Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-Style - 6. kapitola

C-Style - 6. kapitolaJaký dárek má Edward přichystaný pro Bellu?

6. kapitola

 

Tak pojď,“ vyzval mě Edward.

 

Zamávala jsem tedy Alici a už jsem cupitala za Edwardem. Připadalo mi, jako bych ho znala už celá léta a ne jenom od včerejška. Byl na mě tak hodný a tak pozorný...

Dost! zaječela jsem na sebe v hlavě. Pořád to je tvůj šéf, i když možná budete kamarádi.

Na chvíli jsem se zastavila, zhluboka se nadechla a dál jsem vykročila za Edwardem.

„Kam jdeme?“ zeptala jsem se, když jsme došli k výtahu a Edward zmáčkl knoflík pro přivolání.

„Ke mně do kanceláře,“ odpověděl. Nastoupili jsme a jeli jsme do nejvyššího patra.

Dveře se otevřely a my jsme vešli do malé místnůstky, ze které vedly už jen jedny dveře. Edwardova kancelář, usoudila jsem.

„Nepřijdeš si tady tak trochu... odříznutý od světa?“ zeptala jsem se.

„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale... asi ne.“ Zamyslel se. „Vlastně jsem rád, že tady se mnou není nikdo jiný. Můžu si tady ode všeho odpočinout. Já vím, je to divný v práci odpočívat, ale je to tak,“ usmál se na mě.

„Ale vůbec ne,“ protestovala jsem. „Vůbec to není divný. Já mít takovou kancelář jako ty, taky tady trávím všechen čas.“

Edwardova kancelář byla opravdu... ohromná. Jen tak podle odhadu bych řekla, že by se sem klidně naskládal celý můj byt. No, to možná ne, ale zase tak moc nepřeháním. Všechno to tu bylo perfektně sladěné. Bílá, černá a dominantní byla buď fialová, nebo zelená. Právě jak Edward řekl, v „odpočívací“ části, kde byla pohovka, plazmová televize, křeslo, stolek a bar byla zelená barva a v té „pracovní,“ kde byl stůl, židle a počítač byla výrazná fialová. Moc se mi tu líbilo.

Edward mě zavedl k sedačce a vyzval mě, abych si sedla.

„Tohle všechno sis dělal sám?“ zeptala jsem se. „Je to... úžasný.“ Pořád jsem se rozhlížela kolem dokola a zkoumala všechny detaily.

„Ne.“ Zakroutil hlavou. „Všechno dělala Esmé. To je moje adoptivní matka. Navrhovala celou budovu a všechno, co je uvnitř, také dělala ona. Je architektka a musím říct, že je vážně dobrá.“

„To teda,“ souhlasila jsem.

„Tak co pro mě máš?“ vypadlo ze mě. Sakra, sakra! Tohle jsi neměla říkat! „Totiž... Alice na mě čeká a asi bych ji neměla nechat čekat dlouho,“ vypálila jsem ze sebe v zápětí.

Edward se jen usmál. „Však ono Alici neuškodí, když chvilku počká. A ty by sis, Bello, měla užívat každičkou chvilku, kdy ještě nejsi s Alicí.“

„No, já jen...“ Edward mě přerušil.

„To je dobré. Vydrž minutku,“ řekl.

Edward se zvedl a šel do „pracovní“ části a chvíli něco hledat na stole. Netrvalo mu ani půl minuty a zase byl u mě. Posadil se hned vedle mě a já jsem vnímala tu blízkost mezi námi. Usmál se na mě a já jsem se málem začala rozpouštět blahem. Hypnotizovali jsme se navzájem pohledem a já jsem myslela, že se snad utopím v těch jeho karamelově hnědých očích. Byl prostě dokonalý.

Rychle jsem odvrátila pohled a zkoumala jsem chlupatý koberec pod stolkem, jako by to byla ta nejzajímavější věc v této místnosti. Pořád jsem vstřebávala tu jeho blízkost a upřený pohledm a když jsem byla už natolik klidná, znovu jsem se mu podívala do očí. Vůbec neuhnul pohledem, ale pořád mě sledoval.

„Bello, to, co ti dám, není vlastně až takový dárek,“ prohlásil. Není? Trochu mě zamrzelo, že to není dárek a... co jsem vlastně čekala? Proč bych od někoho, jako je Edward Cullen, měla dostávat nějaké dárky? Nejsem pro něj nic víc než jeho podřízená a asistentka jeho sestry.

„A co to tedy je?“ podivila jsem se.

„Je to věc, kterou budeš – jako Alicina asistentka – používat téměř denně.“ Byla jsem nemálo překvapená, když mi podával dvě kreditní karty.

„Já budu používat... kreditky?“ zarazila jsem se.

„Ano. Buď si jistá, že s Alicí budete chodit téměř každý den na nákupy. Možná ne každý, ale velmi, velmi často. Jednu kreditku máš do práce. Tam máš daných... no hodně peněz. Je to vlastně taková nekončící studna. A kdybys přece jen už viděla na dno, tak ti ji zase dobijeme. O tu se vůbec nemusíš starat, jen ji nos pořád u sebe, a když s Alicí někam půjdete, nebo když tě někam pošle samotnou, plať jedině s ní,“ upozornil mě.

„Dobře, a na co je ta druhá?“

„Ta je jen a jen tvoje. Tam ti budou chodit výplaty a nějaké prémie, a když si – třeba Alice – usmyslí, že ti něco pošle, tak ti to tam pošle,“ vysvětlil mi, k čemu je ta druhá kreditka. Nevěděla jsem, jak to tady funguje. Myslela jsem, že mu jen nadiktuji číslo mé kreditní karty a bude to vyřízené. Tak ne, no. Tu starou si tedy nechám jako nejvyšší nouzi...

„Aha. No tak díky,“ usmála jsem se na něj. „Tak já už půjdu. Nechci tě rušit.“

„Vůbec mě nerušíš,“ oponoval mi.

„To je jedno. Stejně už musím jít.“ Zvědavě zvedl jedno obočí. „Alice čeká,“ dořekla jsem.

„Dobře, tak běž. Ale doufám, že až tě přijdu vyzvednout na oběd, tak mi nedáš košem.“ Nechápavě jsem se na něj podívala a on se jen spokojeně usmíval. „Ve dvanáct tě vyzvednu.“

Páni! Tak já půjdu s panem šéfem na oběd. Hmm. Že by další jeho premiéra? Dlouho jsem na to myslela, a ačkoli si to nerada připouštím, byla jsem neskutečně šťastná. Vůbec jsem nechápala, proč by měl zrovna Edward chodit na oběd se mnou. Copak jsem pro něj i něco víc než jen asistentka jeho sestry? Ne, to určitě ne.

Odešla jsem od Edwarda a vrátila jsem se zpět do kanceláře k Alici. Jak slíbila, tak tam na mě čekala.

„Tak co?“ zeptala se mě Alice hned, jak jsem otevřela dveře. „Všechno vyřízeno?“

„Jo,“ kývla jsem. „Alice, předpokládám, žes o tom věděla, mám pravdu?“

„Ano, tak jsme se domluvili s Edwardem. Ale nevěděla jsem, že ty budeš ta šťastná a já musím říct, že jsem hrozně ráda, že mám právě tebe,“ usmála se na mě.

Asi dvě hodiny mi Alice ukazovala, jak to tady vlastně chodí. Kancelář budeme mít společnou, a tak mi Alice slíbila, že hned zítra tam budu mít svůj stůl a vše, co budu potřebovat. Společně jsme prošly celé spodní patro, které patřilo převážně módě. Ukázala mi několik místností, kde se fotí modelky, šatny, kde bylo veškeré oblečení, a které už téměř praskaly ve švech. Při tom všem mi dělala přednášku, ale já jsem věděla, že déle než hodinu mi v té hlavě stejně nic nezůstane. Nicméně jsem jí vše odkývala a zase jsme se vrátily do naší pracovny.

Sotva jsem dosedla do křesla, někdo zaťukal. Aniž by dotyčný čekal na vyzvání, otevřel dveře a došel až ke mně.

„Připravená?“ dotázal se mě Edward s úsměvem na tváři. Otočil se k Alci. „Alice, nebude ti vadit, když ti zase seberu Bellu, že ne?“

„Ne, jen klidně běžte.“ Mrkla na nás Alice a mávla rukou směrem ke dveřím. „A Bello, dneska už se sem nemusíš vracet. Za chvilku už stejně musím jít a všechno, co jsem ti chtěla říct a ukázat, už jsem udělala, tak pro dnešek už máš volno.“

„A nechtěla bys jít teda s námi?“ zeptala jsem se pohotově. „Jdeme na oběd, tak jestli chceš...“

Alice dlouze pohlédla na Edwarda a já měla dojem, jako by spolu mluvili beze slov. Když jsem se podívala na Edwarda, také Alici sledoval a ani jeden z nich vůbec nemrknul. Chvíli jsem je jen tak pozorovala a pak Alice odpověděla. „Ne, já... musím si ještě něco připravit a stejně nemám hlad. Jen běžte a užijte si to,“ popřála nám.

Věděla jsem, že je to jen výmluva a nechce nám dělat křena. Ale proč by nemohla? A já osobně bych se cítila mnohem lépe, kdyby s námi šel ještě někdo stejného pohlaví, jako jsem já.

„Tak jdeme?“ zeptal se znovu Edward a otočil se ke mně.

„Jo, jo. Jen si vezmu kabelku.“ Odběhla jsem si úplně na druhý konec místnosti, kde byla malá polička a tam jsem se pro dnešek nastěhovala.

S Edwardem jsme vyšli a on mi ochotně otevřel dveře. Usmála jsem se na něj a ještě jsem zavolala na Alici: „Měj se. Uvidíme se zítra.“

„Jasně, zatím ahoj,“ rozloučila se se mnou a já za doprovodu Edwarda jsem kráčela... Kam vlastně? Neměla jsem tušení, kam mě Edward vede, ale to byla ta poslední věc, která mě trápila.

 


 

5. kapitola <<< / >>> 7. kapitola

Mockrát vám všem děkuji za hlasy v anketě nejlepší povídka měsíce. Udělaly mi ohromnou radost a upřímně musím říct, že jsem něco takového vůbec nečekala, takže mockrát díky! ♥♥

A zároveň jsem vám chtěla říct, že je mi moc líto, že kapitoly budou přibývat vě větších časových rozestupech. Na psaní teď nemám moc času - škola je škola. Sice mám ještě stále pár kapitol předepsaných, ale i tak... Pokusím se přidávat tak jednu kapitolu za týden, to si myslím, že stačí, ne? ;-)

eMCullen


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-Style - 6. kapitola:

 1 2 3 4 5   Další »
42. Nesii
09.10.2011 [16:55]

NesiiWau. Skvelá kaitola, Edward sa mi páči. :)
Teším sa na obed. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

41. Squirl45
06.10.2011 [15:32]

+ gratuluju k umístění v povídce měsíce Emoticon

40. Squirl45
06.10.2011 [15:31]

Ach jo, takže ta role věčného rejpala asi zase zbyla na mě, co?
Napsané to máš krásně, to jo. Tohle bych si kritizovat nedovolila.
Ale to oblečení (teď se to týká spíše minulé kapitoly) - jsou to věci, které bys sama nosila? Opravdu se to tohle líbí?
A dvě čistě praktické připomínky:
1. Proč měla Bella, která se podle tebe o módu vůbec nezajímá, kabelku Chanel? Bylo to spíš jenom logo, ale i tak vyvstávají dva problémy - buď by to měla být kopie, a to se mi k Belle jakožto poctivé duši moc nehodí, nebo pravá, což je s prominutím úplná blbost. Takováhle kabelka stojí tak min. 20 tisíc, což by za to Bella asi nedala. Nebo třetí varianta, že jsi nad tím vůbec nepřemýšlela...
2. Pokud jsem to dobře pochopila, oni to oblečení kvůli focení kupovali? To tak (myslím) taky není. Oblečení se jen na nějakou dobu půjčuje.
Takže, pokusila jsme se vyjádřit svůj názor umírněně (ať mě tady nějaké osoby zase nesprdnou). Uvidíme...

39. Katule
04.10.2011 [13:47]

Wow jsem blázen do módy a do tvoji povídky !!! Moc krásná ! Tesim se na pokračování ;) Emoticon Emoticon

38. Wera
03.10.2011 [9:06]

Wera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.10.2011 [21:43]

mokasinakrásnýýý moc povedený těšim se na další

36. Natysss
02.10.2011 [21:06]

moc povedená kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

35. DAlice
02.10.2011 [20:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.10.2011 [17:23]

hanculin98Nééé, častějc! Emoticon Ale souhlasím, na psaní taky poslední dobou nemám čas Emoticon Krásná kapitolka! Emoticon

33. Faire
02.10.2011 [12:15]

Faire Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!