Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 23. kapitola


Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 23. kapitolaNa návštěvu přijede babča, ale moc od ní nečekejte. Vmíchala si mi tam, ani jsem nepostřehla jak. :D Když se zdá být všechno v pořádku, jen tak v klídku si přicupitá do Forks Victoria. Eri se s Demim připravují na boj. Jak?

 

> Demetri

Všichni běhali jako splašení a dávali všecičko do perfektní – podle nich – podoby.

„Pět minut!“ zvolala Alice a celý Cullenovic klan se srovnal do řady. Měl jsem chuť se před ně postavit a zvolat: Tak, vojáci, záchrana vlasti je jen v našich upířích rukou.

Edwardovi cukaly koutky úst a podíval se na mě typickým pohledem To myslíš vážně. Zamračil jsem se a poslal mu v myšlenkách, že porušuje autorská práva, když se snaží bez dovolení nabourat do mé makovice.

„Přehlídka tučňáků?“ poznamenal Alec a sešel společně s Erikou ze schodů dolů. Stoupli si vedle mě.

„Měli byste se taky zařadit,“ radil nám Carlisle a divně se u toho svíjel.

„Mě by fakt zajímalo, co je to za bábu,“ zavrtěl nechápavě hlavou Alec.

 

„To je mi přivítání,“ ozval se ode dveří hlas naší návštěvy.

Podíval jsem se směrem ke dveřím, v nich stála drobná starší babička. Měla popelavě šedé vlasy, učesané do drdolu. Nepobíral jsem, jak se jí může někdo bát a ještě k tomu Carlisle.

„Babi!“ zvolaly všechny dětičky, včetně Carlislea, jako modlitbu.

„Podívej, jaký má bába voči.“ Strčil do mě Alec. „Jako dvě zlatý cihličky. Dvě zlatý cihličky naší babičky.“

„Alecu, nedělej opičky. Musí být vegetariánkou nejmíň celá tisíciletí.“

„Ale kdepak,“ vmíchala se do našeho „nenápadného“ rozhovoru babča, „za ty vděčím rumu.“

„Rumu?“ opakoval jsem užasle a nevěřícně. „Vždyť je odpornej, žádnému upírovi nechutná. Dokonce jsem ho sám zkoušel a… Není to bůhví jaká ňamka.“

„Já jsem ho donutila, aby mi chutnal.“ Nespouštěla ze mě pohled a po chvilce svůdně mrkla.

Na paži mě něco zalechtalo. Shlédl jsem na ni a viděl, jak se mě Eri pokouší štípnout.

„Bolí tě to vůbec?“

„Ne, ale mohl bych dělat, že jo, pro efekt. Mohl bych vypísknout, zakňučet nebo…“ Podíval jsem se na její nádobíčko.

„Au!“ vyjekl jsem, když mě někdo štípl do zadku. Prudce jsem se otočil. Za mnou stál Alec a tvářil se jako neviňátko. „Proč jsi to udělal?“

„Od ní nic necítíš, ale ode mě ano,“ zazubil se.

Hladil jsem se po bolavém zadku a zaměřil se na svoji rošťu. „A proč jsi to udělala ty?“

„Proč bys řekl?“ zamračila se a založila ruce v bok.

„Ale hrdlišky, přece byste se teď nekoškovali,“ šišlal Alec, pak se ke mně naklonil a vyčítavě pronesl: „Fakt ti nevím, kámo, jak to děláš, že po tobě jdou všecičky nejhezčí baby.“ Podíval se na mě s hranou vyčítavostí a rozesmál se. Jak se tenhle trpaslík může troufat nazývat upírem?

 

„Vysvětlí mi tady zatraceně někdo, co dělají Volturiovi ve Forks?“ ozvala se nakrknutá babča jako vůdkyně. „Carlisle, postav se rovně! Edwarde, vytáhni si ruce z kapes. Emmette, netvař se, jako bys koukal na komedii s Jackie Chanem,“ komandovala jednoho a vzápětí i další, „Jazzíku, pověz všechno babičce.“

Jasper si oddychl, že žádnou výtku nezaslechl, a už vyprávěl celou pravdu pěkně popořádku: „No,“ začal, „tady Erika je sestra Belly, která je přítelkyní Edwarda…“

„Správně, mám přítelkyni,“ řekl Edward vítězoslavně a pokynul Jazzmanovi, aby pokračoval.

„Erika odjela jednou do Itálie, tam potkala Demetriho a byla z toho lásky jako hrom. Teď Aro chce, aby byla Eri upírkou, jenže ona se nejdřív chtěla rozloučit s tátou.“ Babča jen přikyvovala a pak udiveně pozvedla obočí.

„A jak se vůbec má náš královský vyschlý rohlík?“ vyzvídala.

„Aro?“ ujal se radostně slova Alec. „Začal hulit, poslouchá metal a má přítelkyni Sulpícii,“ odpověděl jí.

„Na starý kolena?“

„Měla byste ho vidět, ale… nechte si návštěvu na jindy. Teď bude jaksi zaneprázdněný.“ Hodila po něm zvídavý kukuč.

„Vyhodil Volterru do vzduchu,“ vysvětlil jsem. Ani nevím, proč jsem čekal jinou reakci, než byl záchvat smíchu. Každý takhle reagoval, tak proč ne ona.

„Hodný chlapeček,“ pochválila Aleca, když se jakžtakž uklidnila.

Nečekaně se rozrazily hlavní vstupní dveře. Udýchaný Jacob přiskočil po čtyřech a málem vypustil duši. „Pijavice, Bello, Eriko a vy… něco šedivýho,“ oslovil divně babču a pokračoval, „máme velký problém, a tím velký myslím opravdu obrovský. A tím obrovským myslím megální. A tím megálním myslím…“

„Co přejít rovnou k věci, Jacobe,“ zabručela na něj Rosalie.

„Victorie a její armáda. Jsou tady. Paul je zahlédl na hlídce.“

„Kdo je Victoria?“ reagovala Eri. Nebyla jediná, kdo nechápal, já s Alecem a s babčou jsme byli taky mimo provoz, přesně jako automaty na nápoje. Někdo hodí do nefunkčního automatu dvacku a má z toho h… hroznej vztek.

„Victoria chce zabít Bellu, protože se chce pomstít Edovi za smrt jejího chotě,“ ujal se slova Jasper.

„Kotě? Jaký kotě?“ ptal se celý zmatený – ťutínek - Alec a drbal se na hlavě. „Asi jsem dostal blechy od těch zatracených psů,“ stěžoval si.

„Myslel jsem, že nás máš rád!“ Jacob se cítil dotčeně a na truc otočil hlavu jinam.

„Bejvávalo. Jediný Seth mi nevadí,“ vysvětlil mu na oplátku. „A taky že si ho vezmu do Volterry,“ už mručel spíš pro sebe, aby ho nikdo nezaslechl. Jenže se mu to jaksi nepovedlo. Slyšel jsem ho a v žádným případě to nedovolím. On si tam přivede nějaký psisko a na mě bude dlabat. Tsss.

„Proč jsem nic neviděla?“ zuřila Alice a přecházela po místnosti.

„Museli se rozhodnout na poslední chvíli,“ odpověděl jí Jazz.

„Hezký, brácho, to by nám nedocvaklo,“ posmíval se Emmett.

„Musíme zdrhnout, jiné východisko není,“ ozval se poprvé za celou dobu Carlisle.

„Cos to řekl?“ vyjela na něj babča. Uf, vážně na něj má pifku.

„Musíme bojovat,“ opravil se.

„No proto.“

Alice se zhluboka nadechla a vyskočila z řady: „Před bojem se půjde na…“ Ucítil jsem jen slabý závan větru. Rozhlídl jsem se kolem a v obýváku jsme zůstali jen my dva. Kam všichni zdrhli? říkal jsem si, dokud jsem se nepodíval na Alice a dolary vyfocené v jejích očích.

„O-ou.“ A už jsem byl připraven k útěku, když najednou nasadila psí oči, přesně takové jako kočička ve Shrekovi. Copak se tomu dalo odolat?

„Alice, víš… já a nákupy, to nejde moc dohromady, ale můžu ti za sebe sehnat náhradu,“ nabídl jsem jí, protože mě skutečně napadl skvělý kandidát. Aspoň budu mít chvilku klid a budu moct být s Eri o samotě.

Pořádně jsem se zaposlouchal a zjistil, že moje oběť, kterou jsem potřeboval, byla v kuchyni.

„Nastartuj porsche, během pár vteřin ho tam máš mít,“ slíbil jsem Alice. Zamrkala radostně řasami jako panenka a zmizela.

„Alecu!“ zavolal jsem na svou oběť.

Z kuchyně vykoukla jeho hlava, rozhlídl se kolem a po zjištění, že je vzduch čistý, si to nakráčel přímo ke mně.

„Hm?“ Kousl si do citrónu. Chtěl jsem se zeptat, proč to dělá, ale nebyl jsem si jistý, zda bych jeho „rozumnou“ odpověď psychicky zvládl.

„Obleč se do něčeho slušivýho, potřebujeme, abys se mnou zajel pro věci na… na boj! Budu čekat v porsche, ok?“ Přikývl.

 

Pocítil jsem vůči němu menší výčitky svědomí, opravdu mi ho bylo líto, Alice byla nákupní guru a s těmi si není radno zahrávat.

Zaplul jsem do pokoje, kde byla Eri s Bellou a Edwardem.

„Chci nějak pomoct.“ Zaslechl jsem žadonit Bellu, když jsem bez zaklepání vstoupil.

„Nepřipadá v úvahu,“ odbyl ji Edward.

„O co go?“ zajímal jsem se. Edward se na mě podíval a ukázal na Bellu.

„Chtěla by nám pomoct, chce, abych ji vzal s sebou do boje. Chápeš to?“

„Cože?! Zkus říct, Eri, něco podobnýho a pomůžu ti já, to ti slibuju.“ Podíval jsem se na ni nejdřív výhružně, a pak spiklenecky mrkl a sjel pohledem k výstřihu. Páni, byl jsem hladový, popravdě těžko říct na co víc, jestli na její tělo nebo její krev.

„Klídek. Vypadám snad jako terminátor?“ Rozmáchla rukama a objala mě.

„Charlie volal, potřebuje tě mít doma, tak půjdeme.“ Otočil jsem se na Edwarda. „Dáte nám vědět, až Alice něco uvidí?“

„Spolehni se.“ Potřásli si rukama. „A Demetri? Nezapomeň zajít pro jistotu na lov.“

 

***

 

Vešli jsme do domu. Byl prázdný přesně tak, jak jsem očekával.

„Tati?“ zavolala Eri. „Tati? Kde je?“ zeptala se mě. „Proč se culíš?“ Pokrčil jsem rameny. „On tu není, že ne? Ani nevolal,“ už spíš konstatovala.

„Ne, ale jsem tu já.“ Pousmála se a začala přecházet po kuchyni pomalými kroky. Houpala přitom smyslně boky, takže mi bohužel neunikl toužebný sten.

„A co s tebou?“ zeptala se nezaujatě a začala si rozepínat mikinu.

Během chvilinky seděla na kuchyňské lince. Divoce jsme se líbali, prahli po tom druhém, nemohli se dočkat, až budeme v sobě.

Opřel jsem se jednou rukou o linku, narazil jsem na něco, co jsem cítil jako peříčko. Podíval jsem se, co to bylo a celkem mě překvapilo, že to nebylo peříčko ale pěkně ostrý nůž. Nadával jsem si v duchu, že jsem byl tak neopatrný. Co by se stalo, kdybych na něj posadil Eri? To by měla o jednu díru navíc.

„Co se stalo?“ ptala se zmateně. Jen jsem zavrtěl hlavou a opět drtil svými rty ty její. Báječný pocit.

Vynesl jsem ji nahoru do jejího pokoje a opřel si ji o dveře. Měl jsem teď obě ruce volné, a tak jsem si mohl dopřávat víc slastných doteků.

„Musím být v tobě, hned,“ zamumlal jsem jí do rtů a nečekal na souhlas.

Hodil jsem ji na postel. Napadlo mě, že jsem byl možná až moc neopatrný. Nemohl jsem ji svou silou něco zlomit? Strachoval jsem se.

Jeden pohled do jejích zelených očí mi stačil, abych věděl, že je v pořádku a naše propletená těla si užívá na maximum. Viděl jsem, jak měla polootevřené oči a hořela. Cítil jsem proud její krve, jak jí ho zahřívá. Stačilo by malinko natrhnout kůži, jen tak ji rozpárat zuby. Bože, pokud její krev chutná tak dobře, jak voní, nemusel bych se ovládnout.

„Demi,tvoje oči…“ vydechla.

Nemusel jsem se ptát, co se děje. Věděl jsem to.

„Žízeň.“ Edward mě varoval.

„Myslela jsem, že mě už jako dezert nevidíš. Milovali jsme se tolikrát.“

„Vím a nevidím tě jako dezert, přísahám, že ne. Za nic na světě bych ti neublížil, ale…“ Musel jsem se nadechnout, protože jsem stále cítil tepat její klín o moje stehno. Mít tak možnost aspoň trochu ochutnat její krev, blesklo mi hlavou. „Aspoň trošku,“ zašeptal jsem a setkal se s vyděšeným výrazem. „Pro Krista, Eri, já… musím pryč, okamžitě!“ svezl jsem se z postele a  zamířil ke dveřím. Cestou jsem se nezapomněl málem přizabít o povalující oblečení.

Venku jsem se zastavil a rozmýšlel, kam půjdu. Potřeboval jsem uhasit svou žízeň co nejrychleji. Neměl jsem tak dlouho otálet. Naskýtaly se mi dvě možnosti – jít do lesa a jen uhasit nějakým zvířetem pálení v krku nebo jít do města a do syta se nakrmit.

Plížil jsem se městem a hledal vhodnou oběť, někoho samotného a na pohled opuštěného, aby se po něm nikdo nesháněl. Nakonec jsem ji našel a dospěl k pocitu blaha.

 

Když jsem se vracel, uvažoval jsem, zda Eri řeknu pravdu. Pravdu o tom, že jsem zabil člověka. Správně bych si neměl dělat výčitky, ale byla ještě člověk a mohla by být naštvaná. Byla by naštvaná? Nebo by to pochopila?

Vyběhl jsem schody a zaplul do pokoje. Seděla na posteli.

„Kotě, promiň. Nechával jsem to na poslední chvíli a no, sama víš, jak to dopadlo. Musel jsem se napít. Zabil jsem… člověka. Tak a je to venku, pokud chceš, tak se na mě můžeš zlobit, ale je to moje podstata. Nejsem jako Cullenovi, jsem Volturi a jsem na to hrdý. Pokud s tím máš problém, nedá se svítit!“

„Demetri!“ vykřikla radostně a skočila mi kolem krku. „Bála jsem se o tebe. Jsi v pořádku?“ Podíval jsem se na strop, jestli neuvidím skrytou kameru. Nikde nic.

Vyndala si z uší sluchátka. Docvaklo mi to.

„Tys neslyšela, co jsem ti před chvilkou říkal, že ne?“ ujišťoval jsem se.

„Ne. Poslouchala jsem.“ Dělá si srandu?! Já si tady vylíval city, přiznal se k vraždě a ona mě neslyšela?! Díky bohu. „Co jsi říkal?“

„Nic, kde jsme to skončili?“ nasadil jsem svůdný tón. Couvala dozadu k posteli a usmívala se. Nastartoval jsem motor, zařadil a… Bum! Zajel jsem nosem do podlahy.

Slyšel jsem jen jak rošťa nemohla smíchy popadnout dech. „Nechci vypadat jako žárlivka, takže pokud se ti líbí ten koberec, nechám vám soukromí.“

„Ha, ha.“ Zvedl jsem se na nohy a proklínal růžek koberce, který byl ohnutý a zapříčinil se o můj držkopád. „Za tohle mi zaplatíš,“ zabrblal jsem.

„Kdo? Já nebo ten koberec?“ vypískla smíchy.

„Ty.“

„Proč já?“ přestala se smát. „Já za to přece nemůžu.“ Našpulila nasupeně rty, na čele se jí udělaly menší vrásky.

„Víš, co s tebou udělám? Dovol, abych odpověděl za tebe, nevíš. Vlastně to ještě nevím sám.“ Práskl jsem sebou na postel. Eri si na mě vylezla obkročmo a začala líbat.

Znovu jsem se cítil jako parní lokomotiva. Vycházela ze mě pára, stačilo, abych začal houkat: „Tutů!“

„Miluju tě,“ zašeptala.

„To máš blbý,“ zaksichtil jsem se.

„Demetri!“

„Taky tě miluju, ale nikomu to neříkej, musím si zachovat dobrou pověst.“ Mrkl jsem a zajel rukou pod lem tílka. „Tílko, tílko, tílečko, ukaž mi své nádobíčko.“

„Už nikdy víc! Už nikdy víc ti říkám!“ zařval zděšeně Alec, jakmile vyrazil dveře a postavil se do útočného pozice.

„Alecu?“ Protočil jsem panenkami. „Neměl bys nakupovat s Alici?“ zeptal jsem se překvapeně, ale především podrážděně.

„Zrádče! Jak jsi mohl, hm?“

„Tys s ní nejel?“

„Jel, ale jakmile začala jmenovat všechny obchody, které navštívíme, otevřel jsem okýnko a vyskočil jako laňka ven. Nejsem si jistý, jestli mě sledovala, ale i kdyby jo, tak nemůže vědět, kde jsem. Běžel jsem tak rychle, že jsem se snad ani nedotýkal nohama země. Uf!“ vydechl udýchaně a uvolnil postoj.

„Nehodláš tu zůstat, že ne?“ otázala se Eri.

„Jasně, že chci. Nezahrajeme si piškvorky? Počkat!“ začmuchal frňákem ve vzduchu. „Není to náhodou mátová pěna do koupele, co cítím?“ Vlezl hlavou do dveří od koupelny. „Jůůů! Jde se koupat!“ Začal si stahovat kalhoty, takže jsem ještě zahlídl jeho bílou prdel, než vlezl do koupelny.

„Ale, Aleců! My…“ vzdal jsem svoje slova.

„Co teď?“

„Co by? Dokáže se čvachtat ve vodě celé hodiny, pokud budeme potichounku, tak... však víš.“ Líbl jsem ji na krk a putoval dolů.

„Kapitáne Bůne, jsme připraveni k vylodění… Počkejte na rozkaz, námořníku. Kachničky musí zaútočit jako první… Kapitáne! Kapitáne! Zasáhly mě. Umírám… Houby umíráte. Utřete si to peří u huby a připravte děla,“ z koupelny se ozývaly dialogy, kde si Alec povídal sám se sebou.

Nedokázal jsem se tvářit chytře, nešlo to. Něco drclo na zem a Eri nebyla na posteli.

„Lásko?“ Naklonil jsem se přes celou délku postele. Eri se válela na zemi a svíjela se v křečích.

„Já ho žeru,“ vydechla přerývavě mezi nádechy.

„Ty jedna prohnaná žlutá kachničko! Chytej granát!“ vykřikl znovu Alec a ozvala se rána, jak musel plácnout do vody, aby napodobil výbuch.


 

Došli jste až sem? Jak je to možný? Popravdě nevím, jaké reakce očekávat. Museli jste si už delší dobu všimnout, že můj smysl pro humor ztrácí lesk. Proto jsem se rozhodla, že ta příští kapitolka bude poslední.

Bude vás pak ještě čekat i menší bonus, ale tolik zase nepředbíhejme.

Budu doufat, že se nějak komentáři vyjádříte a ještě jednou se omlouvám za dobu, kterou jste museli čekat.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 23. kapitola:

 1
1. Petronela webmaster
14.08.2011 [19:00]

PetronelaHmm, tak babča na mě udělala docela dojem. A představa všech Cullenů srovnaných v jedné řadě nebyla vůbec špatné - hlavně potom to, co podotkl Demetri.
A Alecova koupel to nádherně završila Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!