Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čas nelze vrátit, nebo snad ano? - 1. kapitola

bella 756


Nejprve bych chtěla poděkovat všem, kteří okomentovali můj prolog. V této kapitole se ocitá Bella v minulosti a setkává se se svoji matkou. Chce zabránit změny v budoucnosti v několika následujících měsících, ale když spatří jisté staré známé, uvědomí si, že se něco změnilo a budoucnost se začala pomalu měnit...

Náhle jsem zaslechla ženský hlas, jak na mě volá. Zněl tak povědomě, komu mohl patřit? Mozek jsem napínala na plné obrátky. Mé vzpomínky se vyjasnily a já si konečně vybavila, čí je to hlas. Reneé.

„Mami!“ vykřikla jsem a běžela za Reneé a objala jsem ji. Tolik mi chyběla! Reneé mě překvapeně objala a zeptala se:

„Opravdu si to nechceš rozmyslet, Bello? Nemusíš to kvůli mně dělat.“

V té chvíli jsem si uvědomila, že dnes se mám přestěhovat k Charliemu.

„Ne, jsem už pevně rozhodnutá a ráda uvidím tátu. Jen bych ti chtěla říct, že mi budeš chybět.“

Snažila jsem se rychle zamaskovat svoje předchozí  jednání. Reneé si zdá se ničeho nevšimla, asi se už tolik nečervenám, když lžu. Vlastně nelžu, opravdu mi bude moc chybět.

O několik hodin později jsem seděla v letadle a přemýšlela jsem. Když jsem se dotkla Renné, četla jsem jí myšlenky, což jsem nikdy dřív nedovedla. To nebyl můj dar. To byl Arův dar, ale problém byl, že Aro mohl vidět i vzpomínky těch, kterých se dotkl.

Možná je to jen zeslabený Arův dar. Nejsem upír. Což mě vede k další otázce. Jak jsem se k tomu daru dostala? Napadala mě jen jedna jediná možnost. Když Aro, Caius a Demetri spojili své síly, mohli na mě přenést své dary, sice v zeslabené podobě, avšak přece jenom. Caiův dar ale zatím radši zkoušet nebudu, nemuselo by to dobře dopadnout.

Ponořila jsem se do svých vzpomínek:

Stála jsem u dveří domu, Charlie nebyl doma. A přede mnou stál upír s bledou pokožkou. Poznala jsem v něm muže z Carslieova obrazu, který měl v pracovně. Aro Volturi, tak se jmenoval.

„Cullenovi porušili zákon o utajení upíří existence. Žádný člověk, jenž o nás ví, nesmí zůstat naživu. Máš tedy dvě možnosti, má milá Isabello. Protože Carslie je můj starý dobrý přítel, odpouštím jim pro jednou tento prohřešek. Ty však zemřeš nebo se přidáš k nám, Volturiům. A budeš se muset živit lidskou krví. Žádná zvířata,“ řekl mi tehdy Aro.

V té době jsem neměla již nic, co bych mohla ztratit. Přijala jsem a stala se nedílnou součástí královské rodiny Volturiů.

Často jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych tehdy nevyslovila ta ona osudná slova a odmítla jsem. Jakým životem, by se dál ubírali životy těch, které jsem milovala a jiných...

Z mého zasnění mě vyrušilo letadlo, které už přistávalo v Seattlu, kde na mě čekal Charlie, jenž mě měl vyzvednout. Vybalovala jsem si své věci a přemýšlela nad budoucností. Neměla jsem tušení, co mám dělat. Byla to příliš veliká zodpovědnost. Mohla bych udělat jediný špatný krůček a vše by mohlo být ztracené. Risk je zisk. Riskuješ a vyhraješ. Tak zněla slova, která se mi vybavila v hlavě. Budu se jimi tedy řídit. Nic konec mi konců ani nezbývá.

Má cesta je určená a není z ní cesty zpět, už ne. Pravděpodobně na budoucnosti v několika příštích měsících nic nebudu pokud možno měnit. Teď nic nezjistím, protože tohle byla doba v rámci možností ta klidnější doba od přestěhování do Forks. Opravuji se, bude. Přesněji řečeno měla by být. Už se do toho začínám zamotávat.

Další den jsem ráno vyrazila znovu poprvé do školy. Hned jsem zaparkovala svým náklaďáčkem a vstoupila do přijímací kanceláře, kde jsem dostala svůj rozvrh a mapku školy. Zamířila jsem na svoji první hodinu. Jak postupoval čas, zjišťovala jsem s uspokojením, že se nic nezměnilo a mně se daří držet zatím nezměněnou budoucnost.

Se vzrůstající nervozitou jsem čekala a oběd. Společně jsem se posadila s Erikem a šesti dalšími lidmi v jídelně k jednomu stolu. Rozhlédla jsem se okolo, když jsem je spatřila.

A mě zaplavil příval štěstí, když jsem uviděla Alice, Jaspera, Emmetta, Rosalie a... Edwarda. Náhle jsem si při pohledu na Edwarda uvědomila, že mé city k němu se změnily a já k němu nic necítím, už ho nemiluji. Možná někdy v daleké budoucnosti, ale to je jen ve hvězdách.

Stejně rychle jako radost, se změnila moje nálada v depresivní smutek. Nic nebude jako dřív, budoucnost se od této chvíle začala měnit trochu jiným směrem...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čas nelze vrátit, nebo snad ano? - 1. kapitola:

 1
29.06.2015 [12:28]

piromaan23Super, kdy bude další??? :) Emoticon Emoticon Emoticon

1. jwerry
29.06.2015 [12:27]

Jen tak dál, je to super :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!