Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čas zapomnění - 1. Kapitola

29.05.2010 (19:45) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1354×

Říjen

Listopad

Prosinec

Leden

Čas plyne. Dokonce, i když se to zdá nemožné. Každá vteřina bez něj bolela, ale čas nejde zastavit. Celou tu dobu jsem byla v stavu otupělosti, nedalo se mi nic vytknout. Známky jsem měla skvělé, domů jsem chodila včas.
Po tom, co mi udělal Charlie scénu, že je to horší, než kdyby se ze mě stal lajdák, jsem se rozhodla pro změnu. Už nechci být pořád ta hodná Bella. Jestli na něj chci zapomenout, musím se změnit. A to hodně.
Nevím přesně, co udělám, ale tady už zůstat nemůžu. Každý dům, místnost, vůně mi připomene jeho.

„Bells?" zavolal Charlie na dům, jako by tady snad mohl být někdo jiný.
„Tady tati," ozvala jsem se. Charlie za mnou přišel do kuchyně a měřil si mě pohledem. Ano, musela jsem vypadat jinak. Poslední měsíce jsem neměla žádný výraz, teď ale musel být odhodlaný. „Potřebuji si s tebou promluvit."
„J-jistě, co potřebuješ?" zakoktal se, nejspíš ho vylekalo, že jsem řekla celou větu a ne jen slovo.
„Přemýšlela jsem," zadrhla jsem se. Jak chcete jemně říct svému otci, že se stěhujete. Nakonec jsem se rozhodla pro nejlehčí variantu. „Chci se odstěhovat," vybalila jsem na něj.
„Proč? Já myslel, že tu se mnou chceš zůstat." Vypadal opravdu zaskočeně. Nechci mu ublížit, ale už tu nemůžu zůstat.
„Chci, ale zároveň nemůžu. Všechno mi připomíná… jeho. Jestli chci znova žít, musím zapomenout a to tu nejde. Mám tě ráda tati, věř, že kdybych nemusela, nikam bych nešla. Ale já už to nezvládám." Rozbrečela jsem se, jako za poslední dobu tolikrát.
Charlie mě rychle objal, ale nemluvil. Po chvíli, když už jsem se konečně uklidnila, začal mluvit.
„Jestli to tak chceš, nemůžu tě nutit. Zavolám Renée."
„Ne tati, počkej. Chci žít sama. Koupím si byt, nemyslím, že Florida by mi pomohla," odmlčela jsem se. Charlie vypadal ještě zaraženěji než jindy, ale nakonec pokýval hlavou na souhlas.
„Mám nějaké peníze našetřené na tvé školné, můžeš si za ně koupit byt," zvolal z ničeho nic. Peníze jsem neměla, ale jsou jeho.
„To nemůžu, tati, jsou tvoje," namítla jsem.
„Ale jsou určeny pro tebe." Chtěla jsem opět něco namítnout, ale on mě zpražil pohledem říkajícím „alespoň tohle pro mě udělej", tak jsem radši nic neříkala.

Během týdne, jsem měla vše zařízené. Budu mít malý byt v Seattlu s dvěma pokoji, obývákem, kuchyní a dvěma koupelnami. Charlie mi pomáhal, tedy spíše vše zařídil a já pomáhala jemu. Už jsem měla domluvený přestup do nové školy a teď už zbývalo, jen odjed.
Charlie nedal najevo žádnou lítost, že odjedu, ale i tak jsem poznala, že se trápí. Má strach, chápu ho. Jeho jediná dcera se stěhuje.

Nastal den odjezdu. Rozloučili se semnou všichni přátelé ze školy, ale i Jakob a Billy. Myslela jsem si, že nikdo nepřijde, protože jsem je opravdu zanedbávala, ale nakonec jsou tu. Všichni mě objali se slovy, že mě brzy přijedou navštívit. Najednou mi bylo líto, že musím odjed, ale je to nutné.
Charlie mě objímal nejdéle, ale i on mě nakonec pustil a já nasedla do náklaďáčku a jela směr nový domov.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čas zapomnění - 1. Kapitola: