Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 17.

20.04.2010 (21:15) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1043×

Upírům se splašily hormony a odnesu to já?

„Teto? Je pravda, co říkal strýček Quil?“ zatahá mě malá Lily za konec šatů. Skloním oči k té malé potvůrce, která se tolik podobá svojí matce. Má po Emily její moudré oči.

„A co říkal strýček Quil?“ stočím podezřívavý zrak směrem ke stolu, kde se smečka cpe.

„Že nebude trvat dlouho a strejda Jacob tě dostane… To jako, že budeš něco jako dárek?“ kulí na mě ty svoje obrovská kukadla. Všimnu si, že Embrymu zaskočí kus koláče. Vezmu malou Lily do náručí a posadím ji na linku, přičemž jí do pusy strčím lízátko.

„Nesmíš strýčkovi věřit všechno, co z té svojí ukecané pusinky vypustí,“ zašklebím se na Quila.

„Takže tě strejda nedostane… To je hrozný… To ho bude určitě mrzet. Já mu něco vyrobím a dám mu to, aby nebyl tolik smutný,“ plánuje Lily s nevinným kukučem.

„To asi nepomůže Lily… Strejda chce totiž jenom tetičku Nessie,“ rozesměje se Embry. Hodím po něm utěrku a on ji obratně chytí v letu.

„Emily zakroč! Kazí ti tady dceru… V pěti bude vědět, co se honí hlavou těmhle puberťákům,“ obrátím se k Lilyně matce.

„Jaký puberťáci?! Jsme starší, než ty holčičko… Dokonce o hodně!“ rozčílí se Quil.

„Co tady řveš?“ ozve se ode dveří Jacob. Vlasy má rozcuchané, tvář ještě pomačkanou, takže je mi jasné, že se právě vyspal. Asi byl v noci na hlídce, že spánek dohání ve dne. Když k tomu ještě zazívá, vypadá jako medvídek. Ale kruhy, které má pod očima, mi jasně naznačují, že by potřeboval ještě nějakou tu chvíli v posteli. Otočím se zpátky k plotně a zamíchám polévku. Potom ji odstavím a nechám stranou, aby se Lily neopařila.

„Jak ses vyspal?“ zeptám se Jacoba a sundám malou Lily dolů.

„Šlo to,“ odpoví mi neutrálně a mě je jasné, že prostě nechce, abych se ptala na to, jak dlouho spal.

„Měl by ses pořádně vyspat,“ poznamená Emily.

„Moje řeč… Ale vysvětluj mu to. Musela bych ho k té posteli přivázat,“ odfrknu si. Jacobovi blýskne v očích a mně je jasné, jak jsem si naběhla. Vypláznu na něj jazyk, ale úsměvu se neubráním. Podívám se na hodinky a povzdechnu si. Musím domů… Na učení se prostě alespoň podívat musím, protože jinak mě naši zabijí.

„Emily bylo to tady vážně super a děkuju, že jsem se tu mohla zašít. Doma je to k nevydržení… Nevím, co to je, ale ve vzduchu je asi něco, co upírům zapaluje lýtka. Takhle jsem z toho blázince aspoň vypadla,“ obejmu tu vlčí holku.

„Můžeš přijít kdykoliv, to přece víš,“ usměje se.

„No, poslední dobou mi přijde, že jsem tady víc, než doma,“ pousměji se stydlivě.

„A jak vidíš, tak to nikomu ani trochu nevadí… Nechceš ještě zůstat?“ zeptá se mě.

„To bych moc ráda, ale momentálně plavu v biologii, a jelikož doma mají všichni docela jiné starosti, budu se s tím muset poprat sama a to mi zabere dost času,“ přiznám se.

„Nechceš s tím pomoct?“ zeptá se mě Jacob. Zamyslím se nad jeho známkami z biologie, které měl a vzpomenu si, že to byly samé jedničky.

„Páni, to bys mi moc pomohl,“ souhlasím nadšeně.

„Ale vy teď přece neberete biologii člověka,“ poznamená Quil.

„No a?“ nechápu, o co mu jde.

„Tak to vám bude to vaše učení k ničemu,“ vybuchne smíchy.

„Haha… Pak, že nejsi puberťák,“ zašklebím se a začnu Jacoba tahat ze židle. Jakmile se ho ale dotknu, ucítím elektrizující zásah a najednou vím, co přijde. Netrvá dlouho a já mám před sebou znovu vidění, které znám skoro nazpaměť. Pláž, pochodně a já s Jacobem. Tentokrát je to ale o moc silnější. Jakoby to vidění nabíralo na síle s každým dalším dnem. Teď dokonce jako bych cítila, jak Jacobovi zarývám nehty do zad. Když z něho vypadnu, vyčerpaně se zhroutím na židli.

„Jsi v pořádku?“ dotkne se Emily starostlivě mého ramene. V tu chvíli mi zazvoní telefon a já vím přesně, kdo to je.

„Viděla jsi to taky?“ vyhrkne Alice do telefonu.

„Jo… A dokonce i cítila. Je to silnější, než naposledy, Alice,“  řeknu zmateně.

„Já vím… Asi to sílí spolu s tebou. Nebo spíš tvojí touhou,“ poví to do sluchátka tak hlasitě, až jsem si jistá, že to slyší úplně všichni.

„Řekneme si to doma, já teď nemůžu mluvit,“ zarazím ji.

„Nessie asi bys domů jezdit neměla. Emmetta a Rose už to zase bere… No a Edward s Bellou… Zkrátka přespi u Jacoba,“ uchichtne se do telefonu.

„To nemyslíš vážně… Děláš, jako bys to vidění neměla!“ vykřiknu rozladěně.

„Uklidni se. Hele žádný pochodně na pláži nejsou a snad se umíš ovládat, ne?“ rozesměje se ještě víc.

„Jasně… Asi máš pravdu,“ uklidním se.

„Tak jo. Já musím letět… Užij si to beruško… Krásnou noc,“ pošle mi po telefonu pusu. Zaklapnu telefon a strčím si ho do kapsy.

„Jaké vidění?“ zeptá se mě Jacob zamračeně.

„Žádné,“ uhnu pohledem. Chytí mě za bradu a donutí mě, abych se mu podívala do očí.

„Proč mi to nechceš říct?“ zeptá se mě šeptem. Pod tím pohledem doslova taju, a když uslyším jeho podmanivý hlas, neodolám a přiložím mu dlaň na tvář. Přehraji mu svoje vidění a on se jen lehce pousměje.

„Já tě nikdy nebudu nutit, Nessie, ale jedno ti řeknu na rovinu. Jestli se k tomu bude někdy schylovat, rozhodně tě nebudu zastavovat,“ řekne vážně.

„Já vím,“ sklopím hlavu k zemi. Vím, že by mě nikdy do ničeho nenutil.

„A až vyhraju sázku, tak máš stejně smůlu,“ řeknu zase vesele.

„Nebo naopak,“ vtiskne mi pusu na čelo a přitiskne si mě blíž k sobě.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 17.: