Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 20. kapitola

14.11.2010 (16:30) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2874×

„Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš!“ Eri na mě vyvalila oči a já si všiml, že tu není sama. Co je to za typana vedle Borata?

20. kapitola

Erika Swan

„Demetri?“ vypadlo z Eri.

„Kdo?“ vmísil se mezi nás táta.

„Demetri,“ zopakoval po mně překvapený Borat.

„Kdo?“ zeptal se znovu táta.

„Demetri!“ zavolal na něj Alec. Alec?! „Jsme tu už správně?“

„Kdo jste?“ zeptal se táta.

„Eriko!“ zvolal nadšeně Alec.

„Alecu,“ řekla jsem jen.

„A ty seš kdo?“ zeptal se Charlie Rileyho.

„Riley,“ odpověděl slušně.

„A co jsi zač?“ zeptal se Alec.

„Riley,“ odpověděl znovu.

„A co tu děláš?“ nemohl si svoje výzvědy odpustit ani Borat.

„A ty jsi kdo?“ znovu se otravně zeptal táta Demiho.

„Demetri, přítel vaší dcery. Teda, doufám, že pořád jsem.“ Pousmál se, ale nevypadal, že by mu to bylo dvakrát příjemné.

„Přítel?!“ opičkovali po něm táta, Riley a teď se přidal i Jacob. Co ten tu dělá?

„Jacobe?“

„Co?“

„Co tu děláš?“

„A ty jsi kdo?“

„Jacob, Charlie. Copak mě nepoznáváš?" divil se. „Eri, zavětřil jsem další pija… pijáky ve městě,“ zamluvil to. Copak on ví o upírech?

„Proč jsi bez trička?“ zajímal se Charlie.

„Tati!“ okřikla jsem ho. „To stačí.“ Musela jsem vše dát okamžitě do pořádku. Ještě tak, aby se tu ukázali Cullenovi v čele s Bellou. Mezitím se Riley vypařil.

„Eriko, co se tu děje?“ zněla Bella hodně vystrašeně.

„Demetri? Alecu?“ podivil se Edward.

„Edwarde, Bello.“

„Jůůůj. Tak to ne.“ Založila jsem si ruce na hlavu.

Jeden mluvil přes druhého a já se úplně ztrácela. Tu mě někdo popadl za ruku a vytáhl z toho šíleného kruhu. Dotyčný zachránce si mě hodil na záda a nadpozemskou rychlostí odnesl hlouběji do lesa. Když mě postavil zpátky na nohy, zatočila se mi hlava a viděla jsem dva Demíky před sebou.

„Jsi v pořádku?“ dělal si starosti.

„Jo.“ Přistoupil blíž a schoval mě ve svém náručí.

„Ahoj,“ zašeptal a zlehka mě políbil na rty. Přesně tohle jsem potřebovala. I já ho objala rukama a zrychlila souhru našich rtů. Byl tak studený a zároveň sladký. Moje Jahůdka. Žádný rozmar.

Odtáhl se, tak jsem musela taky, ale nesouhlasně jsem zamručela.

„Co to tam bylo?“ rozesmál se. Pokrčila jsem rameny. Zvážněl. Po úsměvu nezbyl sebemenší náznak. „Proč ses tak dlouho nevracela? Rozmyslela sis to?“

„A co bych si měla rozmýšlet, Demetri?“ řekla jsem mírně naštvaně. „Vždyť já nemám na vybranou. Buď přeměna nebo smrt.“

„To je mi líto, že to tak bereš.“

„A jak to mám brát? Třeba bych si ráda ještě užila pár lidských let!“

Našpulil zlobně pusu a pak řekl: „Tak si je klidně sežer!“ Odcházel.

„Sežeru!“ křikla jsem za ním a pak propukla v pláč. Že ta hádka byla naprosto zbytečná, mi došlo necelých pět sekund po tom.

Podlomila se mi kolena, spadla jsem na studenou zem a nechala slzy volně stékat po tvářích. Sebralo mě to. Proč mě nechápe?

Trhla jsem sebou, když mě zvedaly něčí ruce. Riley se na mě pousmál.

„Dobrý, prcku?“ usmíval se, ale z očí mu vyzařovala vážnost. Odvrátila jsem pohled jinam. Pravou rukou, jenž uchopil mou tvář, si znovu vyžádal pozornost. „Neřekla jsi mi, že máš přítele. Kvůli tomu ses se mnou už nechtěla vidět?“ Neodpovídala jsem. „Asi se ti nechce mluvit. Tak tu budeme jen stát a já ti budu vyprávět, souhlasíš?“ Cítila jsem s ním v bezpečí, a tak jsem položila svou hlavu na jeho hruď.

Stáli jsme tam jako dvě chudinky - proč jak, že? - a Riley mi vyprávěl všechny historky a atentáty, které jsem na něj spáchala.

***

Doma už nikdo nebyl. Buď svůj diskuzní kroužek přesunuli jinam, nebo jen šli spát. Pokud však nepočítám upíry.

Ležela jsem v posteli a dívala se směrem k oknu. Tak nějak jsem pořád tajně doufala, že se tu objeví. Rám u okna vydal podivný zvuk a okno se otevřelo.

„Demetri,“ vyhrkla jsem okamžitě.

„Promiň,“ omlouval se Alec. Pokynula jsem mu rukou, ať jde dál. „Víš, stromy od toho nepovedeného Arova rande zrovna nemám v lásce,“ zasmál se. „Měla by sis pořídit eskalátory.“

„Hned zítra to zařídím.“ Rozesmáli jsme se. On upřímně a já smutně.

„Musím ti něco říct. Vy dva, myslím tebe s Demem, jste magoři. Fakt, upřímně. Proto se nechci nikdy zamilovat. Představuješ si, jak bych někomu neustále nadbíhal a požadoval kousek lásky? Pche. K tomu se nikdy nesnížím. To radši zůstanu věrný svému Facebooku.“

„Jsi pako.“

„Taky se mi stýskalo.“

„Nemysli si, že jsem ale zapomněla na ty věci, cos mi čmajznul.“

„Felix mě navedl.“ To určitě. „Měla bys spát. Musím už jít.“

„Kde je?“ Věděl, koho myslím.

„Ehm…, musel jet někam daleko, kde by uhasil svou žízeň a nedělal tak Cullenům problémy.“ Zjednodušeně si teď pochutnává na nějakém človíčkovi.

***

Další dny jsem musela řešit dost nepříjemné věci. První byla, že Cullenovi i s Bellou přišli na to, kde jsem poslední měsíce byla. Další, že se mnou Jacob nemluvil. Ale nebylo to kvůli tomu rozkroku, avšak kvůli Demetrimu. Jen těžce musel překousnout, že se do upíra zamilovala jeho láska a nakonec to udělala i jeho nejlepší kamarádka. Rileyho jsem od našeho objetí v lese neviděla. Vypařil se.

Alec se ubytoval u Cullenů a snad tisíckrát Emmettovi, Jasperovi a Edwardovi vyprávěl, jak nechal vybuchnout Volterru. Snad se Chině aspoň trochu přismahl zadeček.

Při žehlení jsem zezdola zaslechla Charlieho smích. S kým to je? Vždyť Leah je na nákupech a Borat v La Push. Sešla jsem pomalinku dolů a nestačila zírat.

„Byla nesnesitelná. Pořád mi schovávala klíčky a nejednou je nechala vykoupat v záchodě,“ vyprávěl Charlie vesele. Ani jsem nemusela hádat, na čí účet se baví.

Demetri se smál s ním a s úsměvem mu přikyvoval. Když mě zaregistroval, úsměv mu zmizel z tváře.

To jsem nechtěla. Honem, naskoč tam znova. Prosila jsem ho v duchu.

„Á, Eriko, jak dlouho tu stojíš?“ zeptal se táta nervózně.

„Dost dlouho na to, abych slyšela, co pěkného o mně vyprávíš.“

„Byla vždycky zlatíčko,“ okomentoval to. „A mimochodem, tvůj přítel se mi moc líbí.“ Jen kdybys věděl, že je to zabiják a k tomu upír. „Je to fajn kluk. No, borče.“ Plesknul silně Demetriho do zad. „Jdi do toho, synu.“ Odešel do kuchyně a ještě si u toho mumlal. Něco ve stylu On je snad ze železa. Jauvajs.

„Táta je řízek. Vůbec jsi nepřeháněla.“ Mrknutím oka byl u mě. „Už vím, po kom jsi,“ zasmál se. Byla jsem mimo. Co tak najednou? „Dobře, neskočilas mi na špek. Já se… omlouvám, i když bych neměl. Něco jsi slíbila a hodláš to nedodržet.“

„Já vím. Promiň.“ Pohladila jsem jej po tváři. „Miluju tě.“

„Fakt?“

„Jo.“

„Opravdu?“ usmíval se.

„Demetri!“ zavrčela jsem skrz zuby. To jsem už ale byla v jeho náručí a v mém pokoji, kam mě položil na postel. „Táta je doma.“

„Nepřijde.“

„Bella?“

„Taky ne,“ přesvědčoval mě.

Zanechala jsem všeho a nechala se pohltit chtíčem. Chtěla jsem ho a byla celá nedočkavá. Ležela jsem už jen ve spodním prádle, když tu do pokoje vtrhl Alec.

„Mám novinku. Adoptuju si pejska. Líbí se mi Seth… ou. Nenechte se rušit, hrdličky. Mizím. Jinak, Eri, pěkný tanga. Tramdadadá. Budou Demící,“ ječel na celý barák.

„Na Aleca jsme zapomněli,“ konstatoval Demi.

„Jak jsme mohli?“ zašklebila jsem se a přetočila na něj. Asi mi nikdy nebude vadit, že nebudu moct mít děti. Protože Alec je přesně jako to malé dítě. Akorát zlobivější, o hodně zlobivější, a ošklivější.

Nedávno jsem si uvědomila, že i tahle povídka se blíží ke konci. Wow. Jak je možný, že to tak rychle utíká?

19. kapitola - 21. kapitola

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 20. kapitola: