptal se nejspíš jeho otec. Joe se usmál a jen pronesl: „Ne tati, to je Bella“ „Aha a copak tady Bella chce?“ „No já,eh… doslechla jsem se o vás od mých známých a mám na vás prosbu.“ „Tak povídej.“ pobídl mě a sedl si na gauč. „Já…vím, že jste upíři,ti moji známí jsou právě že taky…a… ono je to složitější.“ povzdechla jsem a vzdala jsem to. „Jen povídej.“ řekl Joe, bez ohledu na to,že jsem jim řekla, že vím, že jsou upíři. „Mám přání být upírem a oni mě odmítli přeměnit, tak se s tou samou prosbou obracím na vás.“. Joeho otec jen přikývl. „Takže to uděláte?“ „Ne dnes…bude to těžké a musíš nám věřit, že dokážeme přestat.“ řekl tvrdě, jakoby si sám nevěřil. „No a kdy teda?“ řekla jsem nedočkavě. „Tak za týden?“ „Já vám věřím už teď.“ odpověděla jsem a pokrčila rameny. Němě přikývnul a já už si byla jistá, že mám vyhráno. „Tak se měj pěkně a ještě se uvidíme.“ rozloučil se semnou Joe ve dveřích. „Jo,ahoj!“ řekla jsem a zamávala mu, když jsem nastupovala do auta.

Zkontrolovala jsem si mobil a měla jsem tři nepřijaté hovory. První byl od Alice a zbylé dva od Jacoba. „Ahoj Alice, proč si volala?“ zeptala jsem se, když jsem vyjížděla z louky. „Bello, já jen jak se máš…víš je mi líto, že jsi odešla, ale s Edwardovým přístupem to chápu.“ rozpovídala se. „Mám se dobře a co ty? Jak se máte Cullenovi?“ dala jsem najevo svůj zájem. „Celkem to jde, jen kromě mě a Rosalie jsou všichni na lovu, takže je to tady docela prázdné, kde vlastně teď bydlíš?“ „Já? No nějakou dobu jsem u Jacoba a pak se uvidí. Hele, musím končit. Papa.“ zaklapla jsem mobil a zastavila, protože mi nejspíš naměřili moc velkou rychlost. „Dobrý den, jela jste 180 na místě kde je 120, víte o tom?“ vyvalil na mě policajt ...celkem hezký policajt. „No eh..jistě, že vím.“ „Tak to bude za 300 korun, vážená.“ „A nemohl byste to nechat na jindy? Víte, já spěchám, no a teď u sebe nemám tři stovky..“ vymlouvala jsem se. Prohlídl si mě a potom i mé auto. „Nevypadáte na to, že byste u sebe neměla hotově 300.“ řekl a kývl k autu. „To je dárek.“ protočila jsem oči v sloup. „A kampak spěcháte?“ „No já, zrovna potřebuji někomu zavolat a vrátit se zpátky … domů.“ „Tak si zavolejte a já vám napíšu lístek.“ odpověděl. Když jsem vyťukala Jacobovo číslo, tak to ani nestačilo jednou zazvonit a nervózní Jacob to hned zvedl. „Bells, prosím tě, kde jsi?“ „Jela jsem se projet, za chvíli budu zpátky.“ „Dobře, já jen o tebe měl strach.“ „Nemusel si.“ „Tak jo…ahoj.“ řekl a típl hovor. „Tak, tady máte lístek a nashledanou.“ „Doufám, že to bude v příjemnější situaci.“ zasmála jsem se,nasedla a jen se po mě zaprášilo. Ani potom jsem si nedávala moc pozor kolik jedu a bylo mi to jedno.

Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Choose Right Way - V.Kapitola: