Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 47. část

C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 47. částA máme tu pokračování. Výzva pro zájemce umístění v ději stále platí :D, jinak snad se bude líbit.

Byla jsem vlk.

Ještě dlouho jsem nebyla schopná ničeho než bezmocného nářku. Potom slzy krátce ustaly, Leah mi pomohla se obléct. Jacob byl pryč, poslala ho zpátky do domu, aby všechno sdělil Samovi, a i když nechtěl, učinil tak.

„Co se to se mnou stalo,“ zlomeně jsem si mumlala, když mě Leah odváděla zpátky dovnitř. Sotva jsem šla. Jacob nám vyběhl naproti, v očích pořád ten strach, co jsem viděla v lese. To se o mě doopravdy tolik bál?

Tentokrát ho Leah už nechala, aby mě objal. Hned jsem se cítila líp. Ale pak jsem vešla do obýváku, kde byli sesazeni všichni vlci a uprostřed stál Sam s vražedným pohledem, který na mě upíral, a já si přála být neviditelná.

How is it the hell possible?!?/Jak je to sakra možné?!?/ zařval. Přikrčila jsem se. Leah na Sama zavrčela a něco na něj anglicky vyštěkla, vážně jsem nerozumněla co, ale myslím, že překlad by se nevyvaroval slov, ve kterých se některá písmena nahrazují hvězdičkou, aby se zmírnila jejich krutost.

„Don’t be so naive, she MUST know how it is possible!“ /Nebuď tak naivní, ona MUSÍ vědět, jak je to možné!/ namítl a zavrčel taky. Při jeho rozmáchlých gestech, jako by chtěl někoho praštit, jsem se bála ještě víc.

Jacob si mě posadil na klín na pohovce, na které ještě nikdo neseděl, a obemknul kolem mě ruce. „Don’t worry, it is not your… mistake,“ /Nedělej si starosti, to není Tvoje… chyba./ něžným hlasem zašeptal. Bylo vidět, že sám je na Sama hodně naštvaný, ale snaží se ovládat, a hlavně si přeje, abych byla v pořádku, v čemž by mi jeho přeměna moc nepomohla.

„Thank you,“ /Děkuju./ tiše jsem zareagovala. Atmosféra v místnosti byla příšerná. Napjatá, plná zloby a nezodpovězených otázek. Ale jak jsem mohla odpovědět, když jsem sama nic nechápala??

„Tell me how it is possible,“ /Řekni mi, jak je to možné./ zasyčel na mě Sam.

„I don’t know… I don’t understand, too…“ /Nevím… taky to nechápu./ zmohla jsem se na odpověď. Vypadalo to, že mě vážně každou chvíli praští. Ale já nebyla naštvaná. Věděla jsem, že nehrozí, že bych vybuchla vzteky, ten jsem výjimečně ovládala, ale o to prachmizerněji jsem se cítila.

„Co se tady děje?“ ozval se vyděšený hlas od schodů. Martinu křik samozřejmě probudil, ale nevypadala, že by ji vyděsilo to. V ruce držela mé brýle, které jsem ve spěchu nechala ležet na malé skříňce u své postele.

Měla jsem kolem pěti dioptrií, bez brýlí jsem viděla rozostřeně a první, co jsem dělávala po probuzení bylo, že jsem si je nandala.

A teď jsem viděla naprosto ostře, bez sebemenších problémů, a brýle jsem neměla.

„Uh,“ vypadlo ze mě, „skvělý. Takže už brejle nepotřebuju.“

„Johano, vysvětlíš mi to?“ vyhrkla a ignorujíc ostatní vlkodlaky okolo přešla ke mně. Chtěla mi zatřást s ramenem, jak to jen Jacobovo pevné objetí umožňovalo, ale její ruka ucukla.

„Ty vážně hoříš,“ zašeptala a zornice se jí rozšířily pod hrůzou jejího zjištění.

„Neříkej mi, že,“ vydechla, „se z Tebe stal…“

„Neříkám, ale ano,“ tiše jsem odtušila a uhnula očima. Martina zůstala ztuhlá na místě, neschopná reakce.

„Sama zajímá, zda jste vážně z České republiky a zda je pravdivá ta historka ohledně Pardubic a Forks,“ ozval se Polák. Martina mluvila za mě.

„Samozřejmě že to je pravda. Vůbec netušim, co se tady děje, jak je to možný a… a vůbec!“ zoufale rozhodila rukama.

Polák to tiše a stručně přeložil.

„Tak co se bude dít dál?“ zamumlala jsem směrem k Adrijevičovi. Jake mě jemně pohladil po vlasech.

„Netuším,“ povzdechl si. Bylo znát, že se stalo něco, co nikdo nepředpokládal.

„Ale já vážně nechápu-“ pokusila jsem se svým ochablým hlasem vysvětlit, Áďa mě přerušil.

„To… je v pořádku… nemůžeš za to a nemá cenu se tím teď trápit,“ mávl nad tím rukou, „měla by sis odpočinout. Sam tiše obdivuje, jak rychle ses přeměnila zpátky a že tu nevybuchuješ,“ krátce se zasmál, „takže jen co se zklidní, asi bude mít hodně otázek.“

„Nebudu moct odpovědět,“ slabě jsem namítla.

„To se mu pokusím vysvětlit,“ pousmál se. Pak plynule přešel do anglického hovoru s ostatními vlky. Debata to byla hodně živelná, postřehla jsem, že Leah se mě ještě párkrát zastala, když na mě chtěli začít hrnout dotazy a výtky, a dala jasně najevo, aby mi dali pokoj. Byla jsem jí vlastně neuvěřitelně vděčná. Proč to pro mě dělala?

Aha. Sem ještě víc exot než ona, může se mnou soucítit, trpce jsem se zasmála. Ona je proti mně celkem normální…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 47. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!