Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 2.

26.08.2009 (14:30) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1170×

   Útes lásky  

    Prohlížím se v zrcadle ze všech stran, ale stále jaksi nevím, jestli je to to pravé ořechové. Bikiny mi sedí, což o to, ale… Nevím. Přijde mi, že na mé bledé pokožce jejich barva dost nevyniká. Je to překrásná barva. Světlounce růžová a i střih je dobrý, ale chtělo by to, aby moji novou garderobu posoudilo mužské oko. Takže si to shrneme. Táty se ptát nebudu, ten mi řekne, že bych měla chodit v neoprenu, aby mi nekoukala ani část mého těla. Děda mi je pochválí, ale nebude tomu věnovat skoro žádnou svou pozornost… Emett si ze mě bude utahovat a s Jesperem to nemá cenu… Hm. Sakra! Nevadí! Prostě budu muset věřit vlastnímu úsudku… Zazvoní mi telefon, takže padnu na postel a hovor přijmu.

   „Jo?“ vyhrknu do sluchátka.

   „Ahoj Nessie… Nechceš s námi dneska jet stanovat? Jenom v La Pusch, ale bude to super. Odpoledne si chceme skočit z útesu, večer táborák a v noci…“ zachichotá se Lea do sluchátka. Jasně. Od té doby, co si našla svůj otisk, je to s ní k nevydržení. Proč musí mít všichni kluka, jen já jsem opět výjimkou.

   „Kdo tam bude?“ zajímám se předem.

   „Já, Seth, Quil, Alex a ty.“ Vyjmenuje. Zklamaně si povzdechnu. Takže Jacob se ze své cesty ještě nevrátil. Stejně by mě zajímalo, kam musel tak rychle odjet.

   „Hm… Tak jo. Domluvím to s našima. Jo a mám vzít stan nebo…“

   „Ne. Budeš spát se Sethem. A ten stan má, takže klid.“ Přeruší mě. Slíbím tedy účast a rovnou jdu dolů, abych na to naše psychicky připravila.

   „Esme?!… Kde je máma s tátou?“ nakouknu do kuchyně, kde mi babi kutí snídani.

   „Jeli na pár dní na lov.“ Vysvětlí.

   „Aha… Hm… A mohla bys mě pustit na dva dny do La Pusch? Chceme tam stanovat s lidmi ze smečky.“ Huhlám s pusou nacpanou toustem.

   „No já myslím, že by Bella neměla nic proti… Bude tam Jacob, aby tě ohlídal?“ informuje se ještě.

   „Jo.“ Zalžu pohotově a Esme už nic nenamítá. Po snídani mě nažene do pokoje, abych si sbalila nejnutnější věci, a potom mě autem hodí k hranicím La Pusch.

   „Takže se chovej slušně a hlavně ber telefony, ať se nemusíme strachovat.“ Dá mi kázání.

   „Jasně, jasně.“ Mávnu rukou a použiji stejnou frázi jakou Jacob, když chce někoho odbýt.

   „Tak ahoj.“ Líbne mě Esme na čelo.

   „Pa.“ Usměji se a s dobrou náladou vystoupím z auta. Seth dusící smích mezi stromy je nenápadný asi jako lední medvěd uprostřed pouště.

   „Něco k smíchu!“ praštím ho do ramene, ale syknu přitom bolestí.

   „Chytáš Jakobovi moresy, co?“ zasměje se.

   „Jo. Je to přesvědčivý.“ Zakřením se. Seth znovu vybuchne smíchy a za ruku mě táhne k motorce, na kterou nasednu a velkou krosnu si dám na záda. Obejmu Setha kolem pasu a trhnu sebou dozadu, když se motorka rozjede. Seth mě doveze na odlehlou část La Puschské pláže, kde není ani živáčka až na pár bláznů, jako jsme my. Lea mě přivítá nadšeně, Alex trochu zdrženlivě, přece jenom je mezi námi jen chvíli a Quil hned vtipkuje.

   „Tak co? Už jí to řeknete?“ zeptá se Quil pobaveně a opře se o kmen stromu.

   „Netrapte ji.“ Usměje se Lea mile.

   „Musíš mi zkazit každou radost?“ zamračí se Seth hraně na svoji sestru. Ta na něj vyplázne jazyk a stulí se do Alexovy náruče.

   „O co jde?“ zeptám se.

   „Tak jo. Zacpat uši.“ Zavelí Seth a všichni ho poslechnou. „Otoč se!“ křikne na mě a já se jen nechápavě otočím. Ovšem pohled na Jeka mi všechno vyjasní.

   „Áááááá!!!“ zařvu radostně, těžký batoh hodím na zem a rozběhnu se k němu. Do otevřené náruče mu skočím víc než ochotně a můžu se zbláznit radostí. Pořádně ho sevřu kolem krku a nohy si omotám kolem jeho boků.

   „Jak dlouho jsi doma a proč jsi nejel hned za mnou?!… Páni, já tě zabiju! Víš, jak se mi stýskalo!“ chrlím na něj rozjařeně a tisknu se k němu čím dál víc. Slyším za sebou Sethův pobavený smích, Quilovi nejapné poznámky a hlavně Jacobův jemný smích, jeho teplé ruce, přidržující si mě k sobě a tlukot jeho srdce.

   „Až mě pustíš, tak ti to možná vysvětlím!“ špitne mi do ucha a já sebou cuknu. Projede mnou nevysvětlitelný výboj energie a mě to vyděsí. Rychle z něj slezu a ustoupím o krok dozadu. Co se to děje?! Jak?!… Všimnu si, že je svlečený jen do půl těla a ten pohled mě naprosto uchvátí. Cože?! Viděla jsem ho takhle milionkrát, ale tohle se mnou dělá poprvé. Blbost! Je to jen Jek. Co blbnu?

   „Nessie!“ dotkne se Jek mé ruky.

   „Chyběl jsi mi.“ Sklopím oči k zemi.

   „Byl jsem pryč jen tři dny.“ Pohladí mě po vlasech.

   „A Nessie se mohla zbláznit i tak…“ komentuje to hned Quil.

   „To není pravda!“ vyletím jako na pérku a ihned své přehnané reakce lituji, protože pátravé pohledy mích vlčích kamarádů mi nejsou ani trochu příjemné.

   „Chci říct, že přehání.“ Mávnu rádoby bezstarostně rukou, ale přijde mi, že mi to nikdo nevěří. Zadívám se na Jacoba a zastaví se mi dech! Všimnu si modřiny na bradě, sice vybledlé, ale stále viditelné a velkého šrámu táhnoucího se přes jeho nahou hruď.

   „Kdo ti to udělal?“ přistoupím k němu a s bolestným výrazem mu přejedu po bradě. Jen se jí lehce dotknu a ruku spustím níž ke krvavé rýze.

   „To nic není.“ Odtáhne mou ruku a já uslyším zrychlený tlukot jeho srdce a přerývané dýchání, když se ho dotýkám.

   „Nic to není?!… To nemyslíš vážně!“ zakroutím nad ním hlavou.

   „Myslím… Uklidni se, jen jsem spadl.“ Usměje se na mě a já zavětřím. Cení zuby, to znamená, že lže. Tenhle jeho úsměv znám jako své boty.

   „Co bude s tím skákáním?“ přeruší moje dumání nedočkavý Seth.

   „Jdeme.“ Zavelí Jacob, chytne mě za ruku a táhne k útesům.

   „Já ale nemám plavky.“ Bráním se.

   „Leo! Běžte napřed, já ještě počkám na Nessie!“ zavolá Jacob na mojí kamarádku. Ta kývne a já si tedy vlezu do stanu, abych vyhrabala plavečky a nasoukala se do nich.

   „Jeku?… Pojď sem!“ zavolám.

   „Jo?“ strčí Jacob hlavu dovnitř.

   „Zapni mi to.“ Kývnu k hornímu dílu plavek. Vezme konce zapínání a jemně je zaklesne do sebe. Přitom se jeho horká kůže dotkne té mé a já se otřesu. A rozhodně ne zimou. Otočím se k němu čelem, a jelikož klečí stejně jako já, naše obličeje jsou od sebe vzdálené jen pár centimetrů. Můj přerývavý dech zní v ztichlém stanu až moc hlasitě. Nevím, co to do mě v tu chvíli vjede, ale špičky mích prstů se dotknou Jacobových rtů a obkreslí je. Jacob mi na ně vtiskne lehký polibek a potom začne svými rty mapovat celou mou paži. Když se dotkne horkými rty mého krku, přivřu oči. Když mě lehce kousne do ucha, uteče mi vzdech, ale když se přiblíží k mým rtům, něco ve mně začne volat na poplach, já ho odstrčím a vypálím ze stanu jen v plavkách. Rychle, jako blesk proběhnu pláží, minu vyjukanou vlčí smečku a nezastavím se ani u hranic.

   Domů doběhnu celá zadýchaná a zamknu se v pokoji. Lehnu si na postel a zavřu oči. Co jsem to udělala?! Proč se ptám?! Já to vím! Skočila jsem z útesu, který mi měl být navždy zakázaný! Já skočila z teplého ostrůvku přátelství do horkých vln rozbouřeného moře vášně a lásky!!!

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 2.: