Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 27. kapitola - The End

Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 27. kapitola - The End27. kapitola - The End, příjezd do blázince.
Tak nám Čau baby!... pomalinku, ale jistě končí. Vychutnejte si dlouho očekávaný návrat do Volterry.
Plus - pro vás chystám menší bonus, který se pokusím přidat co nejdříve. :)
Přeju pohodové čtení a prosím o zanechání komentářů, i kdyby to měly být jen smajlíci. :)

„Docílíš maximálně toho, že mi ztuhnou bradavky,“ potěšeně se pousmál.

„Fuj, prosím, ne přede mnou. Doma budete mít spoustu času. Mé oči jsou příliš nevinné,“ zabrblal Alec. „Když jsme u toho domova - myslíte, že Ara už vztek na mě přešel? Však si pamatujete na tu drobnou nehodu s výbuchem, ne?“

 

27. kapitola

 

„Jasně, vždyť to byla jen drobná nehoda, jistě ti už odpustil,“ řekl Demetri.

„Že jo." Alec se zdál být klidnější. Nepoznal, že to Demetri myslel ironicky.

Když letadlo přistálo, zůstali jsme uvnitř a čekali, až se setmí. Nechtěli jsme za denního světla vypadat jako lampiony.

„Kdy už se setmí?" Alec sebou netrpělivě škubal. „Potřebuju vyvenčit svého pejska."

„P - prosím?" zakoktal se Demetri. „Asi jsem špatně slyšel.“

„Říkal jsem, že se potřebuju ještě vyvenčit dneska,“ zakecal to. Na rozdíl od Demetriho jsem mu na to neskončila. To bude průser.

„Copak dělají doma, ve Volteře?“ změnila jsem téma. Radši.

„Hou, hou. Ať je to cokoliv, k normálnosti to má hodně daleko,“ pronesl jízlivě Demetri.

„Jestli Marcus nepřestal dělat ty svoje koláčky strýčka udělá-se-vám-špatně, tak se pobleju,“ řekl a zašklebil se Alec.

„To jsou až tak špatný?“ divil se Demetri.

„Pokud u tebe znamená slovo špatný totální blivajs s kapkou krve, tak jo. Podívej se, celý jsem se z toho osypal. Brrrky!“

„Srandičky, srandičky, ale já to myslím vážně. Co asi dělají? Třeba taková Jane nebo Felix.“ Dívala jsem se z jednoho na druhého. Opětovali mi pohled, a pak se rozřehtali.

„Jak jsem řekl, nic normálního.“ Pokrčil rameny Dem. „To je, jako by ses ptala, co dělají klauni v cirkuse.“

 

Mezi našimi vysoce inteligentními debatami se pomalinku stmívalo – čas vydat se na cestu. Svým způsobem jsem se neuvěřitelně těšila. Na všechny. V tom na mě padl pocit, který jsem měla vždycky, když jsem na něco zapomněla. Ale co je to tentokrát, nemohla jsem si vzpomenout. Osvítilo mě, až když Alec brblal o blbých komediích. Ajaj.

„Borat! Vždyť zůstal ve Forks!“

„Jo!“ vypískl nadšeně Alec a začal tančit Lambadu.

„Nebuď takový. Chudáček,“ zastávala jsem se ho. On byl prostě apríl trochu debil.

„Chudáček, nechudáček, vracet se pro něj nebudeme. Ve Forks mu bude dobře. Skvěle zapadne v těch jeho plavečkách,“ odvětil a smál se Demetri a plácl si s Alecem, opětujícím jeho pobavení. „Jdeme,“ zavelel, když je oba opustil amok šíleného smíchu.

„Konečně. Bude fajn dráždit Chinu, nebo si poslechnout jednu z Arových historek,“ říkala jsem si a vzpomněla si na tu první, kterou mi vyprávěl, když jsem u něj byla poprvé. Ach, ty staré časy.

„Chceš s tím pomoct?“ zeptal se Demetri Aleca a pokývl na černou koženou tašku.

Alec zazmatkoval. „Ne, ne, díky. Vezmu to raději sám. Však víš, porcelán po babičce Swan. Je křehký, jak bábina.“ Poplácal tašku.

 

> mezitím ve Volteře <

 

Felix

 

„Existuje větší nuda?“ ptal jsem se sám sebe a dál v monterkách opravoval polorozpadlé zdi hradu, které někdo – kdo to asi byl, že jo? – vyhodil do povětří. Až přijede domů, uškrtím ho na jeho vlastním dlouhým vedení.

„Máš hotovo?“ vyzvídala se zájmem Jane.

„Co kdybys mi pomohla, Chino?“

„Neříkej mi tak!“ nasupeně zavrčela. „A mám udělanou manikúru, takže… Nech mě přemýšlet… Smůla.“ Smůla? Tak ta mi rozhodně nechybí. Na opravu celého hradu jsem byl sám. Nikdo mi nechtěl pomoct. Tahle malá, blonďatá chobotnice se vymluvila na nehty, Caius na nový iPhone. Aro hraje se Sulpicií na policajty a zloděje. Metalista je přivázaný k posteli ve svém pokoji. Přivázala ho tam Jane, aby ji nemohl pronásledovat. A koláčkový Marcus? To nejlepší na konec. Marcuse přestalo bavit péct, a tak se rozhodl stát barmanem.

 

„Jaký máš vzor?“ zeptal jsem se a čučel jí na nehty.

„Veselou krávu,“ pronesla hrdě a trošku víc nadšeně, než u ní bývá zvykem.

Podíval jsem se na namalovaný obrázek a jestli tohle byla veselá kráva, tak jsem veselý kůň.

„Co děláš dneska večer?“ zeptala se China nezaujatě.

„Tys ještě neodešla? Co když tě ušpiním, krasotinko?“

„Co děláš dneska večer?“ opakovala svou otázku.

„Tys ještě neodešla?“

„Odpovíš mi?“

„A ty mně?“ Bavilo mě si z ní utahovat. Šlo mi to skvěle.

„Tak – co – děláš – dneska – večer?“ artikulovala každé slovíčko zvlášť, jako bych byl nahluchlý. „A zkus znovu odpovědět! Bude to bolet, slibuju.“ Napřímila se, ale stejně mi svou výškou nesahala ani po koule... Dobře, tam jo, ale po cecíky ne.

Mlčel jsem.

„Neříkej, že jsem tě vyděsila.“ Zdála se být pobavená svou nadřazeností. Mezi náma děckama to byla spíš její bů bů bů povaha.

„Řeklas, ať znova neodpovídám.“ V očích se jí zablesklo. „Fajn, fajn. Co potřebuješ?“ Položil jsem před sebe ruce, když mi došlo, že mi chce udělat přednášku o bolesti. Její schopnost byla svině, to jo. Ale kroucení mými bradavky bych nepřežil.

„Uděláme si srandu z Ara, co říkáš?“ zamrkala a rozšířila úsměv.

„Aro a sranda? To bude sranda nebo spíš on je celá ta sranda. Ale… nemám čas. Musím to dodělat.“ Ukázal jsem na rozbouranou zeď, která mi ještě dá pár desetiletí zabrat.

„Kdyby sis to rozmyslel, budu ve svém pokoji.“ Odcházela. Musel jsem si pospíšit.

„Počkej!“ Zastoupil jsem jí cestu, až obličejem narazila do mé vymakané hrudi, zakryté monterkama s obrázkem ovečky Shaun. Když odlepila obličej, měla ho celý ušpiněný. Monterky odvedly dobrou práci.

„Tupče?!“ vyjela.

„Já jen… víš… kdybych si to nakonec rozmyslel, mám přijít v osm hodin podle našeho času nebo podle čínského?“ řekl jsem a rozesmál jsem se. Jsem tak vtipný!

„Nechtěj, abych ti jednu střihla, ty přerostlý trpaslíku,“ zasyčela.

Z dálky se ozýval Caiův zpěv. „Aram zam zam, aram zam zam. Už budu tam. Aram zam zam guli, guli, budeme dělat tuli tuli. Co je, děti?“ řekl a vmísil se mezi nás s obrovskými sluchátky. Nenechte se zmýlit, to nebylá djovská sluchátka, ale naslouchátka pro nahluchlé. On nám totiž Caius trošku ohluchl, když se tajně kradl do pece, kde Marcus pekl koláčky, a která v tu dobu vybouchla.

„Felixí, volá tě Aró!“ oznámil mi nahlas.

„Copak jsem hluchej?“ zeptal jsem se a prstem si pročistil ucho.

„Né, ještě není tuhéj!“ znovu řval a zkoumal vedle mě stojící popelku. „Koupél by bodlá, Chinó.“

Zkuste hádat, pěnilááá?

***

Se zaklením, co ta skopová hlava po mně chce, jsem zamířil do hlavního sálu A.r.o. Jenže byl prázdný. Přesvědčil jsem se podle cedulky na dveřích, že jsem vešel do správné místnosti. Cedulka jasně říkala A.r.o.

Znovu celý zmatený jsem vešel dovnitř a zavolal: „Halo? Pane?“

„Pššt!“ Něco se pohnulo za nejvyšším Arovým trůnem.

„Pane? Jste to vy?“

„Pššt!“ opět syknul. „Schovávám se tu před seržantkou Sulpicií. Jsem totiž zloděj.“ šeptal a smál se a šlo slyšet, jak si o sebe třel ruce.

„Nechal jste mě zavolat, pane?“

„Jo, jo, jo. Pojď se sem schovat taky. Vždycky jsem chtěl mít spolupachatele.“ Ještě, že nemohl vidět moje ruce, které gestikulovaly, že ho odprásknou bazukou.

 

Zalezl jsem k němu za trůn. Byli jsme opravdu nenápadní, hlavně já se svou „malinkou“ postavou.

Aro seděl na bobku a na hlavě měl punčochu, v ní vypárané dvě díry - jako oči.

„Prča, ne?“ Zazubil se na mě.

„Aroušku, čumáčku? Jsi to ty?“ ozval se hlas Sulpicie. Nebyla od nás daleko.

Aro si dal ruku přes pusu, aby nevybuchl smíchy. „Je tak blbá,“ zamumlal celý rozradostněný.

Pak začal přibližovat své rty k mému uchu. Chtěl mě políbit na ouško?

„Hej, hej, hej, co to děláš, dědku?“ Polekaně jsem od něj odskočil.

„Já ti dám dědka, ty žížalko,“ zahučel. „Dělej, schovej se pořádně.“ Pokynul rukama. Zavrtěl jsem hlavou, jakože nejdu. Jsem ještě tak nevinný, nezkušený, ťunťa, pidižvýk.

„Chtěl jsem ti jen pošeptat svůj rozkaz. Nesmí nás nikdo slyšet,“ přesvědčoval mě.

Ještě chvilku jsem váhal, a pak se odhodlal.

„Potřebuju, abys zařídil jeden velmi důležitý úkol, ou jé,“ začal. Zbystřel jsem, protože takové akcičky byly moje parketa. Ha. Demetri s Alecem se můžou jít klouzat, když mě nevzali s sebou ke Cullenům s rezavýma očima. Co to bude za prácičku? Určitě nějaká demoliční párty. Tak přece možná punk’s not dead.

„Víš, chlape,“ pokračoval, „s opravou hradu jsi odvedl skvělou práci, kterou musíš však dokončit. Budu tě v duchu podporovat. Tak mě napadlo, že bys mohl… však… no… ještě nově vymalovat černobíle, jako zebra… a myslím všude.“ Čelist mi klesla snad až pod krk. Vymalovat? Já? To si dělá prdel? Dědek jedna plesnivá. Už jsem mu zlostně chtěl navrhnout, jestli mi nechce půjčit vlastní vlasy jako štětku, když do místnosti vtrhla Sulpicia. Cupitala na jehlových podpatcích sem tam.

Měla na sobě policejní čepici a obušek. Au, to bude bolet, přikrčil jsem se a objal Ara, který měl evidentně větší bobky, než já.

Podpatky klapaly stejně, jako drkotaly naše zuby.

„Baf!“ vybafla nás zezhora. Když ale lezla na Arův trůn, nepočítala se svou silou, která trůn převrhla. Spadl a ona s ním. Na koho? Na mě určitě ne.

 

Když se oba vzpamatovali z nečekané srážky, vykřikla Sulpicia nadšeně: „Mám tě, ty lumpe!“ A už si odváděla Ara v poutech.

„Jsem nevinný!“ křičel s hranou přesvědčivostí a stihl mi ještě rty naznačit, abych nezapomněl na jeho rozkaz. Vrrr.

Tryskem jsem se ocitl před dveřmi a zatarasil jim cestu.

„Dovolte mi, seržantko, provést výslech.“ Bože, to muselo znět divně, když vezmu v úvahu, jak ho určitě chtěla vyslechnout ona. Postel, provaz, pouta. „Nebo radši ne.“

„V pohodě, mám ti ho přivázat?“ zeptala se.

„Vy jste mi dobytkové!“ ozval se Alecův hlas.

Všichni tři jsme vzhlédli k trojčlenné skupince, k Eri, ze které byla upírka, k Demetrimu, a Alecovi.

„No, heleme se, kdo je tady.“ Založil jsem si ruce na hruď a propaloval to malý kuře vraždícím pohledem panenky Chucky.

„Kdo je tady?“ podivil se Alec poplašeně a nedočkavě se rozhlížel kolem sebe. Vůbec to nepochopil. Nebo…

„Alec je tady.“ Hrál jsem s ním jeho hru.

„Alec je tady?“ opakoval po mně.

„Jop, Alec je tady. Alec je Volteře. Alec by se neměl ani zouvat. Alec by se měl spíš pomodlit. Protože Alec za chvíli dostane přes držku. A Alec umře,“ věštil jsem mu budoucnost.

„Mám povoleno Aleca zabít? Ne, spíš Aleca uškrtit?“ zeptal jsem se jen tak naokraj Ara.

Vyjukaně na mě koukal a přikývl.

„Posluž si, ale nevím, jak chceš tolik Aleců zabít.“ Aro se podrbal na hlavě.

„Je skvělý být doma,“ řekla Eri s úsměvem.

„Mi povídej, všude dobře, doma nejlíp,“ odvětil Demetri.

 

To už se do sálu nahrnula celá rodinka, kromě přivázaného metalisty.

„Jé, tě péro,“ jásal Marcus. „Dáte si nějaký drink?“

Demetri se na mě podezíravě a s otázkou v očích podíval.

„Smíchává krev turistů z různých zemí,“ vysvětlil jsem.

„Je to na tuty boží,“ přisadil si Marcus a hopkal kolem nich. „Na takové upíří mojito potřebujete čtyři centilitry krve od Skota, který umí hrát na dudy, pět kapek limetkového sirupu smíchaného s krví Číňana – pro barvu - a dva centilitry pravého, nefalšovaného a vypaseného Eskymáka, aby bylo pitíčko pěkně studený,“ vyprávěl nám se zaujetím a zběsile k tomu přikyvoval.

„A z čeho je Sex on the beach?“ zajímala se Eri.

Marcus se vědoucně ušklíbl. „Co bys řekla, baby? Přece z sexu na pláži.“

Na to hned Demetri zavrčel a majetnicky ji objal. Já chci taky zvířátko, pomyslel jsem si smutně.

„Ani jste neposlali čumkartů!“ ozval se poprvé za celou dobu Caius ve svých sluchátkách, se kterými mohl chytat HBO.

„Čum kam?“ zeptal se zmateně Alec. Zaslechl jsem zvuk traktoru. Aha, to znamenalo, že teprve nastartoval mozek.

„Myslí pohled,“ vysvětlil jsem mu. Nechci se opakovat, ale prostě musím, jinak to nejde: Já jsem ták chytrý.

Z nenadání přistoupil k Alecovi Aro a objal ho kolem ramen. „Víš, synu, musíme si promluvit. Nechtěl by ses náhodou taťkovi svěřit, proč jsi zničil hrad? Máš vůbec představu, kolik mě stálo upírů z gardy, když pro mě dobývali tenhle hrad?“ Stále byl klidný, což bylo zvláštní.

„Hodně?“ hádal Alec a byl trochu vyvedený z míry. To se u něj jen tak nestávalo.

„Přesně tak, synku. Hodně málo. Za trest, sluníčko, vymaluješ místo Felixe celý hrad. Kapišto, mia more?“

„Sí, muchacha,“ odpověděl mu a poplácal Ara po hlavě, takže mu upadl kus paruky. Do krtečkovy jámy i s kalhotky! On má lysou pěšinku!

Já se chtěl smát, fakt že jo, ale nechtěl jsem se opičit po ostatních.

 

Erika

Miluju, když je rodina pohromadě, pomyslela jsem si a dál v klidném objetí svého sexy upíra pozorovala naši rodinnou idylku.

Najednou se ozvalo kňučení. Alecova taška se začala hýbat tak prudce, že ji musel pustit.

Vylezl z ní ještě napůl omámený Seth. Vyplivnul kost, kterou měl zaraženou v puse.

„Hráblo ti?!“ obořil se na Aleca. „Jestli to uděláš zase, tak ti příště tu kost nacpu do prdele!“ Proměnil se na vlka a utekl.

„Hele, utekl ti porcelán.“ Demetri zadržoval smích.

Alec běžel za ním a volal: „Vrať se, čajový šálku!“

„Jů, štěňátko!“ zajásal tleskající Aro a utíkal za nimi.

 

Vypadali jsme jako velká, stará, šťastná, milující, hravá, přátelská, ochotná, drzá, upovídaná, talentovaná, se smyslem pro humor, občas vypatlaná, jarní, letní, zimní, sportovně založená, pořád hladová, Alecem posedlá a hlavně - upíří rodina.

 

Dobře, tak zvířátka, no.

 


 

 

THE END!

Poslední kapitolka (Nezapomeňte na bonus :D) je za vámi a mně nezbývá nic jiného, než vám poděkovat za to, že jste se do téhle skoro - parodie pustili. :)

Děkuju všem, co četli i nedočetli, a nejvíc těm, kteří zůstali do konce a komentovali, hnali mě dopředu a žádali další kapitolky, a to vše i přes mou velkou absenci, za kterou se opravdu moc omlouvám.

Ještě jednou moc díky. :)

P. S.: Byly dotazy na skutečné jméno metalisty. Popravdě žádné neměl. :D Je to prostě jen metalista, který tam ve skutečnosti ani neměl figurovat.


> BONUS <




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 27. kapitola - The End:

 1 2   Další »
28.02.2015 [22:24]

TeenStarAk by ma čakal súd za to, že vo vysokých teplotách a s upchatým nosom sedím pricapená k obrazovke notebooku a smejem sa ako vykastrovaný kentaurus aj cez to, že mi moje dutiny nedávajú možnosť nádychu, verdikt by bol jasný. Vinná. Som vinná a som na to hrdá! Emoticon
Ja už ani neviem, koľkýkrát túto poviedku čítam, ale... zbožňujem ju. Tak veľmi ju milujem. Emoticon
A síce mám priamo pred očami komentáre spred pár rokov, nemôžem si pomôcť a musím ti dať opäť vedieť, aká som ti veľmi vďačná za toto dielo. Emoticon Popravde, ani ja sama neviem, koľkokrát som túto poviedku už zhltla, ale tak trikrát to je už určite. Emoticon Toto ma naozaj nikdy neunaví... Emoticon
Ďakujem ti za prekrásne spomienky na TW fan-fiction, ktoré v mojej mysli hrdo reprezentuješ. Emoticon Si naozaj výnimočná autorka. Emoticon Emoticon

21.08.2012 [22:35]

Elisme7moc děkuju Emoticon

12. 1
21.08.2012 [18:12]

najlepsi poviedka aku som kedy citala . Parkrat som sa valala po zemi no vlatne dost casto
Emoticon . A asi tri krat som bola vdaka nej hore celu noc , lebosom to zacala citat ked uz bola dokoncena a proste my to nedalo spat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18.05.2012 [3:56]

marketasakyKrásný. :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. galka301
19.11.2011 [16:38]

uzasna poviedka.uz si o mne doma mysleli,ci nepotrebujem navstivit lekara,ked som sa zacala smiat jak..... no nic Emoticon .mohlo by byt viac takychto "rozpravociek! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.10.2011 [16:14]

AddyCullenhaaaaa :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon v Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Petronela webmaster
14.08.2011 [20:55]

PetronelaTak jo, ty hlody, kterými jsi zasobovala celou tuhle povídku mě skutečně někdy dostávaly do kolem (spíš bych měla říct skoro pořád).
Parodie sice nemám zrovna moc ráda, ale tohle nebylo moc přepísklé a dalo se to číst Emoticon.
No a vím, že jsem ti na začátku slibovala dlouhý komentář, ale teď se na něj skutečně nějak nezmůžu, promiň. Ale povídka byla fakt moc dobrá Emoticon

10.08.2011 [18:57]

TeenStarTy kokso! Emoticon Tá poviedka bola vážne nárez, tý jo! Emoticon
Bolo to vážne úžasné! Vďaka Tebe som začala mať rada strašne Volturiovcov. Najmä Aleca, ak sa mám priznať. Emoticon Emoticon A Jahôdku, samozrejme. Emoticon Emoticon
Nemám veľký talent na dlhé komentáre. Nie, žeby som ich nepísala, ale ak ich píšem, sú to samé kraviny. Emoticon Ako vždy. Emoticon
Síce ma na tejto poviedke na začiatku chytili najmä tie hlášky, postupne som sa strašne zahĺbila do deja a tie hlášky už zrazu neboli až také dôležité. Emoticon Ale bez nich by to, predsa len, nebolo ono. Emoticon
Je to jedna z najúžasnejších poviedok, po ktorej ostane nie len super pocit, ale aj obrovská svalovka na bruchu. Ktorá za to rozhodne stojí. Emoticon
Musím Ti za poviedku rozhodne poďakovať a pogratulovať Ti k takémuto skvostu. Emoticon Ešte ma síce čaká BONUS, no čítala som ho včera. Okey, idem si ho prečítať aj dnes, už sa naň teším ako blcha.

Wuhú! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.08.2011 [15:37]

Elisme7Děkuju vám. Emoticon Aspoň pár z vás došlo do konce, a to mě těší. Emoticon

10.08.2011 [13:56]

FranzySuper sice jsem povídku četla až teď, ale moc se mi líbila a tak jsem se u ní nasmála, že jsem spadla z pohovky. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Máš super talent pro srandovní hlášky. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!