Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budu o tebe bojovat 6. kapitola

18.10.2009 (16:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5380×

6. kapitola

Začínala jsem si být jistá, že pokud je moje rodina v nebezpečí, zvládnu cokoliv. Do Montany jsem dorazila za půl dne.

Jakmile se kolem mě rozprostřel národní les Flathead, rozhodila jsem do široka tenký štít, abych je našla. Po pár kilometrech se mi to i podařilo. Nebyli sami.

Cítila jsem i dalších pět upírů a podle toho, jak proti sobě stáli, to byl právě ten problém, do kterého se Edward dostal.

Seskočila jsem z motorky a dál se vydala po svých. Nehlučně jsem se přibližovala až se mi rozevřel pohled na nevelkou paseku. Skupina cizích upíru sebevědomě stála kousek za menším, který je zřejmě vedl. Drželi si od něj uctivý odstup. Došlo mi proč. Do štítu rozprostřeného kolem něj pronikal tak vysoký žár, že tráva v jeho dosahu byla už úplně žlutá.

Jestli dokázal vytvořit takový žár neúmyslně, tak pokud na někoho zaútočil, musel skončit na prach. Edward, Alice, Jasper a Emmett neměli šanci. Tak proto nechali Rosalii raději doma.

Viděla jsem zděšenou Alici v Jasperově objetí. U nikoho z nich neviděla budoucnost. Nejvíce můj pohled však přitahoval Edward. Vypadal krásně a zároveň tak ztrhaně.

Ve štítu jsem ucítila pohyb. Skupinku upírů zřejmě přestalo bavit kochat se pohledem na budoucích mrtvolách. Jejich vůdce vykročil dopředu.

Nevěděla jsem jak silný bude můj štít proti němu. Nejsilnější však byl přímo ten kolem mě. Vrhla jsem se před Culleny okamžik před tím, než proti nim poslal neuvěřitelně silnou vlnu žáru. Ještě v podřepu po doskoku jsem svůj štít roztáhla do stěny před mým tělem. Žár do ní bez účinku narazil.

Teplo se mi díky štítu přelilo až do těla. Bylo to docela příjemné. Jako když natahujete ruce k ohni.

Přede mnou i za mými zády všichni strnuli.

S pohrdavým úsměvem jsem se podívala na toho upíra a vstala. Rozzuřeně zavrčel a poslal proti mně další vlnu žáru. Zaštítila jsem každého zvlášť.

Upír se vítězoslavně usmál, když vlna pokračovala dál aniž by na něco narazila. Přelila se přes celou paseku až ke stromům, kterým se ožehle zkroutily větve.

Na trávě zůstalo jen pět zelených kol zelené trávy kolem pěti osob. Jeho úsměv okamžitě zmizel a vrhnul se ke mě. Za mnou se ozval pohyb mým směrem.

To už ale upír narazil do mého štítu. Moc času na probrání jsem mu nedala. V mžiku jsem štít stáhla a praštila do něj.

Odletěl pěkný kus až ke stromům. Ty náraz nevydržely a zlomily se.

"Páni." hvízdla jsem a podívala se na své drobné ruce. Nikdy bych neřekla, že jako upír bych mohla mít takovou sílu. To mě už ale drželi jiné ruce a otáčeli k sobě. Zůstala jsem zírat od Edwardových černých očí. Jemně mě hladil po tváři, jako by se ujišťoval, že jsem skutečná.

Jeho prsty však už nebyly studené a tvrdé, ale horké a jemné.

Jako bychom do sebe teď zapadaly jako kousky skládačky. Najednou pro mě bylo nepochopitelné, jak jsem bez něj mohla ty dlouhé měsíce vydržet.

Dotek jeho prstů mi nestačil. Potřebovala jsem ho cítit. Jeho rty, dech. Přitiskla jsem se k němu a začala ho líbat se všemi těmi pocity co se ve mě nashromáždily.

Vedle mě by mohla vybuchnout atomovka, ale já neslyšela ani neviděla nic kromě jediného bodu který jsem dokázala vnímat.

V první moment jsem cítila jak strnul, dokud mu nedošlo, že už nejsem ta křehká Bella jako dříve. Přitiskl si mě k sobě, že jsem se nemohla ani nadechnout. Kdybych to tedy potřebovala.

Jen kouskem mysli jsem vnímala další tři osoby kolem nás.

Nedobrovolně se zamračeným pohledem jsem se odtrhla od Edwardových rtů. Zahlídla jsem Jasperovu a Emmettovu culící se tvář a Alicin podrážděný výraz. Nejen že pořád nic neviděla, ale navíc si jí nikdo nevšímal jako by tu ani nebyla.

Edward vedle mě zavrčel a pustil mě. Okamžitě mě v náručí pro změnu drtila Alice. Po chvíli jsem putovala do Jasperovi náruče a nakonec k Emmettovi. Teď když už jsem byla taky upír mě nemusel  šetřit. Silně si mě přivinul do obrovské náruče až jsem nohama komíhala ve vzduchu. Šťastně jsem mu drtící objetí opětovala. Bylo zvláštní slyšet Emmetta pod silou mých tenkých paží heknout.

Jako prvorozená jsem byla ještě silnější než on. Tedy zatím.

Se smíchem jsem ho tedy pustila. Výčitky jsem necítila, on mi to určitě brzy vrátí.

Znovu si mě zezadu přivinuly ty nejkrásnější ruce. Edward vdechoval vůni mých vlasů. Do obličeje jsem mu sice neviděla, ale podle ostatních jsem typovala, že se jim snaží naznačit, že to jejich vítání už by stačilo.

Cítila jsem se tak šťastná, že mi cizí upíři úplně vypadli z hlavy.

Sami se však připomněli. Vzpamatovali se z překvapení a začali se stavět do bojových pozic. Edward mě postrčil za sebe. Protočila jsem oči. Ať jsem upír nebo ne, pořád se o mě bude bát. Vztekle se díval na vůdce druhých upírů. Měli spolu nějaké nevyřízené účty.

Náš počet však byl už poněkud vyrovnanější. Jich bylo šest, nás pět. Vrhli jsme se proto sobě. V rychlosti jsem ještě kolem všech Cullenů utvořila štít těsně kolem jejich těla. Nebyla jsem si jistá, zda má nějaké schopnosti i další z nich. Pokud ano zatím se neprojevily.

Proti mě se rozběhla štíhlá brunetka. Asi měla něco s tím upírem co je vedl, podle toho jak byla naštvaná.

Bez problémů jsem vykryla její útoky štítem. Rozcupovat ji na kousky byla záležitost pár vteřin. Spokojeně jsem její části naházela do ohně, který už Jasper založil. Nervózně při tom pokukoval po Alici. Ještě bojovala s vysokým štíhlým upírem. Nevypadala, že by s ním měla nějaké problémy. Podezřívala jsem Jaspera, že ji trénoval. Asi ho o to taky poprosím.

Občas se jí připletl pod nohy Emmett. Zabavil si zbývající dva upíry. Vesele jim střídavě uhýbal a utočil na ně. Začínala jsem mít představu jak to mysleli s tím jeho hraním s jídlem. Občas se mu podařilo jednoho upíra odmrštit přímo na toho druhého. Legračně se pak o sebe rozplácli s dunivým rachotem narážejících kamenů. Oba věděli, že nemají šanci.

Nejvíc můj pohled přitahovali zbývající dva. Edwardovi se na paži rýsovala hluboká rána. Na rozdíl od protivníka se živil jen zvířecí krví a podle černých očí už dlouho na lovu nebyl. Jeho dar mu však dával velkou výhodu.

Přese všechno si však dávali pěkně na čas. Zřejmě nikam nespěchali, ale já ano. Zpátky k mé Renesme. Chvíli jsem se soustředila jen na ně dva. Teď jsem energii jejich těl dokázala ve svém štítu rozeznat do detailu. Začala jsem fyzickým štítem vykrývat útoky na Edwarda.

Překvapeně se na mě otočil, když si toho všimnul. Uviděl můj netrpělivý výraz. Déle už to tedy neprodlužoval a vrhnul se mu po krku. Ve chvilce kusy jeho těla letěly do plamenů.

„No Edwarde, to jsou změny. Teď Bella zachraňuje tvůj zadek.“ Pochechtával se škodolibě Emmett. Skolil si dva upíry a byl se sebou náramně spokojený.

„Asi bych tě měla upozornit, že ten štít působí i na medvědy. Tak ať nejsi další měsíc jen o losech a zajících.“

Emmett na mě vrhnul vyděšený pohled.

„To bys mi přece nikdy neudělala!“

Zářivě jsem se na něj usmála. Nechci si ani představit jak bychom s ním pak vydrželi.

„Mohli bysme už jet domů?“ poprosila jsem Edwarda.

Kývnul. Po tváři se mu rozlil šťastný úsměv. Objal mě kolem pasu a odváděl směrem, kde asi měli auta.

„Já jsem tu vlastním prostředkem.“ líbla jsem ho na tvář a šla si vyzvednout Jasperovu motorku. Asi by nebyl moc nadšený, kdyby o ni přišel.

„Doženu vás na silnici.“ houkla jsem ještě na ně, než jsem zmizela v porostu. O pár minut později jsem už uháněla na motorce směrem k nim.

Edward se zamračil jakmile mě na ní zahlídl. Usmála jsem se na něj a pořádně přidala plyn. Ostatní mě rychle dohnali.

Jasper s Alicí se prosmýkli vedle mě. Nenápadně mi naznačil závod. Já nadšeně kývla. Emmettovi to taky brzo došlo. Jen Edward je propaloval pohledem.

Na rozdíl od nich jsem však už dopředu věděla kde jsou nějací lidé a mohla je nenápadně objet bez ubrání plynu. Ostatní však museli zpomalit alespoň na nějakou tu únosnou rychlost, aby nevyvolávali přílišný rozruch. K mé radosti se jim tedy stále nedařilo mě předjet.

Domů jsme tak dorazili ještě rychleji než jsme vůbec doufala.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budu o tebe bojovat 6. kapitola: