Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 16.

11.03.2010 (11:45) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 998×

Není sázka jako sázka!

Chodím po domě jako lev v kleci a co chvíli se nervózně podívám směrem ke dveřím. Je to už hodina, co jsem oslavu opustila a vypadá to, že je to všem úplně jedno. Máma ani nikdo jiný se za mnou ani neotočil. Vlastní dcera je jim ukradená!... Popadnu ovladač od televize a začnu přepínat jeden kanál za druhým. Ani tahle činnost mi ovšem nevydrží dlouho a tak sebou plácnu naznak do pohovky, popadnu polštář a začnu řvát jako pominutá. Čím víc si ho tisknu na obličej, tím hůř se mi dýchá a tak ho za chvíli odhodím, napruženě vstanu a můj pohled se zaměří na boxovací pytel, co mi Emett koupil k narozeninám a pověsil ho na terasu. Zatím jsem ho ještě nevyzkoušela. Rychle vyběhnu do patra, kde na sebe hodím kalhoty a krátké body, vlasy sepnu gumičkou a s rukavicemi začnu poskakovat okolo rudého válce. První rána je tak tvrdá, že se pytel vrátí zpátky ke mně a srazí mě k zemi. Rychle se postaví a s ještě větším vztekem kolem něj začnu kroužit. Za chvíli jsem zpocená jako myš, ale pokračuji dál. Ten vztek ze sebe prostě dostat musím. Hifi věž jsem pořádně zesílila, takže dunivá hudba zní po celém okolí.

„Nono! Aby sis neublížila!“ ozve se najednou z lesa, kde stojí Sam v celé své kráse a s celou svou smečkou. Pohled na Jackoba mi zpění všechnu krev v žilách a já vztekle uhodím do pytle.

„Vypadněte!“ zakřičím, abych přehlušila hudbu, ale dál se věnuji své činnosti.

„Jsme na hlídce!“ odpoví mi Seth klidně. Sundám si rukavice, hodím je na zem a ladně se přehoupnu přes zábradlí, načež ani ne za sekundu stojím přímo proti Sethovi.

„Všichni a ještě u našeho domu?! Nelži mi, nemám náladu na vtipy!“ prsknu navztekaně.

„Jo všiml jsem si. Co nám předvedeš tentokrát? Ohnivou zem?“ píchne mě prstem do žeber. Ruku mu rychle srazím a otočím se k Samovi.

„Hlídka je u konce! Vypadněte!“ zavrčím.

„Můžeme si to taky zkusit?“ kývne směrem k pytli.

„Ani náhodou!“ vypísknu a hlas mi směšně přeskočí. Vztekle se od nich odvrátím a hodlám se schovat do domu.

„Je to moje sestra!“ křikne za mnou najednou Jackob. Napruženě se otočím a musím se začít smát.

„Ať je to třeba… Cože?!“ vykulím oči, protože teprve teď mi dojde, co to vlastně řekl.

„Je to moje starší sestra… Taky ses mohla zeptat, než jsi nám předvedla, jak moc jsi žárlivá.“ Konstatuje s úsměvem.

„Tss… Vůbec jsem nežárlila. Mně je to úplně jedno… Dělej si, co chceš. Jo a mimochodem, aby nedošlo k nějakému omylu, tak jak jsem řekla… No než jsem odešla, tak to co jsem řekla, jsem nemyslela vážně!“ založím si ruce na prsou. Jackob ke mně přistoupí a přitiskne si mě k sobě, takže se ho dotýkám celou plochou těla.

„Vážně?“ zeptá se mě s úsměvem.

„Jo… Naprosto… Chci říct…“ zakoktávám se a můj zrychlený dech, mu na ústech vykouzlí sladký úsměv. Než se naději, přitáhne si mě ještě blíž a políbí mě na ústa. Jsem tak šokovaná, že chvíli vůbec nevím, co mám dělat, ale pak se jeho podmanivým rtům a chtivému jazyku poddám. Ucítím, jak se lehce pousměje a v hlavě mi to sepne. On mě naprosto okatě svádí! Odstrčím ho od sebe a ustoupím o krok dozadu.

„Tak takhle snadný to mít nebudeš.“ Zakroutím pomstychtivě hlavou.

„Myslíš?“ přimhouří pobaveně oči.

„Chceš se vsadit?“ nadzvednu obočí.

„Tohle beru… Kdo to nevydrží a podlehne tomu druhému jako první ,vyhrál. Jako výhru chci jednu noc s tebou na místě, které vyberu… Jen my dva.“ Řekne vážně. Jelikož jsem si jistá, že vyhraju, tak kývnu.

„Klidně… Já si jako výhru budu přát… Hm… Dovolíš Alici, aby ti koupila, co jen se jí zlíbí a budeš s ní muset týden chodit po nákupech.“ Vycením na něj zuby.

„Beru.“ Zřejmě je si sám sebou hodně jistý. No… Ještě netuší, jak moc jsem soupeřivá.

„Tak já vám to asi zpečetím.“ Vloží se do toho pobaveně Sam. Než Jakovi podám ruku, ještě se ujistím.

„Povoleny jsou všechny zbraně?“

„Co jen tě napadne.“ Kývne souhlasně. Podám mu ruku a když to Sam stvrdí tím, že nám ruce rozsekne svou dlaní, lehce si poodhrnu lem trička, takže odhalím jemnou pokožku dekoltu.

„Tohle bude snadná výhra.“ Usměji se potutelně.

„Aby ses nepřepočítala.“ Řekne, natáhne ruku k mému tričku a jedním tahem mi ho vytáhne co nejvýš. Potom se otočí zády ke mně a spolu se smečkou zmizí v lese. Tak tohle bude ještě zajímavé.

„Je tady horko, že?“ poodhrnu si vlasy z krku a kouknu se, co to udělá s Jackobem. Nic… Vůbec nic. Ani se na mě nepodíval. No jak myslíš, je čas na silnější kalibr. Kouknu se do vedlejší místnosti, ale máma, táta, Carlisle a Esme jsou z dohledu, takže se můžu bez obav rozjet.

„Alice, kde máme ty čokoládové oplatky?“ zeptám se nenápadně. Alice se na mě podívá dost podezíravě, moc dobře ví, že jsem je před chvílí dala do horní poličky, ale raději mi odpoví.

„Jsou v horní skříňce.“ Ukáže rukou na zmiňované místo. Tak jde to podle plánu. Začnu štrachat po volné polici a záměrně si nevezmu židli, protože se mi tak vyhrne kostkovaná sukně a Jackobovi se vyskytne výhled na moje černé punčochy s podvazky. Uslyším za sebou Emettův smích a Rosaliino lehké odfrknutí.

„Jaku?... Mohl bys mi prosím pomoct?“ zamrkám na něj nevinně. Jackob vstane z barové stoličky a nahne se přese mě pro zmíněné oplatky. Využiji toho, že stojí tak blízko a všimnu si, že pásek u kalhot nemá pořádně dopnutý. Přitáhnu si ho k sobě za přezku a aniž bych se tam dolů podívala, začnu mu ho pomalu zapínat. Jackob se mi podívá do očí a takhle zblízka mu jiskří jako tisíce ohníčků. Kovová přezka po černém vroubkovaném pásku jede obzvlášť pomalu a já tu chvíli prodlužuji ještě víc. Když konečně zapadne na správné místo, vyjedu dlaněmi výš a sroluji mu zpátky tričko.

„Není zač.“ usměji se na něj sladce, jako čokoláda.

„Už to trvá týden! Jsem zvědavá, jak dlouho vám to ještě vydrží!“ prskne Rosalie.

„Kdyby tě tak viděl Edward.“ Rozesměje se Jesper.

„Já už to na moc dlouho nevidím.“ Odpovím Rosalie a sáhnu po malém kousku oplatky, který si chci vložit do úst. Jackob mi však vezme ruku a spolu s konečky prstů si čokoládu vloží do pusy. Než mi prsty uvolní, stiskne mezi zuby můj ukazováček a já slastně přivřu oči.

„Taky tomu nedávám moc dlouhou dobu.“ Řekne s pohledem ponořeným do mých očí.

„Alice… Jedeme nakupovat!“ vytrhnu mu svou ruku a poodstoupím od něj.

„Co potřebuješ tak nutně koupit?“ vykulí oči, které jí září radostí.

„Nové šaty… Myslím, že můj šatník potřebuje odvážnější garderobu.“ Upřesním s pohledem zavrtaným do Jackobových tmavých očí.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 16.: