No a je tady další kapitolka, která je hodně akční a myslím, že i napínavá a doufám, že nabudí k dalšímu dílu. :)Pište komentíky, jestli mám vůbec psát dál. :)
04.10.2009 (21:30) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1152×
Dítě hříchu!
Na gauči sedím napnutá jako struna a nepřítomně sleduji dění okolo mě.
„Carlisle… Co nám můžou chtít? Vyříkali jsme si to před lety?“ špitne máma chvějícím se hlasem.
„Já nevím Bello. Nevím… Alice?“ otočí se Carlisle s nadějí k Alici.
„Já netuším víc než vy. Snad jen… Je tam něco… Nějaká kniha a proroctví… Víc nevidím.“ Pokrčí omluvně rameny.
„Kdy přijdou?“ zeptá se táta věcně.
„Nejvýš půl hodiny.“ Špitne Alice.
„Jacobe?… Odveď Nessie do La Pusch.“ Rozkáže táta.
„Ne!“ promluvím poprvé od té doby, co se uskutečnila tahle válečná porada.
„Prosím?“ zeptá se táta překvapeně.
„Budu tady… Chtějí mě… No… Aspoň uvidí, s kým mají tu čest.“ Ušklíbnu se.
„Vyloučeno!“ odmávne máma můj nápad jako otravnou mouchu.
„Už jsem se rozhodla… Tohle není o tobě!“ zvýším hlas.
„Tak poslouchej, holčičko!“ opře se máma rázně o stůl. „Já jsem tolik netrpěla, aby sis ty takhle hloupě hrála se svým životem!“
„Správně… Mým životem… A tím pádem nemáš právo o něm rozhodovat!“ přimhouřím oči.
„Jsem tvoje matka! Přikazuji ti, aby ses okamžitě sebrala a jela do La Pusch!“ rozkřikne se.
„Nejsem pes, abych poslouchala na slovo!… Řekla jsem ne a myslím tím ne!“ rozčílím se taky. Máma užuž zvedne ruku, ale něco ji zarazí.
„Už jdou!“ špitne. Zvědavě se zahledím k hranici lesa u našeho domu a ustrnu, když zahlédnu asi dvacetičlenné vojsko v čele s Arem, kterého poznám z dědových obrazů.
„Zdravím Carlisle.“ Pozdraví Aro mezi dveřmi a zvědavě si mě prohlédne. „Krásná po své matce a odvahu máš zřejmě po otci, že?… Hm… Cítím z tebe Cullenovic temperament…“ usměje se na mě.
„Zato já z vás cítím leda lidskou krev… Slabá vůle, že?“ odseknu drze a máma mě schová za sebe.
„A i chytrá.“ Poznamená tentokrát bez úsměvu.
„Proč jsi přišel?“ zeptá se Carlisle přímo.
„Výjimečně ne kvůli tobě příteli, ale kvůli tvé krásné vnučce.“
„Jestli si myslíš, že ti jí jen tak vydáme, tak jste se šeredně zpletli!“ zavrčí Alice.
„Uklidni se Alice. S tím jsem počítal. Proto tady mám je.“ Mávne ke gardě za jeho zády. „Ale abyste neřekli, že jsem nezdvořilý a ani vám nevysvětlím, proč chci tuto půvabnou slečnu, tak tady máte vysvětlení.“ Usměje se zle. „Jane?“ křikne za svá záda a zpoza vojáků vystoupí malá upírka s knihou v ruce. Na Arův pokyn začne číst.
„A tak se za krutých bolestí svých blízkých narodí ona… Z lůna lidského vyjde na svět světa očekávána a chtěna. Napůl ďábel, napůl anděl… Zakázané a přesto narozené. Však síla její moci bude tak velká, že ji sváže jedině její nevinnost a čistota. Dokud bude nedotčena, její andělská tvář bude na obdiv světu. Však když se krví poskvrní, ďábelská moc vyjde na povrch a ona předurčena k moci nastoupí na trůn ďáblův. Proto třeste se před tímto dítětem! Může znamenat zkázu i život! Dítě hříchu!“ dokončí Jane.
„To jste vyčetli z Bible, ne?“ rozesměji se, ale ostatním moc do smíchu není.
„Doufám, že vám došlo, o co tady jde.“ prohlásí Aro vážně.
„Nemusí to být ona.“ Namítne máma tiše.
„Tato kniha pochází z dvanáctého století, kdy za ďábla považovali upíra a za anděla lidskou nevinnost… Osm set let upíři čekali na její příchod… Jaká myslíš, že je šance, že by se zpletli?“ ušklíbne se Aro.
„Co se myslí tím poskvrní krví?“ optá se Jacob podezíravě.
„Hm…“ ušklíbne se Aro. „Zeptej se naší malé přítelkyně.“ Mrkne na Alici.
„Chcete, aby si zašpinila ruce lidskou krví?“ zavrčí táta vztekle.
„Ne! Chtějí ji připravit o její nevinnost. Zřejmě chápu, proč tak spěchali… Báli se, že je někdo předběhne!“ pohlédne Alice na Jacoba.
„Správně… Ten pes trochu urychlil naše rozhodování ohledně toho, kdy přijdeme. Nemůžeme riskovat, že se naše drahá Renesmee rozhodne pro vás.“
„Rozhodne pro vás?… Slyšíte vůbec, jak to zní? Je to moje rodina, samozřejmě že se rozhodnu pro ně.“ Zavrtím nesmyslně hlavou.
„Dítě… Jsou věci, které tě přimějí zůstat po našem boku a bojovat za nás… Věř mi… Tvá matka o tom ví své.“ Usměje se Aro na mámu a ta ztuhne v hrůzném poznání, stejně jako ostatní. Jen já pořád netuším, o co tady tak úplně jde.
„Ne…“ špitne Bella a bolestivě mi stiskne ruku.
„Ale ano… Zabijeme dvě mouchy jednou ranou… Získá svoji moc a připoutáme si ji k sobě tím dítětem… Vychovala jsi ji dobře Bello. A mohu poděkovat jenom tobě, že jsi v ní nechala zakořenit smysl pro zodpovědnost a lásku k rodině. Teď už ale nebude chránit vás.“ Zamračí se a kývne na Jane, která se široce usměje, ale po chvíli zamračí a skočí po mámě.
„Uteč!“ vykřikne máma a já se místo toho neohroženě nahrbím ke skoku po Jane. Bohužel mi není dopřáno pohyb dokonat, protože mě chytne Jacob a silou táhne ven ze dveří, které ještě nikdo neobklíčil. Všechno se mi rozmaže a já začnu plakat, když uvidím, jak se na mou rodinu vrhnou upíři.
„Ne!!… Jeku ne!“ kroutím se v pevné, horké náruči. Zahlédnu, jak Alice hodí Jakobovi vzduchem klíče a pak už sedím v červeném sporťáku.
Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 6.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!