Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bylo nebylo...?! 2 7. kapitola

Bylo nebylo...?! 2 7. kapitolaTrapné chvíle na letišti... A Salem mýtické město plné příšer...Ne kecám jen rodina upírů :-D

kapitola sedmá: Nový dům

 

BELLA

 

Celý život se mi změnil od základů, přestala jsem chodit do školy, tak i ostatní Cullenovi, jen Carlisle docházel pravidelně do nemocnice. Prodala jsem můj malinký byteček a přestěhovala se i s většinou majetku ke Cullenům, říkala jsem si, že to není nic závazného a že si vždy můžu sbalit svým pět švestek a odstěhovat se někam pryč. Dostala jsem veliký pokoj naproti Carlislově pracovně. Prostě bomba.

Trávila jsem se svými novými přáteli co nejvíce času, nejvíce jsem si rozuměla s Emmettem a Alicí. Jasper se zdál být trochu odtažitý, Rose asi nesla asi nejhůř mojí přítomnost. Zato Edward byl hodně naštvaný, když měl být se mnou v místnosti. Důvod jeho nelibosti jsem se dozvěděla záhy- on měl schopnost číst myšlenky, ale ty moje nepřečetl. Chudáček. Ale mohlo ho utěšovat, že nebyl sám na mě nepůsobily žádné výjimečné schopnosti upírů. Nevím proč, ale bylo to tak, v tuto chvíli jsem tomu byla nesmírně ráda. Třeba na to Carlisle přijde…

Cítila jsem se u Cullenů, tak jak dlouho ne. Bylo to úžasné jak mě přijali mezi sebe. Nechtěla jsem si to přiznat, ale nahrazovali mi rodinu ! Pak jednoho dne to přišlo, byla jsem s nimi asi měsíc a pomalu mě to nic nedělání začalo štvát.

 

ESME

 

„Mám pro vás pro všechny úžasnou novinku, budeme se stěhovat. Nastoupíte na střední školu ve Salem.“ Všichni po mém prohlášení zvedli hlavu, konečně se něco děje už jsem se bála, aby nezkameněli.

„Salem ? A to je jako kde ? Zeptala se beze zájmu Rose.

„Nedaleko Seattlu, no není to úžasné ?“ Koupila jsem tam veliký dům s bazénem a pár pokoji, každý má samozřejmě svojí šatnu a koupelnu. Je to spíš takové sídlo, veliké zahrady kousek je i jezero, takže jsem rovnou koupila i Hausbót.

„Skvěle, kdy se budeme stěhovat ? “  Radovala se Alice.

„Třeba hned, Carlisle už si v práci zařizuje přechod a já vás už všechny před dvěma týdny odhlásila, takže se začněte balit.“

 

BELLA

 

Nebrala jsem si moc věcí, jen to co jsem nacpala do kufru auta. Se zbytkem jsem se musela rozloučit. Měli jsme se tam dopravit letadlem, ale naše věci v autech lodí. Byla jsem rozhodnutá, že si své autíčko nechám a možná si pořídím ještě nějaké vozítko možná čtyřkolku nebo motorku.

Všichni ostatní se zařídili jako já, tedy až na Alici, nejenže zaplnila celé svoje auto ale i půlku Jasperova, protože nikdo jiný neměl volný ani centimetr čtvereční, nebo spíš nebyl ochotný jí ho půjčit. Pak si ještě nabalila obrovskou krabici s botami, měla tam snad 1000 párů a to polovinu cesty ještě fňukala, že těch zbylých 35 párů se jí už nikam nevešlo – dobře jí tak!

Rozloučila jsem se s přechodným domovem, kde jsem našla svého „otce“. Nechtěla jsem být sentimentální, ale přirostl mi k srdci a také všechno co jsem zde nalezla.

Cesta byla dlouhá a nudná, do uší jsem si strčila sluchátka od MP3 přehrávače a poslouchala své oblíbené skladby. Neměla jsem náladu se bavit se svým sousedem v letadle, protože vedle mě seděl Ed. Jó , hold je život těžký, když nemáte lásku svého života a můj aktivní přítel Jakob je bůhvíkde J.  Zavřela jsem oči a poslouchala The All American Rejects . Vážně skvělou skupinu, na chvíli jsem mrkla po okolí a všimla si Edwardova upřeného pohledu, tak sem se na něj zašklebila. „Mě hošánku myšlenky nepřečteš… muhehe!“ Zbytek cesty jsem předstírala spánek.

Na letišti bylo plno shonu a Alice nás varovala, že během pěti minut vyleze sluníčko. Nestíhali jsme, přidali jsme na kroku, ale nic na plat. Dav lidí nás rozdělil. Zůstala jsme úplně sama a proplétala a se mezi lidmi, snažila jsem se najít nějaký bezpečný místo.. jedna minuta…

Pak mě popadl někdo za ruku a strčil mě do nějakého kumbálku, kde bylo jenom nějaký koště a moje oblíbená vyšší moc to zařídila tak abych zůstala s Edwardem. Ne nemohla sem zůstat někde s Alicíí nebo Carlisleem. Byli jsme těsně na sobě nalepení a já jelikož mě Bůh obdařil chabými 165 centimetry, jsem hlavou sahala Edovi těsně po ramena, takže měl na mě z vrchu nádherný výhled, proč já si zrovna dneska vzala tak velký výstřih ?

 

EDWARD

 

„Máte pět minut.“ Zněla mi v hlavě Alicina slova, pět minut, začal jsem se prodírat davem, ale nějak to neprošlo. Dvě minuty, spatřil jsem před sebou dveře, tak jsem se vydal tím směrem a modlil se, aby to byl únikový východ. Těsně u nich se kolem mě mihla Bella . Popadl jsem ji za ruku a zatáhl ji dovnitř, kdo měl tušit, že tu bude tak trochu těsno, ne že by mě to vadilo… Octli jsme se v kumbále na košťata, resp. koště páč tu bylo jenom jedno.

Bella se o mě opírala celým tělem,  prostor jí neumožňoval ani nic jiného, každý malý pohyb, přenesení váhy bylo cítit jako elektrický šok. Takové malé impulsy, jako když strkáte nasliněné prsty do zásuvky. (pozn. autora: nezkoušet!!! životu nebezpečné !!!) Jelikož jsem o hlavu vyšší krásně jsem viděl shora její… ehm ehm… oči?!

„Nejspíš budeme muset počkat do noci to slunce jen tak nezajde…“ Mumlal jsem potichu, ale ona mě slyšela. Prohledával jsem náhodné mysli lidí, kteří si libovali v tak krásném počasí.

„Tak to vypadá, že si tu chvilku pobudeme, doufám, že na nás zůstanou nějaké slušné pokoje!“ (Nedodal jsem, že pokoje sou rozdělený a to, že jsme s Bellou v jednom křídle, tom nejvzdálenějším od ostatních a dveře naproti sobě a společnou koupelnu s whirpoolem.) Manželský páry potřebují přeci trochu soukromí, když má někdo megasluch… Ne, že by ta dálka pomohla…

A pak nastala ta trapná chvíle ticha… ticha… ticha. „Myslím, že už můžeme jít…“ Ozval jsem se asi po čtyřech hodinách. Bylo vidět jak se uvolnila, trochu se protáhla, přeci jenom po takovém strnulém postoji lehce ztuhla. Její pohyb způsobil, že se víc natiskla na mě. Otevřel jsem dveře… Nenápadně jsme odešli z letiště a rozběhli se po pachu ostatních domů.

Běželi jsme chvíli a já v lese spatřil něco co jsme si v životě nekoupili, zatavil jsem se a Bella, jak běžela hned za mnou do mě setrvačností narazila, ozval se malý úder a ona padala, naštěstí jsem jí těsně nad zemí chytil a zase ji postavil na nohy.

„Podívej to je náš nový dům…“ Nechtěl jsem předchozí situaci nijak komentovat.

Jak idylické Bella vedle mě, nádhernej bejvák a příroda kolem. Měl jsem chuť udělat něco šíleného, otočil jsem se k ní a sklonil jsem se k ní a chystal se jí políbit, měla zavřené oči a čekala.

„Brácha, kde jste takovou dobou… nerušim…“

„Ne Emmette ty nikdy !“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bylo nebylo...?! 2 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!