Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 24. kapitola

Sice jsem předtím slíbila, že se chystá poslední kapitolka, ale tohle ještě není ona. :D Trošku se mi to protáhlo, a tak jsem to musela rozdělit.
Co se bude dít? Zezačátku trošku nuda, pak přijde Vicky a na konci vás trochu napnu. :)
Přeju pohodové čtení.

05.06.2011 (14:30) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2199×

 

„Kapitáne Bůne, jsme připraveni k vylodění… Počkejte na rozkaz, námořníku. Kachničky musí zaútočit jako první… Kapitáne! Kapitáne! Zasáhly mě. Umírám… Houby umíráte. Utřete si to peří u huby a připravte děla.“ Z koupelny se ozývaly dialogy, kde si Alec povídal sám se sebou.

Nedokázal jsem se tvářit chytře, nešlo to. Něco drclo na zem a Eri nebyla na posteli.

„Lásko?“ Naklonil jsem se přes celou délku postele. Eri se válela na zemi a svíjela se v křečích.

„Já ho žeru,“ vydechla přerývavě mezi nádechy.

„Ty jedna prohnaná žlutá kachničko! Chytej granát!“ vykřikl znovu Alec a ozvala se rána, jak musel plácnout do vody, aby napodobil výbuch.

24. kapitola

 

Demetri

„Kapitáne, hlásím, že všechny kachničky jsou na dně vany… Výborně námořníku. Máme nějaké ztráty?... Ano, kapitáne. Přežili jsme jenom my dva… Vážně? Co budeme dělat?... Zaútočil bych pro jistotu i na mýdla, kapitáne… Skvělý nápad. Je načase, aby ty kluzké mrchy někdo dostal.“

Přetočil jsem se na posteli na bok a podíval se směrem ke koupelně. Pořád se tam svítilo a vycházely z ní dokola tyhle rozmluvy. Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin. To pako tam sedělo šest hodin! Erika mezitím usnula v mém náručí. Vůbec jsme si neužili. Štvalo mě to. A koho by ne?

Rozzuřený a plný odhodlání jsem odsunul Eri na druhou stranu postele. Šlo to ztěží, protože se mi zuby zakousla do ruky. Říkala, že chce trénovat na upírku, ale to jsem nevěděl, že budu pokusná panna.

Vstal jsem z postele, protáhl si bicepsy a hodlal vykopat tu akvabelu z koupelny, i kdybych se měl namočit.

Zaklepal jsem na dveře. Aleca jsem sice nahého už viděl, ale zachoval jsem si aspoň kousek cti.

Nejdřív jsem nakoukl malou škvírkou. Než jsem se stačil zorientovat, někdo – nemá smysl hádat, kdo to byl – mi nastříkal vodu do obličeje. Setřel jsem ji z obličeje a hněvivě ho zabíjel pohledem.

Že by ho trápily výčitky, se říct nedalo. Seděl tam s kohoutem na hlavě, kterého si udělal z vody a šampónu, a culil se na mě.

„Myslím, že vím, kdo je ten špión, kapitáne. Má to velkou hlavu, vypadá, jako by mě chtěl zabít, ale jsem si jistý, že je to v jádru velmi milé a citlivoučké stvoření,“ pokoušel se mě na poslední chvíli obměkčit.

„Víš vůbec, jak dlouho tady jseš?“

„Ne, ale ty zase víš, že se mám rád caky caky,“ řekl dotčeně, nebo to opět jen hrál.

„Dobře, tak z jinýho soudku…“

„Krve?“ skočil mi do řeči. Svěsil jsem poraženecky rameny.

„Klíďo, píďo. Takže, víš, tak nějak jsme s Eri plánovali, že si spolu trochu… to… uděláme pro sebe chvilku, chápeš?“

Chvíli se soustředil a pak radostně vyhrkl: „Já má chvilek hned několik, můžu se podělit.“

„Ne! Chceme být sami. Erika, já…“

„A já!“ vypískl.

„Ty ne! Jenom my dva, chápeš? Fajn, fajn, fajn, vysvětlím ti to jinak, ok? Muž je s ženou, kterou miluje. A když mají možnost být takhle spolu a sami, tak by se rádi…“

„Vzali? Bylo na čase Eri požádat o ruku, ona je fajn rošťa.“ Faktem bylo, že mě překvapil. Vzít se? Jednou tu řeč o svatbě byla, ale copak já bych byl dobrý manžel? Sdílet společné lože? To by nebyl žádný problém, na to bych nepotřeboval ani ty lože. Ale dělit se třeba o jídlo? Nepřipadalo v úvahu. Věděl jsem, jak je mlsná.

„Nad čím přemýšlíš?“ zajímal se.

„Alecu, co si myslíš o manželství?“

„Nic moc, proč?“ Podíval se na mě, „Ho, ho, Demetri, brzdi, jsme spolu už dlouho, ale všechno má své meze.“

„O čem to mluvíš?“ Nechápal jsem.

„Ups. Tys asi nemyslel manželství mezi tebou a mnou,“ rozesmál se, „já už se fakt lekl.“ Nerozmýšlel jsem se nad jeho domněnkami, k mému překvapení jsem z nich už ani nebyl překvapený. Šel jsem blíž k vaně, abych si sedl na židli, která tam stála. Potřeboval jsem si prostě sednout, aby se mi líp přemýšlelo. Jenže copak se někdy stalo, abych prošel po rovné plošině bez nehody? Ne, nestalo. Uklouzl jsem na mýdle, povalujícím se na zemi.

„Kapitáne, kapitáne, jedno mýdlo se odklouzalo… Zamiřte dělo! Pál!“ Alec hodil po mýdle hřeben.

„Ať jsi do minuty venku!“ zavrčel jsem zlobně kvůli svému pádu, za který jsem si stejně mohl sám, a šel zpátky do pokoje, třískl jsem dveřmi, a až pozdě si uvědomil, že Eri spala.

„Demi, co se stalo?“ řekla ospalým hlasem.

„Já se ženit nebudu, prostě ne. Svatba je jen kus papíru, kterým si něco dokazuješ.“

„Mluvila jsem snad o svatbě?“ Tvářila se zmateně.

„Ne, ale budeš chtít. To, že Edward si chce vzít Bellu neznamená, že chci to stejný. Já nejsem Edward Cullen. Jsem Volturi!“

„A furt mi to musíš cpát?“ Stoupla si přímo přede mě. „O žádný svatbě nesním, jasný.“

„Fakt ne?“ zeptal jsem se klidněji.

„Ne, tak nehysterči, ok?“ Spadl mi velký kámen ze srdce, pokud neberu v potaz, že moje srdce je skutečný kámen.

„Omlouvám se.“ Chtěl jsem zachránit celou situaci. „Asi jsem dostal krámy.“ Poznal jsem na ní, že se snaží neusmívat, ale bylo jí to prd platný.

„Demetri, tohle půjde na Facebook, budeš první upír, co dostal krámy,“ ozval se z koupelny řehtající Alec.

Zabalil jsem Eri do své náruče a zašeptal slova lásky: „Miluju tě.“

„To máš blbý,“ řekla a usmívala se.

„Potvůrko.“ Neuvěřitelný, jak dlouho jsem musel čekat na tu pravou, proběhlo mi myslí.

V nočním stolku mi zazvonil mobil. Loudavým krokem jsem se k němu dovalil a přijal hovor.

„Slyším.“

„Alice měla vizi,“ řekl Edward a zněl neklidně.

„Hned jsme tam.“

„Dobře.“ Zavěsil. Otočil jsem se na Eri, poznala podle mého výrazu, že něco není v pořádku.

„Je čas?“ zeptala se a skousla si dolní ret. Přikývl jsem na souhlas. „Nechci tu zůstat sama.“

„Zůstaneš u Cullenů doma s Bellou, pokud se jí nepodařilo Edwarda přesvědčit, aby ji vzal s sebou. Ale to si nemyslím.“

 

Po hodině vytahování Aleca z vany jsme ho nabrali do auta, připevnili k dětské sedačce, kterou Eri vyštrachala ve sklepě. Alec totiž pořád zdrhal do vany, a tak jsme se museli pojistit.

Během půl hodinky cesty autem jsme parkovali před vilkou, kde už stáli vlkodlaci. Pocítil jsem slabou vlnu nedůvěry. Věděl jsem, že mně a Alecovi neublíží, ale kdyby se o nich dozvěděli další z Volturiů, mohl by to být problém, opravdu obrovský. Aro by je chtěl do Volterry a z těch chlupů, co by za sebou nechávali, bych si upletl svetr. Otřásl jsem se znechucením. Neměl jsem rád chlupaté věci.

Z myšlení mě probralo zaklepání na okýnko. Leknutím jsem nadskočil, Emmett se zazubil a zamával mi.

Vystoupili jsme z auta a připojili se k ostatním, k nimž se už přidala i Cullenovic rodinka.

„Jste si jisti, že do toho jdete s námi?“ ujišťoval se Carlisle a věnoval mně i Alecovi tázavý pohled.

„Bude to sranda!“ zavískl radostně Alec. „Těším se, až se s nimi pořádně pomazlíme. Jo, a abych nezapomněl, beru si černovlásky.“

„Myslel jsem, že seš na blondsky?“ zajímal jsem se.

„Blondsky? Už ne.“

„Že bys strávil moc času s žlutýma kachničkami?“ provokoval jsem, při čemž jsem si vysloužil vypláznutí jazyka.¨

„Ninja!“ vykřikla babča a vyskočila z okna z prvního patra. Byla oblečená do úboru na karate, včetně pásky přes čelo.

„Babča koukala celou noc na Kung - Fu pandu,“ vysvětlil nám Emmett. Musel zaznamenat šokované výrazy v naších tvářích.

„Bába jedna otravná,“ zamumlal Carlisle, aby ho nikdo neslyšel, měl tu smůlu, že jsem stál vedle něj.

„Cos říkal, zeťáčku?“ Natočila se k němu uchem babča.

„Nic, nic,“ vyhrkl vyplašeně Carlisle, „ona má snad uši všude,“ dopověděl ještě tišším zabrbláním.

Děkovně se na mě podíval, když jsem ho poplácal po rameni. „Buď rád, že tohle doma nemáš.“

„Carlisle, mám Ara. Zapomněls?“ Soucitně jsme si povzdechli a zaměřili se na Edwarda, který si odkašlal. Šmarkote Josef, asi něco říkal a já neměl ponětí, co.

Carlisle se ke mně natočil a loktem šťouchl. „Hej, neslyšels, co říkal?“

„Nemám páru, ale zeptám se Eri.“ Naklonil jsem se k Eri a zašeptal jí do ouška. „Zlatíčko, nevíš, co Edward před chvilkou říkal? Nějak jsem ho neposlouchal.“ Nevinně jsem se ušklíbl.

„On něco říkal?!“ zarazila se Eri.

„Zeptej se dál.“ Pokynul jsem hlavou k Alecovi, který vedle ní stál. Eri se k němu natočila a vyžádala jeho pozornost. Zeptala se ho, ale on jen zavrtěl hlavou, a pak se chtěl se zeptat Jacoba, stojícího kousek od něj, ale zarazil se. Ti dva spolu totiž nemluvili. Jacob byl uražený ještě za minulý incident, kdy se Alec přiznal, že už vlkodlaky z La Push, kromě Setha, nemá rád.

Alecovi nezbývalo nic jiného, než na Jacoba promluvit. Jacob jeho dotaz ignoroval, jenže jeho srdce bylo až moc dobré, a tak nakonec odpověděl, že nemá tucha. Sakra! Copak Edwarda nikdo neposlouchal?

Podíval jsem se po ostatních. Bella! Ta přece musí hltat každé jeho slovo. Na tuty to bude vědět.

Znovu jsem předal vzkaz Eri, aby ho předala ostatním až k Belle. Jakmile se k ní vzkaz Co říkal Edward? donesl, pohotově odpověděla. Pomalu, ale jistě její odpověď kolovala zpátky k nám. Hrozně jsem se těšil. Byla to legrace. Taková menší rodinná hra.

Když se blížily Eriny rty k mému uchu s odpovědí, za odměnu jsem ji políbil. Šikulka moje.

Obrátil jsem se na Carlisle, abych se s ním o odpověď podělil. „Neříkal nic.“

„Fakt?“ divil se Carlík.

„Chtěl jsem vám něco oznámit,“ promluvil Edward. Našpicoval jsem uši, abych už nic nepromeškal. „Rozhodl jsem se, že…“

„Já se na to můžu, kurník šopa,“ zlobil se Carlík. Obrátil jsem k němu pozornost. Mačkal zběsile na telefonu tlačítka. Že by nějaká horká sms? říkal jsem si. Podíval jsem se pozorněji na displej. Carlík řídil auto Mustanga, hnal se zběsile ulicemi a snažil se přejet starý babči, které přecházely po přechodu.

„Támhle se ti jedna schovala za sloup. No, přesně tam – na tom chodníku. Dej jí co proto.“ Zažral jsem se s ním do hry a zase neslyšel, co říkal Edward. No tě pic, to abychom si znovu zahráli na tichou poštu.

„Eri?“ zašeptal jsem.

„Edward s vámi nepůjde do boje. Na žádost Belly zůstane tady s ní a se mnou,“ vybalila na mě spršku informací.

„Cos říkala?“ zazubil jsem se na ni provokativně. Nasadila liščí úsměv a otočila se na Aleca, pokynula mi hlavou. Ten se na mě natěšeně podíval, přistoupil blíž a silně mě štípnul.

„Že tě miluju,“ odpověděla po chvilce Erika.

„To mám docela blbý,“ zatvářil jsem se kysele a hladil se po zadku. Proč vždycky do zadku? Copak nechápou, že je to nejbolavější místo na těle?!

Edward zůstal s Bellou a Erikou v domě. My ostatní jsme vymysleli strategický plán, s kterým jsme chtěli vyrukovat na ty naše novorozené pusinky.

 

Erika

 

Nervozitou jsem přecházela sem a tam po obývacím pokoji. Začala jsem pěkně litovat, že nejsem upírkou a nemůžu pomoct Demetrimu. Místo toho jsme se schovávali jako krysy, zatímco ostatní bojovali.

„Jsou všichni v pořádku?“ strachovala se Bella a celá se klepala.

„Určitě,“ uklidňoval ji Edward. Taky jsem chtěla utěšit. Měla jsem panickou hrůzu z toho, že se něco stane Demimu, Alecovi či vlkodlačkům. To by totiž Alec nepřežil, ať předstírá nezájem vůči nim, jak chce.

„Musím na vzduch,“ řekla jsem a šla na verandu. Díky skleněným oknům jsem byla Edwardovi stále na očích.

„Byla to past!“ zavrčel zničehonic Ed a postavil se přede mě. Bellu si držel blízko u sebe. „Je tady, mrcha.“

„K-kdo?“ vyzvídala koktavě Bella.

„Victoria. Jenže tu není sama. Má garde.“

Před námi se zjevila zrzka s kudrnatými vlasy. Po její levici se zjevil Riley. On je upír? Jak to, že jsem ho neprokoukla?

„Pomsta je sladká, výprdci,“ zakřičela s pobaveným hlasem Victoria. „Riley, víš, co dělat. Miláčku, nezklam mě,“ dodala a zaútočila na Edwarda. Ten se bránil a bojovali mezi sebou jako divoká zvířata. Nestíhala jsem jejich rychlé pohyby, a tak nemohla s jistotou určit, kdo vede.

Ze soustředění mě vyrušilo hlasité polknutí Belly. Riley se k nám přibližoval a v rudých očích se mu zračila nenávist a chuť po zabití.

„Riley, nedělej to,“ zaprosila jsem ho. „To jsem přece já, Erika.“

„Vím, kdo jsi, prcku. Tobě neublížím, ale pokud jde o ni… Nemám jinou možnost, promiň,“ řekl hlasem plným odhodlání.

„Bella je moje sestra,“ zdržovala jsem. Ale pak se ozvalo Edwardovo bolestné zavrčení, čímž si vyžádal náš strachující pohled. Riley využil našeho rozptýlení a vrhl se na Bellu. Musela jsem být zralá do blázince, protože jsem ji odstrčila stranou a ocitla se v ocelovém sevření Rileyho. Na nic nečekal.

---

Riley na nic nečekal. Ale zakousne se do Eriky, promění ji v upírku? Příště...

Nechci znovu slibovat, že ta příští kapitolka bude poslední, protože sama nevím, co mě zas napadne. :D

Jinak se omlouvám za tak dlouhou absenci - ale patřila jsem k „pokusným králíkům" nové státní maturity a nechtěla jsem to podcenit.

Snad se bude kapitola alespoň trošku líbit. Budu ráda za každý komentář. :)

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 24. kapitola:

Pokračování Aleca v koupelně bylo super. Potom ten Demetri a jeho strach ze svatby byl perfektní - to jeho opakování "Já nejsem Cullen, já jsem Volturi" to bylo fajn .
Tichá pošta se moc vydařila - bylo velmi zábavné si je tak všechny představit. Teď jsem jenom zvědavá, co se bude dít

Panebože, Elisme! Tá prvá polovica kapitoly bola proste božská! Tak som sa nenasmiala už pekne dlho.
Ja sa nemôžem dočkať pokračovania!

Sice po hooodně dlouhé době, ale úžasné
Já z toho Aleca mám bolavou bránici
A babča s Carlislem...to bylo bestovní
A Vicky: "Pomsta je sladká, výprdci!" Z toho jsem málem spadla pod stůl.
Ale chudák Eri, co se s ní stane, to netuším .

krásná kapitolka už se těším na další dílek

Sio, slaďoulince se tě bojím
verco, já vím, omlouvám se a vynahradím to
Blotiku, kniha asi nevyjde Blbosti nikdo nevydává ... ale kdo si počká, ten se dočká (i třeba malýho překvápka - uvidíme )

johanko, belle, lelus, merketasaky, díky moc holky
simiik, děkuju za komentík - snad jen můžu prozradit, že ve Forks se toho už moc neuděje ... chybí mi Volterra
NissiBell, přeju hodně trpělivosti

ještě jednou díky všem - lepší comeback jsem si nemohla přát

Žádnou jinou kapitolu z téhle povídky jsem nečetla, ale asi získala moje srdce! Jdu to všechno přečíst!!!

Páni!!! Sice po moooc dlouhé době, ale je to skvělé!!! Alec - ten je sám o sobě volterský bůh srandy, v tvém podání se mi úplně moc líbí. Carlisle - můj oblíbenec, takže ho budu vychvalovat všude. Babča řádila, jak za mlada, uvidíme jak se ještě projeví A nakonec Demetri, ten je tak sladkej, úžasněj a prostě dokonalej

co nejdříve další

krása:D

skvělá kapitolka, Alec a kachničky

Přidat komentář:

Nick:

Text: