Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta za svobodou 23. kapitola

28.04.2010 (19:15) • Shindeen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 8226×

Bella:

„Jsem na řadě!“ vykřikl Emmett jako tříleté dítě a už se sápal po kostce.

Když se pořádně napřáhnul a hodil jí na stůl, zastavila se na čísle tři.

Emmett vypadal docela naštvaně a nebýt pohotového Jaspera, který se kostky rychle chopil , zbyl už by z ní pouhý černý prach.

Jazzovi se ale na rozdíl od Emmetta dařilo. Hodil dvě šestky a pětku, tím pádem ho na hracím poli začal dohánět.

Byla jsem zase na řadě. Když jsem se pořádně rozpřáhla, usmála se na mě pěkná pětka. S úsměvem na rtech jsem popostrčila svou figurku dál a podala kostku stále nabručenému Emmovi.

„Ták…“ řekl a zatřepal kostkou v ruce tak rychle, že jsem to viděla pouze jako rozmazanou šmouhu.

„Chci šestku!“ vykřikl a odhodil kostku někam hodně daleko.

Jasper vstal a rozběhl se tím směrem. Když se zastavil zhruba padesát metrů od altánku, začal se chechtat.

„Jedna!“ vykřikl.

„To určitě!“ protestoval Emmett a rozběhl se za ním. „Nééé, to se nepočítá!“ zakřičel, když se zastavil.

„Ale počítá, máš smůlu!“

Emmett se nakvašeně vrátil ke stolu a posunul svou růžovou figurku o jedno políčko dál.

Jasper se po svém hodu posunul zase o pěknou vzdálenost dále a už mi zase podával kostku.

Hodila jsem pět. Podívala jsem se, kam to vyjde a musela jsem se uchichtnout.

„Promiň, Emmette…“ řekla jsem a následně ho z jeho políčka vyšoupla, protože jsem se tam potřebovala postavit sama.

„Hej!“ protestoval okamžitě.

Pokrčila jsem rameny ve znamení – já za nic nemůžu – a předala kostku d jeho rukou.

Viděla jsem jeho pečlivě soustředění a div jsem se nerozesmála nahlas. Vypadal totiž opravdu legračně. Očima hypnotizoval hrací pole, jazyk měl soustředěně vystrčený na horním rtu a velice pomalu kostkou hodil.

Dva. Takže nic.

Zkusil to znovu a jeho výraz se vůbec neměnil.

Čtyři. Zase nic.

Zbýval mu poslední pokus. Napřáhl ruku, opatrně hodil kostku na stolek.

Všechny tři páry očí byly upřené na tu pohybující se věcičku. Dobíhala ze svých posledních sil. Už to vypadalo, že se zastaví na šestce a Emmett se pomalu začal zvedat ze židle, aby lépe viděl. Jenomže přesně v tu samou chvíli kostka na hraně zakolísala a když dopadla, ukazovala jedničku.

Emmett zapadl zase zpět na židli a vydal ze sebe jakýsi žalostný zvuk.

Hra probíhala ve stejném duchu ještě docela dlouhou dobu. Emmettovi se asi po čtyřech kolech konečně podařilo hodit šestku a vypadal doopravdy šťastně.

Ta radost ho ovšem přešla, když ho hned nato vyhodil Jasper zase zpět.

Šestka mu naštěstí padla hned vzápětí, ovšem jeho posuny byly vždy pouze o jedno políčko. Nechápala jsem, jak může mít někdo takovou smůlu. Já i Jasper už jsme měli oba tři figurky v chlívku a Emmett se stále nacházel úplně na začátku.

Přišla na něj znovu řada a jako vždy ze sebe vydal bojovný výkřik: „Šest!“

Ale někdo, kdo měl vyslyšet a splnit mu jeho přání si dal nejspíš šlofíka, protože i když se to zdálo nemožné, padla znovu jednička.

Posunul se tedy zase pouze o jedno místo.

Jasper hodil a posunul se o pět míst dopředu, takže se teď nacházel jedno místo před Emmettem.

Já jsem hodila pětku a zalezla jsem i s poslední figurkou do chlívku.

„Vítěz!“ vykřikla jsem a věnovala jim svůj úsměv plný zadostiučení.

Teď už zbývali jen ti dva. Bylo mi jasné, kdo vyhraje, ale byla zábava je pozorovat.

Emmett se chopil kostky, podíval se na nebe, jako by doopravdy věřil, že tam je Bůh a s vážnou tváří promluvil.

„Jestli teď nehodím jedničku, tak si to s tebou osobně vyřídím!“

S obličejem plným naděje hodil kostku na stůl. Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Kutálela se, kutálela, až se najednou zastavila.

Emmett, jakmile ji spatřil, beze slov nechal svou hlavu spadnout na skleněný stůl – který pod tím nárazem praskl - a vydal ze sebe jakýsi přidušený zvuk.

Koukla jsem se na kostku a div jsem nevybuchla v ohromný záchvat smíchu.

Byla tam totiž šestka…

O dvě hodiny později - Vypravěč:

Emmett seděl na gauči vedle Belly, ruce založené naštvaně na prsou a mumlal něco hrozně rychle, že Bella pochytila jen něco jako nebe, Bůh a rozmlácená čelist.

Rozhodla se tedy, že svou pozornost raději přesune na něco jiného, takže sáhla pro ovladač a pustila televizi, kde zrovna dávali Toma a Jerryho.

Jako mávnutím kouzelným proutkem Emmett najednou ztichl. Vyjeveně zíral na ten zvláštní úkaz před sebou a když spatřil, jak se kocour snaží myš rozmlátit smetákem, začal se nehorázně řehtat.

Jasper nechápavě nahlédl do místnosti a když spatřil svého bratra, vyjeveně na něj hleděl. Potom se podíval na televizi, která byla zdroj toho všeho a ihned pochopil odkud vítr vane. S nechápavým pokrčením ramen se vydal zpět do svého pokoje, kde měl za úkol roztřídit všechno Alicino oblečení a i s jeho rychlostí mu zbývaly ještě tak dvě hodiny práce.

Emmett se mezitím svíjel smíchy na gauči.

Bella vyděšeně pozorovala, jak se ze sebe myš a kočka snaží nadělat fašírku a najednou jí do očí vhrkly slzy.

Ani si neuvědomovala proč, ale najednou začala nahlas vzlykat. Emmett okamžitě – ač nedobrovolně – přesunul svůj pohled z modrého kocoura na svou brečící sestru a vyděšeně vytřeštil oči.

‚Sakra! Jak se krucinál utěšuje brečící ženská s těhotenskými hormony?!‘ pomyslel si zoufale.

„Bello, copak se stalo?“ zeptal se starostlivým hlasem, který ale vyzněl poněkud jiným tónem.

„Kd-když o-on ho za-zabil!“ vzlykala.

Emmett mezitím začal přemýšlet o blázinci s luxusním vybavením, aby se tam Bella měla dobře, protože tohle zcela jistě nedávalo smysl.

„Kdo koho zabil?“ zeptal se.

„T-tak se podívej!“ řekla a roztřeseným prstem ukázala na obrazovku.

Emmett pomalu otočil hlavu. Ale jediné co viděl byla myš, která byla uvězněna v mrazáku a kocour, který se ze všech sil snažil, aby ten mrazák už nikdy nikdo neotevřel.

„Jaspere?!“ zavolal do domu napůl zoufalým a napůl starostlivým hlasem.

„Hm?“ objevil se vedle nich a v tu ránu ho málem klepla pepka.

Ty emoce, které se z Belly valily byly tak silné, že by to sklátilo i slona, proboha!

Ze všech sil se snažil vzchopit a poslat na Bellu trochu klidu, ale vůbec to nezabíralo. Spíš naopak. Bella vzlykala čím dál tím víc.

Když už uběhlo asi patnáct minut a Bella stále brečela, seděli Emmett s Jasperem v tichosti každý z jedné Belliny strany, pohledy upírali nepřítomně z okna na zahradu a v rukou drželi každý velké balení papírových kapesníčků, které se jim vždy po chvíli vrátily, ovšem v trochu jiném skupenství, než si je Bella vzala.

V tom ovšem do dveří vpadl Edward. Alice měla na lovu vizi a on si návrat nechtěl nechat vymluvit, ani když mu Carlisle vysvětloval, že tohle je v těhotenství naprosto běžná věc.

Odhodil napůl vypitého losa a nejvyšší možnou rychlostí se vydal zpět k vile.

„Bello!“ řekl úlevným hlasem a v mžiku ji objímal. „Ššš. Ššš. To bude v pořádku, uvidíš!“ uklidňoval ji a konejšivě se s ní kolíbal ze strany na stranu.

„A-ale co když se nedostane ven?“ vzlykala.

Edward mezitím stihnul hodit vražedný pohled po svých bratrech, kteří se snažili být neviditelní, vzal Bellu do náruče a lehce ji pohladil po tváři.

„Neboj se, už se dostala ven. Vidíš?“ ukázal Emmett na obrazovku, kde už Jerry doopravdy byl venku, jenomže teď ho Tom pro změnu chtěl rozmlátit na kaši tlustou knihou.

Bella se rozvzlykala ještě víc, Edward mezitím Emmetta propaloval vražednýma očima a raději Bellu rychle odnášel z dosahu těch potřeštěnců.

Autor: Shindeen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta za svobodou 23. kapitola: