Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 18.

21.04.2010 (09:00) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1249×

Mokrá romantika!

Byla jsem nakonec ráda, že domů nemusím. Aspoň můžu zůstat tady. V La Push. Na jediném místě, kde je mi hned po Forks nejlíp. Miluji to tady. Miluji lidi, kteří tu žijí, jejich zvyky, jejich povahy a především smečku. Každý z vlků se nějakým způsobem podepsal na tom, čím teď jsem. Jsou jako moje rodina. Vyrůstala jsem s nimi, naučili mě každou rošťárnu, když jsem nebyla doma, dávali mi pocit bezpečí. Jenže teď je něco jinak. Je ze mě už skoro dospělá žena a podle všeho jsem se zamilovala do vlka, kterého jsem měla léta za nejlepšího kamaráda… Jelikož sedím na parapetu okna a dívám se ven, kde se udělalo nečekaně hezky, nevšimnu si, že ke mně dojde Sam.

„Co tak sama?“ zeptá se mě a posadí se proti mně.

„Přemýšlím,“ usměji se na něj lehce. Na to jak moc nenáviděl moji rodinu, se divím, jak moc má mě rád.

„Nad čím?“ zeptá se s účastí.

„Vlastně nad vším… Přijde mi to jako celá věčnost, kdy jsem tady běhala jako malá holka,“ povzdechnu si.

„Ale no tak. Pro nás si pořád malá holka,“ rozčepýří mi pečlivě upravené vlasy.

„Asi ne pro všechny,“ řeknu s pohledem upřeným na Jacoba.

„Co chceš, abych ti na to řekl? Dobře víš, že tohle je pro vás oba to nejlepší. Nebo ty ho snad nemáš ráda?“ podívá se mi pevně do očí.

„Miluju ho… Udělala bych pro něj všechno na světě, ale zároveň se bojím. Jen nevím jestli víc jeho nebo sebe,“ pokrčím rameny.

„No… Myslím, že toho  necháme, co ty na to? Ono se to stejně nějak domotá samo,“ rozesměje se a já za jeho pomoci slezu z okna.

„To je bída… Děti šly konečně na kutě a my tu sedíme jak klub důchodců,“ zvrátí Quil znuděně hlavu dozadu. Musím mu dát za pravdu. Chtělo by to nějaký nápad.

„Jestli sis toho nevšiml, tak někteří z nás jsou celodenní péčí o ty děti unavení,“ zpraží ho Emily a přitulí se k Samovi.

„No jo… Ale my svobodní a bezdětní máme vyšší nároky,“ protočí Quil s úsměvem oči. A pak mě to napadne. Z okna jde vidět útes, který se pomalu zahaluje do noční mlhy a mně se na tváři objeví šibalský úsměv.

„Ha! Koukněte se na tu holku, ta má něco za lubem!“ ukáže na mě Embry. Rychle nasadím vážný pohled a obléknu si mikinu, kterou jsem doteď měla ovázanou kolem pasu. Dobře. Mohla bych to udělat sama, ale tím pádem by to viděla Alice a v tom případě i táta a to by potom postrádalo ten pravý adrenalin.

„No já myslím, že je nejvyšší čas jít domů,“ chytím Jacoba za ruku a táhnu ho ven.

„Proč tak brzy, vždyť je,“ začne Jacob protestovat.

„Máme lepší věci na práci… Pamatuješ? Ta biologie,“ kouknu se na něj naléhavě a on to naštěstí pochopí.

„Tak se mějte ahoj,“ zavřu za námi rychle dveře.

Teprve v autě se začnu prohrabávat jeho věcmi. Podívám se snad všude, ale nikde nenajdu plavky, o kterých jsem si byla jistá, že jsem je nechala někde tady.

„Prosím tě… Přísahala bych, že jsem si tady jednou nechala ty staré bikiny,“ mumlám si a dál je hledám pod palubní deskou.

„Máš je doma. Vezl jsem ti je tam nedávno,“ zarazí moji šátrající ruku.

„Zajedeš ještě do města? Mám chuť na nějaký film,“ udělám na něj oči a on s úsměvem odbočí na hlavní silnici. Než dojede před půjčovnu, stačím si promyslet plán. Skok z nejvyššího bodu útesu je podle něj pro mě nebezpečný. Pořád ve mně vidí jenom tu lidskou část a o té upírské není přesvědčený, že je natolik silná, aby mi zachránila život. Takže ho budu muset nějak obměkčit a nějaká romantická komedie, která ho aspoň trochu unudí je pro začátek dobrý nápad.

V obchodě začnu procházet mezi jednotlivými odděleními, až mi pohled na chvíli zabrousím směrem k oddělení pro dospělé. Už při pohledu na obálky se začnu červenat.

„Romantika je támhle,“ zašeptá mi najednou Jacob do ucha a hlavu mi natočí opačným směrem. Přistiženě sebou trhnu a zrudnu ještě víc.

„Jo já vím,“ zamumlám a hodlám se mu vysmeknout.

„No jo, Cullenová. Známá firma. Kdybyste se místo muchlování radši učila,“ ozve se za mnou přísný hlas. Otočím se tím směrem a spatřím mého velice neoblíbeného učitele, který si na mě zjevně zasedl, protože se mu líbím a ví, že nemá šanci.

„Dobrý večer, pane profesore,“ usměji se na něj přesladce a chytím Jacoba kolem pasu, přičemž si všimnu, jak mu blýskne v očích.

„Neměla byste už být doma? Nechat takhle mladou holku běhat samotnou po nocích. To rodiče nemají strach?“ zeptá se mě jedovatě. Těmi rodiči myslí samozřejmě Carlisla a Esmé, kteří se za ně vydávají. Edwarda a Bellu by mi totiž nikdo neuvěřil.

„Nemají. Já totiž nejsem sama… Miláčku, už jsi něco vybral?“ zašvitořím směrem k Jakovi.

„Aby se nedivili, až jim přijdete těhotná,“ zasyčí ten chytrolín vztekle. Jacobovi blýskne v očích, a i když doteď mlčel, vypadá to, že toho má dost.

„Na to už je trochu pozdě,“ usměje se na něj a mně pohladí něžně ploché bříško, přičemž mi vtiskne polibek na spánek. Vážený pan profesor zalapá po dechu a potom se s remcáním vzdálí. Pořád po nás ale kouká a tak tu šarádu hrajeme dál. Co chvíli se na Jacoba zamilovaně usměji, a když už mi to špehování leze krkem, dokonce ho políbím na ústa.

Nakonec si půjčíme filmů víc a mně přejde chuť skákat z útesu, takže si naberu i klasiku v podobě Titanicu a Pearl Harboru. Aspoň si popláču.

„Co to bylo za náfuku?“ zeptá se mě v autě Jacob.

„Jak jsi slyšel, miláčku. Náš pan profesor,“ zasměji se.

„Co je mu do toho, v kolik hodin a s kým jsi venku?“ zakroutí nad tím nechápavě hlavou.

„Hodně. Vyfoukl jsi mu totiž jeho tolik chtěné místo. On by byl totiž nejradši, kdybych v té půjčovně byla s ním.“

„Ale my tam byli jen jako kamarádi, ne?“ podívá se na mě a pak zrak zase stočí k silnici.

„Vážně?“ zeptám se ho a nadzvednu pobaveně obočí. To už ale zastaví před domem a já rychle vyskočím z auta. Jacob vezme tašku s jídlem a filmy a vydá se za mnou do domu. Tašku hodí na zem a zatarasí mi cestu.

„Nebo ne?“ zeptá se mě s úsměvem.

„No já nevím. Ty snad chceš zapírat naše dítě?“ Přiložím mu ruku na své břicho a smích ve mně jen bublá.

„Mám neodolatelnou chuť tě zaškrtit,“ prozradí mi s úsměvem.

„A já mám zase neodolatelnou chuť tě políbit,“ řeknu a vypadne to ze mě tak nějak samovolně, přirozeně. Ani se nad tím nepozastavím. Jelikož se zády opírám o zeď, tak jen zakloním hlavu, přitáhnu si ho za košili a trochu si stoupnu na špičky. Jacob mi poodhrne vlasy z čela a… A v tu chvíli dovnitř vtrhne Quil s Embrym a přistihnou nás v dost vypovídající poloze.

„To snad není pravda,“ zašeptám a hlavu si opřu o chladnou omítku.

„Aha… A myslím, že jdeme právě v čas. Jo biologie. Že se nestydíte!“ zakření se na mě Quil. Vrátím mu naštvaný pohled a vyvleču se Jacobovi, abych si šla sednout na pohovku a trochu se uklidnila. Potřebuju zchladit. Aspoň do doby než ti dva vypadnou.

Jacob:

„To snad není pravda,“ zašeptá Nessie tiše a hlavu si opře o zeď.

„Aha… A myslím, že jdeme právě v čas. Jo biologie. Že se nestydíte!“ rozesměje se Quil a já mám sto chutí tomu klukovi přinejmenším ublížit. Nessie se na něj podívá pohledem, který kdyby dokázal vraždit, tak je z Quila už jen prach a lehce se mi vysmekne, aby se posadila na pohovku. Vypadá to, že se musí uklidnit.

„Co tady chcete?“ zeptám se těch dvou ostře.

„Tak se hned nerozčiluj. Přišli jsme vás vytáhnout ven, protože jsme si mysleli, že se budete nudit… Jak vidím, tak jsme se asi pletli,“ pokrčí Embry rameny.

„Určitě jste se pletli!“ zavrčí Nessie a já se musím usmát. Jak je vidět, dokáže se pěkně naštvat, když něco nejde podle jejích plánů.

„Bububu… Abys nám nepraskla,“ vyplázne na ní Quil jazyk. Nessie se zvedne a dojde ke mně.

„Půjdu si dát sprchu… Můžu si něco půjčit?“ zeptá se mě sladkým hlasem a mně se pod její pohledem podlomí kolena. Je tak nádherná.

„Kde mám věci víš,“ kývnu a ona s posledním pohledem věnovaným mým ústům zmizí. Někdy závidím Edwardovi, že ví, co se jí honí hlavou.

„A ven!“ začnu ty dva tlačit ze dveří, jen co nám zmizí z dohledu.

„No jo však mi jdeme… Jen to moc nepřehánějte,“ mrkne na mě Embry, ale to už za ním zavřu dveře. Rozhlédnu se po pokoji. Z koupelny jde slyšet, jak šumí voda a mně najednou napadne něco šíleného. Dojdu pomalu ke dveřím a nechám ruku na klice. Teď nebo nikdy! Stisknu a vklouznu dovnitř. Nessie je zavřená ve sprchovém koutě, takže jdou vidět jen obrysy jejího nahého těla, ale už jen to mě přivádí k šílenství. Pak se její tělo najednou zarazí, když si chce dát šampón na hlavu a otočí se ke mně. Trochu pootevře dvířka a vystrčí mokrou hlavu.

„Děje se něco?“ zeptá se mě a je vidět, jak je nervózní. Neodpovím jí, jen si svléknu tričko i košili, boty odhodím stranou a jen v riflích přistoupím k ní. Křečovitě svírá okraje dveří, ale já je i přes její slabý odpor otevřu a vlezu si za ní. Sprcha mi okamžitě smáčí kalhoty i zbytek těla a já se fascinovaně zahledím na to Nessiino. Můj Bože jak ta je nádherná! Pod mým pohledem se lehce rozklepe a všimnu si, jak zatne ruce v pěst, až jí zbělají klouby. Přejedu jí dlaní po paži a ona ke mně přistoupí o něco blíž. Potom svými prsty začne bloudit po mé nahé hrudy, až dotápe ke knoflíku od kalhot. Podívá se mi do očí a rozepne ho spolu se zipem. Potom přebytečný kus oděvu svleče a odkopne ho někam do rohu sprchy. Voda je trošičku chladná a Nessie to zřejmě začne vadit, protože otočí kohoutkem, aby na nás dopadaly příjemně horké kapky vody. Pohledem sjede níž a zahledí se na moje boxerky černé barvy. Polkne a potom prsty začne objíždět jejich okraj. Přitisknu si ji k sobě a políbím ji. Ochotně mi otevře ústa a já propletu svůj jazyk s jejím. Není to něžný polibek, to ani zdaleka ne. Tenhle je plný touhy a vášně. Než se stačí vzpamatovat, pomůžu jí a svléknu i ten poslední kus oděvu, který mi zbyl. Všimnu si jak se začne chvět, ale já jí polibkem uklidním. Potom jí lehce nadzdvihnu a opřu ji o zeď. Na chvíli rozpojím naše rty a pohlédnu jí do očí. Nepatrně kývne a mně je jasné, že jsem právě dostal souhlas. Znovu ji políbím a ve chvíli, kdy spojím naše rty, spojím i naše těla. Nessie se z hrdla vydere sten a já něžně zašeptám do ucha, že jí miluji. Chvíli počkám a pak pokračuji. Nessie se svým tělem pohybuje v souhře s tím mým. Ke konci se lehce napne a vykřikne. Potom se mi schoulí do náruče a já ji celou mokrou přenesu do pokoje, kde ji položím na postel a lehnu si k ní, abych ji zahřál. Nebrání se. Netrvá dlouho a spokojeně usne na mé hrudi.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 18.: