Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 8.

Official poster - Volturi


Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 8.Co když Aro Nessie přece jenom přinutí, aby se přidala na jeho stranu. Co když najde mezeru mezi jejím charakterem a láskou ke své rodině? Dokáže Nessie odolat upírovi s tak svůdnou vůni a postavit se za svou krev? Nebo zradí?!

Svůdná upíří vůně!

 

S chutí se dotýkám Jakova nahého těla a když si mě vezme, vykřiknu do blednoucí tmy. Ten zvuk proletí přilehlou krajinou rychlostí blesku a vzbudí i poslední zbytky spící přírody.

„Miluju tě!“ zašeptám mu přímo do ucha a s posledním výkřikem se taky vzbudím. Doslova vyletím ze zahřáté postele zpocená a s horkostí ve tváři. Ta se zvýší ještě víc, když v pokoji krom Jaka objevím i Emetta a Alici. Všichni tři se tváří trochu pobaveně a já se bez řečí seberu a zavřu se v koupelně. Jsem ráda, že je moje rodina v pořádku, ale nejdřív se potřebuji vydýchat… Sednu si na okraj vany a zhluboka se nadechnu. Dveře koupelny vrznou a dovnitř vejde Alice.

„Jak ti je?“ zeptá se mě s jiskřičkami v těch svých prohnaných očích.

„Kupodivu dobře… Jak to dopadlo?“ zeptám se se zájmem.

„Setřásli jsme je, ale je otázkou na jak dlouho. Nejvíc by nám prospělo, kdybys vážně otěhotněla, ale tvůj drahý otec se na to moc netváří.“ Zasměje se.

„Mám se vyspat s někým od Volturiů, dát jim svoje dítě a dělat, že se nic nestalo?!“ vyhrknu šokovaně.

„Nemyslela jsem je… Ale co třeba Jacob… Myslím, že bys v zásadě nebyla proti.“ Zašklebí se pobaveně.

„Mluvila jsem ze spaní?“ zrudnu.

„No my jsme přišli, až ke konci toho tvého miluji tě, ale Jacob vypadal spokojeně.“ Mrkne na mě.

„Super.“ Zamračím se. Sakra to mu nic neříká soukromí?!

„Uklidni se… Stejně to všichni víme… Nebo aspoň tušíme. Můžeš se bránit, jak chceš, ale mezi námi… Když vezmu v potaz, že je ti to souzené, tvůj věk a Jekovu přitažlivost… Myslím, že by bylo životu nebezpečné nechat vás tu ještě pár nocí samotné.“ Zahihňá se. Z vedlejšího pokoje se ozve Emettův hlasitý smích a já zabouchnu dveře, které nechala Alice pootevřené.

„No bezva… To můžeš rovnou říct, že jsem nekontrolovatelná směska hormonů, co nedokáže udržet na uzdě svoje chutě!“ zamračím se na ní.

„Když pominu, že jsi právě otevřeně přiznala, že ty chutě máš, tak je to pravda… Za pět minut u snídaně!“ zabouchne za sebou dveře zvenčí, než po ní stačím něco hodit… Dám si rychlou sprchu, vlasy nechám volně se kroutit po zádech, lehce se nalíčím a obleču si bílé minišaty, které víc odhalují, než schovávají. Alice mi je dala na postel za nějakým účelem a mě by zajímalo za jakým. Teď to ale řešit nehodlám… Navoním se jemnou voňavkou, kterou objevím pod šaty a šup dolů do jídelny. Celá moje rodina už je v místnosti spolu s ostatními hosty, kteří posedávají u vedlejších stolů a pozorují je. Jakmile však vejde moje maličkost, cinkání příborů ustane a spočinou na mě všechny pohledy přítomných. Číšník, co mi právě podával jídelní lístek, zvedne zrak až teď a když mu věnuji úsměv, pustí tác se sklenicemi, co držel v druhé ruce. Ty se roztříští a já se s omluvou vzdálím.

„Co všichni tak zírají?“ zavrčím, když si sednu na židli.

„A ty se jim divíš… Vypadáš, jako bys právě sestoupila z nebe.“ Rozesměje se Alice. „Věděla jsem, že v těch šatech budeš vypadat hezky, ale tohle předčilo moje očekávání.“ Uzná a já jí věnuji škleb.

„No to je asi spánkem… Musíš ho mít dostatek a musí být zdravý.“ Rozřehtá se Emett a já ho pod stolem nakopnu.

„Vyspala ses dobře?“ nepochopí máma narážku, zatímco táta, který si to jistě už poslechl v Emettově hlavě, se začne smát taky.

„Do růžova.“ Odpoví za mě Emett.

„Jo skvěle.“ Zabručím a všimnu si, jak se na mě Jacob přes stůl usměje. Zrudnu o pár odstínů a raději sklopím zrak.

„Neměla jsi zlé sny, když jsi v novém prostředí?“ stará se Esme starostlivě a Alice se málem utopí v pití, které jako právě upíjela.

„Tak jo… Konec srandy! Nechápu, jak si můžete dovolit lézt mi do pokoje, když spím!“ zamračím se.

„Jacob tam byl taky a nevadilo ti to.“ Zavrtí Rose nechápavě hlavou.

„Jo jenže…“ nevím jak dál.

„Jenže drahá Rosalie… Ono se totiž Nessie o nás nezdá, že s námi-„ než stihne dokončit větu, kopnu ho silněji, až sykne.

„Sklapni Emette!“ řeknu výhružně.

„Podáš mi prosím tě sůl?“ zeptá se mě Alice, která se snaží předstírat, že snídá. S úšklebkem jí solničku strčím do krátkých prstů, a jakmile se moje pokožka dotkne její, projede mnou elektrický výboj a já mám vizi. Je zmatená… Jsou tam jenom útržky… Voltem, moje rodina a jejich smrt… Jeden po druhém zabiti a rozsápáni na kousky desítky upíry… A já se slzami v očích, které vymizí postupně s jejich hnědou barvou! Nechala jsem zemřít sovjí rodinu!!

Solničku nechám proklouznout mezi prsty a ta se rozletí na miliony kousíčků.

„Převzala mojí vizi!“ prohlásí Alice šokovaně.

„Nebyla to vize… Spíš něco jako nastínění mojí budoucnosti…“ špitnu otřesena tím, co jsem viděla.

„A cos viděla?“ zeptá se Carlisle.

„Vás… Mrtvé… Já vás zabila! Všechny!“ složím si hlavu do dlaní.

„To není možné…“ namítne máma.

„Vlastně je… To vidění mi mělo ukázat, co všechno ztratím, když se rozhodnu špatně, nebo když se nerozhodnu dost rychle… Myslím, že mi to mělo něco naznačit. Třeba že už nemám moc času… Já nevím…“ vzdychnu.

„Ale já vím!“ ozve se ode dveří vesele. Prudce se otočím a pohled na Ara mě naprosto ohromí. Až teď si všimnu, že jídelna je prázdná a moje rodina se postaví do bojových pozicí. Vzpomenu si na vizi, ve které jsem o ně přišla… Já nechci… Nechci, aby umírali, kvůli mně.

„Chceš mě?… Tak si mě vezmi… Ale je z toho vynech!“ zařvu na něj.

„Je mi líto drahá, ale to nemůžu… Mohlo by tě lákat se k nim vrátit a já bych o tebe tak nerad přišel. Tak ustup z cesty, ať tě nějakou zlou náhodou nezraníme.“ Usměje se na mě a luskne prsty. Za jeho zády se vynoří ta jeho otřesná garda.

„Zkus se jich dotknout a já přísahám, že budeš litovat dne, kdys na to jen pomyslel!“ zavrčím vztekle.

„Na ně!“ zavelí vesele a z mého hrdla se ozve pravé nefalšované vrčení, které všechny přítomné zarazí. Až do chvíle, než spatřím kluka, který vystoupí ze stínu gardy… Jeho vůně mě uhodí do nosu a já ji slastně nasaji… Páni… Jak ten krásně voní!

„Zdá se, že násilí nebude potřeba, že Demetri?“ otočí se Aro pobaveně na toho kluka. Jmenovaný se usměje a natáhne ke mně ruku. A já… Já k němu bez zaváhání přistoupím!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 8.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!