Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Černovlasá potvora - 2. kapitola

05.10.2013 (20:15) • Sarafine • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1421×

Běžím... běžím... ještě pořád běžím... a stát. Cítim ji. Je tam. Vzápětí se mým hrdlem prolévá srnčina krev. Dnešní poslední oběť. Pomalu klusám křece. Gissele tam, ale není. Být člověk praštím se do čela, jsem na druhé straně. Gis vidím přímo naproti, jak na mě mává. Proderu se řekou. No, spíš jí přebrodím. Na straně se mihne temný stín v podbě podlouhlého těla. Otočím se po směru a zavrčím. Pak se otočím na Gissele a ukážu čumákem na keř. Pochopila. Otočím se a letím do křoví na, který jsem ukázala. Ve skoku se proměním a zahučím tam jako první, ale Gis prolétne vzduchem hned za mnou.

„Co to bylo?" zeptá se sotva popadne dech.

„Nevím," odpovím jí popravdě.

„Fajn. Jdeme.“

K Marie nepřijdeme poslední, jak jsem si myslela. 10 minut po nás dorazí Mariina spolužačka Kate. Oslava konce pololetí je strašně nudná záležitost, takže se divím, že vůbec přišla. Že vůbec někdo přišel.

„Možná jsme vážně měly jít k Belle a ty jsi měla pravdu.“ Je divné říkat babičce jménem, ale divnější je říkat sedmnácti leté dívce babi. „Alice mívá lepší večírky.“ dloubnu do Gisselle, která mě celou dobu úspěšně ignorovala.

„Ale tam není Jack,“ ukáže k stolu, kde jmenovaný sedí, „ a Thomas,“ dopoví svou myšlenku a hned mě táhne k nim. Thomas se usměje a obejme Gis a mně potřese rukou. Gis ne mě hodí pohled typu „co jsem říkala.“ Jack dopije pivo a otočí se k nám. „Ježíši, tak jí tu pusu dej. Všichni víme, že to chcete oba. Oba, Thomasi,“ zdůrazžní slovo oba „Ahoj Charlotte Ello,“ usměje se na mě. Thomas dá Gisselle pusu. Gisselle věnuje Jackovi stowatový úsměv a já ho se srdcem v krku, proč je tak nádherný? Pozdravím.

„Aloha Jacku.“

„Jak se máš, Charlotte Ello?“

„Celkově dobře, ale momentálně drobet znuděně,“ podívám se kolem „ A ty?“

„Tak se mi zdá, že je tu nuda. Jdu si pro něco k pití. Chceš taky?“ moji otázku přehlédné jako veřejné osvětlení.

„Jo. Víno s kolou nebo kolu s rumem. Víš co, jdu s tebou.“ Počká na mě a podá mi ruku.

„Aby ses mi neztratila,“ dodá na vysvětlenou. Úsměv zakrýt nedokážu.

Pomalu dojdeme k baru. A já se rozhodnu pro punč. Pozoruji nenápadně Jacka. Je dokonalý. Má bronzové vlasy a modré oči. Hodně mi připomíná dědu Edwarda.

„Nepůjdeme tam?“ ukáže na pohovku z části zakrytou závěsem. „Bude tam klid.“

„Jo. Proč ne?“ pomalu tam jdu. Se svojí šikovností po Belle bych si natloukla, a tak zatímco on už tam dávno sedí, já ještě klopýtám.

„Proč jsi tak pomalá?“ směje se mi.

„Proč jsi tak dokonalý?“ vrátím mu míč na jeho polovinu hřiště.

„Nejsem. Nikdo není dokonalý, s výjimkou Cullenových. Nejsi Cullenová?“

„Jmenuji se Blacková, ale Isabella. Edward, Rosalie, Emmett, Alice a Jasper jsou moji příbuzní."

„Takže Cullenová,“ shrne to s úsměvěm, „a přesto tak pomalá. Ale k té dokonalosti, něco ti na mně určitě vadí.“

Zaváhám. „Říkáš mi Charlette Ello. Nikdo mi tak neříká.“

„Aha. A jak ti říkají?“

„Charlieé,“ vyslovím tu nemožnou přezdívku. „Ale to je taky příšerné. Gis mi říke Pavučinko.“

„Pavučinka,“ směje se. „Budu ti říkat Chelle, smím?

„Lepší než Charlette Elle,“ usměji se a Jack mi úsměv oplatí.

„To je vše?“ ptá se nevěřícně.

„Víc mě toho nenapadá,“ přiznám.

„Divím se. Lidé říkají, že jsem arogantí kretén.“

„To jsi, ale taky jsi docela fajn.“

„Ty taky Char...Chelle.“

„Chvíli ti to bude trvat.“

„Tohle ne,“ nakloní se ke mně, ale Gis vpadne i s Thomasem za námi.

„Tady jste,“ řekne Gisselle

„Tady jsme,“ opakuji jako robot.

„Chtěla jsem ti říct, že ve čtyři ráno odjíždíme.“

„Ok,“ přijmám s povzdechem nastálou situaci.

„Kde jsme skončili?“ zeptá se Jack, když ta dvojička vypadne. „Už vím, že tohle bude rychlé.“ Nemůžu se udržet a zírám mu na rty. Pomalu se ke mně nakloní a když jsme od sebe jen pár centimetrů, vpadnou k nám dvě děvenky.

„Ahoj Jackie,“ řekne ta první a mně se chce blejt. „Vytratil ses celkem brzo.“ A-lá platinová blondýnka s modrýma očima mini tílkem a ještě menšími kraťasy.

„Claire,“ pozdraví ji odměřeně. „To víš nebyl čas.“

„Škoda. No nevadí, jenom jsem ti chtěla představit moji kamarádku Mirabelu.“

„Ahoj,“ pípne Clairin klon v mini-mini sukni. Jack jí nevěnuje ani smítko pozornosti, místo toho svou pozornost věnuje mně.

„Charlotte Elle Cullenová,“ ukáže na mě. Jasně, že řekl Cullenová. Cullenovi jsou něco víc.

„Hmh,“ podotkne Claire nevšímavě. „Jackie,“ nakloní se k němu „zavolej mi“ a dá mu něco do kapsy.

„Fuj,“ řekne když odejdou a on zjistí, co mu dala do kapsy „Ta holka je nemožná,“ mávne tím kondomem,

„Měl by sis k sobě najít Bellu,“ podotknu.

„Bellu?“

„Připomínáš mi Edwarda.“

„Ale já nechci Bellu,“ nahne se ke mně „Kde jsme skončili tantokrát?“ předběhnu ho s odpovědí.

„Že si jdu dolít,“ zamávám prázdnou skleničkou.

Cestou mi nějaký kluk šáhne na zadek. Otočím se a dám mu facku. Zahlédnu Jacka, jak se tlemí.

„Trochu přebral,“ řekna a já se cítím jako vítěz.

Autor: Sarafine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Černovlasá potvora - 2. kapitola: