Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta duší 10. kapitola

BNKKEC


Cesta duší 10. kapitola

Proti narození a smrti nemáš léku. V mezidobí zachovej radost. - George Santayana

Škola

 

„BELLO!“ šíleně vysoký hlas Alice prořízl to nádherné, přenádherné ticho.

„Hm?“ otočila jsem se na druhý bok rozhodnutá pokračovat ve spánku.

„Takhle to ale nestihneš,“ nehodlala odejít.

„Hm... Nestihnu...“ Dneska se mnou řeč nebude.

„Tvůj první den v naší škole,“ pokračovala.

„První den... Škola... Forks... Škola!“ To buzení je najednou rychlý!

„Neboj, času dost. Zatím. Běž se umýt, pak si obleč připravené oblečení a já tě namaluji a učešu,“ usmála se a odešla. Vstát. Dojít do koupelny. Umýt se. Kdo vymyslel vstávání?! Vybelhat se z koupelny. Obléct si připravené oblečení. Připravené oblečení? Tak to si snad dělá Alice srandu!

„Obleč si to a basta!“ zařval ten malý skřítek na celý barák.

„Obleč si to a basta!“ dokonale jsem napodobila hlas Alice. I když musím uznat, že oblečení vybrala pěkné. Jen jsem se doupravila, rozrazily se dveře a do pokoje vtrhla Alice s Rose.

„Co se to...?“ ale nestihla jsem svou otázku dokončit.

„Sednout. Zavřít oči. Nech nás pracovat,“ rozkázalo to malé elfí stvoření a já v šoku poslechla.

„Já ti udělám vlasy a Alice tě nalíčí,“ oznámila mi Rose a začala mi pročesávat vlasy hřebenem. „Nalíčí? Učešeš? Ale já si vlasy umím rozčesat a nelíčím se!“ protestovala jsem.

„Teď začneš,“ odpověděla Alice a vrhla se mi na obličej.

Celý proces zkrášlování trval sotva pár minut, když se ozvala Rose: „Hotovo!“

Opatrně jsem si dovolila otevřít jedno oko a pohlédnout na sebe do zrcadla. Stále jsem to byla já! Dobré znamení a dovolila jsem si otevřít i to druhé. I přes tu hromadu věcí, co na mě Alice napatlala, to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslela. Vlastně to bylo pěkné. Lehký make-up a zvýrazněné oči. Vlasy mi Rose trochu zatočila, ale jinak mi je nechala volně rozpuštěné.

„Díky, ale furt nechápu, proč to všechno?“ otočila jsem se směrem k nim.

„Bello, je to tvůj první den na naší škole!“ usmívala se Alice.

„No a?“ stále to nechápu.

„A každý na škole už ví, že přijde někdo nový. Tady se drby šíří rychle,“ vysvětlovala Rose.

„A proto tahle šaškárna?“ O co tu jde?

„Už ji nechte, potřebuje kofein,“ smál se Emmett ve dveřích a já při slově kofein ožila.

Esmenina snídaně ve mně zmizela raz dva a už u mě opět stála Alice.

„Tady máš tašku a do přední kapsy jsem ti dala doklady pro sekretářku.“ Podávala mi tašku.

„Blbost! Ty doklady jsou někde v autě,“ odporovala jsem.

„Bello, víš, já...“ Teď mi to došlo. To snad neudělala!

„Ne, zadrž! Nechci to vědět,“ zarazila jsem ji.

„Dobře,“ usmála se a strkala nás k autům.

Cesta do školy utekla až příliš rychle. Než jsem se nadála, vjížděla jsem na přeplněné parkoviště a všechny pohledy se stočily ke mně. Bezva! Čas na pořádný trapas. Co to bude dnes? Tipovala bych to na zakopnutí... Co si takhle rovnou něco zlomit? To nezní jako špatný nápad.

„Tak jo, kancelář už víš, kde je a my jdeme do třídy. Uvidíme se později a držíme palce!“ povzbudila mě Alice a všichni se vydali do svých učeben.

Tak jo Bello. Hlavně klid. Prostě si lidí okolo nevšímej a jdi do kanceláře za tou milou paní. Ignoruj je a jdi. Ignoruj a jdi.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem.

„Dobrý den. Isabella, že?“ usmála se na mě ta samá paní, jako když jsem tu byla poprvé.

„Ano. Mám tady ty doklady, co jste chtěla.“ Podávala jsem jí hromádku dokumentů.

„Výborně! Chvilinku počkej, jen vyplním dva papíry.“ Pokynula mi, abych si sedla.

Vyplňování netrvalo dlouho a já vycházela z kanceláře s rozvrhem, mapkou a papírem pro profesory. Podle rozvrhu mám teď hodinu angličtiny v učebně 125 v budově C. To bude hračka! Najít blok C a pak jen trefit do učebny. A budova C je dle mapy... Budova C neexistuje! Skvělé! Mám vyučování v budově, která se nachází v jiné dimenzi!

„San!“ zavolala jsem na svoji jedinou pomoc a zmatně jsem se rozhlížela okolo.

„Co se děje?“ Objevila se okamžitě.

„Nevíš, kde je budova C? Na mapě není.“ To ten den pěkně začíná. Jsem tu pár minut a už dokonale ztracená. Sandra se ušklíbla a kývla hlavou, ať ji následuji. Jak se tu může vyznat? Je tu stejně dlouho jako já a já jsem... Dokonale mimo.

„Měla by jsi něco proti, kdybych s tebou zůstala i po dobu vyučování?“ navrhla mi nesměle.

„Jasně! Alespoň nebudu sama.“

 

I když sama jsem opravdu nebyla. Spíš jsem si přišla jako zvířátko v zoo. Nové a neznámé zvířátko v zoo. Jen jsem vešla do třídy, všechny pohledy se stočily ke mně. A tak to zůstalo i po zbytek hodiny. Změna nastala až se zvoněním. Bohužel ne k lepšímu. Jen se ozvalo zvonění, všichni už byly u mě. Obklíčili mě a já byla v pasti! Jedna holka dokonce zašlápla Sandru! Myslím, že říkala, že se jmenuje Jessica. Víc jsem vědět nepotřebovala. Už od pohledu bylo jasné, že ona ví o každém všechno a tyhle lidi já nesnáším. A navíc, zašlápla mi kamarádku.

 

Za pomoci Sandry, která mě navigovala, kudy jít, jsem se mezi nimi propletla a vydala se na další hodinu. K mé smůle probíhala naprosto totožně jako ta první. A další hodiny následovaly...

Doufala jsem, že jim uteču alespoň u oběda a budu moct být s Cullenovými, ale opak byl pravdou. Celou délku oběda jsem strávila v dokonalém obležení svých nových spolužáků.

 

Už si vzpomínám, co jsem na škole opravdu nesnášela. Překvapivě to nebyly písemky nebo zkoušení. Byla to ta hromada lidí, co se tváří jako nejlepší přátelé, ale jen se člověk otočí, je zdrbnut od hlavy k patě.

 

Pokorně jsem odpovídala na každou otázku. S každým si potřásla rukou a rozdávala úsměvy na všechny strany.

„Bello! Bello! Co bys řekla nákupům? Dnes? Teď?“ Jen zazvonilo Alice už okolo mě poskakovala jako divá.

„Dnes? Vždyť jsme byly, když jsem přijela. A s tvou mamkou se musím domluvit na zaplacení a...“

„Vše je zařízeno. Nákupy si máme užít a domluvíte se spolu, až se vrátíme.“ Usmívala se jako měsíček na hnoji.

„Ale...“ Obhajoba byla marná.

„Žádné ale. Říkala si, že máš nákupy ráda, tak jedeme!“ Už nikdy neřeknu, že mám něco ráda. Ne před Alicí Cullenovou!

Než jsem stihla jakýkoli další pokus o svou obhajobu, dotáhla mě k mému autu, sama se nacpala na místo řidiče a následována svými sourozenci mě dopravila až k nákupnímu středisku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta duší 10. kapitola:

 1
1. BabčaS.
08.02.2015 [12:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!